Banky vládnou světu. Kdo vládne bankám? (II)

Předchozí část

Postačuje pár procent na akciovém kapitálu pro účinné řízení banky? Zde je třeba vzít v úvahu nejméně tři okamžiky.

Zaprvé, v hlavních amerických bankách již dávno nejsou žádní příliš velcí akcionáři. Formálně není v těchto bankách ani jeden akcionář, jehož podíl by převyšoval 10%. Obecně se počet institucionálních akcionářů (investorů) v amerických bankách pohybuje kolem tisíce. V průměru připadá na jednoho institucionálního akcionáře asi 0,1% kapitálu. Ve skutečnosti méně, neboť mimo nich jsou zde i investiční fondy (vykazované zvlášť), a také mnoho tisíc fyzických osob. V řadě bank mají akcie zaměstnanci. V případě banky Goldman Sachs se v rukou fyzických osob nachází asi 7% akciového kapitálu. A část akcií je ve volném oběhu na investičním trhu. S ohledem na rozptýlení akciového kapitálu mezi desítkami tisíc držitelů papírů je dokonce i pouhé 1% akcií banky Wall Street velmi silnou pozicí.

Zadruhé, za několika (či mnoha) formálně samostatnými akcionáři může stát jeden a tentýž vlastník – konečný beneficient. Řekněme, že vlastníci holdingu Vanguard Group mají podíl na kapitálu banky Goldman Sachs jak přímo, tak přes investiční fondy, nacházející se ve sféře vlivu daného holdingu. Podle všeho je podíl Vanguard Group na kapitálu Goldman Sachs nikoliv 4,90% (podíl mateřské společnosti), ani 8,49% (podíl po zohlednění ovládaných investičních fondů), ale větší. Nelze spouštět ze zřetele ani akcionáře z řad fyzických osob, jejichž specifická váha je vyšší, než jejich podíl na akciovém kapitálu, protože jsou to nejvyšší manažeři, dosazení těmi, kterým, se říká „koneční beneficienti“.

Zatřetí, existují takoví akcionáři, jejichž vliv na politiku banky převyšuje jejich podíl na akciovém kapitálu, proto, že vlastní tak zvané akcie s hlasovacím právem. Další akcionáři zároveň vlastní tak zvané privilegované akcie. Ty poskytují svým majitelům takové privilegium, jako výplatu fixní dividendy, ale zato jejich majitel nemá právo hlasovat na valné hromadě. Řekněme, že akcionář má podíl na kapitálu 5%, ale jeho podíl na počtu hlasů může být 10, 20 či dokonce 50%. A privilegium rozhodujícího hlasu v bankách Wall Street může mít mnohem větší význam, než privilegium získávat zaručený výnos.

Vrátíme se k tabulce 1 v prvním dílu. Ta ukazuje, že téměř ve všech amerických bankách jsou hlavními akcionáři finanční holdingy. Přičemž pokud názvy hlavních bank Wall Street znají dnes všichni, tak názvy finančních holdingů, majících velké balíky akcií těchto bank, říkají něco jen velmi úzkému okruhu finančníků. Avšak jde o ty, kteří v konečném důsledku ovládají bankovní systém USA a Federální rezervy. Například v poslední době se poměrně často zmiňoval investiční fond Franklin Templeton Investments, který skoupil dluhové papíry Ukrajiny za 7-8 miliard dolarů a aktivně se účastní ekonomického zadušení této země. A tento fond je dceřinou strukturou finančního holdingu Franklin Resources Inc., který je akcionářem banky Citigroup (podíl 1,24%) a banky Morgan Stanley (1,40%).

Finanční holdingy, jako Vanguard Group, State Street Corporation, FMR (Fidelity), Black Rock, Northern Trust, Capital World Investors, Massachusetts Financial Services, Price (T. Rowe) Associates Inc., Dodge & Cox Inc., Invesco Ltd., Franklin Resources Inc., AXA, Capital Group Companies, Pacific Investment Management Co. (PIMCO) a ještě několik dalších mají nejen podíl na kapitálu amerických bank, ale vlastní většinu akcií s hlasovacím právem. Právě tyto finanční společnosti mají skutečnou kontrolu nad bankovním systémem USA.

Někteří analytici se domnívají, že akcionářské jádro bank Wall Street tvoří pouze čtyři finanční společnosti. Ostatní společnosti-akcionáři buď nepatří do kategorie klíčových akcionářů, nebo jsou přímo či přes řetěz prostředníků ovládány touto „velkou čtyřkou“. V tabulce 4 jsou souhrnné informace o hlavních akcionářích hlavních amerických bank.

Tabulka 4: Hlavní institucionální akcionáři hlavních bank USA

Odhady velikosti aktiv ovládaných finančními společnostmi, které jsou akcionáři hlavních amerických bank, jsou dosti relativní a periodicky se revidují. V některých případech odhady obsahují jen vlastní aktiva společností, v jiných ještě aktiva svěřená společnostem do správy. V každém případě je výše jimi ovládaných aktiv impozantní. Na podzim 2013 byla na prvním místě seznamu světových bank podle výše aktiv čínská banka Industrial and Commerial Bank of China (ICBC), s aktivy 3,1 bilionů dolarů. Nejvyšší aktiva v americkém bankovním systému měla ve stejný okamžik banka Bank of America (2,1 bil. dolarů). Pak následovaly americké banky jako Citigroup (1,9 bil. dolarů) a Wells Fargo (1,5 bil. dolarů).

Je pozoruhodné, že bilionových aktiv finanční holdingy „velké čtyřky“ dosahují s celkem malým počtem pracovníků. Za celkových aktiv ve výši přibližně 15 bilionů dolarů nedosahuje počet zaměstnanců „velké čtyřky“ ani 100,000. Pro srovnání: počet zaměstnanců jen v Citigroup je asi 250,000, ve Wells Fargo 280,000. V porovnání s finančními holdingy „velké čtyřky“ vypadají banky Wall Street jako pracovní koně.

Podle ovládaných aktiv jsou finanční společnosti „velké čtyřky“ ve vyšší váhové kategorii, než americké banky „velké šestky“. „Velká čtyřka“ finančních holdingů rozpíná svá chapadla nejen na americký bankovní systém, ale i na společnosti ostatních sektorů americké a zahraniční ekonomiky. Zde lze připomenout výzkum specialistů Švýcarského technologického institutu (v Curychu), jehož cílem bylo zjistit řídící jádro světového ekonomického a finančního systému. V r. 2011 přiřadili Švýcaři do jádra světových financí 1218 společností a bank, k počátku finanční krize (2007). V tomto konglomerátu bylo vyčleněno ještě kompaktnější jádro tvořené 147 společnostmi. Podle odhadů autorů výzkumu toto malé jádro kontrolovalo 40% všech korporátních aktiv ve světě. Společnosti jádra byly švýcarskými výzkumníky seřazeny dle významu. Uveďme si první desítku tohoto hodnocení:

1. Barclays plc
2. Capital Group Companies Inc
3. FMR Corporation
4. AXA
5. State Street Corporation
6. JP Morgan Chase & Co
7. Legal & General Group plc
8. Vanguard Group Inc
9. UBS AG
10. Merrill Lynch & Co Inc.

Důležitá okolnost: na všech 10 příčkách švýcarského seznamu jsou organizace finančního sektoru. Čtyři z nich jsou banky, o kterých slyšeli všichni (jedna z nich – Merrill Lynch – již neexistuje). Zvláště vypíchneme americkou banku JP Morgan Chase & Co. Není to jen banka, ale bankovní holding, mající podíl na kapitálu spousty ostatních bank „velké šestky“, vyjma Goldman Sachs. V bankovním světě USA existuje ještě jedna pozoruhodná banka, která formálně nepatří do „velké šestky“, ale která neviditelně ovládá některé z bank „velké šestky“. Jedná se o Bank Of New York Mellon Corporation. Zmíněná banka je držitelem akcií v Citigroup (podíl 1,24%), JP Morgan Chase (1,48%), Bank of America (1,25%).

A šest příček švýcarského seznamu patří finančním společnostem, které se ve veřejném tisku objevují jen zřídka. Jsou to finanční holdingy, které se specializují na získávání akcií společností různých odvětví ekonomiky po celém světě. Mnohé z nich zakládají různé investiční fondy, spravují aktiva klientů atd. Na tomto seznamu vidíme tři finanční společnosti z „velké čtyřky“, uvedené v tab. 4: Vanguard Group Inc., FMR Corporation (Fidelity) a State Street Corporation. Tyto finanční holdingy, a také společnost Black Rock (silně si upevňující své pozice od r. 2007) tvoří jádro amerického bankovního systému.

Je pozoruhodné, že „velká čtyřka“ je velmi dobře zastoupena i v bankovním holdingu JP Morgan Chase: Vanguard Group – 5,46%; State Street Corporation – 4,71%; FMR Corporation (Fidelity) – 3,48%; Black Rock – 2,75%. Druhý z výše uvedených bankovních holdingů – Bank of New York Mellon Corporation – ovládají tři finanční společnosti „velké čtyřky“: Vanguard Group – 5,15%; State Street Corporation – 4,72%; FMR Corporation (Fidelity Black Rock – 2,62%.

Když jsme uvedli řídící jádro amerického bankovního systému, tvořené nevelkým počtem finančních holdingů, vzniká řada nových otázek. Kdo je majitelem a konečným beneficientem těchto finančních holdingů? Jak daleko sahá vliv těchto finančních holdingů odvětvově a geograficky? Je možné tvrdit, že přístup k vyjasnění konkurenčního „boje klanů Rothschildů a Rockefellerů“ v oblasti světových financí zastaral?

Nicméně to je již téma na jiný rozhovor.