Velký ukrajinský energetický podvod

Ukrajinská vláda opakovaně tvrdila, že dělá co může, aby zlepšila investiční klima v oblasti ropy a plynu, ale oficiální prohlášení jsou opakem skutečnosti, neboť premiér Arsenij Jacenjuk stojí v čele velkého podvodu.

Podle premiéra Jacenjuka podnikla Ukrajina řadu důležitých kroků, aby zreformovala energetický sektor, a dokonce dosáhla úspěchu v impozantním boji proti rozbujelé korupci, jakož i podepsala otevřené a transparentní kontrakty na nákup zemního plynu od členských států EU. Nyní tvrdí, že Ukrajina se těší na investice západních společností do ukrajinského systému přepravy plynu.

„Rád bych poukázal na to, kde jsme uspěli: uspěli jsme v překonání korupce v energetickém sektoru. Miliardy dolarů, které dříve odtékaly do kapes ukrajinských oligarchů, jsou nyní vytahovány na světlo. V současné době Ukrajina nakupuje plyn v rámci otevřených a transparentních kontraktů s evropskými společnostmi,“ řekl nedávno Jacenjuk na společné tiskové konferenci s německou kancléřkou Angelou Merkel v Berlíně.

Dokonce i prezident přišel se zavádějícími a naivními výroky, minulý týden v Davosu, kdy prohlásil, že: „…Ukrajina vybuduje nové trasy pro získávání norského plynu a plynu z Evropy, a Ukrajina bude také těžit břidlicový plyn.“

Tvrdou skutečností je, že tato oficiální prohlášení v žádném případě neodráží skutky vlády, a hráči na trhu s plynem tento podvod poznali, stejně jako energetický průmysl jako celek.

Skutečností je, že zatímco plyn byl získáván z Norska prostřednictvím reverzního čerpání, stávající energetická strategie Ukrajiny, zdaňování a fiskální režim donutily stávající ukrajinské producenty ropy a plynu zastavit vrtání nových studní a snížit produkci.

Rozvoj ukrajinského potenciálu u břidlicového plynu je dokonce ještě více v nedohlednu, kdy Chevron oznámila svůj odchod z Ukrajiny a v zemi zůstává působit pouze Cub Energy, mající jak technické, tak místní znalosti pro rozvoj břidlic. Dokonce i kdyby bylo možné břidlicový plyn na Ukrajině začít těžit, bude to extrémně náročné, vzhledem k silně na služby orientované logistické struktuře, která v současnosti na Ukrajině neexistuje.

Během posledních let dělali ukrajinští producenti zemního plynu co mohli, aby překonali, či aspoň přežili, důsledky kroku vlády výrazně zvýšit daňový a administrativní tlak na průmysl, bez jakýchkoliv konzultací s jeho představiteli. Vláda nedokázala dostát svým slibům a jedinou věcí, které se ji podařilo dosáhnout, bylo podkopání veškeré důvěry, kterou v ní mohl průmysl mít.

Stávající regulační a fiskální systémy Ukrajiny řídící energetický sektor jsou příliš komplikované a netransparentní, dokonce i bez velkého politického a vojenského konfliktu s Ruskem a připojení Krymu. Dopady byly výrazné. Od loňského roku se všechny velké ropné a plynové projekty na Ukrajině výrazně zpomalily, v nejlepším případě, a v nejhorším byly zcela zrušeny.

Lži se vrší jedna za druhou.

Rostoucí zdanění

Vláda nedávno zvýšila daňovou zátěž u soukromých producentů zemního plynu na dvojnásobek (55% z prodejní ceny – u zemního plynu těženého z depozit do 5 km, a 20% -- u zemního plynu těženého z depozit hlubších než 5 km), místo aby zavedla dlouho očekávané tržní reformy. Nehledě na vlastní sliby, že jde o dočasné opatření do 1. ledna 2015, parlament, z iniciativy ministra financí, jen pár dní před Novým rokem, schválil toto zvýšení daní jako trvalé – v rozporu s koaliční dohodou parlamentní většiny.

Je zajímavé poznamenat, že použitelnost těchto vysokých sazeb byla založena na výpočtech a oficiálních údajích ministerstva financí pro stará obrovská pole, která byla prozkoumána a rozvinuta v sovětských dobách státními ropnými a plynovými společnostmi, zatímco producenti plynu byli připraveni o příležitost předložit vlastní čísla a hodnocení pro nové vrty na menších polích. Vláda prostě věc smetla ze stolu a uvedla, že náklady a výdaje nárokované investory jsou nafouknuté.

Nejdojemnější zde však je, že čísla předložená ministerstvem jsou tak divoce mimo fakta, že dokonce i státní ropné a plynové společnosti je odmítly uznat. Nedávno státní Naftogaz vypočítala, že ekonomické produkční náklady u zemního plynu těženého její dceřinou společností Urgazvydobuvannya činí až 5,430 hřiven (344 dolarů) na 1,000 metrů krychlových (mimo DPH), což je mnohem výše, že údaje předložené ministerstvem financí (podle kterých nepřesahují náklady na produkci plynu 230-240 hřiven (14,6-15,20 dolarů) na 1,000 metrů krychlových.

Investoři jsou připraveni na spolupráci, ne tak vláda

Soukromí producenti plynu byli ohledně svých nákladů a výdajů otevření. Někteří z nich jsou veřejně obchodovatelnými společnostmi (JKX Oil & Gas, Serinus Energy, Regal Petroleum a Cub Energy) a jejich finanční údaje jsou veřejné, transparentní a veřejně dostupné. Stále dokola posílají investoři dopisy ministerstvu financí, s výzvou ke spolupráci a otevřenému dialogu, a předkládají relevantní čísla a podkladové dokumenty a statistiky. Z jakéhosi důvodu ministerstvo financí jejich snahu ignoruje a odmítlo jakákoliv doporučení zřídit pro tuto záležitost společnou pracovní skupinu.

Místo úzké spolupráce s průmyslem vláda již vytlačila nezávislé podniky z plynového trhu tím, že zřídila monopol Naftogazu na dodávky plynu velkým průmyslovým spotřebitelům. To proto, že se vláda zoufale pokoušela zajistit finanční podporu Naftogaz věčně trpící nedostatkem peněz. Násilné přesměrování finančních toků od spotřebitelů plynu ve prospěch Naftogaz byl krátkozrakou medicínou. Takováto administrativní opatření šokovala energetickou komunitu, která požadovala od ukrajinských představitelů vysvětlení, neboť takováto opatření jsou v rozporu s Třetím evropským energetickým balíčkem.

Korupce v energetickém sektoru

Netřeba říkat, že takovýto stav věcí jen vybízí ke korupci v zemi. I přes sliby premiéra a ujišťování o opaku je energetický sektor stále největším zdrojem korupce v ukrajinské ekonomice.

Opakované zprávy MMF, Světové banky a Mezinárodní energetické agentury (IEA) na korupci v energetickém sektoru poukazovaly. Silně doporučovaly zrušit cenové dotace a křížové dotování, jakož i zvýšení ceny plynu na úroveň, která aspoň pokryje produkční náklady státních producentů. Ukrajinský systém dotací plynu pro domácnosti byl dlouho zneužíván distribučními plynárenskými společnostmi, které jsou schopny kupovat plyn určený domácnostem za dotované ceny a prodávat ho podnikům za mnohem vyšší tržní ceny, s marží 200-400%. Odhadované rozpočtové ztráty převyšují stovky milionů dolarů ročně. Netřeba říkat, že existující systém jen dále destabilizuje ukrajinskou ekonomiku a silně tlačí na Naftogaz a její pobočky, na jejichž účet jsou tyto dotace vládou přesměrovány.

Žádné reformy, žádný úspěch

Je zjevné, že opatření a kroky ukrajinské vlády nemají nic společného s úspěchem a reformami, o kterých mluvil Arsenij Jacenjuk, neboť ani zdvojnásobení daně a sloužení zájmům oligarchů, ani korupce a monopolizace plynového trhu neodpovídají doporučením daným energetickou komunitou a MMF Ukrajině. Navzdory opakovaným oznámením bylo zavádění reforem odloženo ze strachu ze ztráty volební podpory a uznání oligarchickými skupinami. Pod maskou boje s oligarchy činí vláda populistická rozhodnutí a parlament přijímá vražedné zákony. Člověk musí připustit, že vláda, zdá se, není ochotna zrušit výdělečný mechanismus v energetickém sektoru.

Vzhledem k zoufalé situaci, ve které se dnes ukrajinská vláda nachází, by měla být extrémně oddaná řádnému rozvoji své domácí produkce plynu, neboť by to přineslo další plyn na místní ukrajinský trh (mimo 20 mld m3), kdy roční spotřeba Ukrajiny činí asi 53 mld m3. To by také Naftogaz umožnilo ušetřit devizové rezervy za nákup dováženého plynu, včetně plynu z Ruska. V důsledku toho by finanční tlak na státní rozpočet a vládu (která se pokouší zalátovat deficit Naftogaz jakýmikoliv nezbytnými prostředky – včetně úvěrů od státních bank, mezinárodních finančních institucí a devizových rezerv Národní banky Ukrajiny) mohl být výrazně nižší.

Místo toho vláda namířila své akce proti nezávislým producentům plynu a tento pokračující tlak vážně ovlivňuje jak energetickou nezávislost země, tak její devizové rezervy. Masivní fiskální a administrativní zátěž a nedostatek investic do těžby zemního plynu povedou jen k dalšímu poklesu produkce plynu, zhoršení ekonomických podmínek a k vyšší míře závislosti Ukrajiny na Rusku. Ukrajinská krátkozraká politika zajišťuje, že investice do sektoru se zastaví a přilákání nového kapitálu se stane téměř nemožným, neboť Ukrajina bude považována za nepřátelskou, na základě jejího zacházení s podniky již v zemi působícími.

Příjmy, které vláda doufala, že přinese zdanění ropných a plynových společností pomocí populárního zdanění oligarchů, se nekonají, protože její činy nejen, že zabíjí nezávislé producenty plynu v zemi, ale vlastně připravují Ukrajinu o příležitost stát se silnou, energeticky nezávislou ekonomikou. Bez zavedení nezbytných reforem bude ukrajinský energetický sektor nadále kolíbkou korupce a hřištěm pro vydírání, z čehož má Rusko velkou radost.

Takže co myslíte?