Připravilo Turecko, s Obamovým požehnáním, novou „karibskou krizi“?

Zločinná protiruská akce Turecka, které sestřelilo nad územím sousední země ruské vojenské letadlo Su-24, poukázala na obzvláštní hrozbu pro mezinárodní bezpečnost – na existenci takové kategorie státních činitelů, kteří jsou schopni přivést svět na pokraj velké války kvůli dotčené ješitnosti či kvůli dosažení výlučně zištných cílů.

„Každý stát má své regionální zájmy a my je vždy respektujeme. Ale nikdy nestrpíme, aby docházelo k takovým zločinům, jako dnes“ – takto vyhodnotil záležitost ruský prezident Vladimir Putin a nakreslil červenou čáru, kterou nesmí překročit žádný zodpovědný politik a státní vůdce.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan podle všech známek tuto červenou čáru překročil. Proč se rozhodl pro krok, který nemůže nemít závažné následky pro jeho zemi? Hlavní důvod spočívá v tom, že za sebou cítí podporu americké vlády a sebevědomě se spoléhá na solidaritu NATO s Tureckem. Snaha hrát si se spory velmocí vždy byla vizitkou (neo)osmanské politiky a v tomto případě Erdogan, ztrativší sebeovládání, v této hře silně zvýšil sázky.

Další pokračování konfliktu v Sýrii odpovídá přímým zájmům Ankary, počínaje účastí představitelů turecké elity v pašování irácké a syrské ropy po snahu využít teroristů „Islámského státu“ proti Kurdům. V souladu s tím vojenská porážka IS tureckým zájmům v žádném případě neodpovídá – stejně jako neodpovídá zájmům USA s jejich strategií vytváření „řízeného chaosu“ v různých částech světa a neustálými pokusy o geopolitickou izolaci Ruska.

Nicméně zájmy Ankary jsou zájmy Ankary, ale když se turecká vláda rozhodne k takovému kroku, jako v případě útoku na ruské vojenské letadlo, automaticky činí svými rukojmími další země, spojené s Tureckem různými závazky. Je evidentní, že turecké úřady spěšně iniciují mimořádná zasedání vedení NATO, jakmile se vyostří vojensko-politická situace v oblasti turecko-syrské hranice. A to, že výsledkem takovýchto zasedání jsou výroky odsuzující Rusko, ještě více rozehřívají vášně v Ankaře. Italské noviny Politico načrtly obrázek následujícím způsobem: „Tento incident vynesl do popředí dosti nebezpečné tendence, projevující se během pokračujícího boje na Blízkém východě. Co se týká boje s „Islámským státem“ a extremismem jako takovým, Turecko a jeho prezident Recep Tayyip Erdogan se stali součástí problému, ale ne součástí jeho řešení… Incirlik, hranice se Sýrií o délce 800 km a to, že Turecko je bašta NATO nejblíže syrskému konfliktu, dávají Erdoganovi úplný odpustek.

A takovýto „odpustek“ od USA je dnes obzvláště nebezpečný. Nikdo neví, do jakých dobrodružství je současný turecký prezident či někdo další schopen se pustit, a hrát na zostření situace mezi Ruskem a Západem. A tajná vnitřní hierarchie existující v NATO automaticky vyžaduje od členů tohoto bloku – Čechů, Slováků, Maďarů a dalších – postavit se na stranu toho, kdo tato dobrodružství vymýšlí.

Všechny důsledky, které bude mít pro Turecko útok na ruské vojenské letadlo, zatím neznáme, ale zcela konkrétní finanční ztráty Ankary se již vypočítávají. Konkrétně se uvádí výše ztrát pro Turecko ve výši 44 miliard dolarů, včetně ztrát z (ne)obchodování s Ruskem ve výši 30 miliard dolarů ročně, a více než 2 miliard dolarů u investic. Přitom sám Erdogan ještě před ne tak dlouhou dobou mluvil o svém plánu dosáhnout do r. 2023 u obchodního obratu s Ruskem výše 100 miliard dolarů.

Dnes je hlavním nedat nebezpečnému hráči Erdoganovi možnost zatáhnout svět do nové „karibské krize“. A nejsou to plané obavy. Jak uvedly uznávané turecké noviny Haber Diyarbakir, s odvoláním na zdroje v turecké vládě, zelenou tureckému letectvu, které sestřelilo ruský Su-24, dal americký prezident Barack Obama během posledního summitu G20.