Havrani čekají

Jako havrany zde nemáme na mysli zaměstnance pohřební služby ani mrchožrouty, kteří tyjí z bolesti, potu, krve a síly zmagořeného a týraného lidstva, ale prostě a jednoduše jenom ptáky havranovité, kteří se stali obyvateli našich krásných měst.

Když tak denně procházím naším půvabným městem a brodím se různými odpadky a svinstvem, potkávám své věrné přátele z rodu havranů. Na ulicích našeho města se musíte pečlivě vyhýbat pevným i chodci rozmazaným psím i občanským výkalům a omeletám a pizzám zvratkům. Přitom kloužete po různých kluzkých chrchlech, hlenech a slinách nemocných občanů.

Na zámkové dlažbě chodníků si našlapáváte bláto a špínu, které byly vymístěny ze silnice hustým automobilovým provozem. Pokud jsou v okolí stromy, jejich spadané listí a větve nikdo neuklízí. Také si musíte dávat pozor, zatímco odkopáváte krabičky od cigaret, aby vám neujela noha na zahozených použitých prezervativech. Občas se vám zapíchne do podrážky jednorázová injekční stříkačka, kterou nestačili sebrat žáci místní základní školy, kteří hledají sebe a rozvíjejí svoji osobnost pomocí experimentování s drogami.

Zmíněná dlažba ulic je plná fleků od vyplivaných žvýkaček, vajglů od cigaret a tzv. „špekvajglů“ od vyhulených jointů. Všude se to hemží různými obaly, posmrkanými kapesníky a občas i loužemi sražené krve, která vystříkla z nosu nebo úst nějakému důchodci, když jej přepadli a zmlátili uvědomělí občané, obvykle mladší avantgardní mládežníci, kteří tak hájí svoji budoucnost a zájmy své svobody, demokracie a volného trhu.

Nedávno jsem dokonce na chodníku našel tisícikorunovou bankovku. Ano, naše ekonomika se utěšeně rozvíjí a republika bohatne, takže některým úspěšným občanům již nestojí za to, aby se pokorně sehnuli k zemi a zvedli peníze, jejichž nominální hodnota jim nestojí za řeč. Nebudou přece hrbit svůj hřbet jako za starého režimu, když podnikali a budovali svoji kariéru prostřednictvím jedné strany, velebením Sovětského svazu a odsuzováním západních kapitalistů a imperialistů.

Člověk musí být vskutku velkým svobodomyslným básníkem, romantikem, demokratem, erotomanem, náročným divákem mudrcem nebo idiotem, aby v ulicích našich měst nacházel úžasnou krásu života, svobody, demokracie a případně i božího majestátu. Musíte přitom ovšem dávat pozor, abyste nezakopli o mrtvého potkana, zašlápnutou mrtvolu ptáka, nebo neujeli na kočičí hlavě.

Na ulicích měst zmizely odpadkové koše, ale vyrostly popelnice a kontejnery překypující odpadky, kolem kterých se sdružují zmínění ptáci havranovití a také bezdomovci, kteří zde hledají svoji obživu a seberealizaci. Ráno přelétává přes město k městské skládce obrovské hejno havranů a večer se vrací zpět hnízdit do korun zbylých stromů v parcích, z jejichž větví serou a hází klacky na hlavy zemdlelých procházejících občanů, kteří přeskakují hroudy jejich trusu pod svýma nohama. To hejno, které dvakrát denně táhne nad městem, čítá nejméně tisíc kusů.

Každý ví nebo tuší, na co havrani čekají, a proč se tak množí. Jejich počet postupně stále narůstá vzhledem k počtu obyvatel. Moudrá příroda se tak předem připravuje a množí mrchožravce, aby byli v patřičném množství k dispozici při budoucím masivním přídělu mrtvol. Je zřejmé, že zase jedna epizoda lidstva skončí jeho vyhlazením.

Pouze se způsobem vyhubení největší škodné přírody je trochu problém. Zdá se, že atomová válka stále nepřichází, neboť je zřejmě zbytečná, protože jak dobře víme, krysy našich měst přežívají i radioaktivitu. Určitou možnost skýtá zatažené a šedivé nebe, na kterém se jednou za čtvrt roku objeví slunce, a ze kterého mrholí smog a různé rosoly plné chemických látek, mikročástic smogu a infekčního biologického postřiku.

Též nemocnost a nemohoucnost občanů utěšeně vzrůstá, zatímco zdravotnictví skvěle prosperuje. Určitou naději skýtají povodně, kvůli kterým upravujeme koryta řek a kácíme stromy na březích. Tající ledovce a globální zemětřesení si dávají nějak na čas.

Letos v zimě u nás vůbec nesněžilo, zato se zdá, že sněžení nás bude pronásledovat od Velikonoc až do června. V noci atmosférická kopule nad městem svítí temnou rudou září pekla. Rozdíl mezi dnem a nocí se pomocí vytrvalých inverzí a spadů stírá.

Ještě, že se rodí nové generace občanů, které oplývají pozitivním myšlením, optimismem, nadějí a vírou v lepší příští. Je zřejmé, že ono bude na onom světě. A je to tak správné, neboť tento klamný svět je pouze jeho odrazem.