Iluze svobody v Americe

„Formování vůle Kongresu a výběr amerického prezidenta se stalo privilegiem vyhrazeným třídám krasojezdců země, tedy 20% populace, která vlastní 93% bohatství, oněch pár šťastných, kteří řídí korporace a banky, vlastní a provozují zpravodajská a zábavní média, vytváří zákony a řídí univerzity, řídí filantropické nadace, politické instituce, kasina a sportovní arény.“ Novinář Lewis Lapham

Být občanem amerického korporátního státu je jako jít proti zdi: vždy prohrajete.

Hra je zfalšovaná a „my lid“ dostáváme stále podřadné karty. I tak mnozí zůstávají ve hře, bez trumfů, a věří, že se k nim štěstí obrátí čelem.

Problémem samozřejmě je, že štěstí nás nezachrání. Jak jsem jasně uvedl ve své knize „Bojiště Amerika: Válka proti Američanům“, lidé rozdávající karty – politici, korporace, soudci, žalobci, policie, byrokrati, armáda, média atd. – mají jen jednu hlavní starost, a to udržet si svoji moc a kontrolu nad občany, zatímco nás žulí o peníze a majetek.

Opravdu nezáleží na tom, jak jim říkáte – Republikáni, Demokraté, 1%, elita, řídící, vůdci, stínová vláda, policejní stát, šmírovací stát, vojensko-průmyslový komplex – pokud chápete, že zatímco rozdávají karty, je stůl vždy nakloněn v jejich prospěch.

Je neskutečné, že bez ohledu na to, kolikrát toto divadlo vidíme, Američané i nadále věří, že na politice záleží, jako by opravdu byl nějaký rozdíl mezi Republikány a Demokraty (není).

Jako by se Barack Obama nějak lišil od George W. Bushe (neliší). Jako by se hodnoty Hillary Clinton nějak lišily od hodnot Donalda Trumpa (oběma jde o peníze). Jako bychom po zvolení prezidenta dostali někoho, kdo skutečně zastupuje „lid“, místo korporátního státu (ve skutečnosti v oligarchii je to americký policejní stát, elitní skupina bohatých dárců, kdo určuje pravidla).

Politika je hra, vtip, podfuk, habaďúra, odvádění pozornosti, divadlo, sport, a pro mnohé oddané Američany náboženství.

Jinými slovy je to komplexní lest s cílem udržet nás rozdělenými a mydlícími se kvůli dvěma stranám, jejichž priority jsou naprosto stejné. Není žádným tajemstvím, že obě strany podporují nekonečnou válku, nekontrolovaně utrácí, ignorují základní práva občanů, nemají žádný respekt k vládě práva, jsou placeny velkými firmami, zajímají se hlavně o vlastní moc a mají dlouhou historii zvětšování vlády a omezování svobod.

A především mají obě strany intimní a incestní historii mezi sebou navzájem a s elitou, která řídí zemi. Nenechte se oblbnout pomlouvačnými kampaněmi a vzájemnými nadávkami. To je jen užitečná taktika psychologie nenávisti, která prokazatelně zapojí voliče a zvýší volební účast, zatímco si jdeme po krku navzájem.

Navzdory šarvátkám mezi kandidáty pro kamery jde po zhasnutí červeného světla o relativně kamarádíčkovskou partu, která se vzájemně oceňuje (pamatujete, jak Jeb Bush dal Hillary Clinton Medaili svobody za její služby zemi?), vzájemně si chodí na svatby (Bill a Hillary seděli v přední řadě na svatbě Trumpa v r. 2005), a je si vzájemně nakloněna.

Různé Trumpovy dary Clintonovým (daroval prostředky na volební kampaň Hillary, stejně jako Clintonově nadaci) nejsou ničím neobvyklé. Pamatujete na mediálního magnáta Fox News Ruperta Murdocha, jehož hostem byl výběrčí darů pro volební kampaň Hillary usilující v r. 2006 o znovuzvolení, a který o dva roky později přispěl na její prezidentskou volební kampaň? Ve skutečnosti Fox News údajně byla největším dárcem Hillary po dvacet let.

Začínáte již být v obraze? Nezáleží na tom, kdo se dostane do Bílého domu, protože všichni pracují pro stejného pána: korporátní Ameriku. Vlastně mnoho korporací si ve skutečnosti zajišťuje své sázky na to, kdo se dostane do Bílého domu, tím, že rozdělují své dary mezi demokratické a republikánské kandidáty.

Máme problém, lidičky, a výběr nového prezidenta nás nezachrání.

Žijeme ve světě fantazie, pečlivě vytvořeném tak, aby připomínal zastupitelskou demokracii. Kdysi ozuby, kola a převody v mašinérii naší vlády sloužily tomu, aby naše republika fungovala plynule. Nicméně aniž bychom to pochopili, tento mechanismus se změnil. Jeho účelem již není udržet naši republiku v hladkém chodu. Naopak, konkrétním účelem tohoto výmyslu je udržet u moci korporátní policejní stát. Jeho různé části jsou již zkorumpovanou součástí celku.

Jen si vezměte, jak zákeřnými, incestními a závislými se různé „části“ mechanismu korporátní elity staly.

Kongres. Možná jako nejpravidelnější delikvent a nejzjevnější viník při vytváření korporátního státu se kongres ukázal být jak nezpůsobilým a hrabivým, tak propagátorem autoritářského systému, který systematicky demontuje základní práva svých voličů. Dlouho před svým zvolením jsou kongresmani cvičeni tancovat na muziku svých bohatých mecenášů, a to tak, že stráví dvě třetiny svého času ve funkci sháněním peněz. Jak uvádí Reuters: „Pro mnoho zákonodárců je součástí denní rutiny ve Washingtonu získávání peněz stejně, jako zákonodárná činnost. Kultura neustálého politikaření utváří rytmus každodenního života v Kongresu, jakož i okolí Kapitolu. Znamená to také, že zákonodárci často stráví více času nasloucháním obav bohatých, než kohokoliv jiného.“

Prezident. Když se prezidentská volební kampaň v r. 2016 stává nejdražší v historii země, s odhadem až 10 miliard dolarů, „je otevřená cesta pro orgie utrácení ze strany zazobaných zájmových skupin a super bohatých jedinců na obou politických stranách“. I po spočítání hlasů a rozdělení preferencí kupování si a prodávání přístupu do Bílého domu ještě zdaleka nekončí. Prezident Obama věnuje spoustu času přijímání a navštěvování výběrčích příspěvků, během svých dvou funkčních období uspořádal více než 400 přispěvatelských akcí. Takovýto přístup je pěkně mastný. Kdysi stačilo 100,000 dolarů, abyste v Bílém domě mohli strávit noc. Nyní vás to přijde na 500,000 za čtyři setkání s Obamou ročně. A jak se ptá harvardský profesor Lawrence Lessig: „Jak může člověk řídit zemi, když navštěvuje 228 výběrčích příspěvků: a odpovědí je ne příliš dobře. Pro schopnost dělat svoji práci je to dost hrozné. Je to dost hrozné pro schopnost odpovídat Američanům, protože Američané nenavštěvují 228 výběrčích příspěvků. Tito lidé jsou jiní.“

Nejvyšší soud. Americký Nejvyšší soud – kdysi poslední záchrana spravedlnosti, jediná vládní instituce skutečně schopná odrazit pomalu se vynořující totalitu požírající Ameriku – se místo toho stal prosazovatelem amerického policejního státu, zprošťujícím viny vládní a korporátní představitele u jejich zločinů, zatímco neúnavně trestá obyčejné Američany za výkon svých práv. Stejně jako zbytek vlády i tento soud běžně upřednostňoval zisk, bezpečí a pohodlí před základními právy občanů. Skutečně, profesor práva Erwin Chemerinsky dokládá, že Nejvyšší soud, jehož „soudci pochází převážně z privilegovaných vrstev“, téměř spolehlivě v celé své historii straní bohatým, privilegovaným a mocným. Například si vezměte přisouzení „svobody projevu“ korporacím a bohatým dárcům v případu McCutcheon vs. FEC, který zrušil zavedená omezení u počtu kandidátů, které může jeden subjekt podporovat volebními příspěvky, a případ Citizens United vs. FEC s jeho tendencí upírat tatáž práva obyčejným Američanům, když se objeví zájmy vlády, a najdete zde nápadnou nerovnost.

Média. Samozřejmě, že tento triumvirát totální kontroly by byl zcela neúčinný bez propagandistické mašinérie, poskytované největšími světovými korporacemi. Mimo krmení nás blbostmi kdykoliv to jde se tak zvané zpravodajské agentury, které mají fungovat jako záštita proti vládní propagandě, místo toho staly hlásnými troubami státu. Žvanilové, kteří zaneřáďují naše vysílací vlny, jsou v lepším případě dvorními šašky, a v horším propagandisty podvodné reality, vytvořené americkou vládou.

Američané. „My lid“ nyní patříme v Americe k permanentní podřadné třídě. Nezáleží na tom, jak nám říkáte – nevolníci, otroci, včelky dělnice, trubci – je to vždy totéž. Záleží jen na tom, že se po nás chce držet hubu a krok a podvolovat se vůli státu ve všech záležitostech, veřejných i soukromých. Prostřednictvím naší spoluviny ve věcech malých i velkých jsme umožnili, aby korporátně-státní aparát (tedy fašistický – p.p.) vymknuvší se kontrole převzal každý prvek americké společnosti.

Naše neschopnost zůstat informovanými ohledně toho, co se děje v naší vládě, znát a vykonávat svá práva, hlasitě protestovat, požadovat zodpovědnost představitelů naší vlády, a starat se aspoň o svízele spoluobčanů znamenala náš pád.

Nyní jsme opět lapeni v divadle dalších prezidentských voleb a opět se většina Američanů chová tak, jako by volby mohly něco změnit a vést ke změně – jako by se nový pán lišil od toho starého.

Jste-li na pochybách, tak si vzpomeňte na to, co o této věci řekl komik a všímavý komentátor George Carlin:

Politici jsou dosazováni ke korytům, aby vám vnutili myšlenku, že máte svobodnou volbu. Nemáte. Nemáte žádnou volbu. Máte vlastníky. Ti vás vlastní. Vlastní vše. Vlastní vše důležité v zemi. Vlastní a ovládají korporace. Již dávno si koupili a platí senát, kongres, státní vlády, radnice. Mají v kapse soudce a vlastní všechny velké mediální společnosti, takže řídí u informací vše, co se dostane k vašim uším a očím. Drží vás za koule. Utrácí miliardy dolarů každý rok za lobbování (alias legalizované uplácení – p.p.). Lobbování, aby dostali to, co chtějí. No, víme, co chtějí. Chtějí více pro sebe a méně pro všechny ostatní, ale řeknu vám, co nechtějí. Nechtějí populaci občanů schopných kritického myšlení. Nechtějí dobře informované, dobře vzdělané lidi, schopné kritického myšlení. Nemají na tom zájem. Nepomáhá jim to. Je to proti jejich zájmu.

Chtějí poslušné pracovníky. Poslušné pracovníky, lidi, kteří jsou chytří jen tak, aby provozovali stroje a dělali papírování… Je to velký klub a vy v něm nejste. Vy a já nejsme ve velkém klubu… Stůl je nakloněn, lidi. Hra je zfalšována a zdá se, že nikdo si toho nevšiml… Nikoho to nezajímá. Právě na to se vlastníci spoléhají… Říká se tomu americký sen, protože musíte spát, abyste tomu věřili.