Úžasný objev: V budoucnosti lze měnit minulost

Experiment australských vědců prokázal, že o tom, co se děje s částicemi v minulosti, se rozhoduje, až když jsou pozorovány a měřeny v budoucnosti. Do té doby je realita pouze abstrakcí.

Týmu vědců z Australské národní univerzity v čele s Andrewem Truscottem se podařilo prokázat, že „realita neexistuje, pokud se na ni nedíváme“.

Kvantová fyzika je prapodivný svět. Studuje subatomární částice, které jsou základními stavebními kameny reality. Veškerá hmota, včetně nás samotných, se z nich skládá. Ale zákony, které mikroskopický svět řídí, jsou odlišné od těch, jež diktují, jak se větší objekty chovají v naší makroskopické realitě.

Zákony kvantové fyziky mají tendenci protiřečit si s běžným myšlením. Jedna věc může například představovat dvě různé věci zároveň, přičemž se může nacházet na dvou místech zároveň. Dvě částice spolu mohou být provázané, a když jedna z nich změní stav, druhá učiní okamžitě totéž, a to dokonce nachází-li se v různých koutech vesmíru. Částice také mohou projít pevnou hmotou, například zdí, což by normálně měly být neproniknutelné bariéry.

Nyní vědci prokázali, že to, co se děje částicím, není řízeno minulými událostmi, ale jejich stavem v budoucnosti – což svým způsobem znamená, na subatomární úrovni, že čas běží pozpátku. Abychom vás zmátli ještě více, tohle všechno by se mělo dít právě teď i subatomárním částicím ve vašem těle.

Pokud se vám to vše zdá nepochopitelné a zní zcela šíleně, nezoufejte – takové se to zdá všem. Einstein to vyjádřil slovy „strašidelné“ a Niels Bohr, průkopník kvantové fyziky, jednou pravil: „Pokud vás kvantová fyzika naprosto nešokovala, tak jste ji ještě nepochopili.“ Vědci už dávno dokázali, že částice světla, zvaná foton, může být zároveň vlnou i částicí. Důvodem je to, že částice postrádá konečné fyzické vlastnosti a je definována pouze pravděpodobností, že se bude nacházet v různých stavech. Nicméně nedávný experiment – popsaný například v Digital Journal – nyní zachytil obraz fotonu zároveň ve formě vlny i částice, a to zcela poprvé.

Problém, který stále vědce trápí, zní takto: „Co určuje, že se foton rozhodne chovat tak či onak?“ Australští vědci uspořádali experiment podobný experimentu s fotony, aby určili, kdy foton nabírá formy částice a kdy vlny. Avšak namísto světla použili atomy helia, které jsou „těžší“ než fotony, ve smyslu toho, že fotony nemají žádnou hmotu, zatímco atomy ano. To bylo, jak říkají, zásadní.

Vědci očekávali, že se atom bude chovat stejně jako světlo, což znamená, že nabude jak formy částice, tak vlnění. Vystřelili atomy na dvě mřížkové formace tvořené laserem. Nicméně druhá mřížka byla umístěná až poté, co atom pronikl tou první. A druhá mřížka nebyla aplikována pokaždé, pouze náhodně, aby se ukázaly případné změny v chování částic.

Když tým umístil obě mřížky, atom na mnoha místech pronikl jako vlnění, ale když byla vyjmuta druhá mřížka, choval se jako částice a putoval pouze jedním místem.

Takže, jakou formu nabude poté, co pronikne první mřížkou, záleží na tom, zda se za ní nachází i druhá. Tím pádem, zda atom pokračoval jako částice či jako vlnění, nebylo rozhodnuto až do té doby, kdy se odehrál budoucí jev.

Čas běžel pozadu. Příčina a efekt se zdají být obráceně. Budoucnost způsobila minulost. Směr času vypadal, že pracuje obráceně.

Zásadní moment, při němž se rozhodlo o formě částice, nastal, když byl kvantový efekt pozorován a měřen. Předtím, cokoliv existovalo v onom připraveném stavu, atom ještě „nerozhodl“, co udělá. „Budoucí událost způsobila fotonu, že vytvořil svou minulost,“ prohlásil profesor Truscott.

Existují rovněž důkazy o tom, že se kvantové procesy odehrávají i uvnitř našich mozků a uvnitř buněk, jak minulý rok napsal deník the Guardian.