BlackBerry – firma, která ztratila směr

„Možná je čas koupit nějaké akcie teď. Ta firma má potenciál. Myslím, že cena by mohla vyběhnout až na nějakých šedesát dolarů ze současných deseti.“ Poslouchal jsem rozhovor dvou kolegů ve vedlejší kóji. Bavili se o firmě Research in Motion. Psal se rok 1997. Tehdy jsem nevěděl nic o tom, v čem firma podniká a proč by bylo dobré koupit její akcie. Mnohem později jsem zjistil, že firma je kanadská, vyrábí mobily značky BlackBerry a má ředitelství kousek od místa, kde v Kanadě bydlím. A ještě později jsem si začal všímat, že jejich výrobek je jiný, než výrobky konkurence. Nijak zvlášť se mi jejich design nelíbil. Zdálo se mi, že tlačítka na úplné klávesnici jsou příliš malá na to, aby to bylo praktické.

Postupně jsem se o jejich přístroji dovídal více. Ocenil jsem jejich snahu o bezpečnost i to, že se nepodbízeli trhu a razili si vlastní směr. Pamatuji si na články v novinách, týkaly se stížností vlády, teď si nevzpomínám, které země, myslím, že Saúdské Arábie, šlo o to, že BlackBerry nabízí vlastní verzi sms zpráv (BlackBerry Messenger), které jsou ovšem šifrovány a tajným službám vadilo, že se do toho nemohou dostat. (Nejde o skutečné šifrování, odborníci to nenazývají encryption, ale scrambling, protože všechny BB mobily používají jedno společné heslo, zadrátované natvrdo a nemožné změnit, ale šifrovací metoda byla dobrá a bez znalosti příslušného hesla měly tajné služby cizích zemí utrum. Nicméně je pravdou, že všechna data tečou přes kanadské servery BB, kde také mají klíč k jejich dešifrování.) Tehdy poprvé mě firma zklamala, protože vyšla příslušné vládě vstříc a heslo jim sdělila.

Dozvěděl jsem se, že mobily BlackBerry jsou oblíbeny mezi manažery, protože nabízejí široké spektrum služeb včetně integrace emailů technologií push (push=protlačit, je to ve smyslu, že email, který přijde k libovolnému operátorovi je „protlačen“ na BB server) přes jejich vlastní BlackBerry Enterprise Server neboli BES, vše šifrováno a tudíž chráněno před šmíráky všeho druhu. Pro jednotlivce nabízela BB podobnou službu BlackBerry Internet Service (BIS) při zachování stejné bezpečnosti, pouze s omezenou funkčností.

Dokonce prezident Obama, než se stal prezidentem, používal BlackBerry a pak, když se jim stal, jen nerad se se svým BB loučil. A v románu Padesát odstínů šedi hlavní postava, majitel veleúspěšné firmy Christian Greye, používá výhradně BlackBerry a také své milence koupil tuto značku. :-)

S novým tisíciletím nastala exploze výrobků na trhu s mobily. Přesto se zdálo, že BlackBerry má před sebou budoucnost. Ty akcie, o kterých mluvil kolega v roce 1997, vyběhly z tehdejších 10 dolarů ne na 60, ale na 150 dolarů za kus. To bylo v roce 2008 a BlackBerry byla na vrcholu popularity. Její mobily používali nikoliv -náctiletí výrostci, ale především vedoucí pracovníci, manažéři a celkově lidé, kteří nepotřebují nutně poslouchat hudbu, prohlížet fotky, videa či sedět celý den na Facebooku. Ne že BB tohle neuměl, samozřejmě ano, ale ty funkce nebyly hlavním tahákem a na displeji 320x240 pixelů se toho moc dělat nedalo. Jenže to těm, kteří si BB oblíbili, nevadilo. Ti oceňovali u BB jiné hodnoty.

BlackBerry přišla s vlastním operačním systémem, velmi intuitivním a pohodlným. Klávesnice qwerty byla překvapivě dobře navržena, takže i lidé se silnými prsty neměli problémy na ní psát. Silnou stránkou jejich mobilů bylo tradičních pět tlačítek: tlačítko přijmout hovor, tlačítko menu, geniální tlačítko optical trackpad, tlačítko krok zpět a tlačítko ukončit hovor. Těmi pěti knoflíky se celý mobil velmi dobře ovládal. Namísto dotýkavého displeje měl BlackBerry ten svůj šikovný trackpad, což je něco mezi myši, touchpadem a multifunkčním tlačítkem. Trackpad nahrazoval dotykový displej a dělal to dobře. BlackBerry měl také řadu šikovných vychytávek, například dvě mezery při psaní zprávy udělaly tečku, mezeru a další písmeno velké. LED dioda vpravo nahoře signalizovala novou sms, nepřijatý hovor či jinou událost (lze zvolit barvy), takže jste nemuseli mobil zapínat, abyste viděli, zda je vůbec třeba jej zapnout. A mnoho podobných drobností. Byly to většinou maličkosti, ale jak říkal Napoleon, dokonalosti se docilují maličkostmi, ale dokonalost sama není maličkost.

Shrnuto Blackberry byla jediná firma, která necílila na mladé, konzumem přesycené spotřebitele, ale na vážné a starší (nebojme se toho slova) zákazníky, na lidi, kterým jde o bezpečnost více než o velký, blikající displej.

A pak přišla pohroma. Ztělesněna firmou Apple a jmenovala se iPhone. Nebyl jsem tam, ale dovedu si představit to zděšení na zasedání dozorčí rady a hlavního šéfa BlackBerry, když na stole poprvé rozbalili krásný, lesklý iPhone s velkým dotykovým displejem a miliónem funkcí. Najednou se jim zdálo, že ten jejich černý BlackBerry je příliš chudičký, nedotažený, že něco zaspali, že jim ujíždí vlak.

Bylo to klíčové zasedání a klíčové rozhodnutí. Kterým směrem se vydat? Pokračovat v tom, v čem byli až dosud dobří nebo se pokusit chytit ujíždějící vlak a napodobit konkurenci? Dvě cesty, která vede k úspěchu?

Brzy se ukázalo, kterou cestou vedení firmy vykročilo. Přišel model BlackBerry Q10, který poprvé neměl typických pět tlačítek k ovládání. Namísto nich měl větší, dotykový displej. Trackpad byl pryč. Ale ještě alespoň měl klávesnici qwerty. Další model Z10 už neměl ani tu klávesnici stejně jako Z30 a Z3. Celou přední plochu vyplňoval dotykový displej. Je pravda, že u dalších modelů Classic a Passport se qwerty klávesnice znovu objevila, ale pět tlačítek už teď bylo implementováno do dotykové klávesnice a nové mobily jsou obrovské a neskladné v porovnání s například dva roky starým Curve.

A poslední model, oznámený, ale dosud neprodávaný Priv už dokonce nebude mít ani operační systém Blackberry, ale Android.

Takže co zbylo z původního vlastního směru vývoje? Nic. BlackBerry se uboze snaží napodobit Apple a Samsung, pokouší se o podobný design založený na velkoplošném dotykovém displeji a poslední rána původnímu BlackBerry je opuštění jejich skvělého operačního systému a přechod na Android. Prý kvůli množství aplikací, které pro tento systém existují.

V BlackBerry zřejmě předpokládají, že jejich dosavadní loajální zákazníci chtějí hlavně hromadu her, hodně barev, dvě kamery, z toho jednu vpředu, aby si mohli dělat selfíčko, a další cinkrlátka a zvonky.

Jak obrovsky chybné rozhodnutí to bylo uvidíme, když se podíváme na vývoj ceny akcií. Ze 150 dolarů za kus v roce 2008 se dnes cena propadla pod 10 dolarů. Firma musela několikrát propouštět. O nové mobily ve stylu iPhone není zájem. A já se nedivím. Ani já bych si nový BlackBerry už nekoupil. Ne kvůli ceně, ale kvůli tomu, že trapnou napodobeninu iPhonu a Samsungu nepotřebuji. Pokud by mě oslovil velký, barevný displej a spousta funkcí, koupím si iPhone přímo u kováře a nebudu chodit ke kovaříkovi.

BlackBerry je firma v rozkladu. Firma, která ztratila směr, zabloudila, zklamala své zákazníky, vzdala se toho, co uměla dobře a teď se jen snaží napodobit konkurenci. Je to vidět všude. Když jsem sháněl pouzdro pro mé dva roky staré BlackBerry Curve, musel jsem ho objednat přes eBay až z Kalifornie. V Kanadě, v zemi, kde BlackBerry sídlí, se sehnat nedalo. Mobilní operátoři v Kanadě už samotné Blackberry ani nenabízejí, o službách BlackBerry (BIS a BES) ani nemluví, nejsou v nabídce, ještě je sice někteří největší poskytují, ale musíte si je vydyndat osobně. Čili firma už ani nemá zájem, aby se propagovala a prodávala v mateřské zemi.

Jedno špatné rozhodnutí dobře placených šéfů, kteří nedůvěřovali sami sobě a tomu, co prodávali, a škody nenapravitelné. Smutný konec nadějné firmy.