Několik poznámek k referendu

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2003/06/607-nekolik-poznamek-k-referendu.htm

Jan Kuželka

První referendum v historii moderní ČR se nám kvapem blíží a většina občanů si kvůli velmi povrchní vládní informační kampani stěžuje na nedostatek relevantních informací. Zabýval jsem se historií a fungováním Evropské unie několik let. Informace jsem čerpal nejen z vládních zdrojů (www.euroskop.cz, www.evropska-unie.cz) a přednášek o vývoji a institucích Evropské unie na VŠE Praha, ale zúčastnil jsem se několika seminářů na toto téma a přečetl desítky stran ekonomických rozborů a článků liberálních a konzervativních politiků a analytiků (Šťastný, Kinkor, Šíma, Barák, Ševčík, Mach, Lipka, Hanák, Zahrádka) zveřejněných v odborných časopisech a na internetu.

Z těchto důvodů vám předkládám souhrn nejvýznamnějších závěrů, s nimiž jsem se po přečtení zmíněných analýz ztotožnil, a jejich stručné vysvětlení. Na konci tohoto článku je pak uvedena v seznamu odkazů většina zdrojů. Pokud tyto informace považujete za věrohodné a důležité, neváhejte poslat tento článek vašim přátelům a známým.

Diky poklesu ekonomické svobody a růstu zátěží (daně, předpisy) budou podnikatelé na našem území postupně propouštět nebo úplně uzavírat své (zejména malé a střední) firmy a značně vzroste počet nezaměstnaných - se všemi důsledky.
Existuje alternativa, která nám umožní volný přístup na západoevropský trh, aniž bychom museli bez rozmyslu přijímat každý bruselský předpis. Jmenuje se EEA (Evropský hospodářský prostor).
EU neznamená apriori mír v Evropě. Naopak, rostoucí upevňování vnější hranice, velmi omezená schopnost vzájemné vojenské spolupráce a pokračující obchodní bitva s USA, jsou spíše předpoklady k jeho narušení.
Nevstoupíme-li do politických struktur EU, nebudeme se muset podílet na přerozdilování, především na zemědělské politice EU.
Klíčovým zákonodárným orgánem není Evropský parlament, nýbrž Rada. Rada EU přitom není institucí volenou lidem. Radou přijaté Evropské právní normy však mají přednost před našimi zákony a veškeré spory týkající se společných politik - sociální, pracovní, dopravní, obchodní atd. nebudou mít jako nejvyšší instanci náš Ústavní soud, ale Evropský soudní dvůr.

ad 1)

Příčinou uzavírání firem bude kombinace rostoucí konkurence na světovém trhu, tlak na růst mezd a neschopnost unést rostoucí míru nadbytečných omezení zakotvených v platných předpisech EU. Problémem nejsou ani tak zbytečné [Ilustrační foto] technické požadavky na produkt, ale sociální péče o zaměstnance a míra odvodů do státní a unijní pokladny.

Míra ekonomické svobody v EU v posledních dvaceti letech klesá, hospodářský růst v EU klesl v minulém roce na 1%. Tempo hospodářského rustu u nás je od roku 1989 vyšší, než v Evropské unii a v EU nadále klesá. Z původní myšlenky, na které úspěšně fungovalo EHS, dnes příliš mnoho nezbylo.

Evropa se stala projektem sociálních inženýru ve vládách členských státu a především Evropské komisi a Radě. Jejich práce přináší své první trpké plody: Zatímco v šedesátých letech západoevropské ekonomiky rostly průměrným tempem 5 % ročně, v sedmdesátých letech 3 % ročně, v devadesátých letech jen 2 % ročně, letos rostou sotva o 1 % ročně. EU chrlí neustále nové a absurdnější regulace, směrnice a rozhodnutí prakticky ve všech oblastech hospodářského života. Právě díky vyšší míře hospodářské svobody se česká ekonomika za posledních 13 let velmi přiblížila životnímu standardu Západní Evropy.

Pro Českou republiku zatím znamenalo přizpůsobování se evropským daním zvyšování daní. Pokud by ČR vstoupila do EU, tento trend by dále pokračoval. Pokud by Česká republika vstoupila a přijala tak celou evropskou legislativu, je pravděpodobné, že zásadně vzrostou nevýhody pro české podnikatele (zejména malé a střední) a zahraniení investory. Ti první budou více krachovat, ti druzí se budou snažit přesouvat výrobu do výhodnějších zemí. Logickým důsledkem bude nejen menší tempo hospodářského rustu, ale především rostoucí nezaměstnanost, a to dlouhodobě, ne jen nárazově, jak se vám někteří politici budou snažit namluvit.

Zaujal mne fakt, že Irsko v okamžiku vstupu do EU bylo na úrovni 60% průměru evropské dvanáctky. Po patnácti letech členství bylo stále na té samé úrovni. Překvapivý růst až na úroveň 25% nad průměrem EU následoval až po liberalizaeních krocích irské vlády v 80. letech. Efektu členství v EU přikládají analytici různou váhu, já se přikláním k těm, kdo říkají, že byla velmi malá v řádu 5%.

Vstupem do EU by Česká republika navíc přišla nejen o preferenční zacházení ze strany USA, ale víceméně by vstoupila do obchodní války mezi USA a EU (ocel, textil apod.).

Kdyby Evropská unie byla pouze zónou svobodného obchodu a pohybu občanů, byla by racionálním a velmi prospěšným projektem. Byla by logickým uplatněním principu individuálních práv a svobod v celém evropském prostoru. Zajišťovala by i v mezinárodním měřítku to, co mají zajišťovat jednotlivé státy v národním měřítku, tedy chránit práva svých občanů. Evropská unie však ničím takovým není.

ad 2)

Alternativou je účast na Dohodě o Evropském hospodářském prostoru (EEA) viz http://www.spcr.cz/cz/eu/ehp.htm, a to buď prostřednictvím členství v Evropském sdružení volného obchodu (ESVO), nebo uzavřením bilaterální smlouvy s EU podobně, jako Švýcarsko. Vyžaduje sice určitou míru sjednocení technických norem s EU, ale k tomu v našem případi již došlo. EEA nám především ponechá nepoměrně větší politickou samostatnost, budeme moci přijmout nutná opatření k nastartování tolik očekávaného ekonomického boomu na našem území. V EU bychom takovou samostatnost v hospodářské politice prostě neměli. Česká republika je navíc členem Světové obchodní organizace. Tato organizace působí směrem k odstranění překážek obchodu a vytváří tak globální #zónu volného obchodu#. EU se ovšem týká jen některých státu Evropy a znamená omezení demokratických práv a suverenity členských států.

Norsko, Švýcarsko, Island, Chorvatsko # to jsou příklady evropských zemí, které jsou dnes mimo EU a zůstanou mimo EU i po chystaném rozšíření. Jejich občané přitom mohou EU díky dohodám nebo členství v EEA navštěvovat a jejich obchodníci mohou s EU obchodovat. Nevstoupení do EU tedy neznamená uzavření se ostnatým drátem. Jako nezávislý stát bychom mohli například zavést atraktivní daňový systém a nastartovat hospodářský růst, o kterém se Evropské unii ani nesní. Zůstat mimo EU a zapojit se do EEA především znamená obrovskou příležitost stát se #ostrůvkem" svobody a prosperity uprostřed Evropy.

Souvislost mezi velikostí státu a jeho ekonomickou vyspělostí neexistuje. Švýcarsko, Rakousko, východoasijští #tygři# # to jsou malé státy, které dosáhly vysoké úrovně a vysokého růstu ekonomiky # a EU k tomu nepotřebovaly (připomeňme, že Rakousko vstoupilo do EU až v roce 1995 již jako velmi vyspělý stát).

ad 3)

Historik z Oxfordu John Laughland dospěl k závěru, že EU neměla na mír v Evropě bezprostřední vliv. EU má sice mírové jednotky v Makedonii, ale tím její výraznijší vojenská aktivita de facto končí. Vojensky zaostávající (snad s výjimkou Velké Británie) a vojensko-politicky nejednotná EU prostě nemá potenciál být bezpečnostním štítem členských zemí.

ad 4)

Zemědělská politika EU spolyká přes 40% prostředku odváděných občany členských států do evropského rozpočtu. Celkem přijde zemědělská politika na 44 mld. EUR a ceny potravin v EU jsou o 44 procent vyšší, než by byly bez státních zásahů. Společná zemědělská politika a společná sociální politika jsou pro nás (spotřebitele a daňové poplatníky) příliš nákladná a pro hospodářský vývoj v unii další brzdou.

ad 5)

Tato skutečnost plyne z platných zakladatelských smluv (Amsterodamská, Maastrichtská a smlouva z Nice), jimiž budeme okamžitě po vstupu vázáni. Bude-li zákon, přijatý naším demokraticky zvoleným parlamentem v rozporu s normami EU, máme povinnost jednat dle evropského zákona.

Jako perličku cituji Chartu základních práv EU: "Každé omezení v uplatňování práv a svobod človika lze uplatnit, jsou-li nezbytná a odpovídají-li účelům sledujícím obecný zájem uznaný Unií."

Pozitivní vliv členství v EU na firmy na našem území, zaměstnanost, obranyschopnost a finanční hospodaření státu je velmi málo pravděpodobný. Evropská unie již prokázala svou náklonnost k socialismu. Při představě vstupu do takto fungující unie mne popadá značná beznaděj. I když nemůžeme být spokojeni s tím, jak se k podnikatelům chová stát náš vlastní, považuji za řádově snazší otočit politické kormidlo doprava v desetimilionové zemi hovořící jedním jazykem (právě v současnosti na tom pravicové strany intenzivně pracují), než v obrovské říši s 25 národy.

Alternativou je ekonomicky otevřená Česká republika

DEMOKRACIE - SVOBODA - SUVERENITA

Odkazy:

Článek byl publikován 7.6.2003