Nad knihou Harry Potter

Když nedávno světem probíhala dobře organizovaná hysterie nadšení (a koupěchtivosti) nad novou knížkou paní Rowlingové Harry Potter and the Order of thePhoenix, nechávalo mě to nezúčastněným. Šaškárny kolem tajemství obsahu,knihkupectví otevřena od půlnoci a čekající dav, kritikové, kteří v počtu tří četli každý třetinu knihy celou noc, aby ráno mohli napsat první kritiku - to nějak není pro mne. Dokonce to na mne mělo přesně opačný efekt. Nejenže jsem knihu nečetl, já jsem se dokonce vnitřně proti knize naladil a nikdo by mě nepřesvědčil, abych si novou knížku šel koupit. Ale opět se ukázalo, že všechno je jinak.

Stará pravda říká, že než člověk něco odsoudí, měl by to osobně poznat.

Čtu rád a hodně. Především česky. A nejraději před spaním. Ale my v zahraničí máme k českým knížkám poněkud omezený přístup. Doma sice udržuji knihovnu, ale ta obsahuje omezený počet kusů, a jednou dojde k tomu, že všechny jen trošku čtivé knížky už byly přečteny, některé dokonce několikrát a některými jsem se nedokázal prokousat a i v nouzi nejvyšší jsem je odkládal po přečtení několika kapitol. Co teď? V takové situaci jsem se ocitl nedávno. Marně jsem v regálech pátral po něčem, co by mě ještě upoutalo. A pak, v hladu po novém čtení jsem vytáhl knížku, kterou bych jindy přešel. Ano, byl to Harry Potter a kámen mudrců.

Začetl jsem se. Ten večer jsem četl asi do tří. Stejně tak i druhou a třetí noc. Přiznám se, že mne to zaujalo. Otevřel se mi kouzelný svět kouzelníků. Svět stvořený spisovatelkou s velkou fantazií. Ta kniha má nejenom spád a logiku a děj, který se nedá předem uhádnout. Ta kniha je napsaná tak, že zaujme desetileté děcko stejně jako padesátiletého dědka. To je umění.

Ráno jsem manželku překvapil, když jsem ji v nějakém dialogu nazval mudlou. "Co to je?", ptala se. "Ty nevíš, co to je mudla?" A pak jsem triumfoval, i když to ode mne nebylo fair, protože jsem to před dvěma dny taky nevěděl: "No tak vidíš. Jenom mudlové nevědí, co je mudla." Začal jsem zkrátka rozlišovat mezi kouzelníky (což jsem si v duchu transponoval na lidi tvůrčí a s fantazií) a na ty ostatní - prostě mudly.

Napadlo mne, že knížky jako Harry Potter jsou v dnešní době celkového úpadku kultury a kultivovanosti velmi potřebné. Na rozdíl od všudypřítomné americké takykultury doslova burcují vlastní fantazii a představivost. Přitom zůstávají vkusné. Rozlišují dobro a zlo, ale ne tak primitivně, jako současná hollywoodská produkce.

Skoro bych nevěřil, že to knihu napsala žena. Ženy nemívají velkou fantazii - nechť mi prominou.

Takže jen tak dál, paní Rowlingová. Ty astronomické honoráře za své knížky si, myslím, zasloužíte.