Příští nová bruselská atrapa státu na Balkáně: Vojvodina

Pokud se v Bruselu sídlící Evropské unii a NATO povede to, co chtějí, tak se srbská provincie Vojvodina připojí k tomu, čím je už Kosovo, které před tím Evropská unie s NATO od Srbska odřízla jako stát etnických Albánců vedený teroristickou Kosovskou osvobozeneckou armádou (KLA), tedy jako zase další atrapa nezávislého státu na Balkáně.

Poté, co Srbové zažili, jak jim vojska NATO v důsledku machinací Evropské unie odřezávají provincii Kosovo, tak teď stojí před ztrátou úrodné dunajské pánve provincie Vojvodina ve prospěch překreslovačů hranic z Bruselu. Pokud nedávné komentáře bývalého asistenta generálního tajemníka NATO pro veřejnou diplomacii a náznaky chorvatské presidentky Kolindy Grabar-Kitarovic něco naznačují, tak Chorvatsko brzy poslouží jako val zaštiťující plány NATO na uchvácení kontroly nad Vojvodinou vyrvanou Srbsku a vyhlášenou za multi-etnickou a mnohojazyčnou „domovinu“ pro Maďary, Romy, Slováky, Chorvaty, Rumuny stejně jako nově přibylé albánské uprchlíky, které do tohoto regionu svezli autobusy EU z jižních částí toho, co kdysi bývalo Jugoslávií.

O Vojvodině už Sorosem financovaná média a NGO mluví jako o „Maďarském Kosovu“, i když 66% obyvatelstva provincie jsou Srbové. Vojvodina je se svými 25 etnickými skupinami jedním z etnicky nejdiverzifikovanějších regionů Evropy. Pro válečné plánovače NATO a pro Sorosovy demografické inženýry představuje Vojvodina úrodnou půdu pro etnické konflikty a pro další „balkanizaci“ Balkánu.

Maďaři tvoří jen 13 % obyvatelstva, zatímco Chorvati vychází na 2,7 % a Slováci na 2,6 %. Manipulátoři z médií Sorose a neo-conů už o Vojvodině vyhlašovali, že se stane domovinou pro Romský (čili „Cikánský“) lid. Ač Romové představují pouhých 2,1 % obyvatelstva. Je směšné, že konstrukce Vojvodiny by měla vycházet z rumunských iredentistů, když uvážíme, že Rumuni tam představují nepatrné 1,3 % obyvatelstva Vojvodiny. Bunjevici (čili Chorvaté) a Rusíni představují ještě menší zlomek celkového obyvatelstva.

Poté, co Graba-Kitarovic porazila úřadujícího chorvatského presidenta Josipovice v pochybném na chlup těsném vítězství, o kterém by se dalo říci, že bylo v „režírovaném“ rozpětí stylu George Sorose 50-49 %, tak neztrácela vůbec čas, aby ve svém vítězné řeči vmetla Srbsku rukavici do tváře. Řekla, že bude bojovat za autonomii Chorvatů ve Vojvodině, což je „kódové slovo“ pro podporu odtržení tohoto regionu od Srbska. Grabar-Kitarovic rovněž oznámila, že obnoví úzké vztahy Chorvatska s Německem, což není žádným překvapením, uvážíme-li historické vazby Chorvatské demokratické unie (HDZ), strany Grabar-Kitarovic, s chorvatskými nacistickými Ustašovci, kteří tu svého času zřídili loutkový stát pod Třetí říší. Iredentismus Grabar-Kirarovic co se týče Chorvatů ve Vojvodině, zvláště pak v okrese Srem s chorvatskou většinou a v Hercegovině, v tom, co je Bosna-Hercegovina, představuje to, co se nazývá „neo-Ustašovstvím“ – tj. extrémním nacionalismem – v dnešním Chorvatsku.

Grabar-Kitarovic rovněž negativně reagovala na nedávné rozhodnutí Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu (ICJ), který zavrhl Chorvatské tvrzení, že se Srbsko v letech 1991-95 během války mezi Chorvatskem a tím, co tehdy byla Jugoslávská federativní republika pod dominancí Srbů, dopouštělo genocidy. ICJ rovněž zavrhlo srbské proti-tvrzení proti Chorvatsku, které vycházelo z obvinění z genocidy páchané chorvatskými silami podporovanými US žoldnéři během Operace Bouře. Tento blitzkrieg chorvatských sil a jejich amerických poradců proti Republice srbská Krajina ve východním Chorvatsku měl za cíl etnické vyčištění východních regionů Chorvatska od Srbů.

A v zase dalším příkladu úzkých vazeb mezi neonacismem a sionismem se presidentskou poradkyní Grabar-Kitarovic stala šéfová jejího přechodného týmu a dokumentární filmařka Jadranka Juresko Kero, další americký implantát do vládních struktur ve Východní Evropě a osoba, která vehementně podporuje záležitosti Izraele a sionismu. Juresko Kero bývala starousedlicí na Horním východním konci Manhattanu od roku 1999 a vdala se tam, přičemž je o ní známo, že když bude HDZ triumfovat i v příštích parlamentních volbách, tak Grabar-Kirarovic chce, aby se Juresko Kero stala její ministerskou předsedkyní, čímž tomuto národu bude vládnout tohle ženské duo. Když bývala Grabar-Kitarovic velvyslankyní ve Spojených státech, tak zařídila obchodní dohody za cukrátkových podmínek potravinářskému průmyslovému výrobci Podravka a US distributorům chorvatských hovězích gulášů a paté z kuřecích jater. A tak nějak došlo k tomu, že severoamerickým operacím Podravky šéfuje manžel Juresko Kero, Domagoj Kero, bývalý chorvatský generální konzul v New Yorku.

Grabar-Kitarovic a její neo-conští spojenci protlačují mem, který je teď slyšet ve Vojvodině stále častěji, že tento region nebyl nikdy historicky srbský, nýbrž že před I. světovou válkou byl součástí Rakousko-uherské říše. A v opakování toho, k čemu došlo na východní Ukrajině poté, co došlo ke spojenému neonacisticko-sionistickému puči proti demokraticky zvolené vládě presidenta Viktora Janukoviče, tak se ve Vojvodině tlačí na touhu ne-Srbů k přetvoření Vojvodiny na maďarsko-německý národ, který používá latinskou abecedu místo srbského jazyka a azbuky. V tomto mají separatisté z Vojvodiny značnou podporu maďarského nacionalistického ministerského předsedy Viktora Orbána a nového presidenta Rumunska, etnického Němce, Klause Iohannise.

Projevy toho, že je Vojvodina příštím cílem aliance neokonzervativců spolu s Georgem Sorosem, jsou jasné. Evropská unie přesídluje Albánce z Kosova, Makedonie a Černé hory do Vojvodiny. Jakmile přijedou do Nového Sadu, tak dá starosta města Vojvodina od prostředníků z EU Albáncům 35 euro za jízdné na taxi, aby si mohli jezdit po provincii a domáhat se trvalého usídlení. Poslední sčítání ve Vojvodině ukázalo 3 360 muslimů. Avšak transplantace muslimských Albánců z jiných částí bývalé Jugoslávie prováděná EU je jasně zaměřená na to, aby v této provincii přiživila a zažehla rebelii za nezávislost ve stylu Kosova.

Ve Vojvodině je aktivních spousta Sorosových a neo-conských konstruktů. K těm patří National Endowment for Democracy a Sorosův Open Society Institute. Bojan Pajtic, president provinciální vlády Vojvodiny, mluví plynně maďarsky a anglicky, a ten je mezi svými, když je spolu s operativci z NGO financovaných Sorosem a Ústřední zpravodajskou službou v této provincii, kteří úzce spolupracují s US náměstkyní ministra zahraničí Victorií Nuland, tj. s osobou, která pomohla nahnat ovce i do vítězství Grabar-Kitarovic v Chorvatsku, a která stojí připravena k rozpoutání války za nezávislost ve Vojvodině pomocí nedávno dorazivších provokatérů z Rumunska, Maďarska, Albánie a z romských táborů po celém Balkáně.

Je-li Ukrajina příkladem pro to, co má Nuland a její neoconi pro Vojvodinu na skladě, tak je to vyčištění této provincie od jejích Srbů a poskytnutí přátelsky útulné zemičky pro Západní společnosti vrtající ropu a zemní plyn, aby tam těžily zjištěné rezervy uhlovodíků ve východní Vojvodině, která je známa rovněž jako Banat.

Zrovna tak, jako bylo od Srbska odříznuto Kosovo, aby se zařídilo trans-balkánské potrubí, a Spojeným státům se poskytla trvalá balkánská vojenská základna v Camp Bondesteel, tak se nezávislá Vojvodina konstruuje k tomu, aby NATO zabezpečila nachystanými dodávkami ropy a zemního plynu z Banatu a z úrodného dunajského údolí zajistila produkci geneticky modifikovaných potravin. Stejně jako Ukrajina je Vojvodina cílem Západního vojensko-průmyslového komplexu kvůli frackování uhlovodíků a vykořisťování agrokombináty kolem Monsanto.

To, co se ve Vojvodině odehrává, není nic jiného než demografické inženýrství. Je tu pokus vytlačit na okraj srbské obyvatelstvo Vojvodiny dost podobným způsobem, jako žijí Srbové v enklávách Zubin Potok, Zvečan, Kosovska Mitrovica a Leposavic v severním Kosovu, kde není vůbec zapomenut tlak EU, na vyhlášení Kosova za nezávislý albánský stát.

Dnes NATO a další Západní provokatéři předkládají ukrajinská města Lugansk, Doněck a Mariupol na první stránky světových novin jako zóny smrti. Jestli to půjde podle neoconských ďáblic jako Grabar-Kitarovic, Juresko Kero a Nuland, tak se budou zítřejší příběhy o krvavých lázních spojovat s Novým Sadem, Sremskou Mitrovicí, Kanjizou a Subotnicou, tj. s městy, která leží ve Vojvodině napříč etnickými zlomovými liniemi.