Junkerovy kvóty: rekviem pro Pobaltí

Podle EU požadovaných standardů bylo několik sektorů pobaltských ekonomik dáno pod nůž. Většina továren, které EU považovala za nekonkurenceschopné, byla buď zavřena, nebo konvertována. Na seznam odvětví zdecimovaných například v Lotyšsku patří rybolov a zpracování ryb, textilní průmysl, obuvnictví a elektronika. Cukrovarnictví bylo rovněž zcela vyklučeno.

A nyní politika sankcí, plus protiopatření Ruska, k ekonomickému utrpení Pobaltí přidala. Například Baltic News uvádí, že v období leden až červenec 2015 vyvezlo Lotyšsko o 54,7% méně zboží do Ruska, než během stejného období v r. 2014. Vývoz mléka a mléčných výrobků se propadl o 94,2% a maso a masné produkty nebyly do Ruska letos vyvezeny vůbec. Lotyšské ministerstvo financí uvedlo, že nenalezlo alternativu ruského trhu. A my můžeme dodat: a nenajdou.

Rostoucí nezaměstnanost vedla k masivnímu exodu, obzvláště mladší generace. Litva a Lotyšsko přišly asi o 20% své populace. Estonská populace poklesla o 5,5%.

Do jistého okamžiku občané těchto pobaltských zemí – které se (vyjma Litvy) nikdy předtím netěšily suverenitě – byli stále schopni si mentálně ospravedlnit všechny tyto oběti tím, že se přimkli k myšlence, že nyní jsou bona fide členy „velké rodiny evropských národů“. Zdálo se, že v EU patří k „rovným mezi rovnými“. Byli povzbuzeni svým amerikanizovaným vědomím nového historického poslání – stát v přední linii mezi „civilizovaným světem“ a „agresivním a barbarským „Ruskem“. Zároveň byli inspirováni svým křížovým tažením proti svému „vnitřními nepříteli“ – ruským „ne-občanům“, kteří nemyslí na nic jiného než jak obnovit koloniální jařmo Moskvy nad svobodu milujícími lidmi Pobaltí.

Ale jakmile západní část kontinentu byla zaplavena uprchlíky, přístup obyvatel okrajových částí Evropy se změnil. Problém uprchlíků v Pobaltí se objevil, když tyto země dostaly přiděleny kvóty u migrantů. Tady je máte – ať je chcete, nebo ne.

Zpočátku se čísla zdála být nevelká. V červenci představitelé v Rize informovali o své ochotě přijmout 250 přistěhovalců, Talin 84-156 a Vilnius jich chtěl vzít jen pár – 50 až 60.

Ale přišlo září a s ním se nálada Evropské komise změnila. V červenci EK souhlasila se vpuštěním 40,000 uprchlíků do EU, jejich rozdělením mezi 28 zemí, ale nyní Jean-Claude Juncker trvá na tom, že toto číslo bude zečtyřnásobeno. Kvóty pro „mladé Evropany“ Pobaltí byly rovněž revidovány. Nyní musí Lotyšsko přijmout 776 uprchlíků, Litva 1105 a Estonsko 523. Brusel již varovně pohrozil svoji železnou pěstí: Juncker oznámil, že kvóty pro členské země EU jsou povinné a že jakákoliv země odmítající přijmout migranty bude vystavena finančním sankcím.

A pak to začalo…

Kristiina Ojuland, poslankyně a bývalá ministryně zahraničí Estonska, kritizovala „politicky korektní žvásty“ přicházející z Evropské unie a prohlásila to za „hrozbu pro bílou rasu“. Lotyšská společnost zabředla do debaty o tom, kdo je horší – Afričané nebo Rusové. Bývalý lotyšský ministr obrany Artis Pabriks, který je rovněž poslancem, vysvětlil, že Lotyšsko nemůže přijmout Afričany, protože jeho země tak strašně trpěla, když byla násilně kolonizována Rusy.

Pobaltí bylo plné nacionalistických protestů. Uprchlíci dorazivší do přijímacího střediska ve vesnici Vao byli uvítáni demonstrací protestujících místních, motocyklovým srazem stovek motorek a hrdými Estonci v tričkách s obrazem norského masového vraha Anderse Breivika. Samotné uprchlické středisko bylo několika vesničany zapáleno.

Junkerovy kvóty jsou pouhým prvním krokem na dlouhé cestě, která vede do pekel. Tito „mladí Evropané“ z Estonska, Lotyšska a Litvy budou mít odpověď i na vojenská dobrodružství Ameriky, na „atlantickou solidaritu“ a na devastaci Středního východu.

Mysleli si, že Rusko je asijský vetřelec v Evropě. Ale nyní dostali ochutnat skutečné Asie, mimo Afriky, přímo tam, kde žijí.