Jaceňjukovo ultimátum ohledně ukrajinského dluhu Rusku

Poslední vývoj týkající se dluhu Ukrajiny vůči Rusku je překotný. Na summitu G20 v Turecku, 16. listopadu, prezident Vladimir Putin odpálil bombu: Rusko je připraveno restrukturalizovat ukrajinský dluh a zříct se platby ve výši 3 miliard dolarů, splatné na konci roku podle podmínek dohody o půjčce.

Nové podmínky Moskvy lze shrnout takto:

1. Ukrajina bude splácet dluh ve splátkách (po 1 miliardě dolarů) během tří let: v letech 2016, 2017 a 2018.

2. Spojené státy, Evropská unie, nebo nějaká důvěryhodná finanční instituce poskytne záruku, že dluh bude splacen v souladu s novým splátkovým kalendářem.

3. Podrobnosti nového plánu musí být dokončeny do 8. prosince.

Putin odhalil tajemství: Mezinárodní měnový fond požádal Rusko, aby umožnilo Ukrajině nezaplatit 3 miliardy dolarů na konci tohoto roku a odložilo splátku dluhu na příští rok. Podmínky navržené Putinem se zdály být pro Ukrajinu výhodnější, než podmínky Christine Lagarde, výkonné ředitelky Fondu. Putin zdůraznil, že tuto záležitost již probral nejen s Christine Lagarde, ale také s Barackem Obamou a americkým ministrem financí Jackem Lew. „Reagovali na náš návrh se zájmem. Dohodli jsme se svými partnery probrat podrobnosti našeho návrhu velmi brzy,“ dodal Putin.

Ruský ministr financí Anton Siljanov to okomentoval: „Na základě ruského návrhu bude letos Ukrajina povinna zaplatit jen úroky, které tato země dluží Ruské federaci za rok 2015, což je 75 milionů dolarů.“ Siljanov nespecifikoval, jestli se úroky budou navyšovat za nadcházející roky. „Pokud náš návrh najde podporu do 8. prosince, jak jsme požadovali, pak jsme připraveni na širší rozhovory s Ukrajinci, MMF a dalšími zúčastněnými v této záležitosti,“ uzavřel ministr.

Někteří experti tvrdili, že poslední nabídka Moskvy Kyjevu není „restrukturalizací“, protože neobsahuje snížení jistiny u půjčky. Ale to jsou jen nuance v terminologii – důležitější je, že Rusko nabídlo Ukrajině šanci vyhnout se krachu, přičemž rovněž umožnilo Mezinárodnímu měnovému fondu zachránit si tvář (jinak by Fond musel rychle přepsat vlastní pravidla o pokračování financování zkrachovalého státu).

Putinovo prohlášení dostalo USA do trapné pozice. Zcela určitě nechtějí upsat se u půjčky Ukrajině. Ale zároveň nenabídnout takové záruky by světu naznačilo, že Ukrajina není stát schopný dostat úvěr. Barack Obama a Jack Lew, kteří podporovali ruského prezidenta z pozadí summitu, evidentně nebyli schopni pochopit, že padli do pasti.

Osobně jsem očekával, že po Putinově nabídce změnit podmínky ukrajinského dluhu přijdou Christine Lagarde, Jack Lew a možná někteří další američtí představitelé s některými odpovídajícími prohlášeními. Ale evidentně bylo tím nejlepším, co Washington mohl udělat, nařídit Arseniji Jaceňjukovi přijít v reakci na návrhy Moskvy s nějakým prohlášením.

Tento žvanil a loutka je obvykle Američany používán k narušování rusko-ukrajinských vztahů a neutralizaci jakéhokoliv konstruktivního návrhu Moskvy. Když mluvil 19. listopadu o dluhu své země v ukrajinské televizi, přišel Jaceňjuk s tímto rýpnutím do Ruska: „…Nemůžete mít jiné podmínky, než naši věřitelé. Klíčovými podmínkami je, že dluh musí být snížen o 20%, se čtyřmi odklady všech dlužných plateb. Když se vám to nelíbí, pak ukrajinská vláda rozhodne zavést moratorium na zaplacení Rusku těchto tří miliard dolarů.“ A dodal: „Chci našim sousedům a tomuto agresorskému státu vysvětlit něco velmi jednoduše: ty tři miliardy dolarů nezaplatíme.“

Dovolte mi komentář.

1. Tento „žvanil“ zosobnil postoj Washingtonu, který lze popsat asi takto: „Koho zajímá, co jsme slíbili prezidentu Putinovi na summitu G20? Rozmysleli jsme si to a došli k závěru, že „Putinův plán“ by mohl zmírnit napětí kvůli Ukrajině, a to nezapadá do našich plánů.“

2. A Christine Lagarde, výkonná ředitelka MMF, byla opět dostána do nepříjemné pozice. Na summitu byla nucena vzít na sebe ponižující roli přímluvce za Ukrajinu. MMF vyhodnocuje finanční pozici svých členských států a sleduje, jak tyto státy dodržují úvěrové podmínky u svých půjček. Když Fond působí jako lobbista pro Ukrajinu, je to porušením jeho vlastních pravidel a je to známo jako „střet zájmů“. Jaceňjukovo prohlášení opět dostalo Christine Lagarde do úzkých. Řada porušení pravidel MMF a ponižování jeho ředitelky pokračuje.

3. Jaceňjuk opět zdůraznil, že Rusko je „agresorský stát“. Ani dohoda v Minsku, ani návrh Moskvy restrukturalizovat dluh, ani slevy na ruský plyn prodávaný Ukrajině nemá vliv na postoj Kyjeva v této záležitosti. A tento přístup není jen odrazem Jaceňjukových osobních antipatií. Nová vojenská doktrína Ukrajiny, přijatá letos v září, označuje Rusko za „hlavního nepřítele“.

Rusko se musí zbavit jakýchkoliv iluzí, že zámotek uzlů související s dluhem Ukrajiny bude rozmotán, nebo za vzájemně výhodných podmínek. Je třeba mít na paměti předešlé chyby. Například bylo chybou převést tři miliardy dolarů Ukrajině nákupem ukrajinských dluhopisů. Tento převod měl být formalizován jako úvěrová dohoda. A co víc, nebyl důvod čekat do 20. prosince 2015. Rusko mělo právo požadovat předčasné splacení dluhu v březnu, kdy „poměr dluhu k GDP“ Ukrajiny prudce vzrostl, vedle kolapsu hrivny. Tato výhrada byla uvedena v podmínkách úvěru. Na jaře byla větší pravděpodobnost, že bude úvěr splacen, než nyní.

Rusko by mělo rozhodně zaujmout agresivnější přístup k otázce ukrajinského dluhu. Neměly by být žádné iluze, že Kyjev převede tři miliardy dolarů Moskvě do 20. prosince. Tento převod se nestane. Ukrajina spadne to krachu. A zbývá jediný měsíc. To je důvod, proč musí Ruská federace okamžitě vznést nárok u anglického soudu. To je první krok.

Druhým je, že Rusko musí najít způsob, jak zablokovat jakékoliv rozhodnutí představenstva MMF ohledně možného pokračování financování Ukrajiny, podle úvěrových podmínek podepsaných v březnu. Získání podpory ostatních členů MMF a získání potřebných 15% hlasů ve věci úvěru Ukrajině by nemělo být nesplnitelným úkolem. Obzvláště vzhledem k narůstající naštvanosti většiny členských států MMF ohledně faktu, že Washington blokuje reformy Fondu.

A je zde další delikátní otázka. Kyjev opakovaně tvrdil, že dokázal dostat všechny držitele ukrajinských dluhopisů k jednacímu stolu, s výjimkou Moskvy, a přimět je souhlasit s restrukturalizací tohoto dluhu. Rád bych zdůraznil, že by bylo pro představitele Ruska nepříhodné tam být, protože Rusko je oficiálním věřitelem, zatímco ti sedící u jednacího stolu byli soukromí věřitelé, vedení investičním fondem Franklin Templeton, nechvalně známým finančním supem.

Takže podle mých informací Kyjev blafuje. Na jednáních nebyli přítomni všichni soukromí věřitelé. A to je klíčové. I další finanční supové se nezúčastnili. Prozatím si sedli a čekali. A Washington to ví velmi dobře a pokouší se vyhnout překvapením tím, že je vykoření a neutralizuje předem, aby nepoškodila americkou hru. Média zákulisní aspekt ukrajinské dluhové ságy neuvádí.

USA vedou pečlivě plánovanou mnohofázovou válku proti Rusku, jejíž součástí je i použití 3 miliardového dluhu Ukrajiny. A pokud je to válka, pak je Rusko povinno nezapomínat na outsidery těchto jednání: Moskva je musí identifikovat a použít, aby si zajistila vlastní vítězství.