Od "vyhrávají oba" k úplnému propadáku

Kdo by si myslel, že k tomu dojde? Zcela jistě ne Obamova vláda a její skvělý geopolitický mozkový trust neokonzervativních stratégů. Skvělý návrh „výhra-výhra“ Johna Kerryho z loňského září, se kterým přišel během svého setkání 11. září s nemocným saúdským králem Abdullahem v Jeddah, byl prostý: zopakujme si vysoce úspěšnou dohodu ministerstva zahraničí a Saudů z r. 1986, kdy Washington přesvědčil Saudy, aby zaplavili světový trh v době nadbytečné nabídky, aby zkolabovala cena ropy na celém světě, jakýsi „ropný šok naruby“. V r. 1986 to úspěšné pomohlo zlomit páteř slábnoucího Sovětského svazu, vysoce závislého na dolarových exportních příjmech, aby si mohl udržet svoji moc.

Takže ačkoliv to nebylo uveřejněno, Kerry a Abdullah se 11. září 2014 dohodli, že Saudové použijí své ropné svaly ke sražení dnešního Ruska na kolena.

V té době se to zdálo být nepochybně skvělým.

Následující den, 12. září 2014, příhodně pojmenovaný Úřad pro terorismus a finanční rozvědku amerického ministerstva financí, vedený náměstkem ministra financí Davidem S. Cohenem, oznámil nové sankce vůči ruským energetickým obrům Gazprom, Gazprom Něfť, Lukoil, Surgutněftěgas a Rosněfť. Ty zakazovaly americkým ropným společnostem účastnit se společných podniků s ruskými společnostmi u plynových a ropných projektů v zahraničí nebo v Arktidě.

Pak, jak rubl rychle padal a velké ruské společnosti sháněly dolary pro své vypořádání závazků na konci roku, měl kolaps světové ceny ropy skoncovat s Putinovou vládou. Tak evidentně uvažovaly bezduché loutky, které se dnes ve Washingtonu vydávají za státníky. Victoria Nuland jásala a vítala přesné nástroje nové finanční války jednotky pro finanční terorismus ministerstva financí Davida Cohena.

V červenci 2014 byla západotexaská střední (WTI), cenotvorný typ ropy pro oceňování ropy na americkém domácím trhu, obchodována za 101 dolarů za barel. Bonanza břidlicového plynu byla na svém vrcholu a učinila z USA velkého ropného hráče, poprvé od 70. let.

Když WTI dosáhla počátkem letošního ledna 46 dolarů, vypadaly věci náhle úplně jinak. Washington pochopil, že se střelil do vlastní nohy.

Pochopili, že předlužený americký průmysl břidlicového plynu za padající ceny ropy zkolabuje. Za oponou se Washington a Wall Street spolčily, aby uměle stabilizovaly to, co tehdy představovalo hrozící řetězovou reakci bankrotů a kolapsu amerického břidlicového sektoru. V důsledku toho začala cena ropy pomalu růst a v únoru dosáhla 53 dolarů. Propaganda Wall Street a Washingtonu začala mlít o konci klesajících cen ropy. V květnu se cena vyšplhala na 62 dolarů a téměř všichni byli přesvědčeni, že dochází u ropy ke zotavení. Jak se mýlili.

Saudové nejsou šťastní

Od onoho setkání Kerry-Abdullah 11. září (zvláštní datum, vzhledem k podezření, že Bushova rodina ututlává zapojení Saudů do událostí 11. září 2001) získali Saudové nového stárnoucího krále, absolutního vládce a správce dvou posvátných mešit, Salmana, který nahradil zesnulého starého krále Abdulla. Nicméně ministr pro ropu se nezměnil – je jím 79letý Ali al-Naimi. Byl to al-Naimi, kdo údajně viděl v Kerryho návrhu zároveň zlatou příležitost pro zaražení konkurence rostoucího trhu nekonvenčního amerického břidlicového sektoru. Al-Naimi opakovaně říkal, že je odhodlán zlikvidovat americké „narušení“ saúdské nadvlády nad světovým trhem s ropou pomocí břidlicové ropy.

Nejen, že jsou Saudové kvůli americkému břidlicovému průniku do jejich ropného království nešťastní. Jsou více než naštvaní kvůli poslední dohodě, kterou Obamova vláda uzavřela s Íránem, která pravděpodobně povede po několika měsících ke zrušení ekonomických sankcí vůči Íránu. Vlastně Saudové jsou na Washington bez sebe vzteky, a to tolik, že otevřeně připustili alianci s arcinepřítelem, Izraelem, aby bojovali s tím, co považují za rostoucí vliv Íránu v regionu – v Sýrii, Libanonu a Iráku.

Toto vše jen posílilo železné odhodlání Saudů, podporované blízkými arabskými spojenci v Zálivu, ještě více srazit cenu ropy, dokud nedojde k očekávané vlně bankrotů břidlicových firem – který byl zastaven v lednu manipulacemi Washingtonu a Wall Street – která skoncuje s konkurencí americké břidlicové ropy. Tento den může přijít brzy, ale s nechtěnými důsledky pro celý globální finanční systém, a to v době, kdy si takové důsledky nelze dovolit.

Podle nedávné zprávy banky Wall Street, Morgan Stanley, velkého hráče na trhu s ropou, ropní producenti OPEC agresivně navyšovali nabídku ropy na již tak zaplaveném světovém trhu, bez známek toho, že by s tím přestali. Ve své zprávě Morgan Stanley poznamenala s evidentním znepokojením: „OPEC přidal ke globální nabídce jen v posledních čtyřech měsících 1,5 milionů barelů denně… trh s ropou trpí v současné době nadbytečnou nabídkou ve výši 800,000 barelů denně. To znamená, že stávající nadbytečná nabídka na trhu s ropou je plně důsledkem navýšení produkce OPEC, a to jen od února.“

Zpráva banky Wall Street přidává i zneklidňující poznámku: „Předjímali jsme, že OPEC nebude snižovat, ale nepředvídali jsme tak prudký nárůst.“ V krátkosti, Washington zcela ztratil svoji strategickou páku na Saúdskou Arábii, království, které bylo považováno za vazala Washingtonu od doby dohody FDR o exkluzivní přítomnosti amerických ropných firem v r. 1945.

Tento rozkol v americko-saúdské komunikaci přidává novou dimenzi nedávné návštěvě Muhammada bin Salmana, saúdského korunního místoprince a ministra obrany, a syna krále Salmana, v Petrohradě, 18. června, kde se setkal s Vladimirem Putinem. Toto setkání bylo pečlivě připraveno oběma stranami, neboť se na něm probíraly obchodní dohody v hodnotě 10 miliard dolarů, včetně výstavby mírových jaderných reaktorů v království Ruskem a dodávky moderního ruského zbrojního vybavení, a saúdské investice v Rusku do zemědělství, medicíny, logistiky, maloobchodu a nemovitostí. Saúdská Arábie je dnes největším světovým producentem ropy a Rusko je těsně na druhém místě. Saudsko-ruská aliance na jakékoliv úrovni byla stěží na seznamu strategií plánovačů washingtonského ministerstva zahraničí… A kruci!

Nyní nadměrná nabídka OPEC, kterou Saudové vytvořili, zničila vratké úsilí USA vytlačit cenu ropy zpět. Propad ceny je nadále poháněn strachem, že dohoda s Íránem k nadměrné nabídce ještě přidá, a že druhý největší světový dovozce ropy, Čína, může snížit dovozy, či je aspoň nezvyšovat, když se její ekonomika zpomalila. Časovaná bomba trhu s ropou vybuchla poslední týden června. Americká cena ropy WTI poklesla ze 60 dolarů za barel, úrovně, na které aspoň někteří producenti břidlicové ropy mohou zůstat nad vodou o něco déle, na 49 dolarů 29. července, což je pokles o více než 18% za čtyři týdny, a tendencí je pokles.

Morgan Stanley začala bít hlasitě na poplach a uvedla, že pokud bude trend posledních týdnů pokračovat, „tento propad bude závažnější, než v r. 1986. Protože v předešlých 15 letech nedošlo k žádnému prudkému propadu, mohl by být stávající pokles tím nejhorším za více než 45 let. Pokud tomu tak bude, nemáme žádné zkušenosti, které by nás pomohly provést příštími fázemi tohoto cyklu… Vlastně v celé analyzovatelné historii nemusí nic takového být.“

„Říjnové překvapení“

Říjen je dalším klíčovým okamžikem pro rozhodnutí bank prodloužit úvěry americkým břidlicovým firmám, nebo jim poskytnout nové, v naději (aspoň doposud), že cena se pomalu zotaví. Pokud, jak je silně naznačováno, Federální rezervy zvýší v září americké úrokové sazby, poprvé za osm let po vypuknutí globální finanční krize na americkém trhu nemovitostí v r. 2007, čeká vysoce zadlužené americké producenty břidlicové ropy katastrofa nového rozsahu. Až do několika posledních týdnů zůstával výstup americké břidlicové ropy na maximu, kdy se producenti zoufale pokoušeli maximalizovat peněžní toky, avšak ironicky tím zapříčinili nadměrnou nabídku ropy globálně, což bude znamenat jejich konec.

Důvodem, proč americké břidlicové společnosti byly schopné pokračovat i po loňském listopadu a nevyhlásit bankrot, je přetrvávající politika nulových úrokových sazeb Fedu, která nutí banky a další investory hledat vyšší výnosy na tak zvaném trhu dluhopisů „s vysokými výnosy“.

Již v 80. letech, kdy byly poprvé vytvořeny Michaelem Millkinem a jeho podvodníky z Drexel Burnham Lambert, je Wall Street adekvátně nazval „smradlavé dluhopisy“, protože když nastaly špatné časy, jako nyní pro břidlicové společnosti, přeměnily se na odpad. Nedávná zpráva banky UBS uvádí: „Celkově se trh vysokých výnosů velikostí zdvojnásobil; sektory, které zaznamenaly v posledních letech nárůst emisí, jako energetika a těžba kovů, zaznamenaly trojnásobné či čtyřnásobné navýšení nesplacených dluhů.“

Za předpokladu, že poslední pokles ceny WTI bude pokračovat i v dalších týdnech, až do října, mohlo by snadno dojít na paniku a k výprodeji těchto vysoce výnosných, a vysoce rizikových, smradlavých dluhopisů za miliardy dolarů. Jak poznamenává jeden investiční analytik: „Když se dav drobných investorů konečně, hromadně, pohne směrem k východu, manažeři fondů budou nuceni čelit nelikvidním sekundárním trhům s korporátními úvěry, na kterých nedostatečná jejich hloubka… má potenciál zažehnout totální výprodej.“

Problémem je, že tentokrát, na rozdíl od r. 2008, nemají Federální rezervy žádný prostor pro jednání. Úrokové sazby jsou již u nuly a Fed nakoupil špatné bankovní dluhy za biliony dolarů, aby zabránil řetězové reakci paniky u amerických bank.

Jednou z možností, která není ve Washingtonu vůbec probírána, je, že by kongres zrušil katastrofální zákon o Federálních rezervách z r. 1913, který dal kontrolu nad penězi naší země gangu soukromých bankéřů, a vytvořila by se veřejná Národní banka, zcela vlastněná vládou Spojených států, která by poskytovala úvěry a prodávala státní dluh bez prostředníků, zkorumpovaných bankéřů Wall Street, jak zamýšlí ústava. Zároveň by mohlo být zcela znárodněno šest nebo sedm bank „příliš velkých na krach“, stojících za vším tím finančním bordelem, který ničí základy Spojených států, a tím i roli dolaru coby světové rezervní měny většiny světa.