Vše co létá na vše, co se hýbe

Při tlumočení rozkazu prezidenta Richarda Nixona „masivně“ bombardovat Kambodžu v r. 1969 Henry Kissinger řekl: „Vše co létá na vše, co se hýbe.“ Jak Barack Obama zažehává svoji sedmou válku proti muslimskému světu od okamžiku, kdy mu byla udělena Nobelova cena míru, organizovaná hysterie a lži činí člověka téměř nostalgickým ve stesku po vražedné upřímnosti Kissingera.

Jako svědek následků vzdušného barbarství na lidi – včetně dekapitace obětí, jejich částí rozvěšených po stromech a polích – nejsem překvapen ztrátou paměti a zapomenutím historie, opět. Výmluvným příkladem je vzestup moci Pol Pota a jeho Rudých khmérů, který měl mnoho společného s dnešním Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS). I oni byli nelítostnými středověkými zpátečníky, kteří začali jako malá sekta. I oni byli produktem apokalypsy made in USA, jen v Asii.

Podle Pol Pota tvořilo jeho hnutí „méně než 5,000 chabě vyzbrojených partyzánů, nejistých si svoji strategií, taktikou, loajalitou a vůdci“. Jakmile Nixonovy a Kissingerovy bombardéry B52 začaly dělat svoji práci jako součást „operace Menu“, Západu vlastní démon nemohl věřit svému štěstí.

Američané shodili na zemědělskou Kambodžu v letech 1969-73 ekvivalent pěti hirošimských bomb. Srovnávali se zemí vesnici po vesnici a vraceli se, aby opětovně bombardovali sutiny a mrtvoly. Krátery vytvořily ohromné náhrdelníky plné krve a masa, které jsou ze vzduchu stále viditelné. Hrůza byla nepředstavitelná. Bývalý představitel Rudých khmérů popsal, jak přeživší „zatuhli a oněmělí bloudili tři nebo čtyři dny. Vyděšení, napůl šílení byli lidé připraveni uvěřit tomu, co jim bylo říkáno… To bylo důvodem, proč Rudí khmérové tak snadno získávali lidi“.

Vyšetřovací komise finské vlády odhadla, že v následné občanské válce zemřelo 600,000 Kambodžanů a popsala bombardování jako „první fázi desetiletí genocidy“. To, co Nixon a Kissinger započali, Pol Pot, jejich beneficient, dokončil. Pod americkými bombami se Rudí khmérové rozrostli na úctyhodnou armádu o 200,000 lidech.

ISIS má podobnou minulost a současnost. Podle vědátorských měřítek vedla Bushova a Blairova invaze do Iráku v r. 2003 k úmrtí asi 700,000 lidí – v zemi, ve které džihádismus historicky nikdy nebyl. Kurdové uzavřeli územní a politické dohody; sunité a šíité mají třídní a sektářské odlišnosti, ale žili v míru; smíšené sňatky byly běžné. Tři roky před invazí jsem dlouho jezdil po Iráku beze strachu. Cestou jsem se setkal s lidmi, kteří byli hrdí především na to, že jsou Iráčané, na dědictví své civilizace, která jim připadala jako současnost.

Bush a Blair to vše roztrhali na kousky. Irák je nyní semeništěm džihádismu. Al-Kajda – stejně jako Pol Potovi „džihádisté“ – se chopila příležitosti poskytnuté ji útokem Šok a hrůza a občanskou válkou, která následovala. „Vzbouřenecká“ Sýrie poskytovala ještě větší odměnu, s kanály CIA a států Zálivu pro dodávky zbraní, logistikou a penězi tekoucími přes Turecko. Příchod zahraničních rekrutů byl nevyhnutelný. Bývalý britský velvyslanec Oliver Miles nedávno napsal: „Zdá se, že (Cameronova) vláda následuje příkladu Tony Blaira, který ignoroval konzistentní rady ministerstva zahraničí, MI5 a MI6, že naše politika na Středním východě – a obzvláště naše války na Středním východě – byly hlavní hybnou silou verbování rekrutů z řad muslimů v Británii pro terorismus zde.“

ISIS je plodem těch lidí ve Washingtonu a Londýně, kteří při ničení Iráku jak jako státu, tak jako společnosti, konspirovali s cílem spáchat obrovský zločin proti lidstvu. Stejně jako Pol Pot a Rudí khmérové i ISIS je odrůdou západního státního terorismu rozsévaného zkorumpovanou a prodejnou imperiální elitou, nebojící se následků činů spáchaných velmi daleko a ve velmi vzdálené kultuře. Jejich provinění je v „naší“ společnosti nevyjádřitelné.

Je to 23 let od doby kdy holocaust zachvátil Irák, okamžitě po první válce v Zálivu, kdy se USA a Británie zmocnily Rady bezpečnosti OSN a uvalily trestné „sankce“ na irácké obyvatelstvo – a ironicky tak posílily domácí autoritu Saddama Husseina. Bylo to jako středověké obléhání. Téměř vše, na čem stál moderní stát a co ho udržovalo, bylo, v hantýrce, „zablokováno“ – od chlóru pro desinfekci vody po školní tužky, součástky rentgenů, běžné utišující léky a léčiva pro boj s dříve neznámou rakovinou, přenášenou v prachu z bojišť na jihu, kontaminovaných ochuzeným uranem.

Těsně před vánocemi 1999 ministerstvo obchodu a průmyslu v Londýně omezilo vývoz vakcín určených pro irácké děti, proti záškrtu a žluté zimnici. Kim Howells, lékař a parlamentní náměstek ministra zahraničí v Blairově vládě, vysvětlil proč: „Dětské vakcíny,“ řekl, „mohly být použity ve zbraních hromadného ničení.“ Britské vládě mohla tato odpornost projít proto, že zprávy médií z Iráku – z nichž byla velká část zmanipulována ministerstvem zahraničí – vinily Saddama Husseina ze všeho.

Za podvodného „humanitárního“ programu Potraviny za ropu bylo na každého Iráčana na roční živobytí určeno 100 dolarů. Z této částky se mělo zaplatit za veškerou infrastrukturu a základní služby, jako elektřinu a vodu. „Představte si,“ řekl mi tajemník generálního tajemníka OSN Hans von Sponeck, „že máte tuto almužnu, nemáte čistou vodu, a většina nemocných lidí si nemůže dovolit léčbu, a obrovské trauma z protloukání se ze dne na den, a dostanete noční můru. A nemylte se, je to záměrné. Nechtěl jsem v minulosti používat slovo genocida, ale nyní je to nevyhnutelné.“

Znechucený von Sponeck rezignoval na funkci humanitárního koordinátora OSN v Iráku. Jeho předchůdce, Denis Halliday, stejně významný vysoký představitel OSN, také rezignoval. „Bylo mi nařízeno,“ řekl Halliday, „abych realizoval politiku, která naplňuje definici genocidy: záměrnou politiku, která prakticky zabila přes milion lidí, dětí a dospělých.“

Studie Dětského fondu OSN, Unicef, zjistila, že v letech 1991 až 1998, vrcholu blokády, bylo v Iráku u dětí mladších pěti let o 500,000 „více“ úmrtí. Jeden americký televizní reportér to řekl Madeleine Albrightové, americké velvyslankyni v OSN, a zeptal se jí: „Stojí to za to?“ Albrightová odpověděla: „Myslíme si, že to za to stojí.“

V r. 2007 vysoký britský představitel, zodpovědný za sankce, Carne Ross, známý jako „pan Irák“, řekl parlamentní návrhové komisi: „(USA a Británie) prakticky upřely celé populaci prostředky k životu.“ Když jsem dělal rozhovor s Carne Rossem o tři roky později, litoval a kál se. „Cítil jsem se ostudně,“ řekl. Dnes je vzácným pravdomluvcem ve věci toho, jak vlády podvádí a jak poddajná média hrají klíčovou rolu v šíření a udržování těchto podvodů. „Krmíme (novináře) kvazi-fakty upravenými tajnou službou,“ řekl, „nebo je vyloučíme.“

25. září se objevil v Guardian titulek: „Tváří v tvář teroru ISIS musíme jednat.“ Ono „musíme jednat“ je strašák, varování o potlačení informované paměti, faktů, poučení a lítosti či hanby. Autorem článku byl Peter Hain, bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničí zodpovědný za Blaira za Irák. V r. 1998, když Denis Halliday odhalil rozsah utrpení v Iráku, za které nesla Blairova vláda primární zodpovědnost, ho Hain obvinil v nočním zpravodajství BBC z toho, že je „Saddamův obhájce“. V r. 2003 Hain podpořil Blairovu invazi do těžce postiženého Iráku na základně jasných lží. Na následné konferenci Labouristické strany invazi bagatelizoval jako „okrajovou záležitost“.

Nyní Hain požaduje „nálety, bezpilotní letouny, vojenské vybavení a další podporu“ pro ty, kteří v Iráku a Sýrii „čelí genocidě“. To prosadí „imperativ politického řešení“. Obama má na mysli totéž, když ruší to, co nazývá „omezeními“ u amerických bombardování a útoků bezpilotními letouny. To znamená, že rakety a půltunové bomby mohou ničit domovy venkovanů, stejně jak to činí bez omezení v Jemenu, Pákistánu, Afghánistánu a Somálsku – a jak to činily v Kambodži, Vietnamu a Laosu. 23. září zasáhla střela s plochou dráhou letu Tomahawk vesnici v syrské provincii Idlib, zabila přes deset civilistů, včetně žen a dětí. Nikdo z nich černým praporem nemával.

V den, kdy se objevil Hainův článek, Denis Halliday a Hans von Sponeck byli v Londýně a navštívili mne. Nebyli šokováni vražedným pokrytectvím politika, ale naříkali nad trvalou, téměř nevysvětlitelnou, absencí inteligentní diplomacie při vyjednávání něčeho, co by aspoň připomínalo příměří. Po celém světě, od Severního Irska po Nepál, ti, kteří se vzájemně považují za teroristy a kacíře, seděli tváří v tvář u stolu. Proč ne nyní v Iráku a Sýrii?

Stejně jako ebola ze západní Afriky i bakteria zvaná „věčná válka“ překročila Atlantik. Lord Richards, donedávna šéf britské armády, chce nyní „boty na zemi“. Cameron, Obama a jejich „koalice ochotných“ – především agresivní podivný Tony Abott z Austrálie – nyní neustále vyčpěle a bezduše žvaní, když předepisují stále další násilí podávané z výšky 30,000 stop na místech, kde krev z předchozích dobrodružství ani nezaschla. Nikdy bombardování neviděli a evidentně ho milují tolik, že chtějí zničit jednoho svého potenciálně cenného spojence, Sýrii. To není nic nového, jak následující uniklý dokument britské a americké tajné služby ilustruje:

„Aby se usnadnily akce osvobozeneckých (sic) sil … mělo by se věnovat zvláštní úsilí tomu, aby se odstranili jistí klíčoví jedinci (a) pokračovalo se ve vnitřních nepokojích v Sýrii. CIA je připravena a SIS (MI6) se pokusí provést menší sabotáž a náhlé výpady (sic) v Sýrii, působit prostřednictvím kontaktů s jedinci… nezbytnou mírou strachu… hraniční a (zinscenované) pohraniční střety poskytnou záminku pro intervenci… CIA a SIS by měly… použít své schopnost jak v oblasti psychologické, tak akční, aby se zvýšilo napětí.“

To bylo napsáno v r. 1957, ačkoliv to mohlo být napsáno včera. V imperiálním světě se nic podstatného nemění. Vloni bývalý francouzský ministr zahraničí Roland Dumas odhalil, že „dva roky před arabským jarem“ mu bylo v Londýně řečeno, že je plánována válka proti Sýrii. „Něco vám řeknu,“ řekl v rozhovoru pro francouzskou televizi LPC, „byl jsem v Anglii dva roky předtím, než propukly násilnosti v Sýrii, kvůli něčemu jinému. Setkal jsem se s vrcholovými britskými představiteli, kteří se mi svěřili, že připravují něco v Sýrii … Británie organizovala invazi ozbrojenců do Sýrie. Dokonce se mne zeptali, ačkoliv jsem již nebyl ministrem zahraničí, jestli bych se nechtěl zúčastnit … Tato operace je až tak stará. Byla připravena, předjímána a plánována.“

Jedinými oponenty ISIS jsou akreditovaní démoni Západu – Sýrie, Irán, Hizballah. Překážkou je Turecko, „spojenec“ a člen NATO, který konspiroval se CIA, MI6 a středověkými tmáři ze Zálivu, s cílem poskytnout podporu syrským „vzbouřencům“, včetně těch, kteří si nyní říkají ISIS. Podpoření Turecka v jeho dlouho chovaných ambicích a snaze o regionální nadvládu svržením Assadovy vlády vyvolá velkou konvenční válku a strašlivé rozdrobení většiny etnicky různorodých států na Středním východě.

Příměří – jakkoliv obtížně dosažitelné – je jedinou cestou, jak z tohoto imperiálního chaosu ven; jinak bude uřezávání hlav pokračovat. To, že tato skutečná vyjednávání se Sýrií by měla být považována za „morálně pochybná“ (Guardian), naznačuje, že usurpování si morální nadřazenosti těmi, kteří podporovali válečného zločince Blaira, je nejen absurdní, ale nebezpečné.

Spolu s příměřím by mělo dojít k okamžitému zastavení všech dodávek válečného materiálu do Izraele a k uznání státu Palestina. Záležitost Palestiny je nejzanícenější otevřenou ránou regionu a často uváděným ospravedlněním pro vzestup islámského extremismu. Osama bin Laden to dal jasně najevo. Palestina také nabízí naději. Dejte spravedlnost Palestincům a začnete měnit svět kolem nich.

Před více než 40 lety Nixonovo a Kissingerovo bombardování Kambodže spustilo vodopád utrpení, z kterého se tato země nikdy nevzpamatovala. Totéž platí o zločinu Blaira a Bushe v Iráku. V dokonalém načasování byla právě vydána bichle Henryho Kissingera, se satirickým názvem „Světový řád“. V jedné servilní recenzi je Kissinger popisován jako „klíčový člověk utvářející světový řád, který zůstal stabilní po čtvrt století“. Řekněte to lidem v Kambodže, Vietnamu, Laosu, Chile, Východním Timoru a všem dalším obětem jeho „státnictví a diplomacie“. Pouze když rozpoznáme a identifikujeme válečné zločince mezi námi, začne krev zasychat.