Epizoda 12. Proč si Británie a Spojené státy nepřály zabránit druhé světové válce? (3)

Předchozí část

Takže Adolf Hitler dokázal vyřešit první problém. Nicméně dokonce i poté, co se stal v lednu 1933 kancléřem, nebyl schopen spustit vojenský konflikt, z těch nejprozaičtějších důvodů – neměl, doslova, žádnou armádu. Se svým Reichswehrem o 100,000 mužích (bez tanků, letadel, těžkého dělostřelectva a loďstva) nebyl Führer schopen obtěžovat nikoho, vyjma svého drobného souseda - Lucemburska, a to i tak jen za souhlasu ostatních mocností. Aby mohl zahájit druhou světovou válku, potřeboval Hitler vzkřísit svoji armádu, vybavit ji moderními zbraněmi a zvětšit ji na 42násobek její stávající velikosti!

Každý může vidět, že pro vydržování armády jsou potřeba slušné peníze. A ještě více peněz je potřeba na její přezbrojení. A skutečně astronomické sumy jsou potřeba k jejímu zvětšení na 42násobek. Tento úkol je extrémně komplexní dokonce i v ekonomicky rozvinuté zemi. A co když je země na pokraji kolapsu, se šesti miliony nezaměstnanými a továrnami zavírajícími své brány, protože globální ekonomická krize způsobuje únik kapitálu? Pak je to nemožný projekt. Ekonomika by nikdy takový divoký růst vojenských výdajů neustála a životní úroveň by nevyhnutelně spadla. Pak by následovala buď revoluce, nebo odmítnutí takového militaristického přístupu.

Ale všichni víme, že Hitler to dokázal. Jak?

Někdo mu poskytoval obrovskou finační pomoc!

Je poctivé říct, že německé ekonomické zotavení začalo v r. 1924, kdy se stalo jasným, že vést jakoukoliv potenciální budoucí válku s Ruskem si bude vyžadovat nejen vůdce (1), ale také agresorskou zemi. Polsko nemohlo doufat, že Rusko porazí samo. Francouzi a Britové válčit nechtěli. Události r. 1914 mohly být zopakovány, ale nyní bylo Německo slabší, než kdy předtím. Muselo být obnoveno. 16. srpna 1924 představitelé vítězných mocností přijali to, co je známo jako Dawesův plán, na konferenci v Londýně: americký kapitál mohl poskytnout životně důležité půjčky nemocnému Německu, které pak mohlo pokračovat v placení reparací. A klíčová německá odvětví mohla být levně získána americkými monopoly. Tento plán dosáhl tří cílů:

• Příprava budoucího agresora
• Zisky z přílivu kapitálu
• Závislost německé ekonomiky na zahraničních investorech, čímž byla německá politika snadněji manipulovatelná

Němci dostali pořádný balík – 190 milionů dolarů (2). Výsledkem bylo, že v srpnu 1924 se německá měna okamžitě stabilizovala a náhle děsivé období, ve kterém stál jediný dolar miliardy a biliony německých marek, prostě zmizelo. Ale další prvky tohoto plánu nebyly tak humánní. Pod klamnou záminkou zajistit platby reparací byla spojencům předána kontrola nad německým státním rozpočtem, peněžní zásobou a úvěry, a nad železnicemi. Právě během tohoto období se na straně Hitlera objevuje „Putzi“ Hanfstaengl a kapitán Truman Smith, americký vojenský atašé, je poslán do Německa, aby prozkoumal výběr z dostupných německých politiků…

Německo bylo, ve skutečnosti, pod tichou americkou okupací. Nezávislost Německa v té době byla iluzorní, stejně jako například nezávislost Iráku dnes. Vláda, vlajka a státní hymna existovaly, ale ne schopnost navrhovat nezávislá řešení. Anglie a USA si mohly s Německem dělat co chtěly, a výsledek můžeme vidět: nekonečné volby, Hitlerovo předčasné propuštění z vězení, a pak jeho jmenování kancléřem. Nic, co se stalo v Německu v letech 1918 až 1933, neproběhlo na popud samotných Němců.

V r. 1932 bylo Německo prakticky zproštěno závazku pokračovat v placení reparací, ačkoliv zaplacena byla jen nevýznamná jejich část. Proč? Protože v lednu 1933 se stal kancléřem Adolf Hitler a potřeboval vytvořit ekonomický zázrak. A na ten potřeboval peníze.

Německé zbrojní výdaje v letech 1933 až 1939 vzrostly téměř desetinásobně (z 1,9 miliard marek na 18,41 miliard) a jejich nárůst ke státnímu rozpočtu nebyl o nic méně impozantní – z 24 na 58%. Pro srovnání, největší světová „hrozba“, komunistický Sovětský svaz, který se údajně připravoval na dobytí světa, věnoval na armádu v r. 1934 pouze 9% svého rozpočtu.

Jak víme, Adolf Hitler zvládl svůj úkol obdivuhodně. V neuvěřitelně krátkém období – jen za šest let v úřadu – byl schopen znovu vybudovat válečnou mašinerii neuvěřitelného výkonu. Historici to nazývají nacistický ekonomický zázrak. Nicméně za každým fenomenálním úspěchem jedné strany najdeme zradu zájmů strany na druhém konci politického spektra. A čím neuvěřitelnější „zázračný“ úspěch jedné země, tím více vůdců ostatních mocností souhlasí se hrou. A tak Hitlerův neuvěřitelný úspěch na světové scéně se zakládal nikoliv na jeho vynikajících schopnostech coby diplomata či státníka, ale byl předem dohodnut s Anglií, USA a Francií, za zrady zájmů německého národa.

Je jasné, že úspěchy nacistů byly financovány a organizovány „civilizovaným světem“ té doby. Rychlé vypuknutí válečného konfliktu bylo výhodnější pro Londýn a Washington, z čistě ekonomického hlediska (dokonce ani ne politického!). Čím dříve by začal, tím méně peněz by bylo potřeba nalít do bezedné díry Hitlerovy válečné mašinerie. Takže oni upřednostňovali začátek války v r. 1938, spíše než v r. 1939, a v r. 1939 spíše, než v r. 1940.

Pokud by vůdci západního světa chtěli zabránit budoucí válce, bylo to možné udělat jen s málo nebo žádnou krví, či aspoň bez něčeho takového, jako bylo krveprolití, které mělo přijít. Churchill to později uznal sám a tvrdil, že: „Do r. 1934 bylo možné zabránit aspoň německému přezbrojení, bez ztráty jediného života.“ (3) Takže proč bylo umožněno, aby to pokračovalo? Churchill na tuto otázku ve svých pamětech neodpovídá. Ale jedna věc je jasná každému rozumnému člověku: pokud rozumní politici vidí nebezpečí a vědomě nehnou prstem, aby ho odstranili, musí jim taková situace vyhovovat.

Winston Churchill byl britský vlastenec a jeden z nejuznávanějších vůdců země. Takže nemohl říct bez obalu, proč události nabraly tak podivný směr. Ale nad jednou větou by se měl čtenář zamyslet: „Až do poloviny r. 1936 spočívala Hitlerova agresivní politika a nedodržování smluv nikoliv na síle Německa, ale na nejednotě a bojácnosti Francie a Británie a izolovanosti Spojených států.“ (4)

No, tak to bychom měli, neprůstřelné alibi: „nejednota“, „bojácnost“ a „izolace“. Můžeme jasně vidět plný rozsah americké „izolace“ na počtu amerických špionů jako Ernst Hanfstaengl, kteří tancovali kolem Hitlera. A fakta:

19. září 1934 bylo nejmodernější vybavení pro letecké továrny tajně dodáno do Německa z USA, proti 1 milionu dolarů ve zlatě, a brzy bylo uvedeno do provozu a vyrábělo německá letadla (5).

Zároveň dostávalo Německo velký počet vojenských patentů (6) z USA od firem Pratt & Whitney, Douglas a Bendix Aviation, zatímco bombardéry Junkers Ju 87 byly vyráběny metodami naučenými v Detroitu (7).

Lze vidět stejné motivy za Churchillovou zmínkou o „nejednotě“ a „bojácnosti“ Paříže a Londýna. V rámci omezení této práce nemůžeme věnovat mnoho prostoru technickým podrobnostem. Proto jen krátce zmíníme, že v r. 1936, kdy již „budil strach“, chyběla Hitlerovi nejen moderní letadla, ale dokonce i tanky. První tank Hitlerova Reichu, který skutečně za něco stál, byl Panzer III, jehož výroba začala až v r. 1938. Modernizovaná verze jeho předchůdce, Panzer II F, s dodatečným pancéřováním vpředu (pouze takto zesílen se mohl tento obávaný stroj vyhnout tomu stát se snadnou kořistí nepřítele) šla do výroby v červnu 1940. Proto Winston Churchill tvrdí ve svých pamětech: „Rozsáhlá výroba tanků, kterými prolomili francouzskou frontu, neexistovala až do r. 1940.“ (8) (A nebýt československých tanků, platforem a továren, neexistovala by ani pak – p.p.)

K obnově a přezbrojení německé armády v letech 1933 až 1939 došlo za vědomí a finanční a technické podpory oligarchických kruhů Velké Británie a Spojených států (a jejich zednářských poskoků v dalších zemích – p.p.). Cílem této politiky bylo vytvořit kolosální válečnou mašinerii ve formě nacistického Německa, aby se uštědřila rána sovětskému Rusku). Ale předtím ještě muselo Německo znovu získat teutonská území, která byla ztracena v důsledku porážky v první světové válce. V příští kapitole uvidíme, jaký druh pomoci Hitler dostal v těchto záležitostech od svých zámořských „přátel“.

(1) O to bylo postaráno na individuálním základě, kdy Hitler byl propuštěn z vězení dříve, než si odseděl byť jen čtvrtinu svého trestu.

(2) Preparata, Guido Giacomo. Vykouzlení Hitlera: Jak Británie a USA vytvořily Třetí říši, str. 164

(3) Churchill, Winston. Druhá světová válka. Díl 1. Bížící se bouře. Str. 46

(4) Churchill, Winston. Druhá světová válka. Díl 1. Blížící se bouře. Str. 190

(5) Preparata, Guido Giacomo. Vykouzlení Hitlera: Jak Británie a USA vytvořily Třetí říši. Str. 225

(6) ibid. Str. 226

(7) ibid.

(8) Churchill. Winston. Druhá světová válka. Díl 1. Blížící se bouře. Str. 304

Pokračování...