Tak co, vyhrála Syriza?

Od chvíle, kdy bylo Řecku zaručeno čtyřměsíční prodloužení, dochází jak v Řecku, tak v anglicky mluvícím světě k neustálým pokusům tvrdit, že je to Syriza, a ne jestřábi z EU, kdo bodoval. To je názor Tsiprase, ale je to také názor anglofonních komentátorů od Jacka Rasmuse na krajní levici, po Paula Krugmana z liberální levice a Ambrose Evans-Pritcharda z pravice.

Údajně Syriza získala flexibilitu u údajně klíčové záležitosti, u velikosti rozpočtového schodku Řecka, což bylo malé, avšak významné vítězství nad jestřáby z EU.

Dovolte mi jasně říct, že vzhledem k okolnostem, ve kterých se Syriza nachází, si nemyslím, že měla jinou realistickou alternativu, než vyjednat 4 měsíční prodloužení u podmínek. Jinak by z největší pravděpodobností riskovala jak Grexit, tak totální kolaps řeckého bankovního systému, na který prostě nebyli Řekové v době prodloužení připraveni.

Nicméně musím říct, že si myslím, že to, že Syriza dosáhla nějakého vítězství, je přemrštěné. Je evidentní, že Syriza odvrhla šílený návrh Schaubleho a jestřábů, který trval, bez jakýchkoliv odchylek, na stávajícím plánu nouzového vyplácení. Nicméně to, co lidé mluvící o „vítězství“ přehlížejí, je, že větší flexibilita u velikosti primárního rozpočtového přebytku byla 1) nikoliv to, co Syriza slíbila Řekům během voleb. Slíbila snížení celkového zadlužení Řecka; a 2) je vysoce pravděpodobné, že odcházející vláda Antoniose Samarase by také vyjednala větší flexibilitu u primárního řeckého rozpočtového schodku bez nějakého dramatu a rozladění, kterého jsme byli svědky v posledních týdnech.

Podstatným zde je, že pokud nedojde k restrukturalizaci řeckého dluhu, buď prodloužením lhůt splatnosti, nebo prostřednictvím odpisu dluhu (což je jistě nejlogičtější možnost), pak je flexibilita u velikosti primárního rozpočtového přebytku omezená, protože podstatou nastavení absurdního cíle 4,5% GDP je vytvoření dostatečného přebytku, aby bylo možná začít dluh splácet. Netřeba říkat, že vzhledem k velikosti dluhu a stávajícím podmínkám splátek by to znamenalo dosahovat takovéhoto přebytu po desítky let, což je něco, co by neskutečně zdevastovalo i ten zbytek, co z řecké ekonomiky zůstal, takže to samozřejmě učiněno nebude.

Myslím si, že je nanejvýš nepravděpodobné, že by Řecko vůbec nějaký skutečný rozpočtový přebytek mělo. Výkon ekonomiky v posledním čtvrtletí 2014 prudce klesl (kdy propad začal před vypsáním voleb), zatímco daňové příjmy se od počátku roku propadly do propasti. Pokud vůbec Řecko mělo někdy v r. 2014 nějaký rozpočtový přebytek (a můj bratr věří, že to byly jen žvásty), myslím, že je velmi nepravděpodobné, že by ho mělo nyní. Když je ekonomika ve stavu, v jakém je, myslím, že jakýkoliv plán na primární rozpočtové přebytky na jakékoliv úrovni, aby mohlo Řecko zůstat v eurozóně a platit své dluhy, je z říše pohádek. Jsem si jistý, že Yaroufakis je aspoň dost chytrý, aby to chápal.

Podle mého názoru je jedinou realistickou cestou vpřed pro Syrizu použít jakýkoliv odklad, který získala (a může se ukázat, že je to méně než 4 měsíce) na přípravu řecké ekonomiky a Řeků na státní krach (protože evropské úřady ve své velké nerozumnosti rozhodly, že krach je neslučitelný s členstvím v eurozóně) a na Grexit.

Doufám a modlím se, aby to Syriza pochopila, protože mi to připadá jako jediná cesta vpřed. Informace, které dostávám od lidí v Řecku (včetně mých rodičů) jsou skutečně ponuré, kdy nyní lidem dochází peníze dokonce i na základní potřeby a ekonomika prakticky stojí. Podpora Syrize zůstává vyjímečně silná, ale to nemůže pokračovat příliš dlouho.