Mistr převratů z NED nespouští ČR z očí

National Endowment for Democracy (NED – česky Národní nadace pro demokracii) je velmi nepříjemná instituce. Je prakticky zcela financována americkou vládou, ale jako nevládní organizace není vůbec odpovědná ruce, která ji krmí (ani kapsám těch, kteří to krmení poskytují. Tento vztah je vzájemně výhodný: Americká vláda může Nadaci pověřit zajištěním změn režimů v zahraničí a přitom si zdánlivě zachovat čisté ruce, zatímco NED nemá žádné otěže, které by jí bránily v uskutečnění takové mise (změně režimu) bez dohledu vlády.

Jak řekl jeden ze zakladatelů NED, Allan Weinstein: „Mnohé z toho, co nyní děláme my, bylo před 25 lety prováděno skrytě ze strany CIA.“

Prezident NED Carl Gershman perfektně ztělesňuje fakt, že je špatný nápad, aby si Spojené státy držely nezodpovědnou organizaci pro subverzi a destabilizaci v rámci stabilní zahraniční politiky. Třebaže NED během dekád utratila mnoho miliónů dolarů amerických daňových poplatníků na změny režimů v zahraničí, nikdy nedošle ke změně v NED. Gershman, bývalý trockista, je doživotním prezidentem této organizace. Svrhává vlády v zámoří, ale nikdy do jakékoliv funkce nebyl zvolen.

S trvale překypujícími financemi a stále na pozoru vůči možnosti změny režimu, je faktem, že pokud někde spočine zrak Carla Gershmana, budou určitě následovat potíže.

Proto by se měla mít Česká republika na pozoru.

Včera totiž Gershman vyjádřil v novinách Washington Post poplach ohledně českého prezidenta Miloše Zemana. Ve článku s názvem „Vzdávají se Češi morální odpovědnosti?“ Gershman varoval, že český prezident se „drasticky odchýlil“ od dědictví zesnulého Václava Havla. Havel, pro Ameriku svatý Havel, byl ve svém neutuchajícím zaměření se na kolektivismus a lidská práva, ve výrazném kontrastu s dnešní Nemesis, bývalému prezidentu a předsedovi vlády Klausovi, který hájil osobní svobodu a postkomunistickou státní suverenitu.

Jaký to hrozný zločin spáchal prezident Zeman, že na sebe přivolal hněv Carla Gershmana? Na zářijovém summitu NATO měl kuráž diskutovat s neoconským švédským ministrem zahraničí Carl Bildtem o jeho nařčení, že Rusko uskutečnilo invazi na Ukrajinu.

Zeman měl i tu drzost, že osočil amerického chráněnce a protiputinovského oligarchu Chodorkovského a zalitoval, že více kriminálních oligarchů v Rusku ještě nebylo uvězněno. Člověk by řekl, že by tím mohl naopak zabodovat u americké vlády, která právě poučovala maďarského předsedu vlády o účelnosti Riot act vůči korupci, ale ovšem pokud je to oligarcha oddaný Západu, pak USA na něj koukají slepým okem.

To všechno bylo špatné, ale to, co doopravdy rozčílilo Gershmana bylo to, že český prezident nedávno potvrdil v Číně, že jeho země je připravena na rozšíření obchodních styků s Pekingem a nebude klást „lidská práva“ jako předběžnou podmínku pro obchodní vztahy. Gershman přímo funěl vzteky nad pražskou politikou „smiřování se s Putinem a položením ekonomických vztahů nad „lidská práva“.

Ale ani toto nebylo to nejhorší. Car Gershman dostal málem mrtvičný zásah nad rozhodnutím českého ministra zahraničí, že Česko přestane financovat operace na svržení režimů na Kubě, Bělorusku a v Číně prostřednictvím programu „TRANS“. Tento program byl až do minulého měsíce částí vládou poskytované podpory Sorosovým publikacím Transitions Online, které úzce sledují cíle americké zahraniční politiky.

Gershman napadl náměstka ministra zahraničí Petra Druláka za odmítnutí toho, co Drulák nazval „falešným universalismem“, který se snaží vnutit ostatním představu „ideální společnosti“. Rozčílil se nad Drulákovým odepsáním Havlova kultu jako „balíku idejí amerických neo-konzervativců“ (právě Gershmann je Havlovým zbožňovatelem).

Pravda bolí a Gershman je zřejmě znepokojen Českou republikou. Když je ovšem Gershman znepokojen, obvykle následuje destabilizace a brzy to vede k plnému záměru na změnu režimu.

Praha by si evidentně měla dávat velký pozor. Pokud český prezident Miloš Zeman má dost rozumu, měl by vypovědět operativce NED nebo různé organizace, financované americkou vládou jako je International Republican Institute a National Democratic Institute. Tyto organizace bezpochyby plánují podminování české demokracie.