Ponkrácovy návrhy zlepšení českého jazyka vzhledem ke genderové rovnoprávnosti

Jak jistě víte, dnes je moderní nepotlačovat ženskou emancipaci, rovnoprávnost, a další ani v jazyce.

Vláda nám již několik roků jde čestným příkladem, a jazykové kalvinistky štědře zaplacené vládou již nám předelali mnohá slova v českém jazyce, aby to vyhovovalo ženskému probuzení a ženskému revolučnímu jaru. Například již existují bakalářské práce, které na školní inspekci počítají, kolikrát učitel vyzve třídu slovy „žáci“ (což je hrubé ponížení žen), a nebo „žactvo“ (což je správný sluníčkový výraz). Zatím se zjišťuje, že diskriminace žen v jazyce je podle daných kalvinistů neuvěřitelně rozšířená.

Stejně tak, zejména celebrity, již naskočily na nový trend, jak být světoví, a to vypouštěním koncovky -ová ve svém příjmení. Máme moderátorku Eva Smetana, apod. To, že čeština na rozdíl od angličtiny potřebuje nějak označit, že se jedná o ženu, protože čeština a angličtina má jiné výrazové prostředky, je jiná.

Mimochodem: Jak by se měla jmenovat paní Nováková, aby měla genderově neutrální příjmení? Myslím, že toto by ministerstvo mělo také vyřešit spolu s odborníky z Ústavu pro jazyk český.

Rád bych navrhl malý zlepšovák a také svůj první příspěvek ke genderové rovnoprávnosti. Možná by bylo dobrým krokem, aby zase muži si dávali příjmení končící na -ová. Ať je sranda. Až Nobelovu cenu dostane muž Albert Einsteinová, bude legrace.

Nicméně bych rád upozornil, a v plén ženám dal, že jim uniklo diskriminační slovo „historie“. Toto slovo je anglického původu znamenající „his-story“ (česky „jeho příběh“). Jistě uznáte, že tím pádem je slovo „historie“ velmi genderově diskriminující. Proto můj druhý příspěvek bude změnit dikriminující slovo „historie" (tfuj-tfuj) za nedikriminující „hisandherstorie“, které plně zdůrazňuje i ženskou úlohu z anglického „his and her story“ (česky „jeho a její příběh“). Nicméně, a to bude třeba ještě projednat a vláda bude muset zaplatit mnoho znaleckých lingvistických posudků, nastává prekérní situace, že stále je i v názvu mužské zájmeno na prvním místě a ženské na druhém, což stále představuje ponížení ženské důstojnosti odsunutím na druhé místo. Nicméně i tak došlo ke zlepšení směrem ke zdůraznění významu ženské role.

Jako třetí návrh, genederové údernice si stěžují, že slovo „mužnost“ znamená odvahu (podle mého nelze dát rovnítko mezi slova „mužnost“ a „odvaha“, protože matematicky řečeno, mají jiné významy s malým průnikem), zatímco slovo „zbabělost“ (od slova „baba“) je diskriminující, protože dogmaticky připisuje tuto vlastnost ženám. Proto radím všem, abyste ženy občas pochválili také za jejich mužnost, aby se necítily diskriminované. Zcela určitě je potěší, že nejste křupan, co je necitlivý ke genderovému shazování žen.

Dále je třeba vyřešit některé jazykové tvary. Například dnes se důsledně doporučuje používat i ženské tvary povolání, například "chemik“ a „chemička“. Jak jistě uznáte, přináší to jisté problémy. Například pokud někdo prohlásí nebo v novinách bude titulek „z chemičky unikl plyn“ není přesně jasné o co jde. Stejně tak prohlášení: „Vážené posluchačstvo, přivítejme zde odbornici. Ona je chemička.“ – je to co ženy žádají.

A když už jsem u toho, jako levák se cítím diskriminován rovněz. Zejména přísloví „on je na to levý“ je pořádnou urážkou. Vidím to na odškodnění minimálně 200 miliard dolarů, a příkaz soudu na vydání nových pravidel českého jazyka, kde budou důsledně uplatněny antidikriminační pravidla pro leváky.

* * *

Na druhé straně podobné pokusy o reformaci jazyka už tu byly z mnoha stran. Byť se netýkají genderového tématu. Vzpomeňme Jakuba Hrona Metánovského (1840-1921), který vystudoval matematiku a fyziku a v roce 1871 nastoupil jako kantor v Hradci Králové, kde vydržel šest let, pak byl předčasně penzionován.

Důvodem bylo Hronovo trvání na vlastním jazyku, který vytvořil, neboť byl zklamán nedokonalostí češtiny. Neučil geometrii a fyziku, ale měravnu a silozpyt. Nadšené studentíky zahrnoval termíny jako bezdílát (atom), nedrob (molekula), mluno (elektřina) či háma (hmota). Místo pozorovati říkal čouti, slovo myšlení nahradil čujbou, policistu jmenoval souchňapákem a materialismus hámitenstvem. A když školního inspektora oslovil „pane vrchní pozorováku“, musel se, k žalu svých žáků, odporoučet.

Zanechal ovšem po sobě úctyhodné dílo, o jehož námětové šíři svědčí tituly, jako:

– Nová učba odlehot oběžnicových od Sluna s přípojkami (Pojednání o Slunci a oběžnicích),
– Objev a popis dvojpravidelných hranatin (o geometrických tělesech),
– Skutky lidské čili jeden tisíc špatnot žijby a konby lidské (o dobrých a špatných skutcích),
– ale hlavně dva svazky Libomudravy (filozofie), v níž se zabýval "rozbravou vesmíra".

Škoda, že se takový génius nenarodil do dnešní doby. Topil by se v miliónech od ministerstva, a dostával by nezměrné šance uplatnil svůj talent.

Holt křupanské 19. století nedokázalo ocenit jeho nesporný talent. Zato dnes je podporována každá úchylnost, ehm, chtěl jsem říci geniální invence.