NSA se stala zdivočelým slonem

Národní bezpečnostní agentura, která se sama označila za agenturu, shromažďující a analyzující pouze zahraniční signálovou rozvědku a snažící se chránit americké komunikace a počítačové sítě před šmírováním, zahájila misi, která ji přivedla na území nezákonnosti a darebných operací.

V hollywoodském thrilleru „Nepřítel státu“ z r. 1998 hrál Jason Robards fiktivního amerického poslance Philipa Hammersleyho, předsedu klíčového parlamentního výboru. Hammersley je proti zákonu typu amerického vlasteneckého zákona, který umožňuje masivní šmírování telekomunikací ve Spojených státech. Hammersley se následně setkává s americkými vládními agenty na břehu Chesapeake Bay. Agenti dávají Hammersleymu smrtící injekci a předepsané léky jsou pak poházeny v jeho autě. Hammersley ve svém autě je zatlačen do zálivu. Ve zprávách se pak tvrdí, že Hammersley tragicky spáchal sebevraždu. Náměstek ředitele NSA, Thomas Reynolds, kterého hraje Jon Voight, řídí agenturu, která se zvrhne a běžně porušuje zákony, které zajišťují, že operace NSA jsou v rámci americké ústavy.

V důsledku posledního uveřejnění tajných dokumentů NSA, poskytnutých alarmistou Edwardem Snowdenem, poslední tři ředitelé NSA – Michael Hayden, Keith Alexander a současný, Mike Rogers – přijali za svou fiktivní politiku Thomase Reynoldse v „Nepříteli státu“ a udělili tak agentuře a jejím tak zvaným „informačním válečníkům“ darebácký statut. Rogers, který je ředitelem NSA, také nosí klobouk velitele amerického kybernetického velitelství, které se nachází v NSA, v sídle agentury ve Fort Meade v Marylandu. Zpočátku byli někteří členové kongresu proti spojení těchto dvou pozic pod jedním vojenským důstojníkem, kvůli moci, kterou by tím mohl získat. Tyto počáteční výhrady byly oprávněné, vzhledem k hloubce, do jaké se NSA propadla při provádění útočné informační války po celém světě.

Většina nedávných odhalení týkajících se operací NSA „Čtvrtá strana“ (Fourth Party), prováděných primárně ze základny NSA na Menwith Hill v Anglii, ve spolupráci s britskou Centrálou vládní komunikace (GCHQ) v Cheltenham, popisuje, jak NSA používá nepřátelské hackery k nabourávání se do systémů nejen nepřátelských cílů, ale také neutrálních a přátelských. Vkládáním zvláštních šmírovacích obvodů do síťových routerů, serverů, firewallů, wireless bridges a dalších zařízení vyráběných americkými a zahraničními společnostmi, dokázala NSA a její šmírovací partneři z programu Pět očí (Five Eyes) v Británii, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandu přeměnit počítačové hackery zaměstnávané nepřátelskými tajnými službami, jakož i nestátními hráči, jako hackerské skupiny, na sběratele meta dat „Čtvrté strany“ pro NSA. Vkládání systémových zadních vrátek umožňuje NSA „přisávat se“ na hackerské operace prováděné nic netušícími cizími plundrovači v rámci kybernetické války, aniž by to bylo hackery detekováno. Součástí těchto kontra operací využívání počítačové sítě je aktivní a pasivní získávání meta dat NSA od čtvrtých stran a „pozměňování účelu“ meta dat shromažďovaných čtvrtými stranami.

Jinými slovy, neexistuje žádný důvod věřit, že nedávné historky o hackerech čínské vlády nabourávajících se do databází amerického Úřadu řízení zaměstnanců (OPM) a stahujících citlivé osobní záznamy milionů současných a minulých zaměstnanců americké vlády, jsou pravdivé. Vzhledem k faktu, že NSA je schopna se „přisát“ na pokusy cizích hackerů, včetně čínských, ruských a íránských, existuje pravděpodobnost, že to nebyli Číňané, kdo získal přístup k souborům OPM, ale týmy NSA pro útočnou informační válku ze sekce Operací šitých na míru (TAO), kdo nakonec získal miliony souborů, jako způsob, jak vyplašit kongres a získat další rozpočtové zdroje.

Součástí amerického kybernetického velitelství jsou prvky, které nedělají nic jiného, než že zlovolně útočí na cizí počítače a sítě a maskují skutečný zdrojový bod hackerských útoků tím, že je přesměrovávají přes ruské, čínské a další servery. Výraz „ovlivňování obětí“ aktivit využívání počítačové sítě (CNE), používaný NSA, naznačuje, že NSA a Ústřední zpravodajská služba jsou zapleteny do „špinavých triků“, aby nashromáždily co nejvíce vědomých či nic netušících „obětí“ z řad čtvrtých stran, kolik je nezbytné. Neexistují žádné záruky, že všechny čtvrté strany jsou státy, mohou sem spadat i přátelské hackerské skupiny – známé jako „Bílé klobouky“ – a politické organizace, tedy kromě tajně vložených zařízení.

Jedna prezentační folie NSA týkající se operací Čtvrtých stran ilustruje, jak je „odposlouchávací bod“ NSA vmontován jako součást programu Voyeur do serverů íránského ministerstva pro rozvědku a bezpečnost (MOIS) v Teheránu a serverů používaných Hizballahem v Libanonu. Jednou z operací NSA je přisát se na íránské hackery pracující pro MOIS a „krást, přes program „přesměrovávač“ údaje, které jsou Íránci schopni stáhnout z hackovaných cílů“. NSA mluví o těchto cílech jako o „obětech“. Jedna powerpointová folie NSA obsahuje bod uvádějící, že prioritou NSA je „identifikovat oběti pro sběrové příležitosti 4. stran“. „Oběti“ jsou země či jiné subjekty, o kterých NSA a její partneři věří, že byly cílem kybernetických útoků ze strany nepřátelských zemí nebo skupin.

Je jasné, jak NSA a její izraelský partner, jednotka 8200, byli schopni infikovat íránské počítačové sítě zapojené do jaderného programu této země ničivým virem Stuxnet. NSA a její spojenci jsou schopni pronikat do cizích počítačových sítí přes vložená zadní vrátka v programu Čtvrtá strana, z nichž některá jsou známá jako beacons („majáky“) umístěné tajně do systémů vyráběných Microsoftem, Cisco, IBM, Dell, Apple, Juniper Networks, Motorolou, Seagate, Western Digital a dalšími.

Rozhodovací strom programu Čtvrtá strana připravený NSA klade otázku „postačují údaje 4P (4. strany)“. Pokud je odpovědí „ne, potřebujeme přímý přístup“, rozhodovací strom NSA dá pokyn operátorovi NSA „ukrást“ údaje „oběti“ hackerského útoku.

Stanoviště sběru údajů čtvrtých stran jsou integrovány do systému NSA sběru meta dat XKEYSCORE, který funguje celosvětově ze zachycovacích stanic na satelitech a na podmořských kabelech, jakož i z Úřadů pro zvláštní zdroje (SSO), nacházejících se na amerických velvyslanectvích a vyslanectvích dalších členů programu Pět očí.

Powerpointová folie NSA o aktivitách Tailored Access Operations (Operací šitých na míru -- TAO) a operací čtvrtých stran uvádí, že Čína, Egypt, Brazílie, Venezuela, Angola, Keňa, Uganda, Thajsko, Malajsie, Jižní Korea a Omán jsou hlavními hráči z řad čtvrtých stran. Jedna ze sběrných operací čtvrtých stran má kódové označení Deadsea (Mrtvé moře), ale není jasné, kde se operace vede. Další operace čtvrté strany má kódové označení Badass (Zlý osel). Stanice NSA na Menwith Hill v Anglii je popsána jako ústřední bod pro „sběrové příležitosti 4. stran MENA (Střední východ / severní Afrika; Middle East / North Africa)“.

Čtvrté strany MENA jsou pravděpodobně záchyty komunikace předané NSA, ale obecně byly považovány za nepřátelské americkým zájmům, kdy k nim pravděpodobně patřily Libye za Muammara Kaddáfího a syrská vláda Bashara al-Assada, kdy oba spolupracovali s americkou rozvědkou při věznění, vyslýchání a mučení řady podezřelých z členství v Al-Kajdě. Pokud Libye za Kaddáfího a Assadova vláda v Sýrii spolupracovaly s NSA jako čtvrté strany, obrátila pak agentura a použila přístupová práva čtvrté strany, aby pomohla svrhnout tyto dvě vlády? Je-li odpovědí ano, jak se zdá, dala se NSA cestou bezprecedentního podvádění a zrad v rámci svých zodpovědností souvisejících údajně s národní bezpečností.

V „Nepříteli státu“ hodní hoši nakonec vyhrají nad zlou NSA. Ve skutečném světě NSA nadále používá darebné praktiky, od odposlechu „Der Spiegel“ v Německu, po čtení soukromých e-mailů generálního tajemníka OSN Ban Ki-moona. V divočinách Afriky jsou „zdivočelí“ sloni často zabíjeni lovci, kteří jsou tímto úkolem pověřeni, aby chránili bezpečnost veřejnosti. NSA je virtuálním zdivočelým slonem, ale neexistují žádní kongresoví rozpočtoví „lovci“, ochotní uštědřit smrtící ránu, aby skoncovali se zdivočelou šelmou ve formě tajné služby.