Americká přítomnost v Euroasii a její dopad na bezpečnost a vojenské dohody tohoto regionu

Úvod

Celkový bezpečnostní přístup, který Spojené státy přijaly ve svých mezinárodních vztazích, vymezují čtyři hlavní komponenty. Jsou jimi rozpoznání nepřítele a rizik představovaných „ostatními“ (včetně bývalého Sovětského svazu, komunismu, muslimů, Číny atd.), geopolitika, strategie a realismus (1). Tyto komponenty byly zdůrazněny velkým počtem expertů na mezinárodní vztahy (2). Tvoří rámec mezinárodních vztahů Spojených států, ve kterém principy, jako existence nepřítele a potřeba se mu postavit na základě zákonů Spojených států, a Západu obecně, utváří základ pro budování vztahů s ostatními zeměmi (3). V současnosti Spojené státy konkrétně, a Západ obecně, přesunují své strategické ohnisko k hlavní pevnině Země, k Euroasii. Nicméně ve svém jádru je tento region domovem dvou hlavních vnímaných nepřátel Spojených států, tedy Číny a Ruska, jakož i menších zemí, včetně Indie a světa islámu.

V Euroasii žije více než 70% populace, a připadá na ni 70% GNP a ekonomické výměny světa (4). V tomto regionu je také to, co je popisováno v ekonomických a bezpečnostních úvahách jako nová Hedvábná stezka. Jsou zde také různé trasy používané pro ekonomickou výměnu, přenos energií a zajišťování bezpečnosti, jakož i pro posilování kulturní výměny a turistiky, obzvláště s asijskou turistikou coby její hlavní osou (5). Se zřetelem na specifické podmínky, které v současnosti v tomto regionu panují, se očekává, že se za méně než 10 let stane středobodem mezinárodní politiky a bude hrát ústřední roli v budoucích politických dobyvačných akcích Západu.

Americká přítomnost v regionu: důvody a nástroje:

Euroasijský region získával na významu z mnoha různých důvodů. Tyto důvody lze rozdělit do tří hlavních kategorií – ekonomika, armáda-bezpečnost (včetně strategické a geopolitické) a mezinárodní prostředí. Zde je seznam důvodů a používaných nástrojů k prosazování americké přítomnosti v Euroasii:

1. BRICS: Skupina zemí známých jako BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) je považována za jednu z nejvíce zabezpečených oblastí politické ekonomiky světa, protože její členské státy mají dohromady podle očekávání vytvářet 20% ekonomického výstupu světa v příštích 20 letech. Tři země tvořící skupinu BRICS, Indie, Čína a Rusko, se nachází v Euroasii (6).

2. Zásoby ropy: Spojené státy začaly posilovat svoji domácí produkci ropy a plynu. V důsledku toho nebudou muset dovážet v budoucnosti ropu zvenčí, následkem čehož budoucí fluktuace globálních cen energií nebudou mít rychlý dopad na americkou ekonomiku (7). V důsledku toho budou mít Spojené státy v ruce vítěznou trumfovou kartu a zcela jistě ji použijí proti Evropské unii a Číně.

3. NATO: Pokračující expanze NATO do Euroasie nadále zvýší vliv Spojených států v hlavní pevnině světa, a tím vydláždí cestu pro zvýšenou vojenskou přítomnost Spojených států a Evropské unie v tomto regionu.

4. Islamismus: Poté, co Samuel Huntington a řada dalších západních myslitelů nabídla v 80. letech své teorie o ideologických hrozbách představovaných pro západní civilizaci islámem a dalšími východními náboženstvími, obzvláště čínským šintoismem (8), začal Západ obecně, a Evropa konkrétně, této části světa věnovat více pozornosti. V důsledku toho západní země vedly na Středním východě války, zatímco ekonomicky konfrontovaly země východní Asie. Lidová povstání v arabském světě vedla ke zřízení národních států v mnoha islámských a arabských zemích na Středním východě a spustila nové vlny institucionalizace politického islámu. Proto v tuto chvíli moderní a sekulární státy v Euroasii čelí nejen liberálně-ekonomickému modelu Západu, ale spatřují také celou řadu různých modelů vládnutí. Politický vývoj, který následoval po arabském jaru a krizi v Sýrii ukázal, že účelové použití náboženského radikalismu může fungovat jako dvousečný meč, který může dokonce zasáhnout i národní zájmy evropských zemí. To je důvod, proč Západ revidoval své předešlé plány na použití fundamentalismu proti Číně v euroasijském regionu.

5. Rusko: Schopnost Ruska vychýlit hlavní mezinárodní rovnici z rovnováhy, obzvláště v kontinentální Evropě, způsobila, že je tato země vnímána Západem jako hlavní hrozba novému světovému řádu.

Vojenské a bezpečnostní otázky v Euroasii

Spojené státy realizují svoji kontrolu nad různými zeměmi světa prostřednictvím integrované sítě vojenských základen a souvisejících zařízení, rozesetých po celém světě. Spojené státy v současnosti provozují 737 základen po celém světě, které jsou domovem letectva, námořních sil, armády, jakož i výzvědných a špionážních aktivit Washingtonu (9). Celkově je rozmístěno v různých zemích 255,065 příslušníků amerických ozbrojených sil. V Euroasii provozují Spojené státy operační základny na Středním východě, ve střední Asii, Indonésii, na Filipínách a v Japonsku. Většina těchto základen je používána pro špionážní aktivity a shromažďování výzvědných údajů. Největší část amerických jednotek mimo Spojené státy je umístěna na vojenských základnách Washingtonu v jihovýchodní Asii. Ve střední Asii je nyní asi 1,000 lidí umístěno na americké letecké základně v Manas (Kyrgyzstán) a 38 lidí je na americké základně Krcanisi v Gruzii.

Jak řekl tajemník Světové rady míru (WPC), ve střední Asii je důvodem zřizování amerických vojenských základen nejen pouhé dosažení vojenských cílů Washingtonu, nebo přímé zasahování v různých zemích. Tyto základny byly vždy používány i k prosazování ekonomických a politických cílů kapitalistického systému, který vládne Spojeným státům americkým. Americké společnosti, jakož i americká vláda, projevily dychtivý zájem o zřízení bezpečného koridoru pro přepravu ropy z USA kontrolovaných ložisek, aby se zaručilo, že z nich budou mít z dlouhodobého hlediska výhodu. Tento zájem projevily tím, že začaly budovat ropovody a plynovody přes Afghánistán a Pákistán k Arabskému moři. Tento region (střední Asie a Kaspické moře) obsahuje více než 6% prokázaných zásob ropy na světě, jakož i asi 40% globálních zdrojů zemního plynu (10).

Rozmístění amerických vojenských základen v regionu je takové, že prakticky obklíčily region Středního východu. V současnosti se rozmísťují jednotky směrem k teritoriu Ruska a Číny. Pokud by se k výše uvedenému seznamu přidaly i existující americké vojenské základny ve východní Asii, viděli bychom, že americká armáda již prakticky oblehla celý region, tedy Euroasii, ve které jsou všechny moderní energetické přenosové a ekonomické trasy. Americké námořnictvo bylo použito na podporu tohoto obklíčení.

Globální zbrojní výdaje

Nejvyšší zbrojní výdaje na světě lze vidět v regionu severní Ameriky, který je zodpovědný za 42% celkových zbrojních výdajů světa. Rusko a Euroasie dohromady jsou zodpovědné za pouhých 4,4% světových zbrojních výdajů.

Názorné rozložení globálních zbrojních výdajů podle regionů v r. 2013 (vojenská rovnováha, 2013) (11)

Země na předních místech co se týká počtu příslušníků ozbrojených sil

Co se týká vojenského personálu, do první devítky zemí patří Čína, Spojené státy, Indie, Severní Korea, Rusko, Jižní Korea, Pákistán, Turecko a Vietnam. A rovněž ohledně celkového počtu vojenského personálu je na prvním místě Čína, která oproti dalším osmi zemím na seznamu značně vede. Po Číně následují Spojené státy a Indie, se zhruba stejným počtem vojenského personálu, a jsou v tomto ukazateli na druhém resp. třetím místě.

Podle údajů zveřejněných CIA mají Spojené státy největší vojenský rozpočet na světě, který tvoří 48% z peněz vydaných na vojenské záležitosti na světě celkem. Podle posledních údajů činí celkový roční vojenský rozpočet Spojených států 711 miliard dolarů (ovšem nutno připočíst i rozpočty na další oblasti, jako tajné služby atp – p.p.).

Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) oznámil, že Spojené státy, Čína, Rusko, Británie, Japonsko, Indie, Francie, Německo, Itálie a Saudská Arábie je deset prvních zemí na světě co se týká rozsahu svých vojenských rozpočtů. Nicméně Spojené státy jsou u vojenských výdajů stále daleko před ostatními zeměmi, protože jejich vojenský rozpočet je čtyřikrát vyšší, než rozpočet Číny, a činí více než vojenské rozpočty dalších devíti zemí nacházejících se na tomto seznamu za Spojenými státy celkem. Samozřejmě, že Spojené státy se v posledních letech pokoušely svůj vojenský rozpočet snížit, jako přímý důsledek rozpočtového schodku, který tuto zemi v posledních několika letech zasáhl. Na druhou stranu hlavní evropské vojenské mocnosti, jako Itálie, Francie a Británie, snižovaly své vojenské rozpočty rovněž. Naopak však vojenské výdaje Číny se pohybovaly v letech 2011 a 2012 opačným směrem, než byly hlavní globální trendy. V důsledku toho se zvýšily během tohoto období asi o 8% a od r. 2008 vzrostly o více než 47%. Vojenský rozpočet Číny zaznamenal v r. 2013 nárůst o 10,7% a dosáhl 119 miliard dolarů. I v r. 2012 došlo u vojenského rozpočtu této země k nárůstu o 11% (12).

Nové vojenské a bezpečnostní uspořádání v Euroasii

A. Základní výhody velkých regionálních armád

Prudký nárůst vojenských rozpočtů Číny, Ruska a dalších asijských zemí je nejen důsledkem ekonomického faktoru, ale je také výsledkem vnímání hrozeb těmito zeměmi ze strany jejich bezprostředních sousedů. Dalším důležitým faktorem, který přiměl tyto země navýšit své vojenské výdaje, je přítomnost super velmocí, mimo sil NATO, v jejich okolí.

Je třeba poznamenat, že NATO a americké jednotky se spoléhají více na námořnictvo a letectvo, které jsou podporovány a jištěny námořní pěchotou a pozemními základnami. Podle přední teorie mezinárodních vztahů je také jedním z hlavních důvodů stojících za vzestupem západních mocností od 15. století expanze jejich námořních sil a následný vzestup jejich moci a schopnosti dobývat nové kolonie. To platilo nejdříve o Holandsku, Portugalsku, Španělsku a Británii, pak následovaly Spojené státy, které značně rozšířily svoji vojenskou moc po skončení první světové války. V důsledku toho hrála námořní geopolitika v expanzionistických snahách těchto vlád velkou roli. Proto, aby mohly porovnat vojenskou a strategickou sílu různých zemí, obzvláště při futuristickém přístupu, se většina analýz zaměřuje na historické pozadí těchto zemí a na nástroje, které používají k vynucování své námořní moci.

Je třeba poznamenat, že během posledních válek, které se v regionu vedly, zaznamenaly Spojené státy řadu vítězství díky účinnému použití svého silného letectva, které se těší silné logistické podpoře, jakož i zákulisní podpoře vyspělých a komplexních výzvědných a špionážních struktur a vybavení. Právě díky silnému spoléhání se na letectvo nemusela americká armáda nasadit pěchotu a zapojit se do pozemních válek. Americké letectvo je podporováno válečným námořnictvem země, jehož lodě jsou rozmístěny v mezinárodních vodách, jakož i v teritoriálních vodách a u leteckých základen. Je dobře známo, že americké ozbrojené síly jsou poměrně schopné zaznamenávat rychlá vítězství ve válkách, ale nejsou podobným způsobem schopné vítězit v míru, což znamená, že nejsou schopné udržet dobytá území.

Přičemž ruské a čínské ozbrojené sílu jsou více zaměřené na pozemní síly, a proto mají silné pěchotní síly, jakož i zvláštní vybavení, které bylo navrženo tak, aby fungovalo v pozemních válkách jak v malém, tak ve velkém měřítku (včetně partyzánské války). Hlavní výhodou ruské armády je rozsáhlé používání raketové technologie, která představovala vážný problém pro vojenskou moc konkurenčních zemí, neboť má k dispozici i některé nejmodernější zbraně protivzdušné obrany. Hlavní výhodou amerických ozbrojených sil je používání integrovaných výzvědných a průzkumných systémů, které poskytují základ pro lepší řízení bojiště. Více než cokoliv jiného je o Číně známo, že má obrovský počet příslušníků armády. V důsledku toho, a díky modernizaci čínské armády a jejího vybavení v posledních desetiletích, povstala tato země během posledních let jako vážná vojenská síla na planetě.

B. Spoléhání se na námořnictvo

Zvýšená pozornost věnovaná euroasijskými regionálními mocnostmi moři byla dosti patrná. Došlo k pozoruhodným neshodám a sporům mezi Japonskem a Čínou, kvůli přilehlým vodám a sporným ostrovům. Takovéto neshody a spory se objevily také mezi Japonskem a Ruskem, Ruskem a Čínou, a mezi tygry jihovýchodní Asie (ke kterým patří Jižní Korea, Singapur, Malajsie a Indonésie). Vojenští experti a analytici geopolitických otázek jsou názoru, že rozsáhlé vojenské aktivity silného čínského námořnictva v Jihočínském moři, jakož i Východočínském moři, kde se nachází ostrovy, o které se vedou spory s Japonskem, Jižní Koreou a Taiwanem, přiměly Spojené státy vyslat do této vzpurné části světa další námořní síly. Nová válečná mlha vznášející se mezi dvěma vojenskými super velmocemi světa, tj. Spojenými státy a Čínou, přeměnila jihovýchodní asijské vody na živou a stálou ukázku námořních sil obou zemí.

Během posledních dvou desetiletí posilovala Čína svoji armádu velkými kroky, obzvláště své námořnictvo, takže čínské námořnictvo patří nyní mezi nejsilnější námořní síly světa.

Mnoho analytiků se nyní obává, že americká snaha prosadit svoji nadvládu v celém regionu jihovýchodní Asie a rivalita, existující v tomto směru mezi Washingtonem a Pekingem, nakonec povedou k eskalaci situace v tomto regionu a dokonce k totální námořní válce.

C. Regionání mocnosti a role regionalismu

Moderní mezinárodní vztahy se stále více posunují směrem k regionalismu. Hlavním výsledkem tohoto trendu v Euroasii byl nárůst významu regionálních mocností. Mimo Ruska a Číny, které se etablovaly jako dominantní mocnosti v tomto regionu, by role takových zemí jako Indie, Pákistán, Irán a Turecko neměly být jen tak ignorovány. Prosazování regionalismu v Euroasii bude charakterizováno dominantní rolí Ruska coby hlavní regionální hegemonistické velmoci, které bude rovněž hrát důležitou roli v utváření regionálních aliancí. Irán bude také hrát přední roli v oblasti bezpečnosti a kontrabezpečnosti, obzvláště prostřednictvím výzvy, kterou představuje pro tuto regionální hegemonistickou velmoc, jakož i pro ostatní regionální a nadregionální hegemonistické mocnosti.

Regionální role hraná Čínou dalece přesáhla čistě ekonomickou roli a nabrala závažných bezpečnostních a vojenských aspektů, obzvláště po zřízení Šanghajské organizace spolupráce (SCO). Celkově budou země regionu směřovat k uzavření smlouvy o kolektivní regionální bezpečnosti (13), u které se dříve doufalo, že bude dojednána v rámci SCO. Nicméně tato organizace byla již kritizována Ruskem a Tureckem. Rusko je názoru, že „smlouva o kolektivní bezpečnosti“ by měla sloužit jako protiváha NATO. Na rozdíl od SCO, která je charakterizována dominantní rolí Číny a je podle tohoto vzoru řízena, by taková bezpečnostní smlouva měla být založena na regionálním vlivu Ruska (14).

Mezitím by neměly být ignorovány politické aktivity další velké regionální mocnosti, Turecka. Za použití různých prostředků se Turecko pokouší zvýšit svůj vliv na geopolitické uspořádání Euroasie. Po chopení se myšlenky neo-osmanismu se Turecko pokoušelo zorganizovat své regionální a nadregionální plány a posílit je tím, že vybízelo k podepsání paktů mezi různými státy (15). Zřízení Organizace euroasijských agentur pro vynucování práva s vojenským statutem v r. 2013, jejímiž členy jsou Turecko, Kyrgyzstán, Ázerbájdžán a Mongolsko; zřízení Rady spolupráce turecky mluvících států v r. 2009, jejímiž členy jsou Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Turecko; jakož i zřízení euroasijské armády, jejíž součástí jsou vojenské síly Ázerbájdžánu, Turecka, Kyrgyzstánu a Mongolska, která má nahradit Asociaci evropských a středomořských policejních sil a četnictva s vojenským statutem; patří k hlavním úsilím Turecka v tomto směru (16).

Celkově zažije Euroasie během příštího desetiletí pozoruhodný rozmach ve vojenské a bezpečnostní oblasti. V tomto regionu vznikla skupina ekonomických, vojenských a bezpečnostních sil, a je rovněž svědkem zvýšené přítomnosti super velmocí. Vzestup východních velmocí také přitáhl více pozornosti k oživení kulturních a historických identit zemí nacházejících se v tomto regionu, a proto se očekává, že se tento region stane středobodem mezinárodní pozornosti v blízké budoucnosti. Islamismus, orientalismus, tradicionalismus, indigenismus, fundamentalismus, domorodý nacionalismus a vynořující se identity, mimo pokračujícího růstu střední třídy v euroasijských zemích, dal, a dá zrodu mocným sociálním a politickým proudům. Z vojenského a bezpečnostního hlediska budou pod vlivem těchto záležitostí a historických událostí, a jako důsledek zkušeností získaných v posledních několika desetiletích, hlavní regionální mocnosti, jako vlády Ruska a Číny, jakož i další regionální mocnosti jako Indie, Turecko a Irán, hrát v porovnání s minulostí prominentnější roli, a to zvýší potřebu uzavření nových smluv regionální bezpečnosti.

Poznámky:

1. Dalby, Simon. American security discourse: the persistence of geopolitics. Political Geography Quarterly, Volume 9, Issue 2, April 1990, p. 171-188
2. Acharya, Amitav, The Relevance of Regions, ASEAN, and Western IR’s false universalisms, August 10, 2011, www.theory-talks.org/2011/08/theory-talk-42.html; Grovogui, Siba.IR as Theology, Reading Kant Badly, and the Incapacity of Western Political Theory to Travel very far in Non-Western Contexts. August 29, 2013. www.theory-talks.org/2013/08/theory-talk-57.html
3. Xuetong, Yan. Chinese Realism, the Tsinghua School of International Relations, and the Impossibility of Harmony. November 28, 2012. www.theory-talks.org/2012/11/theory-talk-51.html
4. Brzezinski, Zbigniew. (1997) Geostrategy for Eurasia, 76 Foreign Affairs. p. 50
5. Hosseini, S. M., New Silk Roads, Policy Paper; Institute for Humanities Research affiliated with Academic Center for Education, Culture and Research; 2011
6.   Jerry Cohen, Benjamin. Currency Wars and Reviving the ‘Political’ in International Political Economy. 5.9.2008. www.theotytalk.org
7. Sieminski, Adam . International Energy Outlook . EIA, July 25, 2013
8. Huntington, Samuel, Clash of Civilizations Theory: Huntington and His Critics, translated by MojtabaAmiriVahid, Tehran, Ministry of Foreign Affairs, 2005
9. Dismantling the Empire: America's Last Best Hope (American Empire Project), Metropolitan Books, 2010
10. www.yjc.ir/fa/news/4291513; Dufour, Jules. The Worldwide Network of US Military Bases, The Global Deployment of US Military Personnel. Global Research, December 24, 2013. www.globalresearch.ca/the-worldwide-network-of-us-military-bases/5564
11. The Military Balance, 2013
12. http://new.irib.ir/print.aspx?newsid=29339
13. Allison, Roy. Regionalism, Regional Structures and Security Management in Central Asia.International Affairs. Volume 80, Issue 3, May 2004. pp 463-483
14. http://persian.ruvr.ru/_print/124421072.html
15. Hosseini S. M. et al, European Union in Foreign Policy of Turkey under Justice and Development Party; Central Eurasia Research Center, Fall and Winter 2012-2013, pp. 21-38
16. www.trtpersian.com