Jak Říše vrátí úder

Dobrá, nyní, když jsme všichni oslavili skvělé řecké „NE“ plutokracii EU, musíme se opět vrátit do reality a podívat se na možnosti Říše. Či, vlastně, na možnost Říše (v jednotném čísle).

Říše je extrémně předvídatelná. Příklad Řecka je učebnicovým příkladem toho, jak Říše používá banky k zaškrcení země dluhem, jak vytváří vládnoucí třídu zprostředkovatelů, přeměňuje národní média na nástroj říšské propagandy a pokouší se zcela zarazit jakýkoliv demokratický proces tím, že jedná pouze s vládnoucí třídou. Jakýmsi kvazi zázrakem v případě Řecka tato poslední fáze selhala.

Mohu se mýlit, ale cítím, že Říše nikdy nebrala Syrizu vážně, či pokud ano, tak bylo již velmi pozdě. Co se týká Tsiprase a Varoufakise, ti byli zřejmě stejně překvapeni, jako my ostatní, když byli náhle „povýšeni“ z vedení strany s 5% na vůdce celého řeckého národa. Začínám mít rovněž pocit, že ani Tsipras, ani Varoufakis zcela neočekávali tsunami, kterou svým referendem vyvolali. Ale ať je tomu jakkoliv, co bylo bylo, a, k naprostému zděšení eurobyrokratů, Řekové promluvili, a právě nyní má Říše jen jednu možnost: buď kooptovat řeckou vládu, nebo ji svrhnout, podle toho, co bude nejlepší.

Mým čistě osobním pocitem je, že na kooptaci vlády je příliš pozdě. Mimo to jak Tsipras, tak Varoufakis se stali mezi eurobyrokraty tak nenáviděnými postavami, že svržení je pravděpodobně upřednostňovaná možnost.

Tento proces je evidentně již v běhu. Varoufakis, který včera večer řekl reportérovi „máte mne na krku“, již odstoupil. Co se týká Tsiprase, ten, zdá se, prosí o vyjednávání. Doufám, že se mýlím, ale tím, co jsem viděl doposud, jsem ohromen.

Přijde další barevná revoluce?

Příklad Kaddáfího jasně ukazuje, že národní vůdce může zcela otočit a podvolit se anglo-sionistům, a „přesto“ být svržen. Tuším, že žádné ústupky Tsiprase nebudou postačovat k tomu, aby ho udržely u moci. Ponížil eurobyrokraty a ti mu neodpustí. Jediným logickým řešením pro Říši nyní je Řecko exemplárně potrestat.

Buď jak buď Řecko čekají extrémně obtížné časy, jak politicky, tak ekonomicky. Nedávno jsme viděli, jak země – v tomto případě Arménie – může být snadno „potrestána“ za to, že se opovážila neposlechnout říšský diktát. Myslím, že Řecko je nyní mnohem slabší a křehčí zemí, než bývalo. Hlavně proto, že toto místo nyní řídí Němci a Američané. Zadruhé proto, že dobrá třetina země byla ochotna přijmout podmínky ultimáta nadnárodní plutokracie. Zatřetí proto, že Řecko je obklíčeno NATO a nestabilitou ze všech stran. Začtvrté proto, že veškerá média země jsou vlastněna anglo-sionisty. Zapáté proto, že Řekům chybí přírodní zdroje, nebo dobrý trh mimo EU.

Na rozdíl od ostatních se řecké armády příliš nebojím. Ano, je obecně na straně zprostředkovatelské elity, ale poslední věcí, kterou EU chce, je další fašistická vojenská junta u moci v zemi EU. Také reakce Řeků na otevřený puč by mohla být velmi nepředvídatelná.

Myslím, že nejpravděpodobnějším scénářem je, že další věcí, která nastane, je řecký majdan, následovaný obviňováním z policejní brutality a všech těch ostatních věcí ze scénáře barevné revoluce. Co se však stane s konečnou platností závisí z velké části na postoji, jaký Tsipras a jeho strana zaujme: pokud se budou snažit usmířit eurobyrokraty, pokud nabídnou nekonečné ústupky a pokud budou jednat jako loajální „EU patrioti“, budou zničeni. Ale pokud se obrátí přímo na Řeky a vysvětlí jim, že je to boj za národní osvobození a že potřebují podporu, pomoc a ochranu lidí, pak se mohou udržet, obzvláště pokud se rozhodnou odejít z eurozóny a obrátit se o podporu na Eurasijskou unii a Čínu. Doufám, že se mýlím, ale nevidím, že by Tsipras udělal něco tak dramatického. To je důvod, proč předpovídám jako další věc na řadě barevnou revoluci.

Všichni budeme moudřejší velmi brzy.