Problémem není islám, ale úpadek Západu

Je největší hrozbou pro západní civilizaci opravdu islám, jak se mnozí jeho kritici domnívají? Nabízím odpověď, která vychází z metafyzického pohledu na svět.

Zastávám axioma, že žádná idea (filozofie, náboženství, ideologie) se nemůže ve společnosti trvaleji udržet, pokud jí nepřínáší alespoň něco pozitivního. Toto pravidlo platí bez výjimky.

Náboženská ideologie, která se obrací proti životu, rodině, přirozenému běhu věcí…, nemá v dlouhodobém horizontu šanci přežít a po čase zákonitě mizí v propadlišti dějin. Takto zanikl například manicheismus, který odmítal manželství i sex – lidé měli vymřít a tím přejít do nebeské říše. Na rozdíl od sofistikovaných starověkých věrouk však primitivní náboženský fundamentalismus po staletí nejen přežívá, ale stále znovu se vynořuje s obnovenou vitalitou.

Vyvstává logická otázka, jaký může být pozitivní přínos náboženského fundamentalismu, který se pojí s odmítáním pokroku a světu ukazuje především bigotnost, nesnášenlivost, nezřídka i náboženské války a teror?

Domnívám se, že fundamentalismus, ať už islámský, křesťanský nebo židovský, má potenciál nasměrovat energii jedinců, kteří se nacházejí na nízké úrovni duchovního a mravního vývoje, ke společensky přijatelným cílům. „Barbaři“ bývají instinktivně přitahováni k takovým organizovaným náboženstvím nebo směrům uvnitř náboženství, které charakterizuje  jednoduché vidění světa a striktní morálka, jež poněkud připomíná pravidla vojenského výcvikového táboru. Tedy žádné zjemnělé tao nebo buddhismus s komplikovaným pojetím nirvány, nýbrž např. striktní, netolerantní wahhábismus s nebeskými pannami za odměnu.

Důležitým faktorem, který lidi obecně přitahuje k náboženství, je kompenzace chybějících pozemských hodnot. Není náhoda, že nejvíce fundamentalistická oblast USA – biblický pás – se vyznačuje nejrozsáhlejší škálou společenských neduhů; od nejvyšší rozvodovosti po největší kriminalitu. Ale jak ví každý statistik, korelace není totéž co kauzalita. Představa, že by Ježíšovo pacifistické učení zvyšovalo násilí nebo kriminalitu, přijde absurdní snad i ateistovi. Podobně nelze ze samotného faktu, že pro muslimské země je typická zaostalost, násilné konflikty atp., automaticky vyvozovat, že příčinou těchto problémů je islám.

Obyvatelé  oblasti Středního východu se stále v islámu nacházejí, protože přesně takové náboženství potřebují. Ano, fundamentalismus má potenciál držet jejich energii na uzdě, některé z nich snad i měnit v lepší nebo alespoň neškodnější lidi. Na druhé straně lze samozřejmě zbarbarizovat každé náboženství a ospravedlnit jím stejná zvěrstva, jaká provádějí muslimští teroristé odvolávající se na Korán. V Bibli (Pentateuch) bychom nalezli výzvy ke genocidě jiných národů. Dokonce i svérazný výklad láskyplných zásad Nového zákona umožňuje další brutality - např. upalování kacířů motivované zbožným úmyslem, aby oheň zachránil jejich duše. Západní člověk z takové mentality již vyrostl, obyvatel muslimských zemí nikoliv.

Jsem přesvědčen, že islám nevznikl jako vypočítavá spekulace mocichtivého lžiproroka, ale v základu koránu se opravu nachází „zjevení“, tedy channeling z nějakého nadosobního informačního zdroje, byť by se Mohamed napojil jen na kolektivní nevědomí svého národa. Na tento nadosobní původ ukazuje několik skutečností:

1. Hlavní poselství islámu, kterým je víra v jednoho Boha spojená s požadavkem na morální obnovu namísto polyteistické nemravnosti, se shoduje s poselstvím jiných velkých náboženství – křesťanství a židovství a odpovídá vývojové fázi monoteismu, do níž lidstvo vstupovalo. Je-li tato podstata islámského poselství podvodem, museli bychom totéž říct o židovství a křesťanství a tím fakticky prohlásit, že i naše západní civilizace a kultura stojí na jednom velkém monoteistickém podvodu.
2. Mohamed byl v rané fázi šíření islámu pronásledován a ze svého prorockého působení neměl bezprostřední osobní výhody. Proč by obětoval své pohodlí pro novou víru, pokud by si ji sám vymyslel?
3. Islám nepochybně zlepšil sociální a kulturní úroveň svým raným vyznavačům – alespoň pro určitou dobu a místo byl tedy přínosný.

Mohamed byl nepochybně náboženský génius a zřejmě vůbec nejvlivnější člověk, jaký kdy žil, avšak jeho činy (choval se násilně a vedl války) a skutečnost, že měl ženy, ukazují, že patřil k duchovním učitelům nižšího řádu, než byl Ježíš nebo Buddha. Ale i toto má své opodstatnění: Tak jako bývá nejúspěšnějším politickým vůdcem ten, jehož inteligence lehce převyšuje průměrný IQ národa, v jehož čele stojí (příliš inteligentnímu vůdci lid přestává rozumět), tak nejvhodnějším náboženským vůdcem divochů bude ten, kdo příliš morálně nevyčnívá nad jejich úroveň.

Jednoduché náboženství s hrubozrnným etickým kodexem vyhovuje především lidem podobného založení a má potenciál posunout je na jejich duchovním vývoji. Až potud by s islámem bylo vše v pořádku. Kde je tedy problém? V tom, že se islám šíří i tam, kde by neměl – do sféry Západu. Proč?

Co mně v diskuzích o islámu chybí, je postřeh, jaký má Mohamedovo učení kompenzující potenciál vůči slabým stránkám západní civilizace, byť toto kompenzování může připomínat vyhánění čerta ďáblem. Jedním ze základních přírodních zákonů je zákon rovnováhy. Stejný zákon působí i ve společnosti a protikladná síla, která usiluje o vyrovnanost, se projevuje tím silněji nebo extrémněji, čím více je společnost vychýlená na jednu stranu. Jestliže roli balancujícího principu ve společnosti nezvládají vnitřní kompenzující síly (v případě liberálního a politicky korektního Západu by mohla tuto roli sehrát nějaká konzervativní verze křesťanství), pak nevyrovnaná, a tím pádem oslabená společnost snadno podlehne externí protisíle, jako by to byla latentní bakterie, připravená zaútočit, jakmile organismus bude dostatečně oslaben. A ano, může to znamenat konec původní civilizace.

Je až nápadné, jak víra muslimů v praxi představuje přesný protipól slabých stránek Západu:

• Slabá a stále slábnoucí role mužů v rodině i ve společnosti. / V islámu muži dominují.
• Krize otcovství. / Islám je patriarchátní
• Bezdětná společnost, která se nestačí přirozeně obnovovat / Početné rodiny muslimů.
• Slábnoucí vliv náboženství. / Mezi muslimy je náboženství jasnou prioritou.
• Odcizenost – rozpad rodin a absence jiného (např. církevního) společenství. / Muslimové mají nejen pevnější rodinné vazby, ale cítí i příslušnost ke své obci a všem souvěrcům.
• Ztráta vůdčí ideje, myšlenková rozbředlost / Muslimové mají jasnou a všem srozumitelnou ideu.

Západní civilizace upadá a barbaři, kteří po staletí stáli za hradbami, se nyní derou dovnitř. Nezapomínejme ale, že invaze radikálního islámu je následkem, nikoliv příčinou našeho úpadku.