Privatizace je strategií atlanticistů pro útok na Rusko

Poznámka: Čtenáři by rádi věděli, kdo, mimo Západem financovaných NGO, je pátou kolonou v Rusku. Michael Hudson a Paul Craig Roberts ponechali obecný popis atlantičtí integracionisté a neoliberální ekonomové. Saker poskytuje některá konkrétní jména. K páté koloně patří ruský premiér, šéf centrální banky a dva ekonomičtí ministři. Připravují na Putina privatizační past, která by mohla anulovat všechny jeho úspěchy a dodat Rusko pod kontrolu Západu.
http://thesaker.is/putins-biggest-failure/

Před dvěma lety ruští představitelé probírali plány na privatizaci skupiny státních podniků, v čele s ropným Rosněfť, VTB Bank, Aeroflotem a Ruskými železnicemi. Uvedeným cílem bylo usměrnit řízení těchto společností a také povzbudit oligarchy, aby svůj kapitál, který dvacet let posílali do zahraničí, poslali zpět a investovali do ruské ekonomiky. Zahraniční účast se plánovala pro případy, kde by převod západní technologie a metody řízení pravděpodobně ekonomice pomohly.

Nicméně ruský ekonomický výhled se zhoršil, když Spojené státy dotlačily západní vlády k uvalení sankcí vůči Rusku a stlačily cenu ropy. To učinilo ruskou ekonomiku méně atraktivní pro zahraniční investory. Takže prodej těchto společností by dnes proběhl za mnohem nižší ceny, než v r. 2014.

Mezitím kombinace schodku domácího rozpočtu a schodku platební bilance poskytla ruským obhájcům privatizace argument, aby mohli protlačovat výprodej. Vadou na jejich logice je neoliberální předpoklad, že Rusko nemůže prostě monetizovat svůj deficit, ale potřebuje přežít, a proto musí odprodat svá hlavní aktiva. Varujeme Rusko, aby nebylo tak důvěřivé a aby tento nebezpečný neoliberální argument nepřijalo. Privatizace nepomůže reindustrializovat ruskou ekonomiku, ale zhorší její propad do rentiérské ekonomiky, kde jsou zisky extrahovány ve prospěch zahraničních vlastníků.

Pro jistotu prezident Putin stanovil 1. února řadu podmínek, aby zabránil tomu, aby nové privatizace byly jako katastrofální výprodej Jelcinovy éry. Tentokrát nebudou aktiva prodávána za známou cenu, ale budou odrážet perspektivní reálnou hodnotu. Prodávané firmy zůstanou pod ruskou jurisdikcí a nebudou provozovány zahraničními vlastníky. Cizáci se mohou zúčastnit, ale společnosti zůstanou pod ruskými zákony a regulacemi, včetně omezení, aby držely kapitál v Rusku.

Firmy určené k privatizaci také nebude možné koupit za úvěr domácí státní banky. Cílem je vytáhnout „tvrdé peníze“ – ideálně z držeb zahraničních měn oligarchů v Londýně a jinde.

Putin rozumně vyloučil prodej největší ruské banky, Sberbank, která vlastní většinu účtů drobných střadatelů v zemi. Bankovnictví evidentně zůstane především veřejnou službou, což by mělo, protože schopnost vytvářet peníze jako dluh je přirozeným monopolem a svým charakterem a podstatou veřejným.

Navzdory těmto ochranám, které prezident Putin přidal, existují vážné důvody, proč nově navržené privatizace nezahájit. Tyto důvody přesahuji fakt, že by firmy byly prodány v podmínkách ekonomické krize, coby důsledku západních ekonomických sankcí a padající ceny ropy.

Výmluvou ruských představitelů, proč prodat tyto společnosti v současné době, je financování domácího rozpočtového schodku. Tato výmluva ukazuje, že Rusko se stále nezotavilo z katastrofálního mýtu západních atlanticistů, že Rusko musí u vytváření peněz záviset na zahraničních bankách a držitelích dluhopisů, jako by to ruská centrální banka nemohla dělat sama pomocí monetizace rozpočtového schodku.

Monetizace rozpočtových deficitů je přesně to, co udělala vláda Spojených států, a co dělaly západní centrální banky v období po druhé světové válce. Monetizace dluhu je na Západě běžnou praxí. Vlády mohou pomoct oživit ekonomiku tím, že tisknou peníze, místo aby zadlužovaly zemi u soukromých věřitelů, kteří plundrují veřejný sektor přes úroky placené soukromým věřitelům.

Neexistuje žádný oprávněný důvod získávat peníze pro vládu u soukromých bank, když centrální banka může vytvářet stejné peníze, aniž by musela za úvěry platit úrok. Nicméně ruští ekonomové byli naočkováni západní vírou, že pouze komerční banky by měly vytvářet peníze a že vlády by měly prodávat dluhopisy s výnosem, aby získaly peníze. Chybná víra, že pouze soukromé banky by měly vytvářet peníze poskytováním úvěrů, vede ruskou vládu stejnou cestou do pekel, která přivedla eurozónu do ekonomiky slepé uličky. Privatizováním tvorby úvěrů Evropa přesunula ekonomické plánování z rukou demokraticky volených vlád do rukou bankovního sektoru.

Není důvod, proč by Rusko mělo přijmout tuto filosofii podporující rentiérskou ekonomiku, která vysává veřejné příjmy země. Neoliberálové ji prosazují ne proto, aby pomohli Rusku, ale aby srazili Rusko na kolena.

V podstatě ti Rusové, kteří jsou napojeni na Západ – „atlantičtí integracionisté“ – chtějí, aby Rusko obětovalo svoji suverenitu ve prospěch integrace do západní Říše, a používají neoliberální ekonomiku k vlákání Putina do pasti a k omezení kontroly Ruska nad vlastní ekonomikou, kterou Putin obnovil po Jelcinových letech, kdy bylo Rusko plundrováno západními zájmy.

Navzdory jistým úspěchům při snižování moci oligarchů, kteří vzešli z Jelcinových privatizací, si ruská vláda musí udržet státní podniky jako protivážnou ekonomickou moc. Důvodem, proč vlády provozují železnice a další základní infrastrukturu, je snížit životní náklady a náklady podnikání. Cílem soukromých vlastníků je naopak zvýšení cen, jak jen je možné. Říká se tomu „extrakce renty“. Soukromí vlastníci se snaží zvýšit náklady služeb, které jsou privatizovány. To je opakem toho, co klasičtí ekonomové mysleli pod „volným trhem“.

Mluví se o dohodě uzavřené s oligarchy. Oligarchové si koupí do vlastnictví ruské státní společnosti za peníze, které si ulili v zahraničí z předešlých privatizací, a dostanou další „kšeft století“, až se ruská ekonomika vzpamatuje dostatečně na to, aby byly možné dodatečné zisky.

Problémem je, že čím více ekonomické moci se přesune z rukou vlády pod privátní kontrolu, tím menší protiváhu bude vláda mít proti soukromým zájmům. Z tohoto hlediska by tentokrát neměla být připuštěna žádná privatizace.

O to méně by mělo být cizincům dovoleno získat vlastnictví ruských státních aktiv. Aby sehnala na jednorázovou platbu v zahraniční měně, předá ruská vláda cizincům zdroje budoucích příjmů, které mohou být, a budou, vybrány v Rusku a poslány do zahraničí. K této „repatriaci“ dividend dojde, i když vedení a řízení zůstane geograficky v Rusku.

Prodávání veřejných aktiv výměnou za jednorázovou platbu je to, co radnice města Chicaga udělala, když prodala 75 letý zdroj svých příjmů z parkovacích hodin za jednorázovou platbu. Obětováním veřejných příjmů Chicago zabránilo zdanění nemovitostí a soukromého bohatství a také bankám Wall Street umožnilo vydělat majlant.

Rovněž to vedlo k veřejným protestům proti tomuto dárku. Noví kupující prudce zvýšili pouliční parkovací poplatky a žalovali vedení Chicaga kvůli škodám, když město uzavřelo ulici kvůli veřejným přehlídkám nebo svátkům, a tím „zasáhlo“ do podnikatelského byznysu rentiérů s parkovným. Místo aby to Chicagu pomohlo, tak to pomohlo srazit město do bankrotu. Není divu, že atlanticisté by rádi viděli, že Rusko potkalo stejný osud.

Používání privatizace pro krytí krátkodobých rozpočtových problémů vytváří dlouhodobý problém. Zisky ruských společností potečou pryč ze země, což sníží kurs rublu. Pokud jsou zisky placeny v rublech, budou ruble prodávány a vyměňovány za dolary a to stlačí kurs rublu a zvýší kurs dolaru. Vlastně umožnění cizincům získat ruská státní aktiva pomůže cizákům při spekulacích proti ruskému rublu.

Samozřejmě, že noví ruští vlastníci zprivatizovaných aktiv by také posílali své zisky do zahraničí. Ale aspoň ruská vláda chápe, že vlastníci spadající pod ruskou jurisdikci jsou snadněji kontrolovatelní, než vlastníci, kteří jsou schopni řídit společnosti ze zahraničí a držet si svůj pracovní kapitál v Londýně, nebo v jiných zahraničních bankovních centrech (kdy všechna spadají pod americkou diplomatickou páku a sankce nové studené války).

Základem diskuse o privatizaci by měla být otázka, co jsou peníze a proč by měly být vytvářeny soukromými bankami místo centrální bankou. Ruská vláda by měla financovat svůj rozpočtový schodek tak, že by nechala centrální banku vytvářet potřebné peníze, stejně jako to dělají USA a Británie. Není nutné, aby se ruská vláda zbavovala zdrojů budoucích příjmů navždy jen proto, aby pokryla jednoroční deficit. To je cesta k ožebračení a ztrátě ekonomické a politické nezávislosti.

Globalizace byla vymyšlena jako nástroj americké Říše. Rusko by se mělo před globalizací chránit, a nikoliv se ji otvírat. Privatizace je nástroj k podkopání ekonomické suverenity a zvýšení zisků prostřednictvím navyšování cen.

Stejně jako Západem financované nevládní organizace v Rusku jsou pátou kolonou působící proti ruským národním zájmům, jsou ji i ruští neoliberální ekonomové, ať to již chápou, nebo ne. Rusko nebude v bezpečí před západními manipulacemi, dokud nebude jeho ekonomika uzavřena pokusům Západu přetvořit ruskou ekonomiku v zájmu Washingtonu a nikoliv v zájmu Ruska.