Otevřený dopis veliteli (velitelům) amerického konvoje

Vážený pane!

Chtěl bych Vám touto cestou předat do rukou svůj otevřený dopis, kterým bych rád vyjádřil svůj názor v otázce smyslu, legitimity a prospěšnosti akce – průjezdu amerického konvoje přes území České republiky.

Přijíždíte jako ozbrojení vojáci cizího státu na naše území za mimořádně vypjaté mezinárodní situace, několik dnů předtím, než si připomeneme 70. výročí osvobození naší vlasti od fašismu a ukončení druhé světové války. Přijíždíte v době, kdy se ve světě, v Evropě, zcela otevřeně na Ukrajině, ale také v některých dalších, například Pobaltských zemích, opět rozhořely fašistické pochodně a podpora fašismu je zcela zřejmá i z vyjádření vrcholných politiků nejen těchto zemí.

Já proti Vám dnes ještě nestojím na ulici s transparenty, vyzývajícími Vás k návratu domů, nebo nazývajícími Vás okupanty. Nehážu po Vás rajčaty ani vejci. Protože bych si chtěl myslet, že to jediné, co Vás přivedlo do České republiky po vlastní ose, je poklonit se právě v tyto dny památce více než 25 milionů ruských a sovětských obětí, 420 tisícům amerických obětí a mnoha milionům všech ostatních obětí druhé světové války.  Takový čin bych z Vaší strany vnímal jako nanejvýš šlechetný i přesto, že daleko působivější by byla Vaše účast ve slavnostních uniformách a beze zbraní poté, co se rychle a bez jakýchkoliv problémů dopravíte s technikou z Pobaltí do Německa speciálními vlaky.

Musím Vám však také upřímně říci, že velmi mnoho občanů naší země nevnímá Váš průjezd Českou republikou tímto způsobem. Vidí v něm opravdu spíše demonstraci síly a snahu připomenout nám, „kdo je tady pánem“. A nesmíte se jim divit. Vaše země – tedy USA – mají na svědomí desítky převážně uměle vyvolaných válečných konfliktů od ukončení druhé světové války. Za nimi pak miliony mrtvých, převážně nevinných civilistů, včetně dětí. Byla to právě vysoká představitelka Vaší prezidentské administrativy USA, která na dotaz, zda bylo nutné povraždit půl milionu iráckých dětí, sdělila po krátké odmlce – myslím, že ta oběť za to stála.....   Dodnes jsme konfrontováni s osudem Srbska, více než 2000 srbských obětí amerického bombardování, opět  včetně dětí. Ještě mnoho let budou lidé nejen v Srbsku trpět nemocemi, způsobenými negativními účinky ochuzeného uranu z tisíců Vašich bomb, které padaly na Jugoslávii, ale ty přebytečné také do vod Jaderského moře, kde zůstávají velkou neznámou. V České republice a v Evropě máme velké problémy s mohutnou imigrací obyvatelstva ze zemí Blízkého a Středního východu a Afriky, které USA svou imperialistickou mezinárodní politikou zcela zničily. Na území dříve normálně fungujících států s kompletní infrastrukturou jsou nyní „spálené země“, ve kterých jste dopomohli ke vzniku takových organizací, jakou je třeba Islámský stát, nebo dříve al-Káida, Váš někdejší spojenec.

Od roku 2000 napadla Vaše země vojensky bezdůvodně minimálně šest zemí, kdy ani jedna z nich se nedočkala proklamované svobody a demokracie, natož důsledného dodržování lidských práv a svobod. Lidé se pak právem ptají: „ Kdo je tedy tím světovým agresorem? Rusko, o kterém se to povídá a které má ve světě dvě základny na obranu proti islámským fundamentalistům,...anebo je to právě Vaše země se 700 základnami po celém světě a s výše uvedenou minulostí? Rusko, obklíčené ze všech stran vojáky NATO, provokované a donucené se bránit agresi Spojených států, anebo právě Vaše země, snažící se za každou cenu vyřešit si svoje vnitřní problémy na úkor Ruska a celé Evropy?“

Vím, jste jen vojáci, a plníte nařízení svých velitelů, oni zase těch svých a ti pak těch nejvyšších..... A ti nejvyšší realizují vůli vrcholných politiků USA a zejména oné hrstky finančních magnátů, kteří tvoří politiku USA ke svému prospěchu. A tato politika je často velmi zrůdná. Vy jste pouze jejími vykonavateli. Často velmi nepoučenými a účelově zmanipulovanými. O tom jsem se na vlastní uši přesvědčil již mnohokrát, v Afghánistánu v Bagrámu i v Kosovu na základně v Bondsteelu, kde jsem strávil mnoho času diskuzí s americkými vojáky. Mnozí z nich ani nevěděli, kde leží země jako „Československo“, Maďarsko nebo Polsko či Rakousko. Věděli, že je Německo a pak už je jen Rusko. Natož aby znali historii a podstatu konfliktu například v Srbsku, Kosovu, Bosně a Hercegovině. Nebo nyní na Ukrajině. Jenže musíte vědět, že my jsme ta Evropa, v Evropě leží naše země, žijí tady naše děti, máme tu své domovy a svoje zájmy. Naprostá většina obyčejných lidí se necítí ohrožena Ruskem. Není k tomu žádný logický důvod, pouze demagogické výkřiky našich zkorumpovaných politiků a části veřejnosti, a to právě té části, která Vás při průjezdu republikou vítá. Ta druhá část dostala totiž jasně najevo, že vyjádření nesouhlasu může hraničit až s trestným činem. Lidé mají obavy z válečného konfliktu právě Vaší země s Ruskem, ale na území Evropy, mimo Vaše teritorium. Za Vaše zájmy. Tak jako tomu bylo zatím vždy s výjimkou krátkého období konce druhé světové války, jehož výročí si právě teď brzy připomeneme.

Na tomto místě Vás chci ujistit, že se Vám snažím porozumět. Také jsem bývalý voják – vojenský lékař, podplukovník v záloze. Za svou 25letou vojenskou službu jsem sloužil také v nejvyšších funkcích zdravotnické služby AČR. Pracoval jsem v mnoha prestižních mezinárodních týmech jak v rámci Partnership for Peace, tak později zejména v NATO. Jsem bývalým velitelem kontingentu AČR a náčelníkem 11. polní nemocnice v Afghánistánu a zdravotnickým poradcem velitele mnohonárodnostní brigády v Kosovu. Když jsem však zjistil, a přesvědčil se o tom, jaká je úloha NATO a k čemu tato organizace slouží právě Spojeným státům, jak je NATO  zneužíváno ve prospěch prosazování jejich vlastních mocenských zájmů, kolik krve nevinných lidí má NATO na rukou, rozhodl jsem se obětovat svou slibnou vojenskou kariéru a armádu jsem opustil. Když pak eskaloval opět účelově vyvolaný konflikt na Ukrajině, který je jako přes kopírák podobný tomu v Kosovu, s tím rozdílem, že Kosovu jsme jeho samostatnost přiznali velmi rychle a bez problémů, což na východní Ukrajině je problém neřešitelný, rozhodl jsem se také proto vrátit veškerá svá válečná vyznamenání z operací NATO a tuto organizaci jsem nazval zločineckou.

Rozumím Vám, jste vojáci, máte svoje informace a možná i přesvědčení, že děláte dobrou práci, jako jsem je měl kdysi já. Ale stejně jako mi kdysi říkal jeden vysoký důstojník US Army ze skupiny PSYOPS, když jsem měl pochybnosti o správnosti svého konání: „You must think out of box“, já jsem se snažil, ale marně, stejně tak říkám totéž já Vám. „Think out of box, please...“, jinak budete konec života trávit v depresích a ve výčitkách svědomí. Jsem lékař a o lidské psychice něco vím. Vím něco i o tom, jaké to je, stát na nesprávné straně barikády, ale člověk má vždycky šanci se rozhodnout...

V tyto dny jedete přes území České republiky, abyste uctili památku padlých v období druhé světové války, nejstrašnější války v historii lidstva. Já tomu chci věřit, že to tak je...  Někteří lidé na Vás budou křičet, nadávat Vám a házet na Vás rajčata. Proč, to jsem Vám již napsal. Jsou tady však i lidé, kteří Vám budou mávat a fotit se s dětmi na Vašich obrněných transportérech, což bude příjemné....

Mohu Vám ale slíbit, že až pojedete stejnou trasou, pro Vás již důvěrně známou, zpět na východ, na linii dotyku s Ruskem, kde Vaše země způsobí svou agresivní politikou globální konflikt, ve kterém nemusí být vítězů, nikdo Vám už mávat nebude. V té době už totiž i ti největší tupci a zabedněnci pochopí, že vést jakoukoliv válku, natož válku s Ruskem pro něčí mocenské zájmy na svém vlastním území, na podkladě pochybné ideologie a demagogie, je Bohapustý zločin a Nebetyčná hloupost, ale to už bude pozdě.

Vážený pane, předejte, prosím, toto mé malé poselství Vašim vojákům, jako zkušenost vojáka, který si prošel něčím, co mnohé z Vašich podřízených možná ještě v jejich životě čeká. Životy nás všech jsou v rukou nenasytných magnátů a zkorumpovaných politiků, ale tu konečnou genocidu na svých národech pak provedeme my sami. Zkuste o tom alespoň přemýšlet. Pokud se nám to nepodaří, vzpomeňte si alespoň na moje slova. Jako křesťanům, za kterého se sám považuji, nám pak zbývá ještě modlitba, což také není vůbec špatné....

S úctou,

pplk. v.z. MUDr. Marek Obrtel