Jakou hru dům Saudů hraje?

Dům Saudů se nyní nachází v období extrémních potíží. Jejich riskantní válka pomocí ceny ropy může vést nakonec ke zpětnému rázu. Nástupnictví krále Abdulla se může zvrhnout do krveprolití. A americký protektor může uvažovat o změně postoje.

Začněme ropou – a určitou historií. Jak se zvýšila nabídka USA o několik milionů barelů denně, dostatek ropy z Íránu, Kirkuku v Iráku, Libye a Sýrie se dostal mimo produkci; a to kompenzuje dodatečnou americkou ropu na trhu. Globální ekonomika v podstatě – aspoň v tuto chvíli – nehledá další ropu, kvůli evropské stagnaci/krizi a relativnímu zpomalení v Číně.

Od r. 2011 zaplavovala Saúdská Arábie trh, aby vykompenzovala pokles vývozu Íránu způsobený americkou ekonomickou válkou, alias sankcemi. Riyadh navíc zabránil OPEC snížit produkční kvóty země. Dům Saudů věří, že může hrát vyčkávanou – zatímco je frakovaná ropa, většinou americká, neúprosně vytlačovaná z trhu, neboť je příliš drahá. Pak, jak Saudové věří, získají podíl na trhu zpět.

Souběžné s tím se dům Saudů evidentně raduje z toho, že může „trestat“ Írán a Rusko za jejich podporu Bashara Assada v Damašku. Navíc dům Saudů je naprosto zděšen jadernou dohodou uzavřenou mezi USA a Íránem (ačkoliv jde stále o velké „jestli“) – která vede k dlouhodobému uvolnění napětí.

Teherán však stále vzdoruje. Rusko odrazilo útok, protože slabší rubl znamenal, že státní příjmy zůstaly beze změny – takže nebude žádný rozpočtový deficit. Co se týká po ropě vyhladovělé východní Asie – včetně hlavního saúdského klienta Číny – ta si užívá zlatých časů, dokud trvají.

Cena ropy zůstane prozatím velmi nízko. Tento týden Goldman Sachs snížil svoji předpověď u ropy WTI a Brent pro r. 2015; Brent byla sražena z 83,75 dolarů za barel na 50,40, WTI byla snížena z 73,75 na 47,15 dolarů za barel. Cena za barel by mohla brzy klesnout až na 42 dolarů, resp. na 40,50. Ale pak dojde k nevyhnutelnému „zotavení ve tvaru U“.

Nomura sází na to, že ropa se do konce r. 2015 vrátí na 80 dolarů za barel.

Potrestej Rusko nebo zajdi

Americký prezident Barack Obama, v tomto rozhovoru, otevřeně připustil, že chtěl „poruchu ceny ropy“, protože je toho názoru, že ruský prezident Vladimir Putin bude „mít obrovské problémy to zvládnout“. Takže tolik k argumentu ohledně poškozování Ruska a americké-saúdské tajné dohody, poté, co americký ministr zahraničí John Kerry umožnil/podpořil krále Abdulla v Jeddah u simultánního zvýšení produkce ropy a započetí se strategií snížení ceny.

Jestli Kerry zaprodal americký průmysl břidlicového plynu z ignorance či nekompetentnosti – pravděpodobně z obou důvodů – je irelevantní. Na čem záleží je, že pokud by bylo domu Saudů nařízeno ustoupit, udělal by to bleskově; „Říše chaosu“ ovládá vazaly Perského zálivu, kteří se nemohou ani pšouknout, aniž by měli od USA aspoň výslovnou zelenou.

Mnohem znepokojivější však je, že současná banda ve Washingtonu zřejmě nebrání americké národní a průmyslové zájmy. Pokud by tučný obchodní schodek postavený na měnových machinacích nestačil, tak nyní prakticky celý americký ropný průmysl riskuje, že bude vydíráním přes cenu ropy zničen. Jakýkoliv analytik při smyslech by to interpretoval jako opak amerických národních zájmů.

V každém případě byla dohoda s Riyadhem pro uši domu Saudů rajskou hudbou. Jejich oficiální politikou vždy bylo zarazit vývoj a rozvoj všech potenciálních náhražek za ropu, včetně amerického břidlicového plynu. Takže proč nestlačit cenu ropy a neudržet ji tam dostatečně dlouho, aby to učinilo z investic do břidlicového plynu šílenost?

Ale je zde obrovský problém. Dům Saudů prostě nedostane z ropy dostatek příjmů na to, aby udržel svůj roční rozpočet s cenou ropy pod 90 dolarů za barel. Takže jakkoliv může být ublížení Íránu a Rusku lákavé, poškození vlastní kapsy lákavým není.

Dlouhodobý výhled proto vykazuje vyšší cenu ropy. Ropa může být v mnoha případech nahrazena; ale neexistuje náhrada – zatím – pro motory s vnitřním spalováním. Takže ať dělá OPEC cokoliv, prakticky zachovává poptávku po ropě oproti náhradám a maximalizuje návrat k omezeným zdrojům. A to hlavní: ano, je to kořistnická cenotvorba.

Opět, existuje zde obrovský, klíčový a komplikující vektor. Dům Saudů a další producenti z Perského zálivu mohou zaplavovat trh – ale je to Goldman Sachs, JP Morgan a Citigroup, kdo ve stínu dělají špinavou práci prostřednictvím spekulačních derivátových krátkých futures.

Cena ropy je tak neprůhledným vydíráním, že pouze velké banky obchodující s ropou, jako Goldman Sachs či Morgan Stanley, tuší, kdo kupuje a kdo prodává ropné futures nebo derivátové kontrakty – tedy to, co je nazýváno „papírovou ropou“. Pravidla nepravidla tohoto mnohamiliardového kasina nafukují „spekulační bublinu“ – s malou pomocí oněch přátel u ropných pump v Zálivu. Za obchodování s futures a v situaci, kdy si dvě velké burzy v Londýně a New Yorku monopolizují kontrakty na ropné futures, nemá již OPEC nad cenou ropy žádnou kontrolu; tu má Wall Street. To je velké tajemství. Dům Saudů může chovat iluzi, že to řídí on. Ale neřídí.

Dysfunkční sňatek

Jako by to nebylo již tak dost komplikované, je na pořadu dne klíčové nástupnictví domu Saudů. Králi Abdullovi, 91 let, byl diagnostikován zápal plic, byl večer na Nový rok hospitalizován v Riyadhu a intubován. Může – a nemusí, s tím dělá dům Saudů tajnosti – mít rakovinu plic. Nevydrží dlouho (těsně po uveřejnění tohoto článku, zemřel – p.p.). Fakt, že je oslavován jako „pokrokový reformátor“ vypovídá ohledně Saúdské Arábie o všem potřebném. „Svoboda projevu“? To si musíte dělat srandu.

Takže kdo bude další? Prvním v řadě nástupců by měl být 79letý korunní princ Salman, který je rovněž ministrem obrany. Byl guvernérem provincie Riyadh po dlouhých 48 let. Byl to tento kovaný jestřáb, kdo dohlížel na štědré finanční „dary“ afghánským mudžahedínům za džihádu v 80. letech, v tandemu s fanatickými wahhabistickými kazateli. K Salmanovým synům patří guvernér Mediny, princ Faisal. Netřeba dodávat, že Salmanova rodina řídí prakticky všechna saúdská média.

Aby získal svatý grál, musí být Salman shledán způsobilým. A to není jisté; a mimo to všechno Abdullah, tvrdý to oříšek, již přežil dva své korunní prince, Sultana a Nayefa. Salmanovy vyhlídky vypadají chabě; prodělal operaci páteře, mrtvici a možná trpí – jak příhodné – demencí.

Nic dobrého také nevěstí to, že když byl Salman povýšen na náměstka ministra obrany, dosti brzy mu byly ukázány dveře – a zapletl se do hnusné džihádistické hry Bandara Bushe v Sýrii.

V každém případě již má Salman nástupce; druhého zástupce premiéra, prince Muqrina, bývalého guvernéra provincie Medina a šéfa saúdské tajné služby. Muqrin je velmi, velmi blízký Abdullovi. Zdá se, že Muqrin je poslední „schopný“ syn Ibn Sauda; „schopný“ je zde řečnickým obratem. Skutečný problém však začíná tehdy, když se Muqrin stane korunním princem. Protože pak bude další v řadě vybrán z řad vnuků Ibn Sauda.

Tak zvaní princové třetí generace jsou pěkně odporná sebranka. Hlavním mezi nimi není nikdo jiný, než 62letý Mitab bin Abdullah, syn krále; naříkání na protekci pokračují. Jako válečný magnát řídí Mitab vlastní ozbrojenou stráž v Národní gardě. Zdroje mi řekly, že Riyadh je plný zvěstí, že Abdullah a Muqrin uzavřeli dohodu: Abdullah zařídí, že se Muqrin stane králem a Muqrin udělá z Mitaba korunního prince. Opět, za tohoto „tajnůstkářského“ domu Saudů platí hollywoodská mantra: nikdo nic neví.

Takže zapomeňte na rodinnou „jednotu“, když je ve hře tak šťavnatá kořist, neboť tato ropná hacienda představuje celou zemi. A přesto ať kořist zdědí kdokoliv, bude stát před propastí a problémy; rostoucí nezaměstnaností; propastnou nerovností; obrovským sektářským rozdělením; džihádismem ve všech jeho formách – v neposlední řadě falešnému ibrahimskému kalifátu v „Syráku“, který již vyhrožuje pochodem na Mekku a Medinu; neskutečně středověkou Radou ulemů (tlupě milující bičování/odřezávání údů/usekávání hlav); naprosté závislosti na ropě; bezbřehé paranoie ve vztahu k Íránu; a vratkému vztahu s Páníčkem, USA.

Kdy povolají kavalerii?

No a skuteční „vládci vesmíru“ v ose Washington-New York probírají narušení tohoto vztahu; neboť v domu Saudů nemají s kým mluvit, jen s „loutkami“, při většině příležitostí s poskoky Bushe druhého a Kerrym. Tato analýza tvrdí, že jakékoliv sliby učiněné Kerrym ohledně “spolupráce“ s domem Saudů při poškozování ruské ekonomiky neznamenají ve skutečnosti nic.

Rachot z území „pánů vesmíru“ naznačuje, že CIA dříve či později může začít jednat proti domu Saudů. V takovém případě je jediným způsobem, jak si dům Saudů může zajistit své přežití, stát se přátelským vůči nikomu jinému, než Moskvě. To opět odhaluje, jak je stávající kurs domu Saudů při pokoušení se poškodit ruskou ekonomiku sebevražedný.

Jakkoliv je každý neúprosným outsiderem, když stojí tváří v tvář neprůhlednému domu Saudů, existuje analytický proud, který přísahá, že ví, co Saudové dělají. No ne nezbytně. Zdá se, že dům Saudů věří, že potěšení amerických neokonzervativců zlepší jeho statut ve Washingtonu. To se prostě nestane. Neokonzervativci zůstávají posedlí tím, že dům Saudů pomůže Pákistánu vyvinout vlastní jaderné rakety; z nichž některé z nich by mohly být – opět jen otevřená spekulace – dokonce rozmístěny v Saudské Arábii pro „obranné účely“, proti oné mytické íránské „hrozbě“.

Chaotické? To není ani zdaleka popisem stavu věcí. Ale jedna věc je jistá; jakoukoliv hru si Riyadh myslí, že hraje, měl by raději začít mluvit s Moskvou. Ale prosím neposílejte na další misi do Ruska Bandara Bushe.