FED je velký podvodník

„Redukuje“ Fed? Opravdu Fed snížil během tříměsíčního období listopad 2013 až leden 2014 své nákupy dluhopisů? Evidentně ne, pokud se jich zahraniční držitelé těchto amerických státních dluhopisů zbavují.

Od listopadu 2013 do ledna 2014 nakoupila Belgie s GDP ve výši 480 miliard dolarů americké státní dluhopisy za 141,2 miliard dolarů. Nějakým způsobem Belgie kdesi sehnala dostatek peněz, aby umístila během 3měsíčního období 29% svého ročního GDP do amerických státních dluhopisů.

Belgie zcela jistě neměla rozpočtový přebytek 141,2 miliard dolarů. Měla Belgie obchodní přebytek během tohoto tříměsíčního období rovnající se 29% belgického GDP?

Ne, obchodní a běžný účet Belgie jsou v deficitu.

Natiskla centrální banka Belgie eura v hodnotě 141,2 miliard dolarů, aby mohla tento nákup provést?

Ne, Belgie je členem eurosystému a její centrální banka nemůže navyšovat peněžní zásobu.

Takže kde se těch 141,2 miliard dolarů vzalo?

Existuje pouze jediný zdroj. Tyto peníze přišly od amerických Federálních rezerv a nákupy byly vyprány přes Belgii, aby se zakryl fakt, že skutečné nákupy dluhopisů Federálními rezervami během období listopad 2013 až leden 2014 činily 112 miliard dolarů měsíčně.

Jinými slovy, během těchto tří měsíců došlo k prudkému nárůstu u nákupů dluhopisů Fedem. Skutečné nákupy dluhopisů Fedem u těchto tří měsíců jsou 27 miliard dolarů měsíčně nad původními měsíčními nákupy ve výši 85 miliard dolarů, a 47 miliard dolarů nad oficiálními měsíční nákupy ve výši 65 miliard dolarů v té době. (V březnu 2014 bylo oficiální QE sníženo na 55 miliard dolarů měsíčně a na 45 miliard dolarů pro květen).

Proč musely Federální rezervy nakupovat tolik dluhopisů nad oznámené množství a proč musel Fed tyto nákupy prát a zakrývat?

Některá země, či více zemí, v tuto chvíli neznámých, z důvodů, které nevíme, se v jednom týdnu zbavila amerických státních dluhopisů za 104 miliard dolarů.

Dalším podivným aspektem prodejů a nákupů vypraných přes Belgii je, že prodeje nebyly provedeny a vypořádány přes vlastní Národní zaknihovací systém (NBES) Fedu, který byl navržen tak, aby usnadňoval prodeje a převody vlastnictví cenných papírů pro správcovské zákazníky Fedu. Místo toho je zahraniční vlastník (vlastníci) amerických státních dluhopisů přesunuli ze správcovských účtů Federálních rezerv a prodali je přes systém vypořádání cenných papírů Euroclear, který má ústředí v Bruseli v Belgii.

Nevíme proč nebo kdo. Víme, že došlo ke stažení, prodeji a poklesu „cenných papírů držených ve správě pro zahraniční představitele a mezinárodní účty“ u Federálních rezerv, k nevysvětlitelnému nárůstu u držby Belgie, a pak se tyto dluhopisy znovu objevily na správcovských účtech Federálních rezerv.

Jaké jsou důvody tohoto podvádění Federálními rezervami?

Fed pochopil, že jeho politika kvantitativního uvolňování, zahájená s cílem podpořit bilance „bank příliš velkých na krach“ a snížit výpůjční náklady amerických státních dluhopisů, tlačila na hodnotu amerického dolaru. Redukce byla způsob, jak držitele dolarů a v dolarech denominovaných finančních nástrojů ujistit, že Fed se chystá snížit, a nakonec ukončit tištění nových dolarů, kterými podporuje finanční trhy. Obrázek, kdy cizí vlády nouzově vyplácí americké státní dluhopisy, by mohl trhy, které se Fed pokoušel redukcí ukonejšit, znepokojit.

Prodej amerických státních dluhopisů v řádu stovky miliard dolarů je velká transakce. Pokud byl prodávající velkým držitelem amerických státních papírů, mohl by tento prodej signalizovat dluhopisovému trhu, že velký držitel může prodávat americké státní dluhopisy po velkých balících. Fed pak chtěl udržet tento fakt a identitu takového prodejce v tajnosti, aby se vyhnul masovému úprku z amerických státních dluhopisů. Takový úprk by zvýšil úrokové sazby, zkolaboval by americký finanční trh a zvýšil by náklady na financování amerického dluhu. Aby se vyhnul nárůstu úrokových sazeb, musel by Fed akceptovat riziko pro dolar a nakoupit všechny ty dluhopisy. To by byla pro Fed bezvýchodná situace, protože velký nárůst u QE by znepokojil trhy u amerického dolaru.

Moc Washingtonu stojí na dolaru coby světové rezervní měně. Toto privilegium, dosažené v Bretton Woods po druhé světové válce, umožňuje USA platit své účty tím, že vydají nový dluh. Role světové měny poskytuje USA také moc odstříhávat země od mezinárodních platebních systémů a uvalovat sankce.

Jakkoliv nucen je Fed chránit velké banky, jejichž zástupci sedí v představenstvu newyorského Fedu, musí Fed chránit i dolar. To, že Fed věřil, že nemůže kupovat dluhopisy přímo, ale musí své nákupy maskovat tím, že je vypere přes Belgii, naznačuje, že Fed se obává, že svět ztrácí důvěru v dolar.

Pokud svět ztrácí důvěru v dolar, životní náklady v USA prudce porostou, jak bude dolar ztrácet na hodnotě. Ekonomické problémy a chudoba se zhorší. Politická nestabilita vzroste.

Pokud dolar ztratí hodnotu výrazně, ztratí svůj statut rezervní měny. Washington by pak nebyl schopen vydávat nové dluhy nebo nové dolary, aby mohl zaplatit své účty.

Jeho války a stovky vojenských základen v zahraničí by nemohly být financovány.

Ústup od neudržitelné říše by začal. Zbytek světa by to u kolapsu mezinárodního finančního systému považoval za radostnou událost, způsobenou nadměrným sebevědomím a arogancí Washingtonu.