Kouzelník se nedostavil

Je to jako když pacientovi oznámí, že testy jsou pozitivní: Věděl už dlouho, že je nemocný, ale do poslední chvíle doufal, že to vyjde. Nevyšlo. Co se k tomu dá říct? Být uštěpačný, řeknu, že každá země má vládu, jakou si zaslouží, anebo kdo chce kam, pomozme mu tam. Ale jaksi se mi nechce být uštěpačný. Ono to nejde ze srdce. Dokud ten pomyslný drak z předchozího článku požíral jiné panny - no, byla to škoda, ale konečně, byly to cizí panny. Ale tentokrát je to v rodině.

Vydavatel BL, pan Čulík, gratuluje občanům ke svobodnému rozhodnutí a vůbec pěje chválu nad výsledkem. Tak nějak nechápu, proč to dělá. O tom, že bude blbnout vydavatel Neviditelného psa, Neff, jsem nepochyboval. Konečně, jeho rozhled je omezen, nikdy nepřekročil rozměr (jakkoliv krásné, ale přeci jen malé) české kotliny. Ale proč Čulík?

O dalších, tzv. oficiálních médiích, nemá cenu ztrácet slovo.

Na druhé straně mě příjemně překvapili čeští ekonomové. Většina z nich varovala. Příjemně mě překvapil prezident Klaus. Jeho chování bylo bezchybné. A - ačkoliv to neřekl - domnívám se, že volil tak, jak by měl volit státník, kterému není osud svěřené země lhostejný.

Co se dá dělat. Češi propásli jedinečnou příležitost, epochální, abych použil výrazu pana Čulíka z jeho fejetonu. Ačkoliv bylo od první chvíle jasné, že jde o formalitu, že sebranka lumpů u kormidla moci má připraveno další řešení v případě, že by to v referendu nevyšlo, přece jen jsme to mohli nechat na nich. Jaksi kvůli svědomí a rovné páteři. A kvůli svým dětem. Protože jejich budoucnost jsme právě zašantročili hanebným způsobem.