Mé druhé Já

Zjevilo se mi ve snu a hartusilo, abychom se nechovali jako Buridanův osel, včas se rozhodli ku svému budoucímu prospěchu a vyhnuli se trýznivé smrti hladem. Jak se zdá, mé druhé Já je pragmatické, Koukolík by jej nazval deprivantským, ale také současně připustil, že může být i strategickou výhodou. Nabádá mne k zamyšlení nad postavením našeho(?) národa, předurčeného k rozpuštění v submisivní mase lidstva v NWO, či ještě k něčemu horšímu. Jsme známí tím, že se raději „češíme“, než abychom se těšili z rozvíjení vlastního života v komunitě. Mé druhé Já to ovšem v tomto zcela specifickém případě nevnímá jako nedostatek, spíše naopak. Upřednostňuje uvažování v perspektivách budoucího vývoje a přikazuje eliminaci nebezpečí budoucího propadu do nicotnosti včasným správným rozhodnutím.

V dnešním světě není potřeba zvláštního důvtipu nebo politické vzdělanosti k posouzení, kdo je a v budoucnu bude určujícím hybatelem světových financí, ekonomiky, politiky, jedním slovem kdo je a ještě bude imperátorem. Přimknutí k němu, pod jeho ochranná křídla, každému souputníkovi přinese komparativní výhody, stane se spolustolovníkem, a nechovali bychom se rozumně, odmítaje takovou příležitost, nijak neodporující naši povaze. Mnohé regiony jsou svou minulostí předurčeny k rozháranosti a vzájemné řevnivosti, jen doufejme, že jsme se z této sféry již definitivně vymanili a unikneme názorovým různicím či nepokojům, neboť chaos je živel, jehož řád sice neznáme, ale imperátorovi je velmi nápomocen k mocenským hrám. Vyhněme se nejistotě, abychom nebyli oběťmi, kterým imperátor kroutí ruce, staňme se raději dobrovolně plnohodnotnou součástí šíření hodnot, které jsou blízké hodnotám a zájmům imperátora. Pojítko společných kulturních a civilizačních kořenů nás konec konců nabádá k účasti na zajištění rozvoje identické společnosti. Východní kultury jsou nám vzdáleny, nejsou alternativou. Za podmínek neustále se ztenčujících zdrojů je samo lidstvo ohroženo spotřebováním svého životního prostředí a za trvalého růstu růstu, již nikdy nebude dost pro všechny. Události musíme řídit poznáním, nikoli abychom poznání řídili událostmi.

Někdejší mocnost byla v nedávné minulosti již dostatečně zneklidněná Madlenkou Allbrightovou, která ji upozornila, že si nemůže nárokovat na výhradní využívání svých zdánlivě nekonečných surovinových zdrojů, pokud zbývající svět strádá. Prozatím jemné varování stačí, ve vhodný čas to bude filosoficky, ekonomicky, právně a případně i vojensky zdůvodněno. Náš stárnoucí politik nedávno nařknul Rusko z kolonialismu, neboť v minulosti zabralo Sibiř, Dálný východ i okolní jižní teritoria neruských národů a infiltrovalo tam své lidi. Rusko však nemá dostatečné prostředky na potenciální rozvoj těchto oblastí nebo na technicky vyspělou exploataci surovin. Jiní jsou lépe připraveni ...

Rozvrat místní kultury lechtivou zábavou, majdany, barevné revoluce a korupce, kombinované se zradou oligarchů (neboť v neoliberálně korporačním režimu nelze zajistit loajalitu), jsou osvědčenými metodami, které mohou vést k parcelaci bývalé mocnosti a ekonomické či vojenské ovládnutí oblastí zajistí imperátorovi na dlouhou dobu kontrolu hned několika potenciálních soupeřů. K tomu nám pomáhej Bůh. Ambiciózní se přidávají. Kdo pod tímto úhlem nevidí současnost, dobrovolně se zříká vlastní budoucnosti.

Po probuzení z těžkého snu jsem se chvíli potácel mátožný a v nejistotě, námitky toho druhého byly dost přesvědčivé. Zdálo se mi, že myšlenkově vykrádá některé úvahy z mého staršího článku a musím přiznat, ač nerad, že už z ryze utilitárního hlediska není radno je přehlížet. Co s tím? Dnešní doba zlatého telete staví zisk na piedestal, mnohé zlidšťující aktivity generují časté ztráty.

Ptáme se, zda sdílíte naději, že po dovršení určité etapy automatizace a biologických (genetických) manipulací, budete mezi vyvolenými, kteří si budou užívat starostí i slastí plnohodnotného života v náručí imperátora, nestanete se nadbytečnými, mocným na obtíž nebo dokonce potenciálně nebezpečnými? Vždyť i mezi ekonomy už probleskují úvahy o budoucí možné 80 % nezaměstnanosti, neupotřebitelnosti. To nejsou dobré vyhlídky a nijak zanedbatelné číslo. Příroda je nemilosrdně spravedlivá, velí zbavit se všeho zbytného, neperspektivního, a Oni to vědí... Možná, že mezi k přežití vyvolené se dostane pár lidí, či jejich potomci, kteří se ještě dnes v demografických statistikách vykazují mezi Čechy a jsou zajímavě bohatí či schopní, nepotismus jim není cizí, ale ostatní? Ale ano, jistě i mnozí další, zvláště vhodní pro služebné funkce. Pokud doufáte, že právě vám se dostane tohoto privilegia, lze vám jen závidět optimismus, budovaný dnes tak populární technikou pozitivního myšlení. Ostatním lidem doporučuji více rozhodnosti k obraně, pro vzkříšení naděje k přežití v NWO. Očekávání, že hegemon se po případném úspěchu rozdělí spravedlivě o kořist se svými přáteli a pomocníky v dobývání světa je naivita, živena slouhovskou zkorumpovaností vlastních politiků a novinářů. Uzavřené společnosti ovládají v jistém smyslu inferiorní vrstvy a individua, zcela lhostejná k jiným lidem. Zarputilá snaha o unilateralismus jisté velmoci může vést snadno k „unilatrínismu“ lidstva, tanci kostlivců.