Páni a otroci

Když v Německu vypukl skandál kvůli odhalení Edwarda Snowdena, bylo všem jasné, že byla odhalena jen špička ledovce informací o tom, že Američané si neoškliví šmírovat ani spojence, že odposlouchávají telefon Angely Merkel. Avšak ke zkomplikování vztahů došlo. Angela Merkel musela pronést na adresu amerických přátel slova, která říct nechtěla („to je nepřípustné“), vypravovat za moře delegace a vytvořit komisi z poslanců parlamentu. Nicméně tím hlavním v reakci Berlína bylo… mlčení. Němci na to mají i přísloví: „Lepší mlčet, než přijít o krk“.

Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére po Snowdenových odhaleních konejšil spoluobčany: spolehliví se nemusí znepokojovat, naopak, informace se shromažďují pro jejich blaho, pro ochranu před teroristickými hrozbami. Prý se kvůli tomu posiluje i spolupráce s americkými kolegy: již v r. 2002 dvě tajné služby – německá BND a americká NSA – uzavřely v této věci zvláštní dohodu (Memorandum of Agreement).

Internet, který se stal masovým prostředkem komunikace, neobvykle rozšířil možnosti kontroly. Proto byl v Německu v r. 2001 znovu upraven zákon umožňující prohlížet osobní korespondenci jdoucí přes telekomunikace. Datum prvního přijetí tohoto zákona mluví samo za sebe: rok 1968 – období masových protestů mládeže s protikapitalistickými hesly. Právě tehdy přijal parlament řadu zákonů v oblasti vnitřní bezpečnosti, které předjímaly možnost omezení ústavních práv občanů, včetně článkem 10 ústavy zaručeného práva na listovní tajemství a důvěrnost telefonních hovorů (odtud název zákona – Artikel-10-Gesetz, zkráceně G-10). Takže i tehdy se jednalo o policejní kontrolu vlastních občanů. Po skandálu v r. 2013 byl zákon upraven znovu, ale jeho podstata se neměnila. Velká reklama dopadení teroristů na území států Evropské unie měla, mj., přesvědčit vystrašené obyvatele o nutnosti šmírování jejich osobní internetové korespondence. V parlamentu existuje zvláštní komise parlamentní kontroly nad dodržováním zákona, ale její každoměsíční zasedání nejsou veřejná. Poslední z dostupných ročních zpráv se týká r. 2011.

Skandál se po r. 2013 snažili potlačit, kdy poukazovali konkrétně na to, že pomoc Američanů je obzvláště cenná, díky jejich vyspělejším technologiím, které si němečtí kolegové zatím neosvojili. Pravda, nyní se ukázalo, že i německé technologie (za jakkoliv zastaralé je mohou označovat) si Američané přibrali na pomoc: NSA předala BND telefonní čísla a IP adresy, které je třeba sledovat. A výsledky sledování pak měla předat americkým kolegům. Pak byli němečtí kolegové zvědaví, jaké adresy zajímají Američany a odhalili, že část subjektů určených ke sledování (podle údajů tisku asi 2 tisíce adres) se vůbec nepodobá adresám teroristů. Mezi subjekty určené ke sledování Američany patřily i německé a francouzské zbrojní společnosti. V BND opět rozhodli, že je lepší mlčet, než přijít o krk, a nadále plnili úkoly stanovené americkou NSA.

Německé Thüringische Landeszeitung k tomu napsaly: „A proč vlastně je tak složité reagovat s pohoršením?“ A odpověděly: „Protože… ti, kteří v Německu všem vládnou, se chovají jako vazalové. Vazal je někdo, kdo jde dobrovolně do služby k jinému a zavazuje se plnit v jeho prospěch určené vojenské a diplomatické povinnosti.“

S takovouto úvahou nelze nesouhlasit. Nicméně otázky nadále zůstávají. Jejich část souvisí se vznikem BND. Jde o to, že tato německá tajná služba je, striktně řečeno, ne pouze německou: byla vytvořena Američany v r. 1956 přetvořením služby generálmajora Wehrmachtu Reinharda Gehlena. Gehlen dokázal zavčas připravit k příchodu americké armády v r. 1945 cenné dárky: dokumenty hitlerovské rozvědky, které Američané shledali v předvečer studené války celkem užitečnými. A po krátké instruktáži za mořem se bývalý generál Wehrmachtu vrátil do Bavorska, aby tam organizoval rozvědku, nyní již demokratického Německa. Všechna více či méně cenná svědectví Němci ohlašovali „hlavní organizaci“, kde se přijímala i odpovídající rozhodnutí.

Kontakt mezi americkými a německými špiony byl velmi těsný, přičemž BND fungovala jako mladší bratr, zodpovídající se staršímu. V tomto vtahu se situace nezměnila dodnes, ale nyní všichni vědí, že starší bratr dohlíží na mladšího přes klíčovou dírku. Ve výsledku na sebe nový skandál nenechal dlouho čekat. A vypukl v důsledku dotazu parlamentní frakce zelených, kteří se rozhodli zajímat se o výsledky práce komise, vytvořené v r. 2013.

Fakt, že BND po mnoho let poskytovala tajné informace americké NSA a, jak tvrdí Der Spiegel, uspokojila 40 tisíc dotazů NSA, odporujících národním zájmům Německa, bez následků, dle všeho, zůstat nemůže. Jak bude nový skandál pokračovat? Zřejmě stejně, jako ten v r. 2013: Němci zmlknou. Opozice, pravda, požaduje odstoupení šéfa BND Gerharda Schindlera, ale na jeho obranu jednotně přišli křesťanští demokraté. Německá média přesvědčují čtenáře, že kancléřka o praktikách BND nevěděla, ale kdo tomu věří? Nová odhalení jen utvrzují Němce v tom, že jejich země postrádá státní suverenitu.

Od krize důvěry mezi Atlantikem rozdělenými „pány“ a „otroky“ není kam utéct.