Nové břímě na ramenou Německa

Na základě průzkumů veřejného mínění je příliv přistěhovalců a uprchlíků nejžhavějším tématem zaměstnávajícím lidi, které zastiňuje ostatní záležitosti, dokonce i krizi v eurozóně. Což je jen logické.

Podle německého ministra vnitra Thomase de Maiziere očekává Německo příjem 800,000 žádostí o azyl, jen v tomto roce. „Postaráme se o to,“ řekl svým obvyklým vojenským způsobem (působil jako ministr obrany, jeho otec byl jedním ze zakladatelů Bundeswehru). Nikdy to nerozvedl. Podle de Maiziere bylo nespravedlivé, že Německo muselo přijmout 40% všech uprchlíků, kteří letos dorazili do Evropy, tedy téměř čtyřnásobek toho, kolik jich přibylo do země za celý loňský rok.

Ale politici odkazující se na evropské tradice humanistického smýšlení říkají, že 800,000 žadatelů o azyl představuje méně než 1% populace Německa. Zdá se, že zapomínají, že to již není o křesťanském soucitu. Člověka napadá, že článek s onou specifickou zmínkou o křesťanském odkazu představujícím základy moderní Evropy byl vzat přímo z Lisabonské smlouvy.

Německá média okamžitě rozjela propagandistickou kampaň, vyzývající k přátelskému přístupu k migrantům. Média nabízí historky o dobrých samaritánech pomáhajícím uprchlíkům. Jedna herečka podávala jídlo, herec dával peníze na vybudování útočiště pro azylanty, jeden člověk nabízel Wi-Fi a dobrovolník pracoval v přijímacím středisku uprchlíků… Internetový přístup k materiálům věnovaným problémům s uprchlíky je zablokován. To je tou nejpřekvapivější věcí. Tyto články jsou drženy mimo veřejnou rozpravu. Na rozdíl od ostatních případů nemají Němci příležitost se k této věci svobodně a volně vyjadřovat. Z jakéhosi důvodu není politika a činy vlády předmětem diskuse. Osobní názor na problém migrantů by neměl být sdílen s nikým. Útok přistěhovalců na policisty v Suhlu se do pozornosti nedostal. Soudobá pravidla politické korektnosti existenci tohoto příběhu zakázala a nesmí na to být v médiích poukazováno.

Líčí se sentimentální historky o německé laskavosti a pohostinnosti ve vztahu k přistěhovalcům, popisující události, které se dějí ve „správném“ světě. V paralelním světě (reálném, „nekorektním“) jsou věci jinak, lidé organizující protesty proti přistěhovalectví jsou obviňováni z rozvratných akcí. 23. srpna se do zpráv dostaly protesty zorganizované v Heidenau v Dolním Sasku ve východní části Německa. V tomto případě bylo protestujícím rychle dáno na srozuměnou, že porušili zákon a pořádek – věci v Německu tolik respektované. Oficiálně byly události popsány jako akce organizovaná pravicovými radikály pomocí sociálních sítí. Zde je závěr: vláda by měla vyčlenit více prostředků na šmírování internetu a sledování aktivit Němců. Reakce německých politiků je překvapivě jednohlasná: to, co se stalo v Heidenau, je nepřijatelné; protestní akce byly nezodpovědné, nevhodné, ostudné a odporné, atd.

Ministr vnitra a ministryně spravedlnosti přišli s těmi nejpozoruhodnějšími výroky. Řekli, že policie tvrdě zakročí proti odpadlíkům nechtějícím lidi přicházející z jiných zemí. Pak byla posílena přítomnost policie kolem ubytoven přistěhovalců a postaveny kolem nich bezpečnostní zátarasy. Policie žádala kolemjdoucí, aby se prokázali. Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen prohlásila, že armáda se problémů souvisejících s ubytováváním uchazečů o azyl aktivně zúčastní. Armáda ve spěchu zřídila tábory pro uprchlíky. Domorodí Němci to oceňují: aspoň dočasně se budou moct vyhnout nechtěným sousedům. Čímž si armáda posiluje svůj vliv na vnitřní situaci v zemi. Činí tak bez pozornosti veřejnosti. Téměř všude mají z tohoto faktu radost. Ministryně Ursula von der Leyen se stává populárnější. Potřebuje to. Stále silněji kolují zvěsti, že bude patřit ke kandidátům na místo kancléře.

Jako obvykle opozice obviňuje vládu. Nutno poznamenat, že její výtky nejsou oprávněné. Podle de Maiziere země před uprchlíky dveře nezavře. Podle vice-kancléře Sigmara Gabriela dokázala vláda vydolovat další miliardu euro na podporu uchazečů o azyl. Primárním cílem je pomoct uprchlíkům během studené německé zimy.

Zelení jsou evidentně se zdráhavostí této vlády pokračovat v přijímání milionu uprchlíků ročně nespokojeni. Chtějí liberalizovat pravidla pro udělování politického azylu a přijmout zákon o přistěhovalectví, který v Německu stále neexistuje. Zde je třeba zmínit něco důležitého. Ve většině případů je předpokládáno, že uprchlíci přichází do Německa na dlouhou dobu, či nastálo, řečeno přesněji. Takže to není jen o finanční podpoře, ale i o naučení se jazyku. Nějaký architekt zafinancoval knihovnu pro nově příchozí, někdo začal vyučovat němčinu, někteří lidé zvou uprchlíky do svých domů na šálek kávy. Martin Patzelt, poslanec za CDU, uvítal dva žadatele o azyl ve svém domě. Jeho žena jim dává lekce němčiny. Vše vypadá výstředně. Podvědomě jsou někteří lidé přesvědčeni, že jedinou věcí, o které azylanti sní, je pracovat a vydělávat si na chleba.

Podle Volkera Bouffiera, prezidenta německého státu Hesensko, by učitel v Albánii potřeboval dva až tři roky k tomu, aby si vydělal stejně, jako za tři až pět měsíců v Německu. Není tak naivní, aby zapomínal na životní náklady. Němečtí podnikatelé evidentně vidí vyhlídky na zisky, jak do země přichází levná pracovní síla. Šéf chemičky EVONIK věří, že těm, kterým nebyl udělen politický azyl, by měla být nabídnuta pracovní místa v Německu. Troufám si tvrdit, že Ursula von der Leyen by proti naplnění volných míst v armádě odvážnými chlápky, kteří již svoji udatnost dokázali útokem na hranicích Makedonie nebo na eurotunel La Manche, nic nenamítala.

Bez ohledu na to, co říkají politici, počet lidí naštvaných kvůli rostoucímu přílivu uprchlíků roste. Asi před měsícem bylo oznámeno, že podpora myšlence snížení počtu uchazečů o azyl od počátku roku vzrostla o 23%. Němečtí experti, kteří se pokusili tento fenomén vysvětlit, nejsou zcela otevření a poctiví. Například Jürgen Falter, německý politolog, připouští, že nespokojenci nejsou pravicovými radikály, ale řádnými občany, kterým se nelíbí fakt, že mnoho migrantů vstupujících do země nemusí mít ve skutečnosti na statut žadatele o politický azyl právo.

Věřím, že to není věcí skutečně znepokojující Němce. Není to o zatížení rozpočtu, nebo, jinými slovy, o navýšení břemena na ramenou daňových poplatníků. Podle odhadů německého politika Sigmara Gabriela utratí letos Německo tři miliardy euro na uprchlíky a přistěhovalce. Některé odhady uvádí, že by to mohlo být mnohem více. Ale jak ukázaly události v Heidenau, znepokojení zapříčiňuje něco jiného. Německa kultura a způsob života by mohly být postupně příchody přistěhovalců zničeny. Kdo a proč potřebuje islamizaci Německa? Neexistuje způsob, jakým by se německá společnost mohla této otázce vyhnout.