Další diplomatické vítězství Ruska

Pokud neumíte rusky nebo nesledujete svobodnou blogosféru, možná jste si toho nevšimli, ale v Rusku se právě stalo něco velkého: Kerry, Nuland a velká delegace ministerstva zahraničí odjela do Soči, kde se setkala s ministrem zahraničí Lavrovem a pak s prezidentem Putinem. S ním strávila přes 4 hodiny. Nejen to, Kerry přišel s některými dosti zajímavými poznámkami, kdy řekl, že dohoda Minsk-2 (M2A) byla jedinou cestou vpřed a že by silně varoval Porošenka před nápadem obnovit vojenské operace.

Říct, že jde o ohromující vývoj, by bylo slabé.

Zaprvé to znamená, že tak zvaná „izolace Ruska“ nyní oficiálně skončila, dokonce i pro „nepostradatelnou Říši“.

Zadruhé, je to, pokud vím, první oficiální podpoření M2A. To je pro USA celkem ponižující, vzhledem k tomu, že M2A byla dojednána bez Američanů.

Zatřetí, vůbec poprvé USA varovaly ukrajinskou nacistickou juntu před vojenským útokem. To, v době, kdy jsou ukrajinští nacisté ve stavu válkychtivého šílenství a Porošenko právě slíbil, že znovu dobude nejen letiště v Doněcku, ale celý Donbas a dokonce i Krym, ukazuje, že poprvé nejsou USA a Kyjev na stejné straně.

Začtvrté, USA, poprvé, prohlásily, že pokud bude M2A realizována, EU a USA zruší sankce. Je zajímavé, že Rusové ani neměli o diskusi na téma sankcí zájem.

Takže co to vše znamená?

V tuto chvíli nic moc.

Američané jsou hrozní vyjednávači a v každičkém americko-ruském vyjednávání o konfliktu na Ukrajině Rusové své americké „geostrategické partnery“ (kvazi-oficiální ironický ruský výraz pro Západ) pokaždé zcela přetrumfli. Typicky se děje, to, že Kerry se sesype, vrátí se do Washingtonu a změní svůj názor o 180 stupňů. Rusové to vědí a ruská média to ve svých analýzách zdůraznila.

USA mohou klidně kličkovat kolikrát chtějí, realita nekličkuje. Nedávná přítomnost čínských a indických vojáků na Rudém náměstí ukázala, že názor o „izolovanosti Ruska“ je mimo, ať se to Kerrymu a spol. líbí, nebo ne.

Pak zde bylo poněkud zvláštní chování Nuland, která byla v delegaci s Kerrym, kdy odmítla mluvit s tiskem a odjela, vypadajíce dosti nešťastně.

Nakonec rychlé skouknutí říšských hlásných trub odhaluje, že říšské ministerstvo propagandy skutečně neví, co si s tím počít.

Takže co se děje doopravdy?

Upřímně, na to je příliš brzy, a jak jsem řekl, pravděpodobnost dalšího amerického „cuknutí“ je velmi vysoká.

Avšak „mohlo“ by se dít to, že Američané konečně (!) zjistili pár základních faktů:

1. Rusko se nepodvolí
2. Rusko je připravené na válku
3. Nacisty okupovaná Ukrajina kolabuje
4. Většina světa podporuje Rusko
5. Celá americká politika vůči Rusku je neúspěšná

Vše výše uvedené je zjevné každému aspoň napůl kompetentnímu pozorovateli, ale pro vládu zcela intoxikovanou imperiální nadutostí, naprostou ignorancí a popíráním těchto věcí jsou to velmi, velmi bolestivé skutečnosti. Nicméně jejich popírání by mohlo, nakonec, dostat USA pod atomovky. Jak se říká, když máte hlavu v písku, vaše prdel čouhá ven.

Takže je možné, že to, co se právě stalo, je první známkou toho, že USA začínají střízlivět a že Kerry přijel prozkoumat u Lavrova a Putina, jak z toho ven se zachováním tváře. Je-li tomu tak, pak jsou to fatální zprávy pro Porošenka, neboť to znamená, že USA v podstatě hodily ručník do ringu v naprostém znechucení ze šílenců u moci v Kyjevě.

Navíc to může být známkou toho, že američtí vojenští analytici zaujali velmi negativní postoj k ukrajinským nacistickým šancím při jejich „znovudobývání“ Donbasu. Tím, že odjel do Ruska a oficiálně podpořil M2A, mohl poslat Kerry vzkaz Porošenkovi: zapomeň na to, nekoná se to!

Avšak silně varuji před předčasným optimismem. Považuji americkou „otočku“ za kvazi-jistotu. Doufám, že tato „otočka“ bude rozsahem omezena a pak, až se to stane, bude to více o záchraně tváře pro Obamu, než o popírání reality.

Nicméně jisté je to, že Rusko vyhrálo další bitvu v této dlouhé válce a že všechny známky ukazují na nevyhnutelnou porážku Říše.