USA chce Saddama raději mrtvého než živého

Bylo to v roce 1987. Plukovník Moammar Kadáfi mne za ruku provedl troskami své rezidence v Tripolisu. Ukázal mi ložnici, kam dopadla bomba o váze jedné tuny a zabila jeho dvouletou dcerku. Američané se tehdy pokoušeli Kádafího zabít. O dva roky později vybuchla bomba v letadle společnosti Pan American. Snad to měla být odplata. Vražda plodí vraždu.

Nyní mají ve Washingtonu na mušce dalšího arabského vůdce, který jim pije krev. Zdá se, že Saddamovy dny jsou sečteny.

S vysokou pravděpodobností bude Saddam, podobně jako jeho synové, zabit v nějaké přestřelce ve stylu Bonnie and Clyde. Není pravděpodobné, že by jej zajali, ledaže by si nějak pojistili, aby nemohl mluvit.

Bushova administrativa bude mít tu pochybnou čest nepřipustit, aby se Saddam dostal před veřejný soud. Mrtví diktátoři nemluví.

Zdá se, že si Bílý dům spíše přeje (ve snaze odvést pozornost od stále se stupňující kritiky počtu amerických obětí v Iráku a od litanii o lžích použitých k zavlečení Ameriky do války) vystavení Saddamova těla provrtaného kulkami jako trofeje.

Dostal-li by se Saddam před veřejný soud, mohl by začít hovořit o zostuzující alianci mezi svým brutálním režimem a Washingtonem:

• O roli CIA v roce 1958, kdy se strana Baath dostala pučem k vládě a Saddamovi se tak otevřela cesta k moci.
• O destabilizaci Iráku v sedmdesátých letech, kdy Amerika, Izrael a Irán podněcovaly kurdské rebely.
• O agresivním povzbuzování iránského šácha v rozepři o vodní kanál al-Arab - primárním to důvodu irácko-iránského konfliktu.
• O tajném americkém tlaku na Irák, aby v roce 1980 vstoupil do Iránu a zlikvidoval tamní národní revoluční islámskou vládu.
• O skrývané americké a britské pomoci Saddamově válečné mašině v průběhu osmiletého irácko-iránského konfliktu. O podpoře biologických válečných programů, o dodávání zásob bakteriologických kultur, o pomoci při stavbě továrny na jedovaté plyny a o dodávkách základních surovin.
• O několikamiliardové finanční pomoci doručované oklikou přes americké ministerstvo zemědělství přes italskou firmu Banco del Lavoro a přes stínovou BCCI. O těžkých zbraňových systémech, munici, náhradních dílech, nákladních vozidlech, polních nemocnicích a elektronice doručované touto cestou.
• O tom, jak CIA a Defence Intelligence Agency předávaly Saddamovi výzvědné informace - včetně satelitních snímků rozmístění iránských vojsk v průběhu iránské války. Obě organizace měly v té době své pobočky přímo v Bagdádu. Bylo zřejmé, že tyto informace hrály rozhodující roli v bojích u Basry, Majnoonu a Fawu.
• O nejasné a temné úloze, jakou hrál Washington v roce 1991 těsně před iráckou invazí do Kuvajtu. Americký velvyslanec tehdy sdělil Saddamovi, že "Amerika se nebude míchat do arabských pohraničních konfliktů." Šlo o záměrnou past, která měla přinutit Saddama, aby vstoupil do Kuvajtu, což mělo vyvolat záminku k rozdrcení jeho armády. Anebo šlo pouze o diplomatické tlachání? Saddam by jistě mohl k tomu doplnit leccos zajímavého.

Vojenská a finanční pomoc

Jednoduše řečeno v osmdesátých letech byl Saddam jedním z nejtěsnějších amerických spojenců na Středním východě a hlavní příjemce americké vojenské a finanční pomoci. V době, kdy Saddam zabil větší množství kurdských a šíitských rebelů, byl doslova klíčovým americkým spojencem. Washington tehdy předstíral, že Saddamovy zločiny nevidí. A když v roce 1991 vyzval Bush starší Kurdy a šíitské muslimy k revoltě, Spojené státy lhostejně přihlížely, jak se Saddam tvrdě vypořádává se špatně vyzbrojenými rebely. (Američané tehdy slíbili rebelům, že jim při povstání pomohou. To rozhodlo. Když povstání vypuklo, Kurdové a Šité marně čekali na americkou pomoc. Nechali je na holičkách. Pozn. vydavatele.)

Bude jistější vidět Saddama provrtaného kulkami, nebo Saddama popraveného vojenským klokaním soudem na Guantanamo na Kubě, popř. Saddama pověšeného loutkovým proamerickým režimem v Bagdádu.

Saddam by měl být předán soudnímu tribunálu v Haagu. Stejnému, který dnes soudí srbského prezidenta Slobodana Miloševiče a další obviněné z válečných zločinů. Konec konců, byl to Washington, který předání Miloševiče do Haagu dopomohl. Za to si zaslouží pochvalu. Co platí pro Miloševiče, platí stejně tak pro Saddama.

Bylo by jistě pro iráckého vůdce lepší, kdyby se zodpovídal před nově vytvořeným mezinárodní soudem pro válečné zločiny v Haagu. Bohužel, Bushova administrativa v jednom ze svých nejostudnější činů odmítla s tímto tribunálem jakoukoliv spolupráci.

Podaří-li se Saddama zastřelit jako jeho dva syny, jistě zavládne mezi Američany veselí a v Bílém domě radost. Ale Saddam není John Dillinger (pověstný kasař a gangster třicátých let, pozn. vydavatele) nebo los na střelnici. Jakkoliv to neradi slyšíme, byl vůdcem suverénního státu a stál v čele vlády, kterou Spojené státy dlouhá léta uznávaly.

Zabití hlavy státu je porušením mezinárodních zákonů a směrnic vydaných třemi americkými prezidenty. Svržení tunové pumy na objekt, kde se měl Saddam ukrývat, se může v novém orwellovském pentagonspeaku říkat "zacílit na vedoucí postavení," ale nic to nemění na věci, že je to stále obyčejná staromódní vražda provedená ze vzduchu. Zastřelení Saddama bude také vraždou, neboli, jak se teď někdy diplomaticky říká, "diskreditace osobnosti."

Amerika, nejlepší světová demokracie, se nemá zabývat vražděním cizích hlav států. Takové jednání je zločin, je nemorální, nedemokratické a páchne zákonem džungle.

Task Force 20 - agresivní americká vojenská jednotka - zabila minulý týden při svém honu na Saddama jedenáct nevinných iráckých civilistů - vše při zpackaných šťárách v Bagdádu.

Možná Bush touží po tom, aby si upevnil Saddamovo rozstřílené tělo na kapotu svého jeepu a ukázal je kamarádům v okolí Crawfordu v Texasu, ale mělo by se mu energicky připomenout, že prezident reprezentuje zákon své země.

Už tak je dosti špatné to, že Bílý dům začal s Irákem naprosto zbytečnou, nevyprovokovanou a nevypovězenou válku postavenou na lživých obviněních.

Tento do nebe volající trestný čin by neměl pokračovat chladnokrevnou vraždou bez ohledu na to, jak je nám její chystaná oběť protivná.

Článek U.S. wants Saddam, but dead - not alive byl uveřejněn 3. srpna v Toronto Sun.