Bretton Woods II a George Soros

Výraz „Bretton Woods II“ se stává populárnější a každý tuto formulaci chápe po svém. Někteří chovají nostalgii ke zlatému standardu, zatímco další by se rádi vrátili k myšlence Johna Keynese a vytvoření a zavedení nadnárodní měny, jako „bancor“, nebo k používání zvláštních práv čerpání vydávaných v malých množstvích MMF v 70. letech za stejným účelem. Existují i ti, kteří věří, že Bretton Woods II se bude od amerického a britského projektu z r. 1944 zásadně lišit a že svět by se měl skládat z několika regionálních měnových zón.

Komunita expertů přišla s myšlenkou na Bretton Woods II na konci 20. století. K oprášení Bretton-woodského výboru, vedeného jistým Marcem Uzanem, došlo v r. 1994 na konferenci u příležitosti 50-letého výročí. Na oficiální úrovni přišel s myšlenkou na Bretton Woods II jako první italský senátor Oskar Peterlini. Na vrcholu finanční krize v r. 2009 Peterlini oficiálně představil „Návrh na reorganizaci mezinárodního měnového systému: nový Bretton Woods“ v italském senátu. Tento dokument byl schválen velkým počtem poslanců v horní komoře. Ačkoliv tento dokument návrat ke zlatu nezmiňoval, poukazoval na potřebu kontrolovat vydávání peněz a na potřebu je navázat na reálná aktiva a komodity, místo na finanční aktiva. Pozornost byla zaměřena také na fakt, že svět potřebuje finanční systém s fixními (stálými) měnovými kurzy a omezeními u přeshraničního pohybu spekulativního kapitálu.

Na setkání G20 ve Washingtonu v listopadu 2008 a v Londýně v dubnu 2009, kde se probíraly způsoby, jak se dostat z finanční krize, byl výraz „Bretton Woods II“ slyšen také více než jedenkrát. Uprostřed finanční krize byly na G20, G8, G7 a dalších podobných fórech předloženy radikální návrhy týkající se restrukturalizace globálního měnového a finančního systému. Rovněž se hovořilo o potřebě svolání globální „nové bretton-woodské“ konference v OSN, kde se očekávalo, že bude dosaženo mnoha důležitých mezinárodních dohod, včetně: 1) globální ekonomické charty založené na návrzích německé kancléřky Angely Merkel; 2) globální energetické charty prosazované vůdci energie vyvážejících zemí; a 3) významných dodatků k Chartě OSN, včetně zřízení Rady pro finanční bezpečnost. Jakmile však hrozba globální finanční krize pominula, političtí vůdci na projekty na „nový Bretton Woods“ okamžitě zapomněli.

Na konci 20. století se vynořila iluze, že svět by se mohl stát jednopolárním a že může být řízen Washingtonem, a pod zástěrkou globalizace byl budován Pax Americana. Dnes však Washington ztrácí ve světě vliv a stává se pravděpodobným, že k žádnému zopakování Bretton Woods nedojde.

Nový Bretton Woods George Sorose

Zároveň je možné mluvit o novém Bretton Woods jako o vzkříšení projektu prosazovaného Johnem Keynesem před 70 lety, kterému se dostalo jen málo podpory. Nejznámějším a otevřeným propagátorem této alternativy Bretton Woods je finanční spekulant George Soros. Již v listopadu 2009, na vrcholu globální finanční krize, tento miliardář oznámil přípravy na „novou bretton-woodskou“ konferenci a v dubnu 2011 Soros zajistil, aby se konference konala. Podrobnosti o ní jsou skromné. Soros zaplatil 50 milionů dolarů za shromáždění asi 200 akademiků, podnikatelů a vůdců států v New Hampshire, pod záštitou Institutu nového ekonomického myšlení (INET). Tohoto setkání se zúčastnily i tak známé postavy, jako bývalý předseda Rady guvernérů Federálních rezerv Paul Volcker, bývalý britský premiér Gordon Brown, nositel Nobelovy ceny a bývalý vice-prezident Světové banky Joseph Stiglitz a uznávaný ekonom a ředitel Institutu Země Jeffrey Sachs. Sorosova akce v Bretton Woods byla tajná, stejně jako setkání skupiny Bilderberg. Je nicméně známo, že k akci došlo pod heslem keynesiánská ekonomika. Byla probírána konkrétní role Číny coby pilíře světové ekonomiky a globální ekonomika, spolu s potřebou přistoupit k nadnárodní měně, zřízení globálního emisního centra (globální centrální banky) a restrukturalizace globálního finančního systému.

George Soros jako hlásná trouba klanu Rothschildů

Je dobře známo, že George Soros je chráněncem Rothschildů, jejich hlásná trouba. Prostřednictvím veřejných prohlášení a akcí tohoto finančního spekulanta, proslaveného svým skandálním chováním, je možné udělat si představu o jeho pánech. Rothschildové jsou absolutními kosmopolity, nedrží se žádné národní identity, na rozdíl od Rockefellerů, které Amerika potřebuje, protože tiskařský lis a vojensko-průmyslový komplex, na které se u své ochrany spoléhá, se nachází v Americe. Ve smyslu Sorosova chápání globální měny je proto pravděpodobnější kombinace nadnárodní měny a zlata.

Soros opakovaně prohlašoval, že považuje Čínu za vzor pro nový globální finanční řád, který nahradí americký. Soros mluvil o USA jako o břemeni globální ekonomiky, kvůli upadajícímu dolaru, a upozornil na potřebu nové globální měny ve formě zvláštních práv čerpání MMF. Soros je někdy považován za obhájce myšlenek Johna Keynese, ale tento mylný názor má původ ve faktu, že Soros je kritik trhu a věří, že nemůže být samoregulačním mechanismem. Popravdě je Soros proti státu a státní regulaci. Je stoupencem regulace ekonomiky pomocí velkých korporací a bank. Takovouto regulaci lze doplnit o regulaci nadnárodními subjekty. Instituce Evropské unie, v jejichž vytvoření měl Soros také prsty, mohou být příkladem takových subjektů. Soros nemá rád Evropskou centrální banku, Evropskou komisi a další instituce evropské integrace proto, že poskytují jistou ekonomickou efektivnost a zlepšují život lidí; má je rád proto, že přibližují smrt národních států, čímž vyčišťují prostor pro monopoly a banky.

George Soros se netají faktem, že nemá rád Ameriku. Ne kvůli tomu, že vede ničivé války po celém světě, nebo kvůli obrovské sociální polarizaci této země, či kvůli tomu, že v jejích věznicích jsou více než dva miliony lidí, kdy jsou další čtyři nebo pět milionů odsouzených Američanů v domácím vězení, kde čekají na postel ve vězení, protože v nich není dostatek místa, nebo kvůli tomu, že USA zorganizovaly totální šmírování veškerých telefonických hovorů v Americe. Soros nemá rád Ameriku proto, že si stále uchovává příliš mnoho atributů státu. To je důvod, proč byl Soros jedním z hlavních sponzorů Obamy v předvolební prezidentské kampani. To také vysvětluje to, co zprvu vypadalo jako nelogické rozhodnutí a jednání současného nájemníka Bílého domu, které je pro skutečné americké vlastence znepokojivé…

Správně řečeno, Soros je stoupencem finančního kapitalismu. Přesně téhož kapitalismu, o kterém psal před sto lety rakouský socialista Rudolf Hilferding, který považoval finanční kapitalismus za bankokracii, či diktaturu bank. Tento model společnosti extrémně připomíná koncentrační tábor.

Když mluvíme o Sorosovi, tane na mysli další Rothschildova postava – bývalý šéf MMF Dominique Strauss-Kahn. Stejně jako Soros také nemá rád Ameriku a americký dolar, a pracuje na snížení role tohoto zeleného papírku. Mimo dalších věcí je o něm dobře známo, že těsně před začátkem vojenských akcí proti Libyi v r. 2011 se Strauss-Kahn setkal s libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím a podpořil nápad se zavedením regionální měny – zlatého dináru. To přirozeně rozladilo ty, kteří ovládají tiskařský lis Federálních rezerv, a posloužilo to jako důvod pro skandální rezignaci Strauss-Kahna, a, o něco později, pro agresi NATO proti Libyi.

Nový světový finanční řád „v širokém kulturním kontextu“

Rothschildové nemají rádi národní měny, které považují za anachronismus 20. století; ty překáží vytvoření světové vlády. Aby se národních měn zbavili rychleji, musí být národní státy zničeny, a aby se toho dosáhlo, musí být podkopán každý kulturní a morální základ společnosti co nejvíce. Sledování Sorose je důkazem, že tento miliardář prosazuje kulturní degeneraci lidstva. Soros podporuje práva „utlačovaných menšin“ na potrat, ateismus, legalizaci drog, sexuální osvícení, eutanazii, feminismus, jednopohlavní sňatky atd. Je pro globalizaci ve všech jejích projevech, masové přistěhovalectví a kontrolu porodnosti. Prosazuje tyto názory po celém světě prostřednictvím aktivit svého Institutu otevřené společnosti, který má pobočky v 60 zemích (celkové výdaje na aktivity institutu činí téměř 600 milionů dolarů ročně). Existuje mnoho dalších politických, finančních a mediálních veteránů, kteří pomáhají Sorosovi s jeho propagandistickou prací, včetně bývalého prezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) Jacquese Attaliho. Pozoruhodná podobnost filosofií Sorose a Attaliho je udivující. Oba jsou kosmopolité do morku kostí, oba věří v organizační roli bank, oba fanaticky útočí na zbytky kultury a náboženství, oba mluví o potřebě globální centrální banky, globálních ozbrojených sil atd. Jako by měli stejného páníčka a investora.

Nevím, jestli konverzace odehrávající se v hotelu Mount Washington v dubnu 2011 zašla za obvyklou agendu globálních finančních fór, ale není pochyb, že „liberální“ Soros se zaměřil na zničení základů tradiční společnosti. Ve svém článku zveřejněném šest měsíců před konferencí nový Bretton Woods Soros napsal: „Reorganizace světového řádu bude muset zajít za rámec finančního systému.“ Tento miliardář vyjadřuje světonázor svého šéfa, pro kterého jsou peníze, finance, směnné kurzy, zlatý fixing, cenné papíry, úvěry, deriváty, burzy a další atributy moderního finančního systému jen pouhými prostředky, nikoliv cílem. Cílem je světová moc.