Multipolární světový řád – nová etapa globalizace

9. března 2015 prezident Ruské federace Vladimir Putin podepsal federální zákon o ratifikaci dohody o nové rozvojové bance, která se vytváří k financování infrastrukturních projektů a projektů trvalého rozvoje v zemích BRICS a v rozvojových zemích (dohoda byla podepsána 15. července 2014). Souběžně s tím Rusko, Čína a Indie požadují urychlenou reformu MMF, předání kontroly nad ním Spojenými státy všem jeho členům. A Británie se rozhodla připojit k Asijské infrastrukturní investiční bance AIIB – což je epochální událost, která, možná, věští konec „amerického století“ a nástup „asijského století“, jak píše Huffington Post. FED rozhodl o zvýšení základní sazby v červnu, ale reálně k tomu může dojít dříve. A soudě dle toho nás na konci března čekají zajímavé globální události, ale vážnější otázkou je, co bude pak, po nich. Jak bude vypadat řád světa pak?

Osud MMF a světový konsensus

Ministři zahraničí Ruska, Indie a Číny Sergej Lavrov, Sushma Svaraj a Wang Yi považují za nutné urychleně zreformovat mezinárodní finanční systém, v první řadě MMF, uvádí se ve společném komuniké tří ministrů, přijatého na jejich setkání v Pekingu, ke kterému došlo 2. února 2015.

(Ministři) vyzvali k okamžité reformě mezinárodního finančního systému, aby se zvýšila váha a zastoupení rozvojových trhů a zemí – poznamenává se v komuniké.

Podle slov tří ministrů je třeba zvláštní pozornost věnovat tomu, aby byl do konce tohoto roku realizován plán na změnu kvót v MMF, přijatý v r. 2010.

Setkání ministrů zahraničí Ruska, Číny a Indie skončilo společným prohlášením, ve kterém vůdčí strany BRICS požadovaly po USA dokončit reformu MMF, tedy fakticky vzdát se kontroly nad touto klíčovou finanční organizací planety. To je velmi silné gesto, které na jednu stranu ukazuje na solidaritu Moskvy, Pekingu a Dillí v klíčové otázce přeformátování mezinárodního ekonomického systému, a na druhou stranu je to otevřená hrozba Washingtonu – zvláštní „poslední čínské varování“, podepřené čínskými penězi a ruským jaderným potenciálem.

MMF je klíčovým nástrojem neokoloniální politiky Západu, který mu umožňuje mít totální kontrolu nad politickým a ekonomickým životem zotročených zemí, kdy se optimalizuje proces drancování jejich zdrojů výměnou za „finanční pomoc“, díky které jsou na tom ještě hůře. Jako na důkaz výše uvedeného se stačí podívat na výsledky práce MMF v jižní Americe (o tom podrobně vypráví kniha Johna Perkinse „Zpověď ničitele ekonomik“), na Rusko 90. let či na dnešní Ukrajinu. Bez ohledu na to, že ve fondu existuje systém „kvót“, které teoreticky stanovují vliv dané země na rozhodování fondu v závislosti na výši kapitálového vkladu země, fakticky tento systém nefunguje. Protože podle stanov MMF se jakékoliv rozhodnutí přijímá 85% hlasů, a USA mají nesnižitelnou kvótu 17,69%, takže má Washington „věčný“ blokující balík hlasů – výhradní právo veta. Právě tento systém se pokouší rozbít triumvirát Putin-Xi-Modi – tedy podřízení MMF zemím, které mají peníze na to, aby doplnily kapitál MMF.

USA a Evropská unie žijí na dluh a pokusy poslat aspoň trochu významné částky do kapitálu MMF budou pro vůdce těchto zemí znamenat politickou sebevraždu. Na druhou stranu zemím s nízkým zadlužením a vysokými devizovými rezervami se otvírají kolosální možnosti. Například pro Rusko bude výhodné přeměnit minimálně část svého portfolia amerických a evropských dluhopisů na „kvótu“ v kapitálu MMF. Pokud se „antiamerická koalice“ zmocní kontroly nad MMF, tak bude další využívání již existujících mechanismů a ideálně vybroušených mechanismů fondu pro dosažní geopolitických cílů triviálním. Ve struktuře MMF již existuje dokonce i nezbytné geografické rozdělení funkcí a mechanismy „kolektivní kontroly“ téhož území, které se dříve využívaly k tomu, aby USA a EU mohly pohodlně sdílet vliv v té či oné zemi. Představte si tu „radost“, která zachvátí ukrajinskou juntu, pokud se dozví, že nyní je ředitelem pracovní skupiny MMF pro Ukrajinu Rus. A jaké reformy pak může provést tato pracovní skupina na Ukrajině… a Kyjev nebude mít možnost se vysmeknout, protože přerušení vztahů s MMF znamená okamžitou ekonomickou katastrofu. Čína, Indie, Brazílie a další také mají, nebo se u nich brzy objeví, vlastní „Ukrajinu“, u které by bylo dobré použít bohatou škálu nástrojů MMF. Získání kontroly nad řeckými dluhy a dluhy dalších zemí EU by pak bylo možné (http://politrussia.com/world/zachem-putinu-ugonyat-432/)

Ještě jeden klíčový aspekt spočívá v tom, že v rámci západní ekonomické a politické elity existují vážné síly, které požadují, aby Washington odevzdal MMF. Právě tento požadavek otevřeně pronesla ředitelka MMF Christine Lagarde ve svém nedávném článku:

V tomto kontextu by přijetí reformy MMF americkým kongresem vyslalo signál rozvojovým ekonomikám, že svět se na jejich hlasy a zdroje spoléhá, aby se našlo globální řešení globálních problémů.

To není úkol pro „jestřáby“! Strauss-Kahna, který požadoval totéž (v radikálnější variantě) dokázali zlikvidovat pomocí „pokojské“, ale nová ředitelka MMF se neukázala být o nic lepší!

Strauss-Kahn:

Základní principy západní ekonomiky se ukázaly být neživotaschopnými, a dokonce nebezpečnými. Snaha každé země dosáhnout nízkého rozpočtového schodku, velkého ekonomického růstu, volného nekontrolovaného finančního trhu a liberálních daní vedla k tomu, že světová ekonomická krize se stala nevyhnutelnou.

[…]

Do krize byli všichni přesvědčeni, že ví, jak řídit ekonomické systémy. Existoval „washingtonský konsensus“, který formuloval zcela konkrétní pravidla devizové a daňové politiky. „Konsensus“ říkal, že zrušení kontroly státu bude stimulovat ekonomický růst. Nicméně nízká inflace, vysoký ekonomický růst, poměrně volný a neregulovaný finanční trh nezaručují žádné pozitivní účinky. „Washingtonský konsensus“ s jeho zjednodušenými ekonomickými představami a recepty zkolaboval v době krize světové ekonomiky a stal se minulostí.

(http://www.ng.ru/economics/2011-04-06/1_globalizm.html)

Alternativa

5.-6. prosince 2014 byl v Bruselu, centru Evropy, předložen alternativní „petrohradský konsensus“, který byl poskytnut v angličtině, francouzštině a ruštině a byl rozeslán hlavám států, finančním orgánům a ministerstvům ekonomického rozvoje největších zemí světa (anglicky zde, rusky zde).

V krátkosi lze principy „petrohradského konsensu“, alternativy „washingtonskému“, popsat takto:

Základním cílem fungování ekonomiky je zaručení uspokojování životních potřeb lidí a společenských institucí pro biosféru bezpečným způsobem po mnoho generací

• Koncepce udržitelného rozvoje na základě strategie distribuce populace na principu zemědělsko-usedlostní urbanizace – což je jádrem metodologie dosažení základního cíle fungování ekonomiky. Je nevyhnutelné přejít z bezuzdného drancování zdrojů na základě zvyšování počtu měst (megalopolické urbanizace) k racionálnímu využívání půdy a komplexnímu spravování území. A pro realizaci této koncepce je nutné změnit monetaristický přístup na alternativní.
• Organizačně-technologický přístup namísto finančně-účetního, kdy je úhelným kamenem evidence a plánování ekonomiky v naturálních ukazatelích, a nikoliv finančních. Což sebou přináší i vytváření stabilních technologických článků vetknutých do biosféry, jako alternativy nekonečnému honu za ziskem.

A k realizaci tohoto je nutné:

• Vyvážené používání plánu a trhu. Plán je souhrn cílů výrobního systému, prostředků a metod jejich dosažení, trh je jen jeden z prostředků dosažení těchto cílů.

Pro vypracování plánu státního rozvoje a nastavení tržního mechanismu k dosažení těchto cílů plánu je nutné:

• Využívání metrologických správných vyvážených modelů směny produktů a finanční směny v národním hospodářství

Konkrétně využívání modelů meziodvětvových bilancí pro zajištění všech plánů rozvoje odvětví mezi sebou, za vypracovávání obecného plánu rozvoje, je zárukou toho, že se budou realizovat:

• Politika systematického snižování cen, namísto politiky jejich systematického zvyšování, a tvrdé kontroly cen zboží tvořícího základ tarifu – skupiny výrobků, na kterých přímo závisí většina ostatních cen: energosuroviny, surovin, výrobní prostředy a další.
• Určování vzájemného kurzu měn přes energetický invariant tarifu. Invariant tarifu je produkt, jehož množstvím lze vyjádřit ceny všech ostatních produktů bez vyjímky.
• Energetický standard krytí peněžní jednotky, který je určován vztahem:
  ^{roční objem vyrobené elektrické energie}⁄ _{množství platebních prostředků v oběhu}

Po dohodě jsou možné i další varianty výpočtu energetického standardu, ale navázání na objem energie v té či oné formě je nutné.

• Mezinárodní obchod, který může být prováděn v různých variantách:

První: členské státy používají jednotnou měnu. V této variantě je nutná tvrdá kontrola emise měny, jinak se bude opakovat to, co s dolarem. K tomu je nutný mezinárodní orgán, který bude mít pravomoc plánovat rozvoj, rozdělovat daně a dotace státům patřícím do zóny fungování dané měny. Členské státy se budou muset vzdát části ekonomické a politické suverenity ve prospěch tohoto obecného centra.

Druhá: vytvoří se fond nebo konsorcium, do kterého členské státy vloží své měny podle energetického standardu. Ostatní země mohou odkoupit podle daného kurzu měnu země, jít s těmito prostředky na trh a koupit to, co je potřeba. Energetický standard, který se bude používat ve vzájemných operacích, je určován členskými zeměmi na základě předcházející dohody.

Preferována je druhá varianta, protože zachovává suverenitu států:

• Zákaz úroků. Bezúročné úvěrování namísto lichvy. Podnikatelská účast bank-investorů poskytujících bezúročný úvěr za podíl na zisku z projektů.
• Zavedení politiky potlačování umělého vytváření poptávky po výrobcích, které jsou skutečně nutné pro život. Tedy zákaz neracionálního využívání zdrojů prostřednictvím povzbuzování spotřeby formou různé „módy“, různými marketingovými manipulacemi a technologiemi plánovaného zastarávání.
• Zákaz vytváření trhů u výrobků, jejichž hodnota je fiktivní.
• Daňově-dotační mechanismus jako prostředek bezstrukturního ladění makroekonomického systému na cíle státní politiky, vyjádřené v plánu rozvoje. Je nutné použít progresivní zdanění, a daňová základna musí být tvořena pouze právnickými osobami, což ulehčí kontrolu, evidování a sníží počet lidí zaměstnaných v obsluze daňové sféry. Rozdělování dotací je založeno na konkrétních ukazatelích meziodvětvových bilancí, což vylučuje situaci, kdy je peněz příliš mnoho, nebo příliš málo.
• Zajišťování masové realizace vědecko-realizačních cyklů v jejich úplnosti ve všech odvětvích ekonomiky a dalších sférách aktivit společnosti v rozumných termínech. Vědecko-realizační cyklus je proces od stanovení vědecko-výzkumných úkolů v oblasti základní vědy po jejich zhmotnění v masové výrobě potřebné produkce (včetně služeb).

To je budoucnost světového ekonomického systému, protože alternativou je degradace a rozpad civilizace pod tlakem biosféricko-sociální krize.

Bloky vystupují do popředí

V článku „Civilizační podstata Rusi-Ruska a ruská varianta globalizace“ jsou popsány některé aspekty teorie supersystémů, konkrétně – dva principy rozvoje civilizace.

Meziregionální konglomerát – princip civilizačního rozvoje, kdy jsou národní kultury nahrazovány jedinou typovou unifikovanou kulturou. Řízení v konglomerátu podléhá jedinému meziregionálnímu centru, které civilizaci řídí. Jeden z hlavních úkolů meziregionálního centra spočívá v tom, aby bylo řízení ideově centralizovaným, tedy aby byl jen jeden zdroj ideové politiky v celém konglomerátu zemí.

Typickým příkladem konglomerátu je euro-americký konglomerát „západní“ civilizace, ve kterém existuje jediné řídící centrum činící veškerá rozhodnutí, a jehož politice jsou podřízeny národní centra. Toto centrum bylo posilováno v souladu s rozvojem západní civilizace, prostřednictvím likvidace vládnoucí elity těch území, která pod něj spadají. To se dělá proto, aby neexistovala žádná řídící centra, která by mohla vypracovat alternativu politiky centra konglomerátu a podnítit vzpouru.

Druhý typ rozvoje civilizace, jako alternativy k meziregionálnímu konglomerátu, je multiregionální blok.

Multiregionální blok se liší od konglomerátu tím, že výběr celocivilizačního vektoru cíle a vypracovávání koncepcí jeho dosažení není soustředěn v nějakém centru, ale je rozložen po celém bloku. Pokud by i nějaké regionální centrum u sebe soustřeďovalo administrativní moc nad záležitostmi celého bloku, tak nápady, cíle, jednotlivé koncepce jejich dosažení čerpá z celého prostoru multiregionálního bloku. Proto má blok velký zájem na kulturní různosti. A na rozdíl od konglomerátu, který zaměňuje národní kultury jedinou unifikovanou kulturou, blok kultury podporuje a pomáhá jim se rozvíjet, jakož i to, co odpovídá ideálům tohoto typu rozvoje civilizace.

Rozšiřování bloku probíhá také jinak, než konglomerátu. Pokud konglomerát ničí vektor cíle připojeného „kousku“ a zaměňuje ho cílem meziregionálního centra, tak blok nejdříve přebírá cíle blízké jeho ideálům z vektoru cíle země a začleňuje je do vlastního vektoru cíle. Což v podstatě znamená, že blok napomáhá regionu (zemi) při dosahování jeho cíle, a dělí se o zodpovědnost. Během času může dojít ke sloučení země s civilizací, která jí pomáhá, a ke sjednocení směru rozvoje.

Na těchto principech je budována spolupráce států kolem Kaspického moře. Výše uvedené principy spolupráce charakteristické pro mezinárodní konglomerát a multiregionální blok jsou vysvětleny v tomto videu:

Írán a Rusko. Kaspický blok. Video summitu z r. 2014:

Závěr

Obzvláště emocionální občané rádi kritizují ruského prezidenta za pomalost a silnou opatrnost u postupu na americké frontě. Situace s MMF je dobrou ilustrací toho, že Putin nejedná ve vakuu a musí adekvátně koordinovat své kroky s partnery proti-americké koalice, což do jisté míry připomíná situaci Stalina v období Velké vlastenecké války. Obzvláště pozorným a pečlivým je třeba být v politice, kdy uvádí do života svoji dlouhodobou strategii a koncepci řádu světa. Xi a Modi musí brát v úvahu politická a ekonomická omezení svých zemí – zranitelnost ekonomiky, sociální napětí, které činí silně nežádoucími jakékoliv prudké pohyby, nutnost dosažení širokého konsensu elit pro podporu jakéhokoliv vážného kroku.

A navíc došlo k tomu, že mezi vůdci BRICS je jen jeden politik s „ohnivým charakterem“ – prezidentka Brazílie Dilma Rousseff (té se nyní pokouší zorganizovat „brazilský majdan“), zatímco jak Putin, tak Xi a Modi jsou spíše političtí hroznýši, než královské kobry. Není-li to obzvláště nutné, nikdo z nich nepřistupuje na prudké zhoršení konfliktu, dávají přednost zdvořilému, postupnému a poměrně nepozorovatelnému udušení protivníka (http://politrussia.com/world/zachem-putinu-ugonyat-432/)

Pro upevnění pozic BRICS na světové scéně se Rusko, Indie a Čína na posílení koordinace aktivit svých představitelů v OSN. Konkrétně Indie usiluje o místo v Radě bezpečnosti OSN.

Rusko a Čína podporují úmysl Indie hrát významnější roli v OSN. Pohlížíme na třístranné setkání zemí RIC jako na vážnou platformu pro politické konzultace a koordinaci úsilí Indie, Ruska a Číny v mezinárodních otázkách – sdělila min stryně zahraničí Indie Sushma Svaraj.

Čínský ministr zahraničí Wang Yi na oplátku zdůraznil, že země RIC, což je 40% veškeré populace Země, prosazují multipolární politický systém světového uspořádání.

V současné situaci je třeba, aby mezinárodní společenství usilovalo o vytvoření nového typu mezinárodních vztahů, v duchu spolupráce a vzájemné výhodnosti, v zájmu své demokratizacfe a utváření multipolárního světa. Mezinárodní společenství musí hájit cíle a principy Charty OSN, ctít právo národů všech zemí zvolit si cestu – řekl šéf ministerstva zahaničí ČLR.

Rusko a Čína, jako civilizace, se rozvíjí v souladu s blokovou aritmetikou, stejně jako Indie nebo Írán. (ten chce rovněž vstoupit buď do Celní unie, nebo do BRICS, či do SCO). Není náhoda, že BRICS znamená v angličtině blok. Tato forma součinnosti zemí, spolu s SCO či EEU (euroasijská ekonomická unie) více odpovídají podmínkám nové doby a zásadně se liší od toho, co je vytvořeno kolem myšlenky boje se společným nepřítelem, svazku NATO. Na základě blokového principu lze vytvářet multipolární součinnost civilizací, zatímco západní civilizace, rozvíjející se jako meziregionální konglomerát, se ukázala být neschopnou poskytnout světu něco podobného, pouze zesilující se diktát krytý hezkými hesly, což přivedlo dnes Západ a svět do spousty problémů

Vytvoření banky BRICS, požadavek vůči USA zříct se MMF, pokusy posílit roli OSN v mezinárodních procesech tvoří základ téhož multipolárního uspořádání světa, kdy každý blok zemí může svobodně spolupracovat s dalšími a předkládat své varianty řešení těch či oněch globálních problémů.

A co je nejhlavnější, to je dodržování podmínek rovnoprávnosti názorů zemi a poskytování možnosti sdělit své důvody na globální úrovni a být vyslyšen. Protože v nové době nevyhrává ten, kdo hlasitěji křičí nebo vehementnějši mává kyjem, ale ten, jehož recepty na řešeí problémů fungují a vedou k výsledkům.

Materiály:

• „Petrohradský konsensus – nová ekonomická politika pro svět“, anglicky zde, rusky zde-
• Proč Putinovi kradou MMF?
• Podepsán zákon o ratifikaci dohody o Nové rozvojové bance
• Ministři zahraničí Ruska, Číny a Indie vyzývají k urychlené reformě MMF
• Ministři zahraničí Ruska, Číny a Indie posoudili ukrajinskou krizi na setkání v Pekingu
• Rozhodnutí Británie připojit se k Asijské infrastrukturní investiční bance AIIB je epochální událost, která, možná, věstí konec „amerického století“ a nástup „asijského století“, píše Huffington Post