Válka začíná v nás samých

Pokud jde o schopnost evropského člověka obhájit si právo na důstojnost a nezávislost, projevuje se u něho nebývalá ochablost. Pro východního Evropana přistupujícího k evropskému společenství zpoza sesunuté železné opony to platí dvojnásobně.

Příčnu lze nalézt dvojí: První na řadě je mdlá mysl. Neschopnost samostatně myslet, ba přímo strach z myšlení, které by mohlo zpochybnit samotný základ naší existence, její historické příčiny, které vedly k současnému stavu bytí nám tak nezpochybnitelně vlastní civilizace. Druhý neduh, který nám brání v nespoutané cestě k činu, abychom se postavili na odpor všem zatuchlým a nepřátelským pořádkům či silám, jež nás zotročují, nuže oním patologickým kladivem bušícím do všeho, co je v nás zdravé, silné, neohrožené a žádoucí změny, je lenivý, smířlivý, pokorný až poraženecký duch doby, podle něhož jsme na vrcholu historického vývoje a nositelé nejvyššího kulturního dědictví, jímž se rozumí kultura helénsko-křesťanská.

Pokud jde o mysl, najde se v minulých staletích jen hrstka Evropanů, kteří dokázali myslet nečasově, jaksi mimo koridor zažitého náboženství, ať se jednalo u víru v Boha jako takovou, nebo o víru v rozum. Pro myšlení nového věku jde o spojené nádoby. Nejvyšší výkony klasické německé filosofie se vzpínaly jen a jen k tomu, aby rozumem dokázaly Boha. Ostatní pouze nahlédly fakt, že máme Boha v sobě a náš duch i rozum je jeho chabým odrazem. To byly počátky racionální filosofie, filosofie jako vědy. Ve výsledku se filosofie zvrhla ve filosofii spekulativní, soupeřící s neméně uchýlenými směry myšlení utápějícími se v theosofismu. A je lhostejné, zda za prvotní substanci světa byla pokládána idea či matérie, zda nabyvatelem pravého poznání se stal subjekt nebo objekt. Vzpomeňme namátkou jen ta nejslavnější jména: Descartes, Spinoza, Leibniz, Kant, Hegel, Marx. Poslední dva představují vrchol vší mystifikace, z níž jako z nevyčerpatelného podhoubí vyrůstali velikáni a mistři přeludu. Jejich prvotním cílem bylo na sebe upozornit a získat mocné mecenáše na svoji výživu. Z toho logicky vyplývá, že jejich filosofie musela hrát do not mocenským elitám. Z falešných premis dokazovaných zkomoleným jazykem a vymykajících se zdravému rozumu tak vyvozovali objektivní nutnost dění ve světě, a to jak historickou, tak i budoucí. Její záchvěvy nejvyšších očekávání k nám dosud doléhají ze síní revolučních tradic všeho druhu jako vzpomínka na chvíle opileckého transu ze současného tratoliště ideologické kocoviny. Je až zarážející, kolik duševní energie bylo vynaloženo, aby současný člověk dokonale upadl ve zmatek, přestal vnímat zkušenost předků, ztratil rodové kořeny, stanul znaven a omámen v nedůvěře ve schopnost zmocnit se objektivní reality. Nakonec z toho všeho ztratil i pojem o vlastní pravdě a smyslu jakéhokoliv snažení o vše, co se nejeví jako nutné pro osobní přežití, ale má význam společné věci. V záplavě totalitních ideologií přestal chápat svoje místo ve světě a svůj podíl na něm a propadl čiré bezmoci, v horším případě lhostejnosti nad svým vlastním osudem. Všechny ideologie křesťanské doby, do níž je nutné počítat o dobu moderní, měly společný účel i metodu, jak si podrobit lidskou mysl a potenciál svobodného činu nezávislý na vnější moci, všechny čerpaly z téhož zdroje křesťanské věrouky o sociálním determinismu a odevzdanosti individua Boží vůli.

Jaké byly směry myšlení, takový rovněž nastal duch doby. Rozumářský, do sebe obrácený, bez zrnka prozíravosti a moudrosti, neschopný vzdorovat mystifikacím a manipulacím vědomí, připravený sloužit každé zvůli zneužívající sil přírody a technického pokroku, neschopný rozlišit kdo, odkud a za jakým účelem mu vládne, předem skládající zbraně před všemi parazity, kterým se zalíbilo v jeho vypelichaném kožichu, třesoucí se před všemi uzurpátory a diktátory: Pro tyto obludné Hydry křesťanské civilizace je pojem lidská bytost totéž, co položka potenciálně využitelné zásoby, z níž je možné jednostranně a beztrestně čerpat energii, nebo ji jednoduše odepsat do ztrát jako veteš, jako nadbytečný a korodující materiál. Pouze cestou zla vypreparovaného z temnot a parazitujícího na lidském těle i duši se lidské dějiny obrátily na cestu otroctví, vzedmuly se k moci aristokratů, feudálů, kapitalistů a křesťanské církve světící toto koncentrované zlo ze svých megalitických chrámů. Mluvíme tady o každé církvi, lhostejno zda katolické, evangelické či protestantské, uctívající milosrdného a všemohoucí Boha v exoterickém učení, Satana pak v učení esoterickém.

Kde je počátek a kde může být našemu šílenství konec? První známky rozmachu temných sil nacházíme u Achnatona ve starém Egyptě. Jeho pokus zavést monoteismus a zrušit původní tradice lidské svobody vyznání a v důsledku i života se nezdařil. Tehdejší blízký a střední východ však přinášel nejlepší podmínky pro zavedení parazitického systému, jehož ovoce dnes sklízíme. Tamní kultury a národy opustily přirozené rodové uspořádání a daly prostor vyvoleným vládcům, aby se prohlásili vlastníky země i svého lidu, aby se nazvali bohy, namísto původních a zapomenutých bohů-praotců. Ze stejného podhoubí vyrostl i judaismus a křesťanství jako plíživá vzpoura resentimentu proti tehdejší aristokracii.

 Za člověka vznešeného původu se na území pro nás dnes známých raných civilizací považoval příslušník bílé rasy, nositel světlých vlasů a modrých očí. Neklamná známka dřívějšího exodu Hyperborejců ze severních končin do jižních oblastí, kde si podmanili místní populace vykazující nižší schopnosti. Ačkoliv původní tradice slovansko-árijských držav ctila svobodu jedince, neuznávala neomezenou moc vůdců ani otroctví, při zřejmě nuceném exodu do oblastí cizojazyčníků (patrně z důvodu zhoršených klimatických podmínek) byli tito dobyvatelé nuceni udržet si místní rasy od těla nastolením kastovního systému, kde oni sami byli na stupni nejvyšším (Nedotknutelná kasta Bráhmanů v indickém kastovním systému se traduje do dnes). Důvodem k tomu byl fakt, že ctili zákony RITA, které jim zakazovaly mísit se s jinými rasami, aby nedocházelo k jejich degeneraci a ztrátě vyšších schopností. Hříšníky proti zákonům RITA nemilosrdně vyobcovali ze svých společenství. Vykázaným provinilcům potom nezbyl jiný život, než kočovný. Zde je zřejmě příčina vzniku cikánské populace.

Pravděpodobnými předky Helénů jsou Árijci či Slované, kteří se po staletích hledání nových působišť smísili s populací sivých ras v oblasti středozemního moře. Takto nakažení již zneužívali svého aristokratického postavení a dopustili, aby vyšší vrstvy helénské populace žily na úkor nižších a využívaly k těžké manuální práci otroků. Taková práce byla považována za nedůstojnou svobodného občana helénského státu. Vzpomeňme Platónovy Ústavy, v níž vrstvě rolníků a řemeslníků tento věhlasný myslitel nepřiznává žádnou schopnost pro účast na vedení státu. Státní náboženství k tomu pokládá za nutný nástroj strážců veřejného pořádku pro ukáznění dělného lidu. Nebo Aristotela, který považuje otroky za nižší živočišný druh stojící pod člověkem. Byli to oni, prznitelé božské vznešenosti, kdo zavedli soukromé vlastnictví půdy a namísto rodových držav či svobodných občin vytvořili první regionální a městské státní útvary. Helénský rozmar oligarchů a jejich záliba v přepychu vedly k budování honosných sídel, potřeba zajistit si vojenskou převahu pak ke stavbě nákladných pevností a konstituci aristokratických senátů či královských dvorů. Nutně proto docházelo k akumulaci moci i prostředků nadvlády pomocí hrubé síly a válečnými podniky. Nikoliv kultura a rozkvět filosofie, ale barbarství a dobyvačnost stály na počátku helénského rozmachu.

Vznik Římského impéria je dokladem úspěchu helénské strategie aristokratické nadřazenosti, dobývání, kooptace a vnucení vlastní kultury podmaněným národům. Reakce na sebe nedala dlouho čekat a zjevila se v podobě vzpoury nižších ras a plebsu vedeného duchovními představiteli nové křesťanské víry. Kdo byli tito duchovní vůdci, není až tak zřejmé. V každém případě se jim podařilo v průběhu pár staletí získat moc, o jaké se dřívějším vládcům jen snilo. Následující vývoj v Evropě proto musel mít evangelickou podobu stůj co stůj. Byli to právě oni, kdo se postarali, aby z paměti lidstva vymazali vzpomínku na svobodné časy prastarých Slovansko-árijských rodových držav, na jejich knížata volená váženými muži rodu, brané chanáty a duchovní z řad volchvů či druidů, kteří nevládli fyzickou mocí ale vyšším věděním ve prospěch všech. Na prahu středověku katolická církev zničila všechny knihy a zdroje upomínající pohanskou víru předků. Tuto vzpomínku se snažila vymítit i z hlav a jazyka lidu v rámci násilné christianizace za pomoci zlotřilých synů podmaněných národů, jimž nabídla neomezenou moc. Vzpomeňme jen ideologickou diversi křesťanské Byzancie v osobě blahořečených věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Ideologické překroucení těchto plenitelů prastarých kultur na vykupitele slovanských národů ze zaostalosti a na dárce vyšší civilizace je příkladnou ukázkou křesťanského pokrytectví.

Od těch dob to s námi jde už jenom s kopce: Posvěcení dědičné královské moci, feudální přivlastnění veškeré renty z nadbytku, nevolnictví, kapitalistické vykořisťování až po současné dobývání renty ze státních prostředků vytvořených daňovým a mzdovým odíráním bezmocných občanů. A výsledek? Čeho jsme v dnešních dnech svědky je bující, nikým nekontrolovaný neofeudalismus finančně korporátních elit a jejich politických sluhů pohrdajících všemi lidmi kromě sebe samých. Toto pohrdání hraničí až s opovržením a nic nebrání moderním feudálům a jejich parlamentním drábům myslet na lidskou genocidu, jíž ve skrytu zahrnují do svých plánů již mnoho desítek let. Mají pod svojí mocí veškeré technologie a celou sílu industriální a informační společnosti k tomu, aby z nás učinily stádo bez ducha, jakési bioroboty sloužící jejich zájmům. A nutno přiznat, že se jim to daří.

Není cesty ven bez toho, abychom se všichni rozpomněli na náš předkřesťanský původ, abychom se vymanili z manipulace a pout křesťansko-ideologického systému hodnot a kulturního dědictví, které se v sekularizované formě promítlo do nekulturního klimatu moderny. Musíme začít naprosto nově myslet, abstrahovat od všech křesťanských tradic a moderního vývoje společnosti k takzvané demokracii, občanské společnosti a právnímu státu. To všechno je pouze vrchol ledovce, jímž se ponižuje lidská společnost na vládnoucí menšinu a otročící většinu. Tak byl úspěšně nastolen nový světový řád jako parazitický systém. Kdo za ním stojí a jaké má další plány, to se dozvíme v nebližších padesáti letech, pokud se dříve masově nepostavíme na odpor. Skutečné osvobození, skutečná válka za naši lidskou budoucnost začíná v nás samých.