Šest nejdivnějších věcí, které jsme zjistili od 11. září

David Wong, autor serveru Cracked.com se rozepsal o tom, jak moc jsme jako civilizace ulítli v reakci na 11. září 2001. Článek je z 11. září 2013, nicméně je stále aktuální. Publikujeme ho při příležitosti jedenáctého září 2015.

Článek Davida Wonga je z 11. září 2013, právě po útoku na Charlie Hebdo ovšem nabyl na aktualitě. Mám dojem, že Evropa směřuje přesně stejným směrem, jako USA, jejichž reakci na teroristické útoky popisuje David Wong. Proto jsem se pustil do překladu. Při příležitosti dalšího výročí jedenáctého září, jsem překlad konečně dotáhl do konce. Příjemnou četbu, Mikuláš Ferjenčík

Ahoj lidi, začínám mít pocit, že jsme to s reakcí na  terorismus trochu přepískli.

Docvaklo mi to minulý rok, když jsem zas jednou stál na letišti ve svlíkacím skeneru, poslouchal jsem lapání po dechu a následný aplaus z monitorovací budky a říkal jsem si, že bych se s takovouhle otravou nesmířil, abych se vyhnul něčemu s pravděpodobností řekněme zásahu bleskem. Jako kdyby třeba vědci zjistili, že se dá snížit už tak minimální šance na to, že budeme zasažení tím, když budeme prostě stát venku a ukazovat bohu svoji chloubu. 

Každopádně mě to ale přimělo k tomu kouknout se na to, co jsme se naučili za uplynulých 12 let od útoků z 11. září a musím říct, že to rozhodně není povzbudivé. Například jsme zjistili, že...

6) Terorismus jednoznačně funguje

Al-Kaida utratila na uskutečnění útoků z 11. září zhruba půl milionu dolarů. Americká vláda v reakci na útoky utratila až 5 bilionů dolarů. Jeden odborník odhadl, že za každý zachráněný život utrácíme 400 milionů dolarů. 

Jinak řečeno za každý dolar, který utratili ti zlí, jsme přišli o 10 milionů dolarů. A to neberu v úvahu náklady ekonomického propadu, který následoval. Tomu se přátelé říká pořádná návratnost investice. Za zmínku stojí též to, že útoky z 11. září připravily o život 2 996 lidí. Odveta stála život 224 475 lidí a z 7,8 milionu lidí udělala uprchlíky.

Jinými slovy ekvivalent všech lidí, kteří žijí v New Yorku

Terorismus funguje, dnes více, než kdy jindy. Je to tak, jsem David Wong a jsem tu, abych parafoval efektivitu terorismu. Kupte si mou knihu.

Jakkoli efektivní mohl být terorismus  minulosti, v době masové komunikace funguje proklatě víc. Útok na World Trade Center se nestal jednou, ale milionkrát, když zprávy znovu a znovu přehrávaly oranžovo-černý rozkvět nárazu. Znovu a znovu a znovu. Násobily tak trauma, odrážely ho skrz kulturu, až byl každý jednotlivý nerv odřený do syrova a vytvořily tak to, co dnes nazýváme "Svět po 11. září". Jeho pouhá existence jako každodení výrazu ho naprosto vystihuje:

Musíme si uvědomit, že tsunami v roce 2004 zabilo čtvrt milionu lidí a další tsunami v roce 2011 zabilo 16 000 lidí, ale ani jedno nás nepřimělo používat termín "svět po tsunami". Jenom terorismus dokáže zcela ovládnout naše myšlení tímto způsobem.

Výsledkem je, že padouch dnes dokáže zastavit běh celého světa, když si sestaví zařízení, jehož součástky koupil za pár tisíc korun v supermarketu. Když popadnete pistoli a zastřelíte ve svém kanclu 6 lidí kvůli změně pravidel oblékání, zmizíte z titulky CNN do druhého dne. Ovšem pokud si sestrojíte humpoláckou bombu a zabijete 3 lidi ve jménu džihádu za běhu kamer? Způsobíte, že dojde k odříznutí celého města, naprosto ovládnete vědomí národa po několik měsíců a zajistíte, že se budou dít věci jako tahle scéna:

Jde o video kde maskovaní muži se samopaly prohledávají jednu Bostonskou čtvrť po bombovém útoku na maraton. Když jste se na to koukli, určitě vás napadlo, "Cože armáda jednoduše během pronásledování vtrhla do domů lidí?".

Nebuďte směšní, tohle armáda v Americe nedělá, zamyslete se, jak absurdní by to bylo. Ne, ti muži jsou policisté.

Vidíte, mají to přímo napsané na zádech. Takhle dnes vypadá policie, protože žijeme ve světě po 11. září.

Brzy po téhle události, kdy dvojce děcek sestavila bomby z papiňáku a střelného prachu, vygooglil náhodný chlapík v New Yorku termín "papiňáková bomba", přesně jak bychom očekávali po obrovské mediální události s papiňákovou bombou. Dost ho překvapilo, když se v jeho domě okamžitě objevili policisti. Ukázalo se, že jeho zaměstnavatel monitoroval jeho webové vyhledávání a zavolal policii. A to je taky součást života ve světě po 11. září, když se naprosto všechno, co děláme, odvíjí od vyhýbání se terorismu. 24 hodin denně.

A netrvalo dlouho, aby lidi, kteří se to snaží využít pochopili, že...

5) Ve světě po 11. září se dá za "terorismus" označit cokoli

Na rovinu, osobně jsem byl v roce 2001 naprosto bezpodmínečný podporovatel "Války proti teroru". Zdálo se, že je to nejjasnější situace v dějinách - moderní demokratický svět proti primitivním fundamentalistickým vrahounům, kteří si myslí, že dokážou vrátit civilizaci o tisíc let zpátky, pokud odpálí dost nevinných dětí.

Moji liberální přátelé, kteří zpochybňovali myšlenku války s terorem otázkami typu: "Ale jak poznáme, že už je po ní?" působili buď děsivě nevšímavě nebo rovnou zle. "Tváříš se progresivně, ale stojíš za středověkými, krvelačnými teokraty, kteří považují ženy za dobytek... Copak nemáš koule?"

Potom se stala divná věc. Jedenácté září bylo ještě čerstvě v naší hlavě a v televizi začali vysílat reklamu, co tvrdila, že lidé, co prodávají marihuanu jsou taky teroristi:

No dobře, takže peníze z drog nepřímo podporují teroristické skupiny? Zní to lehce na vodě, ale stejně, ve světě po 11. září nemůžeš být nikdy dost opatrný.

O pár let později chtěla nějaká skupina muslimů postavit v New Yorku komunitní centrum, to bylo také označeno za teroristický čin. Potom mi řekli, že zpravodajská stanice ze Středního východu je taky teroristická organizace. Potom jsem zaslechl jednoho politika jak o odborářích mluví jako o teroristech. Potom přišel ekonomický kolaps roku 2008 a dostal jméno "ekonomický terorismus". Když Republikáni požadovali škrty v rozpočtu, taky to byl terorismus. Politický pat kvůli těm škrtům? Terorismus! Masové "Occupy" protesty, které se kvůli tomu konaly? Podle FBI další terorismus. Chlapík, co poslal do novin tajný dokument z vlády? Terorismus kurva už!

Ve světě po 11. září si nemůžeme dovolit riskovat to, že bychom něco nenazvali terorismem. Jinak by se mohlo stát, že tomu lidi nebudou věnovat pozornost!

V uplynulých letech jsem slyšel jak politiky, tak komentátory, jak nálepkují jako "teroristy": pro-potratové hnutí, Republikány v Kongresu, WikiLeaks, Monsanto, Walmart, obchodníky s drogami, týnejdžery postující na Facebook rapové texty a lidi, kteří se k vám nechovají hezky. Po 12 letech jsme dospěli k velmi jasné definici terorismu. "Kdokoli dělá něco, co má nějakou možnost uškodit."

A o to jde. Půlka z vás si možná v tuhle chvíli říká: "Jasně, je hloupost říkat o dýlerech drog, že jsou to teroristi, ale slyšel jsi o tom, co dělá Monsanto chudákům farmářům? To přece jsou jasní teroristi! "Přesně! Kvůli tomu, že jsme příliš zaměstnaní rozmýšlením, koho označíme za teroristy, nikdy se nezastavíme, abychom se zamysleli, jestli už to dnes není nálepka bez jakéhokoli významu. Nakonec nemůžeme přece jen tak přestat používat tuhle nálepku proti lidem, které nesnášíme, jinak by ji mohli použít proti nám.

Mezitím jsme celkem ztratili představu o tom, že ta věc, kterou jsme původně označovali za terorismus -- extremisti vyhazující do vzduchu mraky neviných lidí -- se tak říkajíc přestala dít. Protože, jak se ukázalo...

4) Provést velký teroristický útok je ve skutečnosti pěkně těžké

Pokud byste 12. září 2001 předpověděli, že nás až do roku 2013 nepostihne žádný teroristický útok velkého rozsahu, řekl bych vám ať proboha přestanete strkat hlavu do písku. "Copak jste si nevšimli, že jsme uprostřed epického střetu civilizací a buď radikální Islám nebo Západní civilizace bude navždy vyhlazen z povrchu zemského? Tohle skončí oblakem ve tvaru hřibu idiote."

Nakonec jediná překážka mezi teroristou a vysokým počtem mrtvol je vůle k činu -- no a 11. září nám ukázalo, že vůle k činu teroristům nechybí. Dejte si do batohu trochu C4ky, vyražte na koncert a bum 500 mrtvých. Naložte auto hnojivem najeďte do vstupní haly úřadu a bum 5000 mrtvých a zhroucená budova. Tohle jsem považoval za novou realitu -- z USA se stala Palestina. Bombové útoky budou na denním pořádku, vojáci budou stát u vstupů do obchodních domů se samopaly.

Místo toho došlo k malým zoufalým pokusům, většinou naprostých dementů, kteří spíš odpálili sami sebe před tím než opustili vlastní dům. Jejich hlavní zdroj výbušnin navíc byli tajní agenti ATF.

Teďka si někdo z vás říká: "Počkat, sory že ti musím sdělit tu novinku, chytroprde, ale byl jsi to ty, kdo napsal, že bombový útok na Bostonský Maraton vykolejil celý stát." A to je právě ono, prostý fakt, že smrt tří lidí a tucet zraněných považujeme za obrovskou událost, spíše než za "desátý největší bombový útok měsíce" je ten důvod proč se černý scénář nepotvrdil. Průměrný víkend v Chicagu přinese skrze válku gangů dvakrát tolik zavražděných.

Terčem Bostonských útočníků byl namačkaný dav o půl milionu hlavách. Proč tam byli 3 mrtví a ne 300 nebo 3000? Protože vykonat pořádný teroristický útok je zpropadeně náročné. Útočníci neměli žádný skutečný materiál na výrobu bomb. Žádnou C4ku, žádné TNT, žádný náklaďák plný dusičnanu amonného. Místo toho měli nádobí z regálu a cosi, co vypadalo jako střelný prach naškrábaný ze zábavní pyrotechniky.

Nic horšího už na skladě není. V roce 2010 zkoušel na Times Square nějaký blbeček odpálit auto plné petard, benzínu a hnojiva. Nevybuchlo, protože nepoužil výbušný druh hnojiva. Ve skutečnosti není výroba bomby nic jednoduchého. I velmi rafinovaná bomba v botě může selhat kvůli zpoceným nohám. Pokus o transatlantický bombový útok v roce 2006 ("ten důvod, proč už si nemůžete do letadla brát zubní pastu") zabral útočníkům několik let příprav a spoléhal na neuvěřitelně komplikovanou tekutou bombu, která musela být smíchaná na palubě letadla bez toho, aby si toho někdo všiml. Takzvaný spoďárový atentátník ("ospravedlnění pro svlíkací skeny všech pasažérů letadel") byl nigerijec, který si zašil do spoďár miniaturní bombu a jediné čeho docílil jejím odpálením bylo podpálení svých vlastních kalhot.

Faktem je, že státní instituce odvádějí skvělou práci v mapování černého trhu s výbušninami (transatlantičtí atentátníci byli pod dozorem více než tisícovky agentů a dostali se jen k nákupu jednotlivých součástí, potom už policie zasáhla). Ohlupují nás akční videa, kde dokáže jakýkoli zloduch vytáhnout z rukávu cihličku plastické trhaviny, kterou přilepí na podvozek auta práskače. Joker si umí pořídit barák plný tekutých výbušnin a nikdo si toho nevšimne. Ve skutečném světě se ukazuje, že si vážně nemůžete objednat velké množství čehokoli, co dělá "bum" bez toho, aby k vám za pět minut vpadly bezpečnostní složky státu.

Provést efektivní útok vyžaduje, aby klaplo strašně moc věcí. Vyžaduje to peníze, inteligenci, disciplínu a tréning. Nepříteli obvykle, jak se ukazuje, chybí jedna nebo více z těchto věcí. Útočníci jsou obvykle chudí, nevzdělaní hlupáci, kteří obvykle svými schopnostmi zklamou ty, co je zatknou nebo zastřelí. Což mě přivádí k dalšímu bodu...

3) Éra úžasné války dobra proti zlu skončila

Časem jsem pochopil, že ve skutečnosti byla ta událost trochu složitější, nicméně běžná představa druhé světové války se prakticky shoduje s Pánem prstenů nebo se Star Wars. Jasně zlý padouch v černém s armádou zločinců proti silám dobra, které ho sundají. To všechno s čistým, pěkným koncem, kdy padouch umírá a jeho zlé impérium leží v troskách, ze kterých už nikdy nemůže povstat. A když bylo po válce - bylo po válce. Byl to jasný objektivní výsledek, dobro vyhrálo, pusťte titulky. 

Jo, obávám se, že takovou válku už nikdy nezažijeme. Války dnes fungují tak, že nějaký režim, nebo skupina dělá něco, co se nám nelíbí. My následně: A) Nějakým způsobem je několik měsíců bombardujeme raketami s plochou dráhou letu a s použitím dronů, nebo B) Vysadíme tam vojáky, kteří několik let bojují a následně se začneme nudit a potichu je stáhneme. Vyhráli jsme v Afgánstánu, nebo v Iráku? Dneska už nejsou žádné podpisy mírových smluv, žádné slavnosti, žádný slavící dav v ulicích. Když se poslední vojáci vrátili z Iráku, zprávy to ztěží zmínily. Ostatně, věděli jste, že už v Iráku nemáme vojáky? A že je pořád máme v Afgánistánu?

Zabili jsme bin Ládina, ale nebylo to stejné jako v Hitlerově případě, kdy tím celá věc i skončila. Al-Kajda prostě klopýtá dál nezávisle na tom, kdo jí zrovna velí a jestli jí někdo velí (druhého muže Al-Kajdy jsme zabili třeba pětadvacetkrát).

A teď, když píšu tenhle článek se americká vláda zabývá otázkou, jestli bombardovat Sýrii nebo ne. Opět bez vyhlášení války, bez znatelného posunu z míru k vojně. Prezident k tomu možná pronese projev pro kabelovou televizi. V jednu chvíli zřejmě prostě pokrčíme rameny a pošleme někam bitevní loď plnou raket s plochou dráhou letu, jako když policejní vozidlo vyjíždí k manželské potyčce. Víte vůbec, kdo jsou ti dobří a ti špatní v Sýrii? Podporujeme vládu, nebo rebely? Jsou rebelové progresivní bojovníci za svobodu, nebo islamisti naštvaní, že vláda není dost radikální? Je nějaká strana navázaná na Al-Kaidu? Já jsem se v tom ztratil.

Jde o to, že dneska už nejsou žádní dobří nepřátelé. Rozhodně nezmiňujte Čínu, přece si nevybombardujeme továrnu, kde nám vyrábějí iPady... A proč by oni bombardovali lidi, kteří si iPady kupují? Budiž, a co Irán? Mají tam přece toho diktátora, co je jak zločinec z komixu, Mahmúda Ahmadínežáda. Před pár lety v novinách psali, že se chystá způsobit apokalypsu a rozpoutá jadernou válku s Izraelem. S tímhle šílencem se rozhodně musíme co nejdřív vypořádat.

Cože, on už není president? Díky bohu! Sundala ho CIA, nebo ho svrhli obyvatelé revolucí? Cože, on opustil úřad sám od sebe? Protože mu vypršel mandát? Protože prezidenti Iránu mohou vládnout jen dvě funkční období zrovna jako prezidenti USA? Cože, oni tam mají volby? Kurva, zdá se, že tuhle příležitost jsme propásli.

Jak se máme rozpálit do běla a bejt pořádně vlastenecký, když nemáme komixovýho padoucha, se kterým bychom bojovali? Možná to má ale i svý výhody, protože..

2) Vlastenectví začlo bejt v jednu chvíli fakt divný

Amerika je úžasná země a dost liberálů z undergroundu, který o ní říkají, že je to fašistická pustina, tu ve skutečnosti žijou velmi naplněný a pohodlný život. Proto se Eddie Vedder nikdy neodstěhoval. Lidem, kteří na ní nejvíc nadávají, by chyběla nejvíc.

Takže tváří v tvář útokům extrémistů, kteří objektivně nenávidí klíčové progresivní hodnoty jako práva žen, svobodu vyznání, čím to, že celá skupina umělců nezačala skládat hudbu která by skutečně ukázala jádro toho, co se nám na Americe líbí? Umělci jsou přece liberálové a my bojujeme s nepřítelem, který liberalismus nepochybně nenávidí. Už se těším na pořádný anti-islamistický diss track. Tak co, Emineme?

Místo toho máme tohle:

Z vlastenectví člověk nemá zpitomět, že? Ani se stát rasistou? Nevznikla za druhé světové války spousta skvělé vlastenecké hudby? Copak naše schopnost být vlastenci a nebýt při tom směšní padla ve Vietnamu?

Dneska, když má nějaká organizace v názvu slovo "patriot", tak mě děsí. Vážně, vygooglete si slovo "patriot" a jakmile se dostanete za odkazy související s NFL a Melem Gibsonem, dostanete se ke sračkám jako je Patriot Depot, který prodává trička s nápisy typu: "Stoupla cena střeliva, takže neočekávej varovný výstřel."

Nebo narazíte na stránky jako PatriotUpdate.com (typický titulek "Obama bodá daňové poplatníky pro více krve $$$"). Případně narazíte na skupiny typu Tea Party Patriots, jejichž web křičí, že máme poslední šanci zastavit Obamovu reformu zdravotnictví.

Někdo mi prosím vysvětlete, kdy byl celý koncept patriotismu a vlastenectví unesen džentlmeny s Rangiem a Glockem? Došlo to tak daleko, že když by kdokoli koho znám nosil tričko s americkou vlajkou, myslel bych si, že to je ironie, ledaže by byl den nezávislosti. Když potkám demonstraci, na které se mává americkými vlajkami, předpokládám, že někdo v té skupině současně nosí tričko s rasistickou karikaturou Baracka Obamy.

A ani se jim nemůžu smát, že jsou parta paranoiků, protože jestli nás posledních 12 let něco naučilo, tak že...

1) Občas mají panikáři, co nosí čepici ze staniolu, pravdu

V podceňovaném pokračování praštěné grotesky Airplane ( Připoutejte se, prosím!), které vyšlo jako Připoutejte se, prosím! 2, je scéna, kdy ostraha futuristického letiště skenuje těla pasažérů. Vtip je v tom, že skener ostraze zobrazuje nahá těla procházejících pasažérů. 

Kdybyste mi v roce 2002 řekli, že za 10 let bude tahle technologie funkční a že A) všichni cestující budou muset tímto skenerem projít a ukázat ostraze své nahé tělo a B) že s tím bude 99 % pasažérů úplně v pohodě, vysmál bych se vám do ksichtu a řekl bych vám, ať si sundáte tu absurdní čepici ze staniolu a přestnete otravovat svými sexuálními představami na způsob sci-fi. Mluvíme přece o američanech, národu světové proslulém svou prudérností, nároky na soukromí a výraznou protivládní orientací. Chcete mi tvrdit, že když v této očekávané budoucnosti odmítneme sken, tak nás prohledají jako zločince? Říkám vám, že bychom to posraný letiště raději spálili, než abychom tohle připustili.

Ale jak jsem zmínil v podcastu z tohohle týdne, došli jsme sem krůček za krůčkem. Čas od času jsme zaznamenali varování před teroristy, čas od času znovu vidíme v televizi pád dvojčat, sem tam zaznamenáme zprávu o zmařeném útoku. Krok za krokem.

Kdybyste mi řekli, že ve jménu války proti terorismu postaví americká vláda olbřímí budovu za dvě miliardy dolarů, kde budou na ploše 140 000 metrů čtverečných hučet superpočítače, jejichž účelem zjevně bude monitorovat emaily a telefonáty všech lidí na planetě, myslel bych si, že to je ještě absurdnější a dystopičtější, než že vám budou na letišti skenovat penis. A kdybyste mi řekli, že to bude drtivé většině lidí jedno, s čestnou výjimkou pár hlasitých aktivistů na Internetu, řekl bych, že to je naprosto nemožné, snad až na případ, že by teroristi srovnali se zemí polovinu našich měst.

Ale teď jsme tu, ve světě, kde se říká:

a) Jenom idiot by očekával, že jeho komunikace online nebo přes telefon bude zabezpečená a to už z principu

b) od této chvíle bude veškerá vaše komunikace - počínaje prací a bankovnictvím, konče nakupováním a randěním - probíhat přes Internet a skrze telefony.

A protože tyhle dvě věci se vyvinuly paralelně - za vlasy přitažená obava před terorismem a plná závislost na Internetu - jednoduše jsme přijali jako přirozený vývoj společnosti, že vše bude monitorované. Už si ani nedokážeme představit, že by to mělo být jinak. 

Ostatně, pokud je vám pod třicet, když nastalo jedenácté září, byli jste ještě dítě, co bydlelo doma. Co starší lidé považují za "svět po jedenáctém září" znáte pouze jako "svět". Když vám řeknu o starých dobrých časech, kdy jste si mohli psát s kámošem a mít naprostou jistotu, že to nikdo další nečte, přestanete dávat pozor ve chvíli, kdy vám dojde, že mluvím o době, kdy ještě Internet ani mobily fakticky neexistovaly. A do téhle doby se přece nechceme vracet, ne?

Protože nám řekli, že moderní svět je celý ze skla, tak prostě přijímáme, že to tak je, že jsme neustále na monitoru, doslova pořád. A je to nutnost, protože je to svět po jedenáctém září a tím diskuse končí. Povšimněte si prosím, že svět po jedenáctém září to bude i za sto let, takhle totiž čas funguje. 

V průběhu času jsme si tak zvykli, že napsat do googlu neobvyklý požadavek na hledání vám může zajistit policejní návštěvu, že za drsný vtip na Facebooku vás můžou zavřít, že věci, které řeknete do telefonu můžou vést k tomu, že se dostanete na černou listinu pasažérů leteckých společností, že podezřelý rozhovor může být nahraný pomocí google brýlí poblíž. A tak si v průběhu času vytváříte podvědomý pocit, že bychom neměli říkat nic příliš divného, dělat drsné vtipy, nebo přemýšlet mimo běžný rámec. Naučíte se, automaticky držet na uzdě tu šílenou, nezodpovědnou část mozku, která shodou okolností v průběhu věků také vyústila ve veškerou lidskou tvořivost.

Samozřejmě, kvůli kontroverznímu komentáři na twitteru vás nezavřou do gulagu. Jenom vás čeká pár dnů vyslýchání a na pár měsíců vám zabaví počítač. Jen drobné připomenutí, abyste si dával pozor na pusu a na to, co si myslíte, pořád. Nemusí vás poslat do vězení, stačí, abyste si to příště pamatoval. A ten oheň, který z nás dělá lidi bude holt zase o něco temnější. Zachvějeme se a řekneme, no a co se s tím dá dělat? Vždyť jsme ve světě po jedenáctém září. 

Ano a vždycky budeme.