Nesplacení dluhů jako zbraň: Poslední odpověď Ruska na agresi Západu?

Nesplacení 700 miliard dolarů dluhu Ruskem by vyslalo šokovou vlnu celým západním finančním systémem.

Začněme s trochou klasické ruské politiky. Ministr financí Anton Siljanov navrhuje ruskou ekonomickou strategii na rok 2016, včetně státního rozpočtu. Siljanov – v podstatě liberál, schvalující zahraniční investice – předloží své návrhy Kremlu koncem tohoto měsíce.

Zatím nic senzačního. Ale pak, před pár dny, v Kommersant uniklo, že ruská Rada bezpečnosti požádala prezidentova asistenta Sergeje Glazjeva, aby přišel s vlastní strategií a předložil ji radě tento týden. To není až taková novinka, protože ruská Rada bezpečnosti v minulosti žádala malé strategické skupiny o jejich ekonomické hodnocení.

Rada bezpečnosti je vedena Nikolajem Patruševem, bývalým šéfem Federální bezpečnostní služby. On a Siljanov nejsou zrovna na stejné vlnové délce. A zde zápletka houstne. Glazjev, skvělý ekonom, je ruský vlastenec – osobně pod sankcemi USA.

Glazjev do toho jde údajně naplno. Je pro zákaz ruským společnostem používat zahraniční měny (což dává smysl); zdanění konverze rublů na zahraniční měny (totéž); zákaz zahraničních půjček ruským firmám; a – kouřící zbraň – požadování po ruských firmách, které mají úvěry ze Západu, je nesplácet.

Předvídatelně některé části amerického „Mozkolandu“ začaly šílet a s maximální jistotou tvrdily, „že ruský energetický sektor by nebyl schopen najít tolik finančních zdrojů bez napojení na Západ“. Nesmysl. Ruské firmy by snadno našly finance u čínských, japonských nebo jihokorejských zdrojů.

Ať v Kremlu nalezne pozornost jakékoliv Glazjevovo opatření, celá tato epizoda již nyní znamená, že Moskva si nedělá žádné iluze ohledně blízké budoucnosti co se týká „vyjímečných“ (stačí se podívat na prezidentské kandidáty, od „El Trumpissimo“ po „The Hillarator“); jak nedávno řekl náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov, „měli bychom očekávat zvýšení sankčního tlaku“.

Jedna věc je však naprosto jistá: Moskva udělá všemožné, aby „zpacifikovala“ Washington.

Že by neo-carismus?

Člověk by mohl být v pokušení si myslet, že Glazjev připravuje plány na jakýsi návrat caristické soběstačnosti za odstřižení vazeb na Západ. Za předpokladu, že by nějaká takováto verze byla schválena Kremlem, jisté je, že by z toho mohla být obrovská rána pro EU, ze které by se nevzpamatovala.

Představte si, že by Rusko nesplatilo celý svůj zahraniční dluh – přes 700 miliard dolarů – pro které západní sankce zvýšily u splácení náklady o trestní penále.

Toto nesplacení by bylo odplatou za párovou manipulaci Západu u ceny ropy a kurzu rublu. Součástí této manipulace bylo vrhnutí na trh navíc více než pěti milionů barelů ropy denně díky navýšení produkce obvyklými podezřelými, plus derivátová manipulace s NYMEX se sražením cen.

Pak manipulace s rublem pomocí derivátů vedla k propadu této měny. Téměř všechny dovozy do Ruska byly prakticky zablokovány – kdy vývoz ropy a zemního plynu zůstal konstantní. Nicméně z dlouhodobého hlediska by to mělo vytvořit pro Rusko výrazný přebytek obchodní bilance; což je velmi pozitivní faktor pro dlouhodobý růst domácího ruského průmyslu.

Vladimir Jakunin, bývalý šéf Ruských železnic, který by měl nyní změnit místo, řekl jednoznačně AT, že cílem amerických sankcí bylo odstřihnout Rusko ekonomicky od Evropy.

Sankce, doplněné o spekulace proti ropě a rublu, zatlačily ruskou ekonomiku v r. 2015 do ekonomického propadu. Jakunin, stejně jako většina ekonomické/podnikatelské elity, očekává, že ekonomické problémy Ruska budou přetrvávat nejméně do r. 2017.

V současné době jsou jedinými produkty, které Západ od Ruska potřebuje, ropa a zemní plyn. Možné nesplacení dluhů Ruskem by nemělo žádný vliv na poptávku v krátkodobém horizontu; a s největší pravděpodobností ani v dlouhodobém, pokud by to nepřispělo k nové finanční krizi na Západě, něčemu, co se stalo již v r. 1998.

Všichni si pamatujeme srpen 1998, kdy ruské nedodržení finančních závazků otřáslo celým západním finančním systémem do základů. Pokud je nyní nesplacení dluhů Ruskem vážně v nejvyšších sférách – do kterých patří samozřejmě FSB, SVR, GRU – zvažováno, tak je strašák matky všech finančních krizí na Západě zpět. A pro EU by to bylo fatální.

Je to vaše chyba, že nemůžeme drancovat

Do hry vstupuje Írán. Zrušení sankcí vůči Íránu – údajně na počátku r. 2016 – nemá naprosto nic společného s jadernou otázkou. Je to „Velká Trubkostánová hra“ a jde o ropu a zemní plyn.

Vlhkým snem USA – a EU – stále je nahradit u dovozů zemního plynu a ropy do EU Rusko Íránem. Každý seriozní analytik ví, že by to mohlo trvat nejméně deset let, a vyžádalo by si to investice více než 200 miliard dolarů; a to nemluvě o tom, že by Gazprom použil v boji své hrozivé – komerční – zbraně ze svého arzenálu.

Zároveň západní finanční velmoci v ose New York-Londýn nepředjímaly, že by se Moskva nepodvolila a nepřijala jejich požadavky, aby Putin nechal být Ukrajinu – aby mohly plundrovat převážně zemědělské území Ukrajiny dle libovůle. Evidentně se nepoučily z historie; Putin neustoupil, ani když jim zabránil plundrovat Rusko.

Takže celá ta politováníhodná kyjevská epizoda, jakož i gambit nekonečného rozšiřování NATO, byly pokusem zabránit Putinovi zabránit plundrování Ukrajiny Západem.

Důsledkem toho byl tektonický geopolitický posun; rekonfigurace celé světové rovnováhy moci, neboť Rusko a Čína prohloubily své strategické partnerství – založené na společné externí hrozbě přicházející většinou z USA, s EU coby doplňkem. Ruské výzvědné kruhy velmi dobře vědí, že aliance nyní činí Rusko a Čínu nezranitelnými, zatímco samostatně by se snadno staly obětí zavedeného pravidla rozděl a panuj.

Co se týká sféry opatření proti NATO, Rusko mělo spoustu času na přezbrojení a zaměřilo se na obranné a útočné rakety; klíč v příští velké válce, ne jako překonané americké letadlové lodě. Ruské obranné rakety, jako jedinečný systém S-500 a útočný Topol-M s deseti naváděnými hlavicemi, neutralizují cokoliv, co může mít Pentagon na skladě.

Po Rusku se západní finanční „páni vesmíru“ vrhli na Čínu za to, že se spojila s Ruskem. Obvyklí finanční podezřelí zmanipulovali čínský akciový trh, v rámci pokusu zkolabovat ekonomiku, za použití nastrčených figurek Wall Streetu, které zmanipulovaly vypořádací mechanismus, aby nejdříve zvýšily ceny čínských prvotřídních akcií a vytvořily obří konjunkturu, a pak směr manipulace obrátily, aby trh zkolabovaly.

Není divu, že Peking, velmi dobře si vědom toho, co se děje, masivně zasáhl; aktivně studuje kroky u vypořádání peněz; a pečlivě prověřuje záznamy velkých akciových brokerů v Číně.

Třeba sebrat podezřelé z centrální banky

Kreml musí něco udělat s ruskou centrální bankou.

Ruská centrální banka držela úrokové sazby vysoko, nutila ruské producenty ropy a zemního plynu financovat své operace ze západních zdrojů, a tím zatáhla ruskou ekonomiku do dluhové pasti.

Tyto půjčky Rusku byly součástí kontrolního mechanismu finanční osy New York-Londýn. Pokud by Moskva Západ „neuposlechla“, Západ by požadoval splacení svých úvěrů po sražení kurzu rublu, což by učinilo splacení téměř nemožným, jak to udělali s Íránem.

To je mechanismus, jehož prostřednictvím Západ – a jeho instituce, MMF, Světová banka, BIS a celý gang – vládne. Peking hodlá tuto strukturu buď doplnit, nebo nahradit novými a demokratičtějšími mezinárodními institucemi.

Pokud by ruská centrální banka fungovala na zdravějších principech, půjčovala by peníze za nižší úrokové sazby, než západní, a každý úvěr by navázala na produktivní investice. Což je modus operandi zcela odlišný od amerického – kde většina půjček centrální banky jde bankám a finančníkům na jejich spekulační podvody.

Michael Hudson, mimo dalších, již uvedl, že celý Fed slouží jen zájmům jeho finančních vládců, a americká průmyslová infrastruktura, která byla postupně přesunuta do kolonií či nevolnických států, jakož i do Číny, je mu naprosto ukradená.

Takže „páni vesmíru“ si mysleli, že tvrdý tlak jak na Rusko, tak pak na Čínu, bude fungovat. Nefungoval. Existují důvody, proč být znepokojen; „páni vesmíru“ budou zvyšovat sázky, výše a výše.

Budoucí scénář bude znamenat i to, že Rusko se bude posunovat dále na Východ, zatímco zároveň se bude vyprošťovat z většiny institucionální architektury Západu. Spojení Čínou prosazovaných Nových hedvábných stezek, alias „jeden pás, jedna cesta“ a Ruskem vedené Eurasijské ekonomické unie, ačkoliv bude probíhat pomalu a bude plné úskalí, je nezvratné. Je v jejich nejlepším společném zájmu investovat do pan-eurasijské tržnice a rozvíjet ji.

Íránský zemní plyn půjde většinou do asijské části Eurasie a ne do EU. A čínská ekonomika se v příštích patnácti letech nejméně ztrojnásobí, jak budou USA nadále odprůmyslňovány.

Ať již budou Putin a Obama probírat na svém možném setkání koncem měsíce v New Yorku cokoliv, tlak vyjímečných na medvěda nepoleví. Takže se medvědovi vyplatí držet si na skladě smrtící finanční zbraň.