První důsledky dohody 5+1

Západní politici a novináři zřejmě neví, co z dohody 5+1 vyvodit. Mnozí z nich nevěří naší analýze a nechápou, co bylo vyjednáno ve skutečnosti. Podle mého s touto dohodou přímo souvisí tento týden nejméně tři události.

Podepsání dohody „5+1“ s Íránem, týkající se jeho jaderného programu, otřáslo Středním východem a následně i světovým řádem. Ačkoliv mezinárodní komentátoři jsou extrémně nerozhodní ohledně toho, co přijde, budu pokračovat ve své analýze na základě toho, co jsem uveřejnil od zahájení vyjednávání.

Po neutralizace kubánské opozice je neutralizace Íránu mistrovským kouskem Baracka Obamy, protože došlo k izolaci Ruska a Číny. A skutečně, jde opravdu o neutralizaci – zatímco Írán zcela neupustil od anti-imperialistických ideálů Aliho Shariatiho a imáma Rouhollala Chomejního, zřekl se názoru vstoupit do konfliktu se Spojenými státy, což znamená, že se vzdal myšlenky vývozu revoluce.

Ačkoliv o různých dvoustranných dohodách mezi Washingtonem a Teheránem nevíme nic, můžeme pozorovat – během méně než týdne – zrod nové situace, která, v tuto chvíli, odpovídá mým předpovědím.

Zatímco američtí politici se přeli o to, jestli dohodu podpoří, nebo ne, Írán se stáhl z Adenu, který okamžitě padl do rukou Spojených arabských sil, jinými slovy do přesného opaku toho, co by napovídal název – tedy do rukou Izraele a Saúdské Arábie. Tento čin dává úžinu Bab el-Mandeb zpět pod kontrolu NATO. Saúdská Bin Laden Group by mohla postavit most přes Rudé moře, spojující Jemen s Džibuti. Izrael a Saúdská Arábie by pak byly schopny využít přírodní zdroje v Ogadenu (v Etiopiii).

V Libanonu bývalý ministr informatiky Michel Samaha, který byl uvězněn od r. 2012 za přípravu teroristických akcí ve své zemi na příkaz syrského prezidenta Bashara al-Assada a generála Ali Mamelouka, šéfa syrské tajné služby, náhle odvolal své doznání. Zpochybnil také videa vytvořená libanonskou policí (FSI) k jeho usvědčení a požadoval, aby tyto dokumenty byly zveřejněny ve své úplnosti, což by radikálně změnilo jejich interpretaci. Tím by pan Samaha připravil nepřátele Sýrie o jejich jediný argument proti syrskému státu, během svého líčení u vojenského odvolacího soudu 17. září. Po kolapsu proti-syrských obvinění v Haririho aféře je Samahova aféra jediným zbývajícím případem, který umožňuje obviňování Bashara al-Assada z terorismu.

Téměř simultánní zatčení 29 pašeráků v Turecku a 431 džihádistů v Saúdské Arábii je první významnou akcí Ankary a Riyadhu proti Daesh. Zatímco je stále příliš brzy na to, abychom mohli říct, že tyto dva státy opravdu upustí od svého vedení (Turecko) a svého financování (SA) této teroristické skupiny, zdá se, že se vývoj vydal tímto směrem. Jejich cílem by nemuselo být zničení Daesh, ale jeho vyhnání ze Středního východu. Mimo to by měl do oblasti 21. července dorazit americký ministr obrany Ashton Carter, aby tam realizoval rozhodnutí učiněné 14. května Radou spolupráce zemí Zálivu (GCC) v Camp Davidu. Jinými slovy, aby dal Společným arabským silám prostředky pro boj s Daesh.

Zatím nepromluvilo několik mocných hráčů, konkrétně Evropané. Je nanejvýš nepravděpodobné, že se budou stavět proti realizaci dohody, naopak, pravděpodobně se pokusí hrát v tom nějakou roli. Ohledně této záležitosti německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier připomněl možnost upřednostnit mír v Sýrii zorganizováním konference typu 5+1 o této záležitosti. Ačkoliv je těžké považovat takovýto nápad za legitimní, takováto iniciativa by neměla Washington znepokojovat. Na jedné straně by USA umožnila změnit svoji politiku vůči Sýrii snadněji. Na druhé straně by území okupovaná Evropany znamenala méně prostoru pro Írán. V každém případě pro Baracka Obamu ohledně Sýrie nadešel čas „jednat s vítězem“.