Lhali jsme. No a co?

Úměrně s tím, jak postupně vychází najevo zbytečnost amerického zásahu v Iráku, padají také poslední přetvářky čelních politiků. Otevřeně přiznávají, že lhali. Jejich cynismus je šokující. Od počátku jsem nechápal, jak si mohou být tak jistí, že jim jejich počínání projde. Postupně do toho začínám vidět. Informace z různých zdrojů skládají dohromady mozaiku.

Nic se v politice neděje náhodou

Skupina kolem prezidenta Bushe se nikdy netajila svými plány na globální ovládnuti světa. Dokument PNAC (Project for the New American Century) byl publikována krátce po roce 1997 a je po celou dobu široce přístupný na Internetu. Zakladatelé této skupiny jsou: Dick Cheney, Donald Rumsfeld, Richard Perle, Paul Wolfowitz, Eliot Abrams, Jeb Bush, Bushův zvláštní vyslanec v Afghánistánu Zalmay Khalilzad, dále konzervativní spisovatel William Kristol a další. Podle studie PNAC je Amerika předurčena ke světové vládě, k jejímu dosažení bude nutno použít jakýchkoliv prostředků.

Dokument PNAC specifikuje základní osnovu toho, co je nutno vykonat: (a) založit permanentní vojenské základny v jižní Evropě, jihovýchodní Asii a na Středním východě, (b) modernizovat americké vojenské síly včetně letectva, námořnictva a ponorkového loďstva, (c) vytvořit a na oběžnou dráhu umístit globální raketový systém a zajistit si strategickou dominanci ve vesmírném prostoru, (d) ovládnout světovou veřejnost v cyberspace, (e) zvýšit výdaje na zbrojení z 3% na 3,8% HDP.

K uskutečnění svých cílů se musela skupina PNAC nejprve dostat k moci. Za tím účelem proběhl pečlivě připravený politický puč.

Ten puč začal být uskutečňován ještě za Clintonovy vlády. Populárního prezidenta se nejprve pokoušeli zdiskreditovat. Skupina neo-konzervativců k tomu využila fanatického vyšetřovatele Kena Starra. Když se mu ani po pěti letech nepodařilo prokázat, že Clinton je špatný prezident, bylo nutno použít těžší kalibr - ženu. Clintonova záliba v tomto pohlaví byla obecně známá.

Domnívám se (nemám ovšem pro to důkazy, pouze logiku věcí), že stážistka Monika Lewinská byla součástí velké hry - možná aniž o tom věděla. Vše, k čemu následně došlo, bylo pečlivě připraveno, svou roli sehrála nejen zrádná Moniččina přítelkyně Linda Trippová (která přesvědčila Moniku, aby si šaty potřísněné prezidentovým spermatem uschovala), ale i Ken Starr, který pak důkazy řádně okořenil a zveřejnil dříve, než se s nimi mohl seznámit sám obviněný Clinton.

V pokrytecké a puritánské Americe působila jeho odhalení jako bomba.

Vše se nakonec točilo kolem obvinění, že Clinton lhal pod přísahou. Ano lhal. Tak, jakoby měl lhát každý muž, pokud se po něm požaduje, aby veřejně přiznal milostné dobrodružství. Clinton byl gentleman a snažil se ochránit nejen své soukromí, ale i pověst Moniččinu.

Můžeme se bavit o tom, že pod přísahou se nemá lhát, že je to morálně špatné, ale pravdou je, že jeho lež byla celkem neškodná a o mnoho méně nebezpečná (nikdo pro ni nezemřel, nic nebylo zničeno a daňové poplatníky to celkem nic nestálo, pominu-li 37 milionů, které utratil Ken Starr v průběhu svého "vyšetřování"), než současné odporné, cynické lži prezidenta Bushe a jeho tlupy. Lži, pro které umírají tisíce a za které budou platit ještě děti dětí dnešních Američanů.

Puč pak pokračoval ukradením voleb, manipulací s hlasy na Floridě a zásahem Nejvyššího soudu, který musel Bushe do úřadu dosadit.

Dále následovalo 11. září - i to bylo součástí pečlivých plánů (v PNAC se zcela otevřeně hovoří o potřebě nějaké podobné katastrofy, která by usnadnila převzetí moci) - a pak už stačilo jen udržovat atmosféru strachu, ohrožení a zavést příslušné zákony omezující lidská práva.

Součástí těchto zákonů bylo i zavedení pojmu "výrobek vázaný k vnitřní bezpečnosti státu." Ani to nebylo náhodou, jak si dále ukážeme.

Jak je možné, ptám se, že Buhs a jeho skupina nenaráží na žádný odpor? Jak je možné, že v jeho případě neexistuje žádný fanatický Ken Starr, který by vyšetřil nejen současnost, ale i temnou minulost současného prezidenta? Jak je možné, že média mlčí, nebo přímo kolaborují s Bílým domem?

Osobně bych se snažil - když už lžu - aby se na to alespoň nepřišlo. Být mocným politikem (jakým Bush bezesporu je), opatřil bych si důkazy na podporu svého tvrzení. Co na tom, že falešné.

Bush a jeho křídlo tak nečiní. Bylo by tak těžké naaranžovat v Iráku nějaký bunkr plný ZHN a pak jej s velkou slávou odhalit? A jak je možné, že teď Bílý dům dokonce přiznává, že věděli ještě před válkou, že Saddam žádné ZHN nemá, a přesto o nich mluvili jako o hotové věci? Je to pokání, nebo cynismus? O pokání zřejmě nemůže být řeči. Ne u Bushe.

Domnívám se, že Bushova jistota, že se mu nemůže nic stát, vychází ze dvou faktů.

Tím prvým je vědomí, že má podporu Židů. Píšu Židů, ale měl bych napsat sionistů. To není totéž. Židé jsou dobří i špatní. Sionisté jsou skupinkou těch nejhorších. Bohužel se jim podařilo světový judaismus už na začátku minulého století unést. Osvojují si právo hovořit za všechny Židy, podobně jako si feministky osvojují právo hovořit za všechny ženy. Sionisté sledují své vlastní zájmy - těmi je především existence samostatného izraelského státu a destabilizace odvěkých nepřátel Židů, totiž Arabů. Shodou okolností jsou zájmy sionistů blízké současným zájmům neokonzervativců. Ty dvě skupiny se tedy spojily. A sionisté ovládají hlavní sdělovací prostředky. Stoprocentně. Veřejné mínění vytváří média - a ta jsou tedy jistá. Nic, co se nehodí, nebude zveřejněno.

Druhým faktem je jistota, že Bush nemůže být nezvolen - ledaže by umřel. Volby, ta poslední bašta demokracie, se totiž staly v Americe fraškou.

Ukradené volby

O tom, že demokracie je v krizi, už tady bylo napsáno hodně. O tom, že čelní politikové jsou stále arogantnější, neodvolatelnější, že veřejnost má stále méně možnost ovlivnit běh věcí, také. Obecně převládá názor, že je to sice špatné, ale že za to mohou voliči, jejich hlasy. Pokud volby ignorovali, nebo dali hlas špatnému člověku, je to jejich problém. A celkově se veřejnost smířila s tím, že volby jsou tím posledním nástrojem, který ještě zbyl z toho velkého slova, skloňovaného denně ve sdělovacích prostředcích ve všech pádech, slova demokracie.

Lze ukrást volby? Samozřejmě že lze. Můžete použít metodu `a la Mugabe: Zavírat své odpůrce do vězení, vyhrožovat jim, mučit je nebo je přímo vraždit; v místech, kde je vysoká koncentrace těch, o kterých víte, že vás nebudou volit, otevřít málo volebních místností jen na krátkou dobu a ještě před dveřmi každému voliči vyhrožovat. Nebo můžete použít metodu `a la Stalin: Ustanovit jedinou stranu a zakázat ty ostatní.

Problémem u těchto způsobů je to, že budí odpor a časem by ten odpor mohl přerůst v revoltu. Dnešní metody jsou subtilnější, modernější, s využitím moderní techniky i mnohem bezpečnější.

Je to vlastně úplně jednoduché. Stačí vyhlásit, že po posledním fiasku při sčítání a manipulaci s hlasy se už nikdy nic takového nesmí opakovat a že proto celá země přejde na elektronické hlasování.

Podotýkám, že jsem pro elektronické hlasování všemi deseti. Ovšem za předpokladu, že bude maximálně průhledné, že se každý bude moci přesvědčit, že programy nemají zadní dvířka, že o každém hlasu bude existovat papírová stopa, podle které bude možno hlas znovu sečíst. Nic z toho ovšem neplatí. Naopak. Počítačový volební systém je tajný, je to černá skříňka, do které se veřejnost nemůže nahlédnout. Poté, co současný prezident ustanovil pojem "výrobek vázaný k vnitřní bezpečnosti státu", byl nový volební počítačový systém za takový výrobek prohlášen. Tím zmizela jakákoliv veřejná kontrola.

Počítačový hlasovací systém dodávají americké vládě dvě firmy: ES&S (Election Systems & Software) a Diebold. Jak systémy pracují, je tajné, ale to, co se dostalo na veřejnost, je důvod k obavám.

Výhra senátora Chuck Hagela

V říjnu 2002 proběhly volby do Senátu v Nebrasce. Proti sobě stáli dva kandidáti: republikán Chuck Hagel a demokrat Charlie Matulka. Hagel vyhrál s převahou: obdržel 83 % všech hlasů. Hagel Matulkovi vzkázal, že se nemůže divit, nebyl prý dostatečně patriotický.

Byl to Hagelův druhý termín v senátu. Poprvé vyhrál už v roce 1996. Washingtom Post tenkrát napsal, že jeho vítězství bylo šokující. Neodpovídalo totiž vůbec předběžným průzkumům veřejného mínění. Dostal hlasy od všech demografických skupin včetně černochů, kteří tradičně nikdy republikány nevolili.

V Georgii prohrál muž považovaný za jistého favorita, hrdina z Vietnamské války, demokrat Max Cleland. Max Cleland je invalida, přišel ve válce o tři končetiny. Proti němu stál republikán Saxby Chambliss, o kterém je známo, že se Vietnamské válce vyhnul podvodem.

Vítězství těch dvou (Hagela a Chamblisse) zvrátilo křehkou převahu demokratů v Senátu a umožnilo republikánům bezprecedentní ovládnutí všech mocenských nástrojů Spojených států: Senátu, Kongresu i Bílého domu.

A shodou okolností se v Nebrasce i v Georgii používal nový počítačový volební systém ES&S. Stejný byl použit i v roce 1996 v Nebrasce, kdy tam poprvé po 24 letech zvítězili republikáni.

"No a co?", říkáte. Problém je v tom, že vítěz voleb Chuck Hagel zapomněl přiznat, že firmu ES&S nejen řídil jako CEO, ale částečně i vlastnil a že do dnešních dnů má v ní podíl mezi 1-5 miliony( http://www.thehill.com/news/012903/hagel.aspx). Náhoda? Možná. Ale je to divná náhoda. Když se to profláklo, reagovala firma ES&S soudními vyhrůžkami a všemožně se snažila tuto informaci potlačit.

Volební systém firmy Diebold

Celý systém je opět tajný, ale firma Diebold zveřejnila na svých stránkách svůj volební software ještě před tím, než byl klasifikován. Program se tak stal na Internetu poměrně známý, i když dnes už jej oficiální stránky Diebold nenabízejí. Přesto máme dosti přesnou představu o tom, jak tento systém pracuje:

Voliči volí prostřednictvím obrazovek citlivých na dotyk nebo lístky opticky skanovanými. Po uzavření volebních místností odešlou volební komisaři výsledky svého obvodu modemem do okresní kanceláře. Zde běží na počítači program GEMS, který všechna data ukládá do tabulky s názvem DETAILS ve formátu MS Access. Současně (a bez vědomí pracovníků obsluhy) vytváří druhou kopii nazvanou TOTALS (nenechte se mýlit názvem, tato tabulka stále obsahuje všechny věty, nikoliv jen součty) a ještě třetí kopii, jejichž využití není jasné.

Nyní program provádí zobrazení a tisk výsledků, přičemž si počíná - jak to říct? - poněkud divně. Mezikontroly za obvody a detailní výpisy zobrazuje z tabulky DETAILS, ale výsledné součty součtuje z tabulky TOTALS. Pokud tedy udržujete počet vět v obou tabulkách stejný, můžete s druhou tabulkou manipulovat, přičemž detailní namátková kontrola nic nezjistí, protože bere data z původní tabulky.

Z účetního hlediska je udržování dvou sad účetních knih nepřípustné. A je zcela vyloučeno, aby se detailní zprávy a kontroly vytvářely z jedné sady knih a součtové zprávy z druhé. To vám potvrdí každý, kdo dělá v účetnictví.

Mohou být data v databázi změněny? O to se pokusila skupina programátorů na Novém Zélandě. Druhou a třetí tabulku nevyškolený pracovník nevidí, ovšem lidem znalým PC k tomu stačí program MS Access.

Tabulka kandidátu v databázi vypadá takto:

Všimněme si, že máme dva kandidáty - Maxe Clelanda s klíčem 454 a Saxbyho Chamblisse s číslem 455. Je to jen příklad. Můžete vidět, kolik hlasů dostal příslušný kandidát, pohledem do tabulky DETAILS:

Zde číslo 454 patří Maxovi a 455 Saxbymu. První dostal 404 hlasy, druhý 208. Tak o tom alespoň informuje tisková sestava.

Co se stane, jestliže prvnímu ubereme sto hlasů a druhému je přičteme. Pomocí MS Access otevřeme tabulku TOTALS a opravíme TotalVotes na 304 a 308.

První tabulku (DETAILS) necháme beze změny. Jak vypadá tisková sestava programu GEMS nyní?

Program změnu zvenčí nezaznamenal. Nyní tedy vítězí Saxby.

Celý systém je chráněn heslem. Lze jej obejít? Firma Diebold nabízela plnou instalaci programu GEMS na svých webových stránkách včetně manuálu. Podle tohoto manuálu je při prvním přihlášení nastaveno pevné heslo GEMUSER. Kdokoliv, kdo si program GEMS stáhne, může heslo obejít tím, že vytvořenou databázi otevře v MS Access a příslušné heslo nastaví v tabulce Operator na cokoliv chce. Rovněž může přidat další uživatele, aniž by o tom program informoval. Heslo je šifrováno, ale stačí si vytvořit ve své kopii GEMS libovolné heslo, pak tabulku otevřít přes MS Access a pomocí cut and paste přenést šifrované heslo do produkční databáze.

O každé manipulaci s tabulkou je prováděn zápis do souboru LOG. Podle certifikační autority Ph.D. Britaina Williamse, který program testoval a doporučil vládě USA, je vyloučeno, aby někdo manipuloval s daty, aniž by o tom někde vznikl záznam. Jako hlavní ochranu označil pan Williams bezpečnostní log. Novozélandští programátoři si tento bezpečnostní log prohlédli. Zapsali se jako uživatel Evildoer a provedli několik zásahu do tabulek. Zde je o tom záznam v tabulce AuditLog:

Vymazat informace o Evildoer bylo dílem okamžiku. Stačilo otevřít příslušnou tabulku a záznamy ručně vymazat pomoci MS Access.

Firma Microsoft, která dodává MS Access, doporučuje, aby v případě tabulek, jako jsou logové záznamy, byla používána funkce auto-numbering - automatického zvyšování klíče. Takto by po vymazání záznamu zůstala mezi větami "díra", čísla by nenavazovala, což by mohlo vzbudit podezření na manipulaci. Ale v případě programu GEMS byla tato funkce záměrně potlačena.

Program GEMS obsahuje zajímavý Plug-in. Totiž panel na změnu data poslední manipulace s tabulkou.

Proč? To vědí jen tvůrci programu.

Je zvláštní, že firma Diebold popírá použití databáze ve formátu MS Access ve svém software GEMS.

Závěr

Oba volební počítačové systémy byly certifikovány vládou Spojených států a budou použity v příštích volbách jako jediné nástroje sčítání hlasů voličů. Myslím, že tím se mnohé vysvětluje. Mezi jiným i cynismus Bushovy vlády vůči svým voličům. Vědí, že nemohou ztratit.

Zdroje

• Project for the New American Century
• Election Systems & Software
• Diebold
• http://www.scoop.co.nz/mason/stories/HL0307/S00065.htm
• http://www.commondreams.org/views03/0131-01.htm
• http://www.thehill.com/news/012903/hagel.aspx