Podvod zvaný TTIP

Elity Evropské unie a Spojených států se dohodly, že ještě letos uzavřou „smlouvu století“, která v podstatě vytvoří jednotný euroamerický prostor. Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) je gigantická obchodní dohoda, která učiní další významný krok na cestě k Novému světovému řádu (NWO) a dramatickým způsobem dokončí okleštění suverenity jednotlivých evropských zemí. Smlouva je totiž „výstřelem z Aurory“ pro vytváření nadnárodních „supercelků“ a na ně navázaných obřích korporací.

Jednotlivé státy se v okamžiku jejího schválení stanou hříčkou v rukou nadnárodních průmyslových a obchodních obrů a budou moci být vysávány kromě jiného i prostřednictvím arbitrážních komisí. Ty zasedají neveřejně a jsou v podstatě prodlouženými pažemi mezinárodních zájmových skupin. Státům tak budou moci být udělovány astronomické pokuty v miliardách dolarů, pokud se plně nepodřídí „majitelům klíčů“ Nového světového řádu (NWO) – znemožní-li například vysávání svých zemí a drancování jejich surovinových zdrojů.

Právě z těchto důvodů je vše týkající se smlouvy v režimu přísného utajení a pro veřejnost a zákonodárce jsou uvolňovány pouze relativně neškodné pasáže, týkající se technických norem a pod., nad kterými už se začíná nesměle diskutovat i v médiích hlavního proudu. Tím se však má odvést pozornost od podstaty celé gigantické operace, která je dalším podstatným krokem k vytvoření „světové vlády“ nad propojenými nadnárodními „superstáty“ typu EU.

Bitva vrcholí

Že jde již opravdu do tuhého ukazuje také stále ostřejší tón oddaných bojovníků za zájmy Spojených států v Evropě i u nás. Třeba Ondřej Houska, zpravodaj (veřejnoprávního!) Českého rozhlasu v Bruselu, uveřejnil v dnešních Bakalových Hospodářských novinách článek s příznačným titulkem Zachraňme obchodní smlouvu s USA. Kromě jiného s obavami píše:

„Co je dnes hlavním nebezpečím pro Evropu? Když se podíváte na veřejnou debatu třeba v Německu a na činnost různých aktivistů po celém kontinentu, získáte dojem, že to nejsou islamističtí radikálové v Iráku a Sýrii nebo ruská politika. Jako by tím hlavním rizikem byla chystaná smlouva o zóně volného obchodu mezi zeměmi Evropské unie a Spojenými státy (TTIP). (...)

Hysterickým hrozbám, že evropský trh zaplaví kuřata prohnaná chlorem a geneticky modifikované potraviny, bychom se mohli smát, kdyby neměly stále větší vliv. Ukazuje se, jak snadné je hrát na dvě osvědčené noty: kritiku byznysu, hlavně toho velkého, a antiamerikanismus. (...)

Europoslankyně za hnutí ANO Dita Charanzová (má to ale ten „nepolitik“ Babiš v Bruselu obstarané!, pozn. V.D.), která měla dříve na českém velvyslanectví při unii na starosti obchodní politiku, to říká jasně: „Nezažila jsem transparentnější vyjednávání." Pokud ale odpůrci chtějí dostávat důvěrné vyjednávací pozice předem, pak je evidentní, že jim nejde o transparentnost, ale o to, aby dohodu za každou cenu pohřbili. TTIP má totiž nejen ekonomické, ale i politické a strategické souvislosti, a to si její protiamericky naladění odpůrci dobře uvědomují.“

Chybička se vloudila

Lze k tomuto „patafyzickému“ argumentování amerického lobbisty z Českého rozhlasu něco dodat? Snad jen, že pánové Babiš a Bakala nemají ještě média tak zmáknutá, jak si myslí. Občas se vloudí chybička. Dokonce i do veřejnoprávní ČT, což je skoro skandál. Ale jak známo výjimka potvrzuje pravidlo: O víkendu, v pořadu ČT 2 Nedej se!, který se této kauze věnoval, totiž překvapivě kriticky hovořili mnozí naši ekonomové i někteří politici. Mezi nimi „zlobivý“ europoslanec Jan Keller, kterého za jeho odmítnutí hlasovat pro asociační dohodu EU - Ukrajina už napadají i jeho věrní příznivci z Práva a z Lidového domu.

I když se většina pořadu věnovala spíše technickým parametrům smlouvy, přesto stojí za to se na něj podívat. Zejména mlžení státních úředníků je přímo ukázkové. Autoři samozřejmě nemohli opominout základní fakt, že evropské normy mají daleko přísnější standardy kladené na kvalitu výrobků než USA. Například 70% amerických potravin obsahuje geneticky modifikované potraviny (GMO).

Navíc 40% amerických potravin obsahuje chemikálie, které narušují lidský hormonální systém. Více než 90% hovězího masa v USA je vyprodukováno pomocí růstových hormonů, které mohou způsobovat rakovinu. Americký trh je totiž zaplaven GMO a jinými rizikovými potravinami, které do nás konečně potřebují Američané nacpat. A současně tak zacpat díry ve svém hroutícím se hospodářství.

Navzdory statisícům podpisů

TTIP tomu všemu otevře dveře dokořán. Všichni dotazovaní odborníci se rovněž shodli na tom, že největším rizikem jsou arbitrážní soudy a neúměrné zvýšení vlivu nadnárodních korporací. Zmíněný Jan Keller k tomu poznamenal, že právě tyto otázky jsou ve smlouvě řešeny tajnými dodatky, ke kterým nemají přístup ani europoslanci.

Připojil se tak k mnohým odpůrcům smlouvy z různých evropských států, kteří se stále hlasitěji ptají, proč – je-li tato smlouva pro Brusel a Washington tak velevýznamná – se vše děje v utajení a v přítmí bruselských katakomb? Najdou se dokonce takoví „kverulanti“, kteří požadují okamžité zastavení jednání o smlouvě a předložení všech dokumentů s ní spojených veřejnosti k posouzení.

V uplynulých měsících v tomto směru nejaktivněji vystupovala iniciativa STOP TTIP. Aktivisté shromáždili statisíce podpisů z mnoha zemí Evropy pro požadavek zastavení jednání o smlouvě. V polovině července požádali organizátoři petice o zaregistrování svých požadavků a vypsání referenda. Nyní se z úst Evropské komise dozvěděli, že jejich požadavky nebudou brány v úvahu, neboť smlouva dosud nebyla uzavřena. Kdo četl román Hlava XII, ví, na čem je.

Jan Keller k tomu s mrazivou ironií poznamenal: „Když si budete stěžovat, že někdo připravuje Třetí světovou válku, příslušný úřad vás upozorní, že válka ještě nezačala. Dokud nevybuchnou první jaderné nálože, je vaše stížnost naprosto bezpředmětná. Teprve po řádném odmoření terénu si můžete jít stěžovat do trosek toho úřadu, pod který jste náleželi.“

Malý problém

Opravdu to není legrace a jde do tuhého. Vzpomeňme na zkušenosti z přípravy smlouvy o Severoamerické unii NAFTA. Nezávislým kritickým americkým novinářům bylo nezakrytě vyhrožováno, iniciátory protestních akcí sledovala policie i tajné služby a někteří z nich byli i fyzicky napadeni. Nezabránili jejímu přijetí. Neměli šanci.

Smlouvu mezi USA, Kanadou a Mexikem, kterou vznikla Severoamerická unie, totiž „podpořil“ hlavní opěrný sloup Bilderbergu a zakladatel Trilaterální komise David Rockefeller. TTIP je další fází při spojení těchto „megacelků“ s Asií. Jistý problém způsobilo však založení volného uskupení zemí BRICS a zvláště pak Putinovo Rusko, které zjevně nebylo ochotno stát se součástí těchto dohod o světovládě.

Také proto byla mimo jiné vyvolána ukrajinská krize, jejíž další fází má být pokus o změnu postoje Ruské federace – odstraněním Vladimíra Putina. Při pohledu na katastrofální selhání zamýšlených protiputinovských víkendových demonstrací v Moskvě a v dalších velkých městech by se zdálo, že je to plán dopředu odsouzený ke krachu.

Občan Bruselu má pravdu

Ale nepodceňujme soudruhy z Bilderbergu a Trilaterální komise. Projekt „Otevřené Rusko“ – společně s hlavní postavou zamýšleného puče Michailem Chodorkovským – připravují její různí významní a vlivní členové po celém světě. Včetně třeba našeho pražskou kavárnou milovaného „majdanského revolucionáře“ Karla Schwarzenberga. Jejich pěstovaný „nový Jelcin“ – Chodorkovskyj se právě dnes vyjádřil, že je připraven stát se ruským prezidentem. A s „knížetem“ se opakovaně scházejí a připravují mediální projekty na podporu tohoto plánu. Zní to směšně? Ne, opravdu to myslí vážně.

TTIP má totiž řadu rovin. Jak správně pochopil pan Houska, momentálně občan Bruselu (za naše peníze, daně zvané „rozhlasové poplatky“): „TTIP má totiž nejen ekonomické, ale i politické a strategické souvislosti, a to si její protiamericky naladění odpůrci dobře uvědomují.“

Pokud tím míní, že je „protiamerické“ zachovat si naději na vlastní suverénní stát, nezlikvidovat také v Evropě geneticky neupravené plodiny, necpat do lidí šílené chemikálie ještě více než dosud a z peněženek občanů evropských zemí zachránit Davidu Rockefellerovi a spol. hroutící se dolar – pak má zřejmě pravdu. Ale my, kteří na (nejen jeho) bruselský „sladký život“ vyděláváme, bychom si ty ekonomické, ale i politické a strategické souvislosti měli konečně naléhavě uvědomit také. A především nemlčet.