Dopis čtenářky

Vážený pane Stworo,

jsem dlouhodobou čtenářkou Zvědavce. Dokonce jsem v minulosti na jeho provoz několikrát v rámci svých možností přispěla finanční částkou. Je pro mne často jediným zdrojem nezávislých a poměrně kvalitních informací. Neříkám že všechny články jsou 100% objektivní, ale mnoho z nich je velmi zajímavým pohledem z jiného úhlu, než je ten „oficiálně mediálně povinný“. Řeknu to ale otevřeně, patřím k LGBT lidem. Které z těch 4 písmenek to je, je teď opravdu irelevantní, a proto některé informace na Zvědavci uváděné a zvlášť pak zobecňující názory vyjádřené v diskusích se mne docela dotýkají.

Nebudu se tady snažit hájit nějaká práva naší komunity, která mimochodem vůbec žádnou komunitou není a pro její rozmanitost ani nikdy nebude, jediné, co nás spojuje, je že jsme v něčem jiní a taky pokud se na nás pohlíží jako na méněcenné bytosti. Nemám ale zapotřebí a ani nechci rozjíždět diskusi na tohle téma. I když je mně jasné, že někteří nevyrovnaní jednici se jistě neudrží sdělit nám něco se svých vlhkých snů o tom, jaký způsob života vedeme, pokud byste tento můj text uveřejnil. :-) Klidně ať si píšou svoje představy dál. Nechci, abyste se cokoliv z naší situace snažili pochopit, o tom konec konců vaše stránky nejsou, a kdo pochopit chce, má na síti dostatek informací. A koneckonců to, co potřebujeme, je jen tolerance, pochopení není nutné a pro „normální“ lidi někdy ani dosažitelné. Ráda bych se ale pokusila sdělit vám něco z mého osobního pohledu na současnou situaci ve světě. Věřte že podobné názory nejsou v okruhu mých přátel (těch chytřejších a přemýšlivých :-) ) ojedinělé, ale že se taky napříč LGBT světem můžou lišit ve stejném rozpětí jako ve „většinové společnosti“.

Já osobně se bráním různým teoriím o celosvětovém spiknutí jak to jde, říkám si, nebuď paranoidní, nebuď paranoidní, nebo se z toho zblázníš, ale to, co se dnes a denně děje ve společnosti, mne znepokojuje čím dál víc. Abych nebyla zase někým obviněna, že jsem konspirátorka, řeknu to takhle:

Kdyby někdo, aniž bych na někoho ukazovala prstem nebo tvrdila, že někdo takový existuje, chtěl rozdělit lidské společenství na různé frakce s navzájem neslučitelnými názory, kdyby si někdo myslel, že díky tomuto rozdělení lze lidi lépe ovládat, kdyby někdo takový chtěl, aby lidi odpoutal od řešení skutečných problémů světa, a nechtěl, aby se jim konečně otevřely oči, kdyby někdo chtěl, aby lidi měli stálý pocit nejistoty z budoucnosti, strachu z jiných lidí a z jiných názorů a volali po někom, kdo nastolí pořádek a bezpečí i za cenu omezení svobody občanů, a kdyby tomu někomu začalo vadit, že internet, sociální sítě se tak trochu vymkly kontrole a sdílení informací by mohlo vést k obecnému pochopení, kdo ten někdo je, a lidi by podle toho mohli začít jednat, kdyby ten někdo usoudil, že svět je přelidněný, a že líp by se řídil menší počet lidí a navíc navzájem nepřátelských a a nedůvěřivých, tak ten někdo by podporoval všemi svými silami a prostředky, které má, přesně to, co se děje teď.

Kdysi jsem četla právě na Zvědavci názor, že pokud by volby mohly něco změnit, už dávno by je zrušili. A já bych si dovolila dodat: Pokud bychom měli jistotu, že dostáváme jen pravdivé, nezkreslené informace, volby by pak něco změnit mohly. A ten hypotetický někdo by si mohl říct, že nejlepší způsob, jak tomu zabránit, je zasít nenávist, strach, nedůvěru ke všemu a ke všem, zaplevelit infoprostor lavinou dezinformací, polopravd a zjevných nesmyslů tak, aby pravda sice mohla být „svobodně“ vyřčena, ale nebyla by již v té změti slyšet. A použil by k tomu vše, co má, peníze, média, zkorumpované politiky a využil toho nejhoršího z lidské povahy – ano, je to těch pověstných sedm smrtelných hříchů, které někdo moudrý a jasnozřivý kdysi identifikoval jako fatální nebezpečí nejen pro jednotlivce, ale pro celé lidstvo, a které jsou bohužel dnes již zkreslené a nepochopené ve své podstatě zneužívány k přímému směřování stáda a následné jeho manipulaci pocitem viny.

No a my bychom tu hru, pokud ji budeme hrát podle pravidel, o kterých by nám ten někdo tvrdil, že jsou jediné možné a správné a přirozené, nikdy nemohli vyhrát. Jsa rozděleni na různé sektářsky se chovající skupiny dávající si navzájem radikalizující a generalizující pojmenování, budeme žít ty svoje ustrašené, nevědomé, upracované a zbytečné životy dál. Jako hovádka jdoucí na porážku. Dál budeme přehlížet, že když si dovolíme

- projevit svůj názor, že ne všichni nezaměstnaní, invalidé, důchodci si za svou situaci můžou sami, budeme označeni přinejlepším za populisty a přinejhorším za komunisty.

- říct, že přeci jenom ne všichni imigranti prchají před válkou, a že ne tak úplně všichni jsou vzdělaní a přizpůsobiví, a že jisté riziko radikálních muslimů mezi nimi tu je, budete těmi samými lidmi, co předtím hlásali princip „každý si odpovídá sám za sebe“ označeni přinejlepším za bezcitné sobce a přinejhorším za rasisty, fašisty a xenofoby v jednom.

- říct, že za tenhle chaos si tak trochu můžeme sami, a že dokud společenství, kterého jsme součástí, nezačalo v těchto zemích humanitárně bombardovat a šířit demokracii, tak tam lidé sice nežili možná podle našich představ o takzvané svobodě, ale žili v snesitelných podmínkách a ani by je nenapadlo někam masově emigrovat, a že máme proto za jejich situaci tak trochu morální odpovědnost, tak budete označení přinejlepším za ubožáka chudého duchem co „tomu prostě nerozumí a nemá ty správné informace“ a přinejhorším za protidemokratickou kreaturu anebo taky za fašistu a putinovce nebo sluníčkáře nebo vše v jednom, prostě podle toho s kým to zrovna řešíte a podle toho kterou část z vašeho názoru pochopil.

O názorech na konflikt na Ukrajině nebo prezidenta, nebo registrované partnerství a adopce se už ani nebudu zmiňovat. Opět se můžete dle vašich preferencí nechat protistranou titulovat „pravdoláskařem“, „havloidem“, „nacistou“,"levičákem", "pravičákem", "fašistou"„vlastizrádcem“, „rusofobem“, „rusofilem“,“zemanovcem“, „homosexualistou“, „homofobem „ atd.

Žijeme ve světě, kde radikalizace názorů přes média (řízeně nebo jen kvůli čtenosti - vyberte si jak chcete) vede k radikalizaci ve společnosti. Buď sdílíš náš názor nebo jsi náš nepřítel a je potřeba tě od nás izolovat a znemožnit ti nakazit nás svými infekčními myšlenkami.

A zatím co my vedeme žabomyší války, máváme červenými kartami, vyvěšujeme na hradě trenýrky, dohadujeme se, jestli je větší hňup ten nebo ten politik, pořádáme referenda o pro většinovou společnost objektivně naprosto nepodstatných problémech, abychom lidem dali pocit, že můžou o něčem rozhodovat, řešíme uměle živený příval uprchlíků, někde v pozadí běží příprava zákonů a smluv, které z nás definitivně udělají zotročenou masu bez možnosti již cokoliv změnit.

A my, místo toho abychom hledali skutečného společného jmenovatele svých zájmů necháme se vtahovat do této pasti falešných tezí a antitezí stále hlouběji. Nebezpečně dobré myšlenky, které by mohly něco změnit k lepšímu místo toho, aby byly rozvíjeny a dotahovány k realizaci, jsou buď rozmělněny nějakým pseudoproblémem, nebo zařazeny do nějaké škatulky označené vyprázdněným ale o to víc radioaktivním symbolem (fašizmus, komunizmus) tak, aby se kdokoliv bál k nim co i jen přiblížit.

A já jsem z toho všeho již unavená a bojím se a nevidím naději. Zatím si dovoluji ten luxus přemýšlet, nevidět věci černobíle, nezařadit se tam nebo tam. Ale do kdy ještě. Ani teď již nemám pocit, že můžu říct komukoliv své názory bez rizika, že budu označena nějakým z výše zmíněných přívlastků a prohlášena za černou ovci, bílou vránu a vyloučena z hejna. Soukromí dnes již, díky sítím, není, co bývalo, a tak čekám, kdy mně poprvé někdo řekne, že s tímhle názorem nebo způsobem života se nemůžu najíst v jeho restauraci, projít touhle ulicí, žít v téhle čtvrti, pracovat v jeho firmě a taky zůstat na svobodě. První náznaky již se objevují, první zákony kodifikující určitý názor jako jediný správný už jsou v platnosti, první rozsudky za veřejné sdílení myšlenek už jsou vyneseny... A mrzí mne, že i naše jinakost je zneužívána různými stranami jako náhradní záminka pro tyto svobodu potlačující zákony. Osobně si radši klidně vyslechnu pár vtipů o mýdle ve sprchách a teplých kadeřnících pokud mi zůstane svoboda říct, co si myslím o různých církvích, náboženských směrech a světových událostech. A věřte, že se ničeho tak nebojím jako toho, že brzy někdo obojí zákonem zakáže, to se pak teprve začnu bát vyjít na ulici.

Nevěřím že tenhle dopis cokoliv změní, ale musela jsem to napsat abych alespoň mohla říct že jsem to zkusila. Naložte s ním dle svého uvážení.