NATO útočí!

První věcí, kterou uděláme, bude zabití veškerých mýtů. NATO není nic jiného než Rada bezpečnosti Říše chaosu.

Nemusíte být nový Foucault zaháčkovaný do orwellovských/panoptikálních praktik, abyste obdivovali hyper demokratický „ocelový kruh“ na průměrných cestách, v parcích a dokonce zvonivých hradních zdech, který má „chránit“ desítky hlav států a ministrů NATO, 10,000 podpůrných figurek a 2,000 novinářů před skutečným světem v Newportu ve Walesu – a dále.

Summit NATO ve Walesu poskytuje také odcházejícímu generálnímu tajemníkovi Andersovi „Válečnému mlžiteli“ Rasmussenovi příležitost předvést celý svůj repertoár útočného psa. Jako by se ucházel o hlavní roli v novém zpracování velkofilmu Tima Burtona „Mars útočí!“.

Válečný mlžitel je všude, mluví o „předběžném rozmístění zásob a vybavení“ – což je eufemismus pro zbraně; vytváření a posilování základen a centrál v řadě zemí; a propaguje „klín“ sil rychle reakce o 10,000 mužích, který má reagovat na ruskou „agresi“ a má být nasazeníschopný maximálně do pěti dní.

Mezitím, v rámci rutiny hodný-zlý polda, odcházející prezident Evropské komise, podprůměrný šašek Jose Manuel Barroso, pustil ven, že mu ruský prezident Vladimir Putin řekl minulý týden po telefonu, že pokud by chtěl, mohl by obsadit Kyjev do dvou týdnů.

No, Putin by mohl. Pokud by chtěl. Ale nechce. Záleží jen na tom, co řekl ruské státní televizi; že Kyjev by měl prosazovat všeobecná jednání o budoucím statutu východní Ukrajiny. Opět, překroucením Západu bylo, že prosazoval zrod státu Novorusko. Zde Saker analyzuje podrobně dopady toho, co Rusko skutečně chce, a co skutečně chtějí síly Novoruska.

Když litevská prezidentka Dalia Grybauskaite předvídatelně hlásala, že Rusko „válčí s Evropou“, a britský premiér David Cameron připomínal – co jiného – Mnichov 1938 (Chamberlain usmiřoval Hitlera), Válečný mlžitel měl veškerou potřebnou munici pro to, aby udal své Einsatzgruppen. Omluvme cyniky, když věří, že klínovými jednotkami NATO jsou ve skutečnosti hrdlořezové kalifátu IS, rozpoutávající peklo v „Syráku“.

Avšak válečné štvaní není dnes lehké v krizí zasažené Evropě udat. Nejen Německo, ale také Francie, Itálie, Španělsko, Rumunsko, Maďarsko a dokonce i Polsko projevily „zdráhání se“, tím či oním způsobem, u podpory strategie NATO u „robustnější“ přítomnosti ve východní Evropě a v Pobaltí. Navíc Říše chaosu a její menší britský partner se „zvláštním vztahem“ chtějí, aby všichni vysmahli více peněz (minimálně 2% GDP). A to přesto, že EU čelí již třetí krizi za pět let.

Podstatné je, že na východní frontě NATO již žádná rotace nebude. Legálně nelze přítomnost definovat jako „permanentní“, protože by to bylo proti paktu NATO-Rusko z r. 1997. Ale bude permanentní. To se týká polského Štětína, poblíž Pobaltí, a tak zvaných mezinárodních Jednotek severovýchod – pozemních, leteckých a námořních. Estonsko a Lotyšsko jsou ze všech praktických důvodů proklamovány za „další Putinovy cíle“. A jejich obrana před „ruskou agresí“ je novou červenou čárou NATO.

Navíc Finsko a Švédsko mohou podepsat dohody s NATO jako hostitelské země. To znamená, že síly NATO mohou v budoucnu používat švédské a finské území způsobem, který je mlhavě zmiňován jako „operace“. Aspoň že nasazení cizích jednotek stále potřebuje souhlas parlamentu – a Švédové a Finové budou zvedat obočí.

Žádné R2P pro tebe, kámo

Dokonce ani za této hysterie „Mars útočí!“ nebude NATO probírat ve Walesu Ukrajinu do hloubky – či hrozící R2P (zodpovědnost chránit) u Ukrajiny, v remixu „Říše zla“ (© Ronnie Reagan). Ale proběhnou „vojenské konzultace“ a bude kyjevské armádě – jejíž kolektivní (zbankrotované) pozadí bylo nakopáno federalistickými/separatistickými silami na východní Ukrajině, stejně, jak bylo nakopáno pozadí NATO tlupou paštúnů s Kalašnikovy v Afghánistánu – vysmahnuto něco peněz.

Mimochodem, těch posledních 1,4 miliardy dolarů, vysmahnutých Ukrajině Mezinárodním měnovým fondem – gangsterský lichvářský úrok dá ránu mnohem později – bude použito již zbankrotovaným Kyjevem většinou na zaplacení za hromadu tanků T-72, které koupil od Maďarska- peníze za nic, tanky zdarma.

Ukrajina, a to je třeba zdůraznit, není členem NATO. Technicky každý byrokrat NATO v Bruseli připouští, že kandidátská země musí o členství požádat. A země s regiony, které jsou předmětem mezinárodních sporů, nejsou akceptovány. Takže Ukrajina by měla přicházet v úvahu pouze tehdy, kdyby se Kyjev vzdal Krymu. To se nestane.

Avšak fanatická hra Washingtonu anektovat Ukrajinu do NATO bude pokračovat (co se týká přidružení, řekne, mimochodem, Evropská unie pevné „ne“). Odcházející premiér Arsenij „Jac“ Jacenjuk , jakož i prezident Porošenko, zoufale chtějí intervenci NATO, či aspoň to, aby byla Ukrajina přijata v nějaké formě jako privilegovaný spojenec. Jac očekává „velkolepé rozhodnutí našich západních partnerů na summitu“. Marně.

NATO tak či onak na Ukrajině je. A skupina kybernetického centra NATO je v Kyjevě od března, působí v budově Rady pro národní bezpečnost a obranu. Takže je to tlupa byrokratů NATO, kdo ve skutečnosti určuje zpravodajskou agendu na Ukrajině – a non-stop démonizaci všech věcí z Ruska.

Ukrajina je nyní o Německu. Berlín chce politické řešení. Rychle. Berlín chce, aby ruský plyn proudil opět přes Ukrajinu. Rychle. Berlín nechce americkou protiraketovou obranu ve východní Evropě – bez ohledu na to, co vykřikují pobaltské státy. To je důvod, proč poslední Porošenkovo vyšilování „Invaze! Invaze! Invaze!“ není ničím víc, než jen pouhým zoufalstvím nízko postaveného zbankrotovaného vazala Říše chaosu. Samozřejmě, že to nebrání Válečnému mlžiteli – který dostal funkci v NATO proto, že byl nadšeným propagátorem znásilnění Iráku – aby neustále vykřikoval „Invaze!“, do aleluja.

Skutečně podstatná věc

A pak je zde poslední historie NATO. Potupná porážka v Afghánistánu. „Humanitární“ bombardování, které zredukovalo kdysi stabilní Libyi na zbídačený zkrachovalý stát zachvácený naprostou anarchií a pustošený zuřivými bojůvkami. To není zrovna skvělá reklama pro budoucnost NATO, coby koaličního uskupení s globální „schopností“, schopné vyhrát expediční války po celém světě tím, že vytvoří zdání vojenského a politického konsensu, sjednoceného – čím jiným – doktrínou Říše chaosu: „strategický koncept“ NATO schválený na lisabonském summitu v r. 2010. (Viz USA, děcko v cukrárně NATO, Asia Times Online, 25. listopadu 2010).

Od oněch báječných let „Bubby“Clintona; přes „preventivní“ éru Bushe; a nyní za R2P demence Obamových válečnických medúz (Rice, Power, Hitlary) sní Pentagon o NATO jako globálním robocopovi, řídícím u bezpečnosti všechny role přiřknuté OSN a EU. To nemá naprosto nic společného s původní kolektivní obranou signatářů NATO proti možným útokům na jejich území. Ach pardon, zapomněli jsme na útoky těmi (neexistujícími) jadernými raketami odpálenými ďábelským Iránem.

Ukrajinské bojiště má aspoň výhodu v tom, že ukazuje, že aliance je nahá. Pentagonu plnospektrální převahy záleží především a pouze na něčem, co se vlastně dělo od pádu Sovětského svazu: na neomezené expanzi NATO k západní hranici Ruska.

Skutečně podstatnou věcí tohoto září není NATO. Je to summit SCO. Na nadcházejícím setkání Šanghajské organizace spolupráce můžeme očekávat příslovečný tektonický posun geopolitických desek – posun tak dalekosáhlý, jako když Osmanská říše selhala u bran Vídně v r. 1683. Na podnět Ruska a Číny budou na summitu SCO pozváni jako stálí členové Indie, Pákistán, Irán a Mongolsko. Opět, bitevní linie jsou nakresleny. NATO vs. SCO. NATO vs BRICS. NATO vs globální jih. Proto NATO útočí!