Začne šílený Míša další válku?

Zatímco situace na Donbase se jeví být v současné době „zamrzlá“ v jakýchsi „násilnostech během příměří“, události na jihozápadě Ukrajiny nabraly prudký obrat k horšímu.

Oděsa

Již jste museli slyšet, že Saakašvili byl jmenován guvernérem oblasti Oděsa a, jako všichni ostatní, se musíte při čtení tohoto chechtat. Stejně jako já. Ale mimo komicky absurdního aspektu tohoto jmenování to má mnohem, mnohem zlověstnější aspekt. V tomto kontextu jsou znepokojivé obzvláště tři věci:

Zaprvé, Oděsa je považována za jediné potenciálně nejnebezpečnější město samotnými ukronacisty. Důvodem je, že toto město a okolní oblasti jsou pevně a masivně pro-ruské a antinacistické. Většina nacistů byla ve skutečnosti importována z ostatních regionů, takže mluvíme nanejvýš o pár stovkách členů pronacistických eskader smrti. Ano, v současnosti mají město pevně pod kontrolou, díky gestapáckým metodám, ale stále jsou opovrhováni a nenáviděni. Mnohem mocnější místní silou je chátra, která je stále řízena Kolomojským, který je, podle mnoha analytiků, cílem tohoto bizarního jmenování. Skutečně, Saakašvili je americkou loutkou a tudíž nebude s Kolomojským vyjednávat nějakou dohodu. Vlastně Saakašvili provede jakýkoliv příkaz proti Kolomojskému. Jinými slovy, máme zde ukronacisty a USA ovládané kriminálníky bojující o moc proti převážně pro-ruské populaci. Dokonalý recept na násilí.

Zadruhé, položte si následující otázku: jakou má Saakašvili pověst? Je dosti zjevné, že jeho jedinou „kvalifikací“ je zuřivá nenávist k Rusku a Rusům a jeho ochota vykonávat americké příkazy. Toto, a jeho ochota masakrovat civilisty a mírotvorce (více o tom později). Takže tato nominace není jen drsným pokusem uspokojit ukronacisty. Je to rovněž pokusem dostat Oděsu pevně do amerických rukou. Samozřejmě, že Oděsa je nyní, z ekonomických důvodů, životně důležitým přístavem pro zadní Ukrajinu, ale rovněž nabízí přístav pro jakoukoliv vojenskou loď, včetně lodí amerického námořnictva. Proč by mělo chtít americké námořnictvo kotvit v Oděse? Zde je důvod:

Zatřetí, Oděsa je méně než 100 km od podněsterského města Tiraspol, které se nachází na jižním konci dlouhého „podněsterského koridoru“ mezi Ukrajinou a Moldavskem. Podívejte se sami:

Takže nejen, že Oděsa může být použita k posílení nebo zásobování jakéhokoliv útoku ukronacistů na Podněsterskou Moldavskou republiku (TMR), ale může být také použita jako základna k pokusu zabránit jakémukoliv ruskému pokusu zásobovat své síly v TMR.

Podněsterská Moldavská republika

TMR v současné době čelí blokádě ze všech stran: ze západu je TMR blokována USA ovládanou Moldávií (podporovanou americkou kolonií Rumunskem) a z východu ukronacistickým státem. Pohled na geografii TMR napoví, že je nemožné ji bránit, obzvláště na obou stranách zároveň. Jistě, ve válce o nezávislost TMR v letech 1990-1992 ruská 4. armáda vynutila konec nepřátelských akcí, ale v té době byla Ukrajina neutrální/indiferentní a Moldávie slabá. Moldávie je velmi slabá i nyní, a stejně jako na Donbasu je armáda TMR lépe vybavena, lépe vycvičena a mnohem více motivována, ale tentokrát stojí hrozba skutečně na obou stranách.

Ukronacisté se připravovali na „útok“ TMR rok. Stejně jako na východě začali také hloubit „protitankový příkop“, jako by se malinká TMR (500,000 obyvatel) chystala zaútočit na obrovskou Ukrajinu (44,000,000 obyvatel). Netřeba říkat, že skutečným účelem takových „obranných“ opatření je vytvořit pocit nebezpečné krize, která je ideální pro operaci pod falešnou vlajkou nebo „preventivní protiútok“.

V TMR jsou také ruští mírotvorci. A nyní ukronacističtí šílenci jmenovali Saakašviliho guvernérem Oděsy – člověka s prokázanou historií vraždění ruských mírotvorců a zahajování šílených válek.

Ruské možnosti

Na rozdíl od Donbasu, kde geografie poskytuje Rusku velkou výhodu, jsou v TMR veškeré výhody na straně Říše. Porovnejte tyto dva regiony:

Zdá se, že u TMR má Západ v ruce všechny karty. Zatímco teoreticky má Rusko prostředky na provedení vzdušné operace podobné operaci USA během berlínské krize, v praxi se tyto dvě situace dramaticky liší: v r. 1949 nikdo skutečně válku nechtěl, ale v r. 2015 po ní ukronacisté zoufale baží. Přesto není pochyb, že junta nemá vojenské prostředky, aby zabránila Rusku letecky zásobovat TMR, ale co když Moldávie prohlásí, že její území bylo „napadeno“ Ruskem a Ukrajina prohlásí, že její vzdušný prostor je narušován? Co když se NATO rozhodne poskytnout rakety Patriot, nebo, bůh chraň, letecké krytí „koalicí ochotných“ pro bezletovou zónu? Osobně si nemyslím, že NATO půjde kvůli TMR přímo do války s Ruskem – to, co pravděpodobně skutečně chtějí je válka v zastoupení – ale riziko je mnohem reálnější, než v Novorusku.

Měsíce jsem říkal, že NATO nemá vojenskou možnost na Ukrajině, ale ze stejných důvodů nevidím žádné schůdné ruské vojenské možnosti v TMR. Ale co když budou napadeni ruští mírotvorci? V tu chvíli nebude mít Rusko na výběr a bude muset zasáhnout. A dokonce i když ruští mírotvorci napadeni nebudou, budou jen stát a sledovat, jak místní populace trpí strašlivými následky blokády?

Opět se vracím ke stejné věci, kterou jsem opakoval stále dokola: neexistuje „novoruské řešení“ ukrajinské krize. Jediným skutečným řešením války na a kolem Ukrajiny je změna režimu v Kyjevě, následovaná denacifikací země. Žádné jiné řešení neexistuje.

Někteří budou navrhovat poněkud naivní „řešení“: nechat Novorusy obsadit Maripol, otevřít pozemní koridor na Krymský poloostrov, odtud zahájit pozemní a námořní útok a osvobodit Nikolajev a Oděsu a dokončit triumfální pochod rychlým úderem směrem k hranicím TMR. Teoreticky to vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti by to byl velký a jasný ruský válečný akt, vyžadovalo by si to celospektrální zásah ruských ozbrojených sil a bylo by to splněným snem NATO a anglosionistů. Nemluvě o tom, že v samotném Rusku pro cokoliv podobného žádná podpora neexistuje.

A přesto někteří kvalifikovaní jedinci jsou názoru, že Rusko nebude mít na výběr. Jen si poslechněte generálporučíka (v.v.) Leonida Rešetnikova (KGB/SVR) zahraniční rozvědky:

Osobně pochybuji, že Rusko bude souhlasit s uznáním TMR a pak s ní podepíše obrannou smlouvu. Neboť Putin nebyl zvolen, aby zachránil svět, dokonce ne ani Sýrii, Donbas nebo TMR. Putin byl zvolen hlavně a především aby se zasadil o zájmy Rusů z Ruska a v Rusku. Je velmi snadné říkat, že ruská armáda „musí“ zasáhnout tu či onde, pokud, samozřejmě, nejste jedním z těch, kteří budou muset vysvětlovat truchlícím rodinám, proč museli jejich blízcí zemřít daleko od domova. Také jsem tu řekl milionkrát, že v Rusku je „nulová“ podpora jakékoliv formě imperialismu, včetně „humanitárního“. A nakonec zatímco na Západě jsou zvyklí ignorovat mezinárodní právo jako zbytečné a jako pokrytecký koncept, kterému nikdo nemusí věnovat pozornost, lidé v Kremlu berou mezinárodní právo velmi vážně, a tyto „skvělé plány“ na „snadné“ řešení krize v TMR mají velké právní dopady, řečeno mírně.

Jedinou možností, která Rusku zůstala, jsou tajné, zákulisní, akce. Obvyklý koktejl hrozeb, úplatků, ovlivňování, ekonomiky a dalších asymetrických opatření v pokusu zpozdit/změkčit dopady současné blokády. To není mnoho, ale je to vše, co může nyní Rusko udělat.

Závěr

Saakašvili v Oděse je velmi zlověstný vývoj. Zatímco právě teď horká válka nehrozí, tamní situace má potenciálně velmi nebezpečné důsledky a mohla by vést k plnohodnotnému konfliktu. Pokud by vypuklo násilí v Oděse nebo Podněsteří, můžeme se spolehnout, že „hurá vlastenci“ budou požadovat, aby Putin provedl okamžitou vojenskou akci a, když odmítne, budou vyhlašovat urbi et orbi, že „Putin zaprodal Oděsu“ nebo že „Putin zaprodal Podněsteří“ (stačí se podívat na ty, kteří, opět, říkají že „Putin zaprodal Sýrii“). A pokud nevypukne otevřené násilí, a obyvatelé TMR budou odsouzeni pomalu akceptovat situaci „koncentračního tábora pod otevřeným nebem“ stylu Gazy, bude Rusko také obviněno z toho, že nedělá nic.

Právě teď neexistují pro Rusko žádné dobré možnosti a vše, co může Rusko udělat, je pracovat co možná nejrychleji na dosažení změny režimu v Kyjevě. Pokud americká zahraniční politika vůči Ukrajině utrpí zdrcující ránu, zbude strýčku Samovi jen velmi málo sil na zapojení se do další velké akce v Podněsteří, obzvláště pokud Ukrajina konečně vyklouzne z amerického sevření. Ale do té doby je TMR ve velmi špatné situaci a čas není na její straně.