Jasné důkazy, že newyorský Fed slouží zájmům Goldman Sachs

Roky mělo mnoho lidí podezření, že newyorský Fed je více méně řízen bankami „příliš velkými na krach“. No, nyní máme jasné důkazy, že je tomu skutečně tak. Velmi statečná právnička jménem Carmen Segarra udělala řadu audionahrávek, když pracovala pro newyorský Fed. 46 hodin setkání a konverzací, které nahrála, jsou nazvány „Video Ray Rice pro finanční sektor“, kvůli výbušnému obsahu. Tyto nahrávky odhalují, že regulátoři se hluboce obávají udělat cokoliv, co by poškodilo nebo vadilo Goldman Sachs. A je celkem pochopitelné, proč by to kolegové Seggara v newyorském Fedu tak cítili. Jak vysvětlil nedávný článek Bloomberg, stalo se “běžnou praxí“, že regulátoři odchází „ze své práce pro vládu na mnohem více placená místa ve stejných bankách, které měli kdysi regulovat“. Pokud si myslíte, že vás na konci duhy čeká snadná dobře placená práce, pravděpodobně neuděláte nic, co by tomu zabránilo.

Říct, že kultura v newyorském Fedu je „jiná“, než ve velkých bankách jako Goldman Sachs, by bylo obrovským nedoceněním.

Když Carmen Seggara byla poprvé přiřazena ke Goldman Sachs, byla naprosto zděšena tím, co viděla a slyšela. Ale její nadřízení byli tak posedlí ututláváním pro Goldman Sachs, že na ni prakticky tlačili, aby změnila zápisy, které pořídila během setkání…

Práce od samého začátku se lišila od toho, co si představovala: na setkáních se zaměstnanci Fedu podřizovali lidem z Goldman; když někdo z lidí Goldman řekl něco odhalujícího nebo dokonce alarmujícího, zaměstnanci Fedu na setkání to buď ignorovali, nebo bagatelizovali. Například na jednom setkání zaměstnanec Goldman vyjádřil názor, že „jakmile jsou klienti dostatečně bohatí, jisté spotřebitelské zákony se jich netýkají“. Po tomto setkání se Seggara obrátila na kolegu, regulátora z Fedu, a řekla, jak byla tím výrokem překvapena – na což regulátor odpověděl: „Neslyšela jste to!“

K tomuto docházelo dosti často – regulátoři Fedu popírají, co bylo na setkáních řečeno, manažeři Fedu ji žádají o pozměnění zápisů ze setkání – takže se Seggara rozhodla, že potřebuje nahrávat, co bylo skutečně řečeno.

Netřeba říkat, že někdo jako Seggara, kdo „se nedržel programu“, v newyorském Fedu nevydrží.

Po pouhých sedmi měsících byla vyhozena…

V r. 2012 byla Goldman pokárána delawarským soudcem za své chování během korporátní akvizice. Goldman byla poradcem jedné energetické společnosti, El Paso Group, které řekla, aby se prodala další energetické společnosti, Kinder Morgan, ve které Goldman vlastnila podíl za 4 miliardy dolarů. Seggara kladla otázky a bylo ji ředitelem Goldman řečeno, že banka nemá politiku o střetu zájmů. Fed zjistil, že některé divize banky takovou politiku mají, ačkoliv ne komplexní. Fed tlačil na Seggara, aby nezmiňovala neadekvátní politiku u konfliktu zájmů v Goldman ve své zprávě, a, jak sama tvrdí, byla poté, co odmítla odvolat, vyhozena.

Pokud by Seggara nahrávky nepořídila, nikdy bychom o tom pravděpodobně již neslyšeli.

Nakonec, kdo ji uvěří něco takového o Goldman Sachs a newyorském Fedu? Malá část lidí ano, samozřejmě, ale obecná veřejnost by její obvinění pravděpodobně odmítla jako hořké fantazírování bývalého zaměstnance.

Ale ona tyto nahrávky pořídila a ty nyní způsobují na Wall Street chaos.

Význam tohoto audia shrnul Michael Lewis následovně…

Ale jakmile jste si to poslechli – jako byste čelili nové neignorovatelné pravdě o tom, co se skutečně stalo snoubence zadáka NFL ve výtahu – vezměte v úvahu následující:

1. Tak nějak jste věděli, že regulátoři jsou více či méně řízeni bankami. Nyní to víte.

2. Jediným důvodem proč to víte, je, že jedna žena, Carmen Seggara, byla dostatečně statečná, aby bojovala se systémem. Zaplatila velkou cenu za to, že nás informovala o zjevném. Přišla o práci, podkopala svoji kariéru a bezpochyby bude do konce života čelit žalobám a pomluvám.

Newyorský Fed říká, že „kategoricky odmítá“ všechna obvinění Carmen Seggara.

Samozřejmě, že ano.

Ale co je tu k popírání? Důkazy jsou přímo na audionahrávkách.

Newyorský Fed byl načapán v nedbalkách, jak slouží zájmům Goldman Sachs, a žádné množství popírání se silným slovníkem na tom nic nezmění.

Bohužel to se nijak brzy pravděpodobně nezmění. Zaměstnanci newyorského Fedu budou i nadále chtít být najati velkými bankami, a velké banky je budou nadále najímat. Takže incestní vztah mezi newyorským Fedem a Goldman Sachs se pravděpodobně významněji nezmění, navzdory této nevalné publicitě.

To znamená, že Goldman Sachs si bude nadále dělat co chce, a nikdo mu v tom nezabrání.

Ale někdo by něco udělat měl.

Jak jsem napsal onehdy, Goldman Sachs má celkově na aktivech méně než bilion dolarů, ale v expozici v derivátech má více než 54 bilionů dolarů.

Když udeří derivátová krize, některé z těchto bank „příliš velkých na krach“ půjdou ke dnu velmi tvrdě.

Goldman by mohla být jednou z nich.

A když Wall Street začne kolabovat, zatáhne celou americkou ekonomiku do naprosté a totální noční můry.

Mnohému z toho by mohlo být zabráněno, kdybychom měli dobrá pravidla a regulátory, kteří se upřímně pokouší tato dobrá pravidla vynutit.

Ale místo toho hlídají kurník lišky a velké banky zcela zdivočí.

Nakonec to dopadne velmi, velmi zle.