Jak se ekonomika propadá, narůstá válečná hrozba

Rozhodujícími událostmi naší doby jsou kolaps Sovětského svazu, 9/11, převádění pracovních míst do zahraničí a finanční deregulace. V těchto událostech nacházíme základ problémů naší zahraniční politiky a našich ekonomických problémů.

Spojené státy vždy měly o sobě dobré mínění, ale po kolapsu SSSR dosáhla samolibost nového vrcholu. Stali jsme se vyjímečnými lidmi, nepostradatelnými lidmi, vyvolenými historií k nadvládě nad světem. Tato neokonzervativní doktrína zbavuje americkou vládu omezení mezinárodního práva a umožňuje Washingtonu používat násilí vůči suverénním státům, aby předělal svět dle obrazu svého.

Aby ochránil jedinečný statut Washingtonu coby jediné super velmoci, který byl výsledkem kolapsu SSSR, Paul Wolfowitz napsal v r. 1992 to, co je známo jako Wolfowitzova doktrína. Tato doktrína je základem zahraniční politiky Washingtonu. Doktrína uvádí:

„Naším prvním cílem je zabránit opětovnému vynoření se konkurenta, buď na území bývalého Sovětského svazu, nebo jinde, který představuje hrozbu rozsahu, kterou dříve představoval Sovětský svaz. Toto je dominantní důvod, který je základem nové regionální obranné strategie, a vyžaduje si, abychom usilovali o zabránění tomu, aby jakákoliv nepřátelská mocnost ovládla region, jehož zdroje by, za konsolidované kontroly, postačovaly k vytvoření globální mocnosti.“

V březnu tohoto roku CFR tuto doktrínu rozšířila o Čínu.

Washington se nyní věnuje blokování vzestupu dvou velkých jaderně vyzbrojených zemí. Toto úsilí je důvodem krize, kterou nyní Washington vytvořil na Ukrajině, a jejího využívání jako protiruské propagandy. Čína je nyní konfrontována s ukotvováním v Asii a budováním nových amerických námořních a leteckých základen, které mají zajistit kontrolu Washingtonu nad Jihočínským mořem, definovaném nyní jako oblast amerických národních zájmů.

9/11 posloužilo jako důvod pro zahájení války neokonzervativců o ovládnutí Středního východu. 9/11 posloužilo také jako důvod pro rozvoj domácího policejního státu. Zatímco občanské svobody byly zkrouhávány doma, válčily USA téměř po celé 21. století, kdy to byly války, které nás stály, podle Josepha Stiglitze a Lindy Bilmes, nejméně 6 bilionů dolarů. Tyto války probíhaly velmi zle. Destabilizovaly vlády v důležité oblasti produkující energii. A tyto války značně znásobily řady „teroristů“, jejichž potlačení bylo oficiálním důvodem těchto válek.

Stejně jako vedl kolaps SSSR k americké hegemonii, dal také vzejít přesunu pracovních míst do zahraničí. Kolaps SSSR přesvědčil Čínu a Indii, aby otevřely své silně nevyužité pracovní trhy americkému kapitálu. Americké korporace, kdy ty, které se zdráhaly, byly tlačeny velkými prodejními řetězci a vyhrožováním Wall Street převzetím, přesunuly výrobu, průmyslové a profesionální obchodovatelné služby, jako navrhování počítačových programů, do zahraničí.

To zdecimovalo americkou střední třídu a odstranilo mobilitu. Americký GDP a daňová základna se přesunuly spolu s pracovními místy do Číny a Indie. Americký reálný průměrný příjem domácností přestal růst a klesal. Bez růstu příjmů, které by poháněly ekonomiku, se Alan Greenspan uchýlil k expanzi spotřebitelského zadlužení, které narazilo na své hranice. Nyní není nic, co by ekonomiku pohánělo.

Když jsou zboží a služby vyrobené pracovními místy v zahraničí přivezeny do USA na prodej, vstupují sem jako dovozy, čímž zhoršují obchodní bilanci. Cizinci používají své obchodní přebytky k získávání amerických dluhopisů, akcií, společností a nemovitostí. Následně jsou úroky, dividendy, kapitálové zisky a renty přesměrovány od Američanů k cizincům. To zhoršuje deficit běžného účtu.

Aby ochránil kurz dolaru tváří v tvář obrovským deficitům běžného účtu a vytváření peněz na podporu bilancí „bank příliš velkých na krach“, nechal Washington japonskou a Evropskou centrální banku tisknout peníze jak o závod. Tištění jenu a euro vyrovnává tištění dolaru a tím chrání kurz dolaru.

Zákon Glass-Steagall, který oddělil komerční a investiční bankovnictví, byl erodován, než byl během druhého období Clintonova režimu zcela zrušen. Toto zrušení, spolu s neschopností regulovat OTC deriváty, zrušení limitů u pozic spekulantů a enormní finanční koncentrace, která byla výsledkem mrtvého statutu protitrustových zákonů, nevytvořily utopii volného trhu, ale závažnou a stále probíhající finanční krizi. Likvidita emitovaná v zájmu této krize vedla k bublinám na akciovém a dluhopisovém trhu.

Dopady, důsledky, řešení:

Když Rusko zabránilo plánované invazi Obamova režimu do Sýrie a zamýšlenému bombardování Íránu, neokonzervativci pochopili, že zatímco byli po desítky let zaneprázdněni svými válkami na Středním východě a v Africe, Putin obnovil ruskou ekonomiku a armádu.

První cíl Wolfowitzovy doktríny – zabránit opětovnému vynoření se nového konkurenta – byl narušen. Zde Rusko řeklo USA „ne“. Britský parlament se připojil vetováním britské účasti na americké invazi do Sýrie. Statut jediné super velmoci byl otřesen.

To přesměrovalo pozornost neokonzervativců ze Středního východu na Rusko. Během posledních deseti let investoval Washington 5 miliard dolarů do financování příštích politiků na Ukrajině a nevládních organizací, které bylo možno poslat do ulic na protesty.

Když si ukrajinský prezident provedl analýzu zisků a ztrát u navrhované asociační dohody s EU, viděl, že se to nevyplatí a odmítl ji. V tu chvíli povolal Washington NGO do ulic. Neonacisté přidali násilí a vláda, nepřipravená na násilnosti, zkolabovala.

Victoria Nuland a Geoffrey Pyatt vybrali novou ukrajinskou vládu a zřídili na Ukrajině vazalský režim/protektorát.

Washington doufal, že použije puč k vypuzení Ruska z jeho černomořské námořní základny, jediného ruského přístavu v teplých vodách. Nicméně Krym, po staletí součást Ruska, si zvolil vrátit se do Ruska. Washington byl frustrován, ale z rozčarování se vzpamatoval a popsal sebeurčení obyvatel Krymu jako ruskou invazi a anexi. Washington použil tuto propagandu k rozrušení ekonomických a politických vztahů Evropy s Ruskem, když dotlačil Evropu do sankcí vůči Rusku.

Sankce měly na Evropu negativní dopad. Navíc se Evropané obávají narůstající válkychtivosti Washingtonu. Evropa nemá na konfliktu s Ruskem co získat a bojí se, že bude do války zatlačena. Objevují se náznaky, že některé evropské vlády zvažují zahraniční politiku nezávislou na Washingtonu.

Zuřivá protiruská propaganda a démonizace Putina zničily ruskou důvěru v Západ. Poté, co velitel NATO Breedlove požadoval více peněz, více jednotek, a více základen na ruských hranicích, je situace nebezpečná. V rámci přímé vojenské výzvy Moskvě Washington usiluje o začlenění jak Ukrajiny, tak Gruzie, dvou bývalých ruských provincií, do NATO.

Na ekonomické scéně je dolar jako rezervní měna problémem pro celý svět. Sankce a další formy amerického finančního imperialismu způsobují, že země, včetně těch velmi velkých, opouštějí dolarový platební systém. Zahraniční obchod je stále více prováděn bez použití dolaru, poptávka po dolarech klesá, ale nabídka byla v důsledku kvantitativního uvolňování silně navýšena. Kvůli zahraniční produkci a americké závislosti na dovozech by pokles kurzu dolaru vedl k domácí inflaci, čímž by ještě více klesla americká životní úroveň a byl by ohrožen podvodný a manipulovaný akciový a dluhopisový trh a trh s drahými kovy.

Skutečným důvodem kvantitativního uvolňování je podpora bilancí bank. Nicméně oficiálním důvodem je stimulace ekonomiky a udržení ekonomického oživení. Jedinou známkou oživení je reálný GDP, který se objevuje jako kladný jen proto, že je deflátor podhodnocen.

Je evidentní, že se žádné ekonomické zotavení nekonalo. V situaci, kdy je GDP za první čtvrtletí záporný a kdy je pravděpodobné, že i za druhé čtvrtletí bude záporný, může druhá noha dlouhého poklesu začít již toto léto.

Navíc současná vysoká nezaměstnanost (23%) se od předešlých měr nezaměstnanosti liší. Ve 20. století po válce se Federální rezervy vypořádávaly s inflací ochlazením ekonomiky. Prodeje klesly, zásoby vzrostly a došlo k propouštění. Nezaměstnanost vzrostla, Fed obrátil kurz a pracovníci byli povoláni zpět na svá pracovní místa. Dnes již tato pracovní místa neexistují. Byla přesunuta do zahraničí. Továrny zmizely. Nejsou žádná pracovní místa, na která by bylo možné povolat pracovníky zpět.

Obnova ekonomiky si vyžaduje, aby bylo přesouvání pracovních míst do zahraničí zvráceno a práce přivezena zpět do USA. To by bylo možné provést změnou způsobu danění korporací. Míra zdanění korporátních zisků by mohla být určována geografickým místem, na kterém korporace přidávají hodnotu k produktům, které prodávají v USA. Pokud jsou zboží a služby produkovány v zahraničí, byla by míra zdanění vysoká. Pokud jsou zboží a služby produkovány doma, mohla by být míra zdanění nízká. Daňové sazby by mohly být nastaveny tak, aby kompenzovaly nižší náklady na výrobu v zahraničí.

Vzhledem k lobbistické moci nadnárodních korporací a Wall Street je to nepravděpodobná reforma (i bez lobby, neboť by okamžitě korporace přesunuly centrálu mimo USA – p.p.). Mým závěrem je, že americká ekonomika se bude nadále propadat.

V oblasti zahraniční politiky nafoukanost a arogantnost Ameriky považující se za „vyjímečnou a nepostradatelnou“ zemi s právem nadvlády nad ostatními zeměmi znamená, že svět je na nejlepší cestě k válce. Ani Rusko, ani Čína vazalský statut akceptovaný Británií, Německem, Francií a zbytkem Evropy, Kanadou, Japonskem a Austrálií nepřijmou. Wolfowitzova doktrína činí jasným, že cenou za světový mír je akceptování nadvlády Washingtonu světem.

Proto dokud dolar, a spolu s ním i moc USA, nezkolabuje, nebo Evropa nenajde odvahu rozejít se s Washingtonem a vést nezávislou zahraniční politiku a neřekne se sbohem NATO, je jaderná válka naší pravděpodobnou budoucností.

Agrese Washingtonu a nestoudná propaganda přesvědčily Rusko a Čínu, že Washington chce válku, a toto pochopení zatáhlo tyto dvě země do strategické aliance. Ruské oslavy dne vítězství a porážky Hitlera 9. května jsou historickým zvratem. Západní vlády oslavy bojkotovaly a Číňané zaujali jejich místo. Poprvé čínští vojáci pochodovali na přehlídce s ruskými vojáky (indičtí též, mimo dalších zemí bývalého SSSR, plus Srbska – p.p.) a čínský prezident seděl hned vedle prezidenta Putina.

Sakerova zpráva o moskevských oslavách je zajímavá. Obzvláště si povšimněte grafu s oběťmi druhé světové války. Ruské oběti v porovnání s oběťmi USA, Británie a Francie dohromady činí naprosto jasným, že to bylo Rusko, kdo porazil Hitlera. Na orwellovském Západě přepisovaná historie příběh zničení Wehrmachtu Rudou armádou vynechává. V souladu s přepisovanou historií Obama ve svých komentářích u příležitosti 70. výročí kapitulace Německa zmínil pouze americké jednotky. V kontrastu s tím Putin zmínil vděčnost „lidem Velké Británie, Francie a Spojených států amerických za jejich příspěvek k vítězství“. (Celá přehlídka zde – p.p.)

Po mnoho let ruský prezident veřejně uváděl, že Západ Rusko neposlouchá. Washington a jeho lokajské státy v Evropě, Kanada, Austrálie a Japonsko neslyší, když Rusko říká „nevytahujte tuto kartu, nejsme vaši nepřátelé. Chceme být vašimi partnery“.

Jak roky běžely, aniž by Washington poslouchal, Rusko a Čína konečně pochopily, že jejich volbou je buď vazalství, nebo válka. Pokud by v Radě pro národní bezpečnost, na ministerstvu zahraničí nebo v Pentagonu byli inteligentní a kvalifikovaní lidé, byl by Washington varován před přijetím neokonzervativní politiky rozsévání nedůvěry. Ale když je ve vládě jen neokonzervativní nadutost, udělal Washington chyby, které by mohly být pro lidstvo osudové.