Knoflík

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/naokraj/2014/08/6085-knoflik.htm

Vladimír Stwora

Utrhl se mi u pyžama knoflík. Našel jsem ho ráno na zemi. Nevadí, knoflík přišiji, pomyslel jsem si. Jen si koupím jehlu a nit. Nemám totiž doma žádné šicí potřeby. Jak naivní to byla myšlenka, jsem poznal následující týden.

V obrovském komplexu obchodního centra Metropole Zličín, kam jezdím kupovat rohlíky, protože u nás v Chýni mají v krámku vedeném párem šikmooček jen bílé pečivo gumové struktury a to ještě ne vždy, se to hemží obchody. 140 obchodů, jak jsem si přečetl na jejich webu. Samé světové značky. A všechny nabízejí zhruba totéž. Neuvěřitelně předražená trička, džínsy, žabky, sportovní a společenská obuv a různé doplňky, při bližším zkoumání visaček najdete všude známý nápis Made In China, ovšem s hrdým nápisem Bushman, Kenvelo, Lee, Wrangler, Levi´s, New Yorker apod. Tatáž se občas objeví v kanadských obchodech Costco (obdoba českého Makro), kde leží na hromadách 20 dolarů za kus. Zde jsou ovšem exkluzivní nabídkou a potvrzeny cenou v řádu několika tisíců. Mezi tím kosmetika, bižuterie a nesmím zapomenout na všudepřítomné stánky s mobilními telefony a různými doplňky k mobilům.

Malé odbočení. Vždy mě při podobných prohlídkách udivuje množství anglických nápisů, kam oko dohlédne. A to nejen u zahraničních firem, ale i u těch českých. Např. poměrně známá a dosti drahá firma Blažek nedávno ve svém kšeftě rozvěsila nápisy Sale a Just Arrived. Proboha PROČ? Proč česká firma šijící v České republice a nabízející zboží tamtéž cítí potřebu prezentovat se českým zákazníkům anglicky? A proč ne třeba svahilsky, když už musíme mít ten punc něčeho zahraničního? Co je špatného na českém Výprodej a Právě přišlo? Nezní to tak světově?

Zpátky k jehlám a nitím. Procházel jsem širokými koridory, vrážel do lidí a hledal, kde bych mohl koupit jehlu.

Ukázalo se, že koupit 70 let po válce a 25 let po výměně grázliků za grázly (procesu, kterému se někdy eufemisticky říká „sametová revoluce“) je v podstatě nemožné sehnat v Praze takový artikl jako jsou jehly a nitě. Dříve se tenhle sortiment prodával v galantériích, ale galanterie jaksi zmizely. Nejsou dostatečně ziskové. Ostatně stejně jako textilie, kde se dala sehnat látka na metry. Kdo by ještě dnes šil, prosím vás? Prý ještě existují, řekli mi místní, ale musím za nimi jet na druhý konec města. Cesta na půl dne.

Tak teď nevím. Mám kvůli tomu pitomému knoflíku pyžamo vyhodit a koupit si nové? Třeba by se mi poštěstilo a bude zrovna na SALE a třeba bude mít i visačku nějaké světové firmy. Jsme přece světoví, nebo ne?

Článek byl publikován 3.8.2014


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.