Patnáctý týden ruského zásahu v Sýrii: žádné zprávy - dobré zprávy

Mohli bychom říct, že ruský zásah v Sýrii přešel do jakési rutiny: Rusové bombardují,, hodně, a Syřané postupují na všech frontách, ale pomalu. Zatímco ti, kteří očekávali rychlý kolaps Daesh po řadě velkých vládních vítězství, mohou být rozčarováni, osobně jsem těmito událostmi spíše povzbuzen. Zde je proč:

Pokud Syřané nezvítězili v rychlé bleskové válce, je to především proto, že takováto blesková válka nebyla nikdy reálnou možností. Syřané nikdy neměli potřebné počty vojáků, aby mohli soustředit dostatečný počet sil na jedné ose útoku a následně využít průlomu. Syřanům rovněž chybí palebná síla potřebná na srovnání obrany Daesh, než se pokusí o takovýto útok. Vlastně druhotnou rolí ruských kosmických a vzdušných sil bylo poskytnout vzdušnou palebnou sílu, která Syřanům chyběla u jejich pozemních jednotek. Nicméně zatímco blesková válka je vždy velmi působivá, tak je-li riskantní, existuje další časem osvědčená forma válčení, opotřebovací válka, která může dosáhnout výsledků taktéž. Nemluvím o opotřebovací válce jakéhosi ražení první světové války, samozřejmě, ale o specifické válce pro syrský konflikt.

Rusové houževnatě degradují Daesh na mnoha úrovních: zasahují jeho velitelská stanoviště, muniční sklady, logistiku a zásobovací trasy, jeho výcvikové základny atd. Protože spousta těchto cílů byla již zničena, poskytují Rusové také stále větší vzdušnou podporu, tedy provádějí vzdušné akce v rámci přímé podpory operací syrské armády. Vrší se také důkazy, že ruští důstojníci nyní úzce spolupracují se syrskými jednotkami na frontové linii. Tato užší spolupráce a koordinace mezi Rusy a Syřany vedla k mnoha malým vítězstvím a minimálně k jednomu velkému: strategické město Salma, v severovýchodní provincii Latakie, bylo nyní zcela osvobozeno. Podívejte se na video, v ruštině, ale opravdu netřeba žádného překladu, protože jde o záběry osvobození města:

podívejte se sem na poslední pokrok, s anglickými titulky, ve zprávě ruského generálního štábu:

Stinnou stránkou je, že Syřané a Rusové zatím nedokázali najít způsob, jak připravit Daesh o jeho hlavní výhodu: schopnost dostávat do Sýrie stále více bojovníků, přes Turecko a další země. V tuto chvíli je nejasné, kdo má v tomto boji výhodu: jestli tedy dokážou Syřané zabíjet takfiristy rychleji, než je Daesh stačí dovážet. Bez ohledu na toto je jisté, že Syřané postupují, a to mi říká, že zatímco příliv nových ozbrojenců je pro Syřany zcela jistě problém, není takový, aby Daesh umožnil zastavit postup Syřanů.

Již jsem zmínil v minulosti, že Rusové také dodávají Syřanům vyspělé dělostřelecké systémy, které postupně obnoví schopnost Syřanů mít organickou a výkonnou palebnou sílu ve svých pozemních jednotkách.

Nedávno se objevila jedna velmi zajímavá zpráva: objevily se zprávy, že Rusko nyní přímo poskytuje zbraně Hizballahu. Pokud se tyto zprávy potvrdí (víceméně oficiálně to však samozřejmě nikdo nepřizná), pak to bude velmi elegantní odpověď na bombardování skladů zbraní Hizballahu Izraelem. Co se týká Íránu, můžeme si být celkem jisti, že dostanou od Rusů téměř vše, co budou potřebovat. Jinými slovy, Rusko bude pomalu ale jistě obnovovat syrské kapacity.

Přesto je velká událost minulého týdne ve skutečnosti nulovou událostí. A to fakt, že USA vedená „alternativní koalice“ nedosahuje zcela ničeho. Nejen, že byla velká konference v Saúdské Arábii naprostým fiaskem, poté, co Ahrar al-Sham odešel, ale nedávný saúdský pokus vytvořit krizi s Íránem také vyzněl do ztracena, aniž by dosáhl nějakých hmatatelných výsledků. Dtto francouzská intervence v reakci na masakr v Paříži: Charles de Gaulle odplul k Sýrii a pak nic. Doslova se nestalo nic významného. Co se týká světového hegemona, zdá se, že strýček Sam prostě neví, co dělat: vše, čeho jsme se od Washingtonu dočkali, je jen řada chabých pokusů, po kterých nenásledovalo nic. Co se týká Turků, ti se nyní zabývají vnitřní situací, která se každým dnem zhoršuje, a zdá se, že také netuší, co se Sýrií.

To je důvod, proč si myslím, že „žádné zprávy jsou dobrými zprávami“: protože žádné zprávy znamenají, že Rusko je jediným hráčem ve městě: ať proti Daesh postupují Rusové a Syřané jakýmkoliv tempem, jsou to oni, kdo něčeho dosáhl, zatímco všichni ostatní jsou v naprostém zmatku.

Na chvíli si Pentagon zahrával s myšlenkou USA podporované ofenzívy Kurdů na město al-Raqqah, předkládané jako „hlavní město Daesh“, a část amerických zvláštních jednotek byla vyslána na pomoc Kurdům, ale rychle se ukázalo, že Turci jsou kategoricky proti. A co hůř, Kurdové také odmítli dělat kanonfutr pro USA řízené operace proti Daesh. Tolik tento velkolepý plán.

Jinými slovy, a v tuto chvíli, se zdá, že USA, NATO, EU, Turci, Saudové atd. nemají žádný proveditelný plán. Jedinými hráči, kteří mají nejen plán, ale kteří nyní i prosazují svůj dlouhodobý cíl, jsou Rusko a Írán. Stojí rovněž za zmínku, že rusko-íránský plán má zabudovanou pružnost: bude-li to možné, chtějí Rusové a Íránci dosáhnout nejlepší situace na zemi dříve, než zahájí vyjednávání o budoucnosti Sýrie. Pokud to nebude možné a Říše bude trvat na svém, pak je záložní plán jednoduchý: vojenská porážka Daesh.

Nejlepším důkazem, že ruská strana je ochotna vést dlouhou kampaň, je nedávná SOFA (dohoda o statutu sil) podepsaná mezi Ruskem a Sýrií, která v podstatě upravuje ruskou přítomnost v Sýrii a která nemá časové omezení. Vlastně pokud jedna ze stran bude chtít od dohody ustoupit, musí druhou stranu informovat rok předem. Je pravděpodobné, že i Íránci mají se Syřany velmi podobnou dohodu, která nebyla zveřejněna.

Existuje spousta spekulací o možné ruské pozemní operaci v Sýrii. Tento názor vůbec neberu vážně. Nejen, že ruští představitelé a vojenští experti takovou možnost vyloučili, ale ruská armáda prostě není na tak rozsáhlou dlouhodobou projekci moci konfigurována. Ano, Rusko by mohlo, teoreticky, vyslat výsadkáře a pak je podpořit námořními silami, ale to by bylo proti ruské vojenské doktríně a představuje to velmi závažná potenciální rizika. Nestane-li se nic mimořádného, nemyslím, že Kreml podnikne tak extrémně nebezpečný krok.

Takže plán se jeví být následujícím:

1. Stabilizovat syrskou vládu (hotovo)
2. Opotřebovávací válka proti Daesh (probíhá)
3. Obnova syrských ozbrojených sil (probíhá)
4. Zřízení stálé ruské vojenské přítomnosti (hotovo)
5. Zabránit zavedení bezletové zóny USA/NATO (hotovo)
6. Donutit Říši jednat s Assadem (probíhá)
7. Narušit podporu Daesh ze strany Turecka a Kataru (probíhá)
8. Kooptovat co nejvíce ozbrojené opozice vůči Assadovi do společné fronty proti Daesh (probíhá)
9. Poskytnout vojenskou pomoc Íránu a Hizballahu (probíhá)
10. Udržet bojovníky Daesh od Ruska a jeho spojenců na Kavkaze a ve střední Asii (probíhá)
11. Pokusit se přesvědčit Evropany, že jejich postoj na Středním východě (a jinde) je sebezničující a že musí spolupracovat s Ruskem na obnovení stability (doposud bez výsledků)

12. Pokusit se vrazit klín mezi USA a Evropu (doposud bez výsledků)

Myslím, že tento plán úspěšně kombinuje krátkodobé a dlouhodobé cíle a že má dobrou šanci na úspěch, aspoň u prvních 10 cílů. Tudíž nevidím žádné známky toho, že ovládání Evropy USA (prostřednictvím přisluhovačské evropské kompradorské elity u moci) by ochabovalo. Jestli něco, tak naprosté fiasko Hollandovy cesty do Washingtonu dokázalo, že dokonce ani Francii nezůstala žádná skutečná suverenita.