Prosluněná poznámka k imigraci
Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)
URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2015/11/6662-proslunena-poznamka-k-imigraci.htm
Ladislav Hinner
Neměli bychom se dívat na přišelce z jihu plni strachu, pouze jako na vetřelce, pokusme se nahlížet na toto imigrantské tsunami poněkud komplexněji a hledejme nějaká pozitiva, trochu sluníčka mezi mraky a potom bude světleji i v našich myslích.
Homogenní společnost je vlastně jakousi rozvětvenou rodinou a víme ze zkušenosti, že čas od času je žádoucí ozdravení cizím osvěžujícím elementem, ergo rozšířením genetického potenciálu. Konec konců, incest je v naši společnosti proskribován už odedávna. Podobně jako nádherná duha, bude i Evropa mnohobarevná a po několika generacích se slije do barvy příjemně opálené pokožky, aniž bychom museli utrácet čim dál skrovnější prostředky na cesty k mořím.
Možná, že krátkodobě budeme ohrožení přívalem neznámých virů, bacilů a jiné neviditelné havěti, proti které nejsme dosud imunní, jenže z pohledu budoucích generací se zvýšením (rozšířením) imunity zbytku populace půjde o jednoznačné obohacení a naši odolnější potomci nebudou odkázáni na drahé a nejisté léčení dosud cizokrajných nemocí.
Ekonomicky úspěšná část populace, nezasažena přímým kontaktem s migranty a chudobou, bude s úlevou přijímat pokles ochranitelské péče státu o neproduktivní občany dalším snížením sociálních dávek a podnikatelé či podnikavci se budou moci rozkročit šířeji. Pokles nebo ještě lépe zrušení minimální mzdy, umožní zaměstnání jinak nezaměstnatelných, sníží výrobní náklady, zvýší konkurenceschopnost i zisky a někteří z produktivních občanů se můžou těšit na vyšší životní úroveň. Tkalcovny koberců či stavební firmy, zvláště specializované dosud na komíny, očekává nebývalý rozmach, abych jmenoval jen některá z odvětví. Zbytek populace se zocelí neustálou starostí o zajištění živobytí i půtkami mezi sebou či s migranty.
Kulturně budeme obohaceni rozvíjením diskuse mezi ateisty a theology, dialogy muftimů s papeženci. Vnesením jisté míry pochybností o přínosu ateismu či striktně vědeckého chápání světa snad pochopíme své dosavadní omezené vnímání zákonitosti světa. Těch z nás, kteří opustí řady kuffár (nevěřících), splynou s pravověrnými a budou denně opakovat basmalu, se zmocní euforie, že se stali součástí nejctihodnějšího ze společenství, ne nepodobné prvním oduševnělým příznivcům Šavelova křesťanství, také dřívější odnože náboženství jednoho Boha, kterému se povedlo rozvrátit nejmocnější z říší. Bude se fitna (rozvrat) opakovat? Bude-li Bůh (a mocní) chtít…
Netvrdím, že můžeme očekávat vyprázdnění věznic, ale nepochybně vlivem šaria dojde k jejich významnému odlehčení. Malým problémem bude péče o jednoruké či jednonohé delikventy, ale o ty se po opravě sociálních zákonů bude muset postarat vlastní rozvětvená rodina. Nevěrcům bude hrozit vleklý úhyn právě pro málo početné a neochotné příbuzenstvo, jenže to je jejich zanedbaný problém, který měli řešit mnohem dříve. Ukamenované nevěrnice či znásilněné, budou snadno nahrazené jinými zajíčky v pytlích, v souladu se zvyklostmi a podobně jakýkoli i tragický konflikt mezi klany věřících vyřeší moudrý kádí (soudce), zatím jen v NO-GO zónách . Zločinci z tlup nevěrců, pokud se neproviní na cítění věřících, se ocitnou tradičně v rukou zkorumpované justice, která, jak je navyklá a vzdálená spravedlnosti, bude soudit především s ohledem na sociální postavení viníka. To patří těm kuffárům..
My se u nás v této době ještě velkého imigrantského přívalu obávat nemusíme, zatím očekávané obohacení nehrozí, neboť se zdá, že mocní tohoto světa, nasměrovali běžence především do Němec, kde je domorodcům naordinována očistná kůra z kolektivní viny za šoa. Lze ovšem předpokládat, že překročením oněch symbolických šesti milionů nastane spontánní nebo i vynucený přeliv uprchlíků do okolí. Naši sluníčkoví ideologové a neziskovky mají tak ještě čas získat granty a napnout síly k nápravě společenství pro otevření náruče migrantům vhodnou pravdoláskovskou rétorikou. Komu se nebude vývoj zamlouvat, může uvolnit místo novým NO-GO zónám nebo absolvovat bílý odlet, třeba do černé Afriky.
Zpodobování člověka je právem považováno za hrubý zásah do díla stvořitelova a bude jako idolatrie postupně likvidováno, aby zjednodušení náboženské symboliky vedlo k znovuzrození naši dávno zapomenuté a opomíjené spirituality.
Značná část mužské populace s uspokojením přijme také novou roli slabšího pohlaví, které mu v mnoha ohledech začalo přerůstat přes hlavu. Trochu obtížněji se vyrovná s kupováním zajíců v pytlích, ale někteří budou odškodnění možností nákupu většího než nejmenšího množství, dokonce i v adolescentním věku. Útěchou může být možnost zapuzení nepotřebných. V neposlední řadě bude pro mnohé lákavá vidina obsazení lukrativních míst, opuštěných těmito méněcennými tvory. A také bychom neměli být překvapeni souhlasným mlčením mnoha žen s povinným hidžábem, zahalením od hlavy až k patě, spíše po rozbalení zklamaně oceníme jejich realistický pohled na vlastní tělesnou schránku, jež nám byla před koupi utajena. Trochu zkrátka přijdou dámy v modrých punčochách a se stejnobarevným myšlením...
S razantním nástupem automatizace a předpokládaným poklesem spotřeby živé pracovní síly se snadněji vypořádáme, protože konfrontací s jinou mentalitou naše sebehodnocení nutně poklesne, nebudeme se tolik sebestředně litovat, naši kulturnost poněkud zrelativizujeme, jakmile pocítíme frustraci z absence spirituality a tím si uvědomíme i jistou vlastní méněcennost. Proto také ochotněji přijmeme odsun na okraj lidské společnosti. Šamani nás potají pomohou zbavit neuróz, s kterými si věda poradit nedokázala, neboť dost bylo salámů v našem i arabském (salam alejkum- mír s vámi) významu toho slova. A pokud nám organizátoři světa zavelí k pochodu na Východ, válkami ostřílení a exodem ošlehaní spoluobčané z Jihu budou vydatnou posilou a důležitým předvojem v jeho dobývání. Naši přeživší budou sice postupnou marginalizací poněkud otupělí a nepřizpůsobení pro život v pokročilé kompjuterizované společnosti, tak či tak organizované jen pro pouhé jedno procento, ale tvrdé životní podmínky je lépe vybaví k přežití v pokataklysmatické době.
Jak vidíte, není čas na pesimismus. Nemohu, než-li zase zopakovat Heideggerovo: „ příprava připravenosti“. Jenom ne strach!
Článek byl publikován 14.11.2015
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.