Skutečný příběh Gazy, který Izraelci neříkají

Budoucí palestinský stát nebude mít žádné hranice a bude enklávou v rámci Izraele, obklopenou ze všech stran Izraelci drženým územím.

Dobrá, takže k dnešnímu odpoledni bylo skóre mrtvých za dva dny 40:0 ve prospěch Izraele. Ale nyní k příběhu Gazy, který v příštích několika hodinách neuslyšíte od nikoho dalšího.

Vše je to o půdě. Izraelci ze Sederot se dostávají pod střelbu raketami od Palestinců v Gaze a nyní dostávají Palestinci zaslouženou odplatu. Jistě. Ale moment, jak vůbec ti Palestinci – všech 1,5 milionu – byli nacpáni do Gazy, to v první řadě? No, jejich rodiny kdysi žily tam, co je dnes nazýváno Izraelem, či snad ne? A byli odtud vyhozeni – nebo utekli ve snaze zachránit si život – když byl vytvořen stát Izrael.

A – možná by teď bylo dobré zadržet dech – lidé, kteří žili v Sederot na počátku roku 1948 nebyli Izraelci, ale palestinští Arabové. Jejich vesnice se nazývala Huj. Nebyli ani nepřáteli Izraele. Dva roky předtím titíž Arabové ve skutečnosti ukrývali židovské bojovníky Haganah před britskou armádou. Ale když se 31. května 1948 objevila v Huj izraelská armáda, vyhnala všechny arabské vesničany – do pásma Gazy! A byli z nich uprchlíci. David Ben Gurion (první izraelský premiér) to nazval „nespravedlivou a neospravedlnitelnou akcí“. Hodně špatné. Palestincům z Huj nebyl nikdy dovolen návrat.

A dnes více než 6,000 potomků Palestinců z Huj – nyní Sederot – žije ve špinavé zbídačené Gaze, mezi „teroristy“, o kterých Izrael tvrdí, že je likviduje, a kteří střílí na to, co bývalo Huj. Zajímavý příběh.

A totéž se týká i práva Izraele na sebeobranu. Dnes jsme to slyšeli opět. Co kdyby lidé v Londýně byli odstřelováni, jako lidé v Izraeli? Nepomstili by se? No ano, ale my Britové nemáme více než milion bývalých obyvatel Británie namačkaný v uprchlických táborech na několika kilometrech čtverečních kolem Hastingsu.

Naposledy byl tento klamný argument použit v r. 2008, když Izrael vtrhl do Gazy a zabil nejméně 1,100 Palestinců (skóre – 1,100:13). Co kdyby byl Dublin pod raketovou palbou, ptal se tehdy izraelský velvyslanec. Ale britské město Crossmaglen v Severním Irsku bylo pod raketovou palbou z Irské republiky v 70. letech – přesto RAF nebombardovalo Dublin jako odplatu a nezabíjelo irské ženy a děti. V Kanadě v r. 2008 tvrdili stoupenci Izraele totéž. Co kdyby lidé z Vancouveru nebo Toronta, či Montrealu, byli napadeni raketami z předměstí jejich vlastního města? Jak by se cítili? Ale Kanaďané nevytlačili původní obyvatele kanadského území do uprchlických táborů.

A nyní se přesuňme na Západní břeh. Nejdříve Benjamin Netanyahu řekl, že nemůže mluvit s palestinským „prezidentem“ Mahmoudem Abbasem, protože nezastupuje také Hamas. Pak, když Abbas vytvořil vládu jednoty, Netanyahu řekl, že nemůže mluvit s Abbasem, protože se spojil s „teroristickým“ Hamasem. Nyní říká, že s ním může mluvit jen tehdy, když se rozejde s Hamasem – ačkoliv pak by nezastupoval Hamas.

Mezitím velký levicový izraelský filosof Uri Avnery – 90 let a stále, naštěstí, silný – nadnesl poslední posedlost své země: nebezpečí, že ISIS napadne Západ ze svého irácko-syrského „kalifátu“ a dorazí na východní břeh řeky Jordán.

„A Netanyahu řekl,“ podle Avneryho, „že pokud nebudou zastaveni stálou tamní izraelskou pevností (na řece Jordán), objeví se v branách Tel Avivu.“ Pravdou samozřejmě je, že izraelské letectvo by rozdrtilo ISIS ve chvíli, kdyby se opovážil překročit jordánskou hranici z Iráku nebo Sýrie.

Významem tohoto však je, že pokud Izrael drží svoji armádu na Jordánu (aby chránila Izrael před ISIS), nebude mít budoucí „palestinský“ stát žádné hranice a bude enklávou v rámci Izraele, obklopenou ze všech stran Izraelem drženým územím.

„Stejně jako jihoafrický bantustan,“ říká Avnery. Jinými slovy, žádný „životaschopný“ stát Palestina nikdy existovat nebude. Nakonec není snad ISIS totéž, co Hamas? Samozřejmě, že ne.

Ale toto od Marka Regeva, mluvčího Netanyahu, neslyšíme. Ne, ten řekl Al Jazeera, že Hamas je „extremistická teroristická organizace, nepříliš se lišící od ISIS v Iráku, Hizballahu v Libanonu, Boko Haram…“. Hovadina. Hizballah je šíitská domobrana bojující nyní na smrt v Sýrii proti sunitským muslimům z ISIS. A Boko Haram – tisíce kilometrů od Izraele – není pro Tel Aviv hrozbou.

Ale pochopili jste, o co jde. Palestinci z Gazy – a prosím zapomeňte jednou provždy na oněch 6,000 Palestinců, jejichž rodiny přišly z území Sederot – jsou spříznění s desítkami tisíc islamistů ohrožujících Malikiho v Bagdádu, Assada v Damašku nebo prezidenta Goodlucka Jonathana v Abuja. A ještě více k věci, pokud ISIS míří na okraj Západního břehu, proč tam izraelská vláda stále buduje kolonie – ilegálně, a na arabské půdě – pro izraelské civilisty?

Toto není jen o mrzké vraždě tří Izraelců na okupovaném Západním břehu, nebo o mrzké vraždě Palestince v okupovaném východním Jeruzalému. Ani o zatčení mnoha bojovníků Hamasu a politiků na Západním břehu. Ani o raketách. Je to jako obvykle o půdě a území.