Co mají války na Ukrajině, v Gaze, Sýrii a Libyi společného?

Pro mexického geopolitického experta Alfredo Jalife-Rahme simultánnost událostí osvětluje jejich význam: brzy po oznámení vytvoření alternativy Mezinárodnímu měnovému Fondu a Světové bance, tedy dolaru, musí Rusko zároveň čelit obviněním, že sestřelilo letadlo Malajských aerolinií; Izrael útočí na Gazu za podpory americké a britské vojenské rozvědky; prohlubuje se chaos v Libyi a Islámský stát útočí v Levantu. Navíc na každém z těchto bojišť se boje točí kolem kontroly uhlovodíků, které byly doposud obchodovány v dolarech.

Nejprodávanější videohra na celém světě „Povinnost volá: Moderní válčení“ staví Spojené státy proti Rusku ve scénáři války o ropu

Kalendáře, vývojové diagramy, grafy a genealogické indexy jsou nejlepší pro geopolitickou analýzu. Takže dva dny před záhadným raketovým sestřelem letadla Malajských aerolinií z oblohy – událostí stejně obskurní, jako okolnosti kolem obou nedávných letů – úspěšně skončil šestý summit BRICS, včetně řady členských zemí UNASUR, jako Kolumbie a Peru (1).

Den před smrtícím raketovým útokem zvýšil Obama tlak na Rusko a jeho dvě neoddělitelná aktiva: banky a energetické zdroje. „Čirou náhodou“ v den, kdy byla vypálena záhadná raketa na Ukrajině, „Netanyahu, v čele státu s jaderným arzenálem, nařídil své armádě provést vpád do pásma Gazy,“ jak správně poukázal Fidel Castro, když odsuzoval vládní puč v Kyjevě, který byl podle něj „novou formou provokace“ pod dohledem Spojených států (2).

Co by mohl tento starý lišák Karibiku vědět o tomto případě?

Když záhadná raketa cupovala let Malajských aerolinií, Izrael, rasistický a segregacionistický stát, napadl pásmo Gazy, kdy porušil rezoluce OSN a „poštval si proti sobě mezinárodní veřejné mínění“, jak uvedl bývalý prezident Bill Clinton (3).

Souběžně s „náhodou“ související s geopolitickými cíli na Ukrajině a v pásmu Gazy staly se středem dění střety náboženské povahy, jejichž součástí byla i kontrola energetických zdrojů, ve třech arabských zemích, označených americkými stratégy jako „zkrachovalé státy“: Libyi, Sýrii a Iráku, nemluvě o válkách v Jemenu a Somálsku.

V Libyi, balkanizovaném a zdecimovaném státu v důsledku „humanitární“ intervence vedené Británií a Francií pod pokryteckým dohledem Spojených států, pouhé dva dny před záhadnou raketou vystřelenou na Ukrajině, vzbouřenecké brigády Zintan uzavřely veškeré přístupy k letišti v Tripolisu (hlavním městě), zatímco vyeskalovaly boje mezi konkurenčními klany v Benghází, odkud byli vysláni džihádisté se zbraněmi do Sýrie a Iráku a kde by zavražděn americký velvyslanec v Libyi za bizarních okolností.

Mimo souvisejícího toku zbraní do Libye, Sýrie a Iráku v regionu ovládaném Al-Kajdou/Al-Nusrou a novým Islámským státem (4) je klíčovou záležitostí pro americké, britské a francouzské ropné a plynařské korporace zajištění kontroly nad surovinami (plynem a sladkou vodou) patřícím Libyi, kde Rusko a Čína naivně vkráčely do pasti (5).

Co se týká ukradení irácké ropy duem amerických a britských imperialistů, což také vedlo k balkanizaci a zničení Iráku, zatažení země do „30-leté války“, bylo by marné a smrtelně nudné muset opětovně procházet dobře známé důkazy.

Během mé nedávné návštěvy Damašku, kde jsem poskytl rozhovor Thierry Meyssanovi, prezidentu Voltaire Network, mi řekl, že náhlá otočka „Západu“ (ať je tím myšleno cokoliv) proti Basharu al-Assadovi proběhla z velké části – mimo plynových polí nacházejících se podél pobřeží Středozemního moře – v důsledku hojnosti ropných ložisek, která se nachází na území Sýrie, ložisek, která jsou nyní kontrolována „novým kalifátem 21. století“.

Vzájemná závislost mezi ropou a plynem je zpět středem pozornosti v Gaze, kde pět let po operaci „Lité olovo“, jejíž strategie pokračuje operací „Ochranná obruba“ (sic), aniž by se šetřilo, kdo je zodpovědný za strašlivé zavraždění tří mladých Izraelců – které bylo prorocky oznámeno Tamirem Pardo, „vizionářským“ šéfem Mossadu (6) – kdy to posloužilo jako záminka pro další izraelskou invazi do pásma Gazy, jež si vyžádala životy několika set dětí.

Podle geografa Manlio Dinucciho, píšícího do italských novin Il Manifesto (7) je hojnost zásob plynu nacházejícího se v pobřežních vodách Gazy jedním z důvodů izraelské nesmlouvavosti.

A podobně jsou významné zdroje břidlicového plynu hluboko v Autonomní republice Doněck, která usiluje o oddělení od Ukrajiny nebo o federalizaci, příčinou zuřivé psychologické války mezi pro-evropskými a pro-ruskými médii, která svalují zodpovědnost za explozi letadla Malajských aerolinií na druhou stranu. Nemohlo by jít o operaci pod falešnou vlajkou provedenou ukrajinskou vládou, aby mohla obvinit separatisty za použití „záznamů“, které by mohly být upraveny tak, aby je bylo možné obvinit z „terorismu“ a tudíž je vyhladit?

Před dvěma měsíci zpravodajský kanál Russia Today (RT) – který je stále více sledován v latinské Americe jako protiváha desinformací šířených izraelsko-anglo-americkými médii a který byl ministrem zahraničí Johnem Kerry obviněn z urážky na cti – již zdůraznil význam břidlicového plynu v regionu Doněcka (regionu na východě Ukrajiny, který usiluje o nezávislost) a podivoval se, jestli „za násilnostmi nestojí zájmy západních ropných společností“ (8).

Skutečně, východní část Ukrajiny, v současné době zachvácená občanskou válkou, je plná „uhlí a bezpočtu ložisek břidlicového plynu v bazénu Dněpr-Doněck“. V únoru 2013 British Shell Oil podepsala s ukrajinskou vládou (tou předešlou, která byla svržena neonacistickým pučem podporovaným EU) dohodu na 50 let o sdílení zisků plynoucích z průzkumu a těžby břidlicového plynu v regionu Doněck (9).

Podle RT „zisky, o které Kyjev nechce přijít“ jsou tak velké, že přiměly ukrajinskou vládu zahájit „vojenskou kampaň (neproporcionální) proti vlastním lidem“.

Vloni Chevron podepsala podobnou dohodu (se stejnou vládou) v hodnotě 10 miliard dolarů.

Hunter Biden, syn amerického vice-prezidenta, byl jmenován do představenstva Burisma, největšího soukromého producenta plynu na Ukrajině (10), což „otvírá nové vyhlídky na těžbu ukrajinského břidlicového plynu“ v takovém rozsahu, že „je vlastníkem licence pokrývající bazén Dněpr-Doněck“. John Kerry nebude při distribuci zisků opominut a Devon Archer, jeho bývalý poradce a spolubydlící na koleji jeho nevlastního syna, se k této kontroverzní společnosti přidal v dubnu.

Může „krádež licence“ na těžbu břidlicového plynu na Ukrajině sloužit také jako „licence na zabíjení“ nevinných lidí?

Probíhá proces hydraulického štěpení také při štěpení Ukrajiny? To byla permanentní charakteristika tragické historie těžby uhlovodíků „západními“ ropnými společnostmi po celé dvacáté století.

Není žádných pochyb, že společným jmenovatelem válek na Ukrajině, v Iráku, Sýrii a Libyi jsou uhlovodíky.

Poznámky:

1. “6th BRICS Summit: the seeds of a new financial architecture”, by Ariel Noyola Rodríguez, Voltaire Network, 3 July 2014. “Sixth BRICS Summit: Fortaleza Declaration and Action Plan”, Voltaire Network, 16 July 2014. «Momento BRICS en Fortaleza», par Alfredo Jalife-Rahme, 17 juillet 2014.
2. «Fidel Castro: El derribo de avión malasio es una "provocación insólita" de Ucrania», Russia Today, 17 July 2014.
3. AFP, 17/07/14.
4. «¿Yihad global contra los BRICS?», por Alfredo Jalife-Rahme, La Jornada (México), Red Voltaire , 18 de julio de 2014.
5. «El botín del saqueo en Libia: "fondos soberanos de riqueza", divisas, hidrocarburos, oro y agua», by Alfredo Jalife-Rahme, La Jornada, 28 August 2011.
6. „Mossad-Chef sagte Entführung der Jugendlichen voraus“, von Gerhard Wisnewski, Voltaire Netzwerk, 8. Juli 2014.
7. “Gaza, il gas nel mirino”, di Manlio Dinucci, Il Manifesto (Italia), Rete Voltaire, 17 luglio 2014.
8. «Shale gas and politics: Are Western energy giants’ interests behind Ukraine violence?», Russia Today, 17 May 2014.
9. « L’Ukraine brade son secteur énergétique aux Occidentaux », par Ivan Lizan, Traduction Louis-Benoît Greffe, Однако (Russie), Réseau Voltaire, 2 mars 2013.
10. “In Ukraine, Joe Biden’s son mixes business with pleasure”, Voltaire Network, 15 May 2014.